EliaPhantom
oblíbené citáty
„ Když si každý myslí, že jsi zrůda, nemusíš se obtěžovat všechny ty zrůdnosti páchat -Kaz“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ „Vrány si pamatují lidské tváře. Když je někdo krmí nebo je na ně milý, tak si ho zapamatují. Zrovna tak když se k nim někdo chová špatně. Nezapomínají. Řeknou si mezi sebou, na koho si mají dávat pozor a o koho se mají starat." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ „Utrpení je jako všechno ostatní. Když s ním žiješ dost dlouho, zvykneš si na jeho chuť." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ „Osud má s každým plány," broukla Inej tiše.
„A někdy ne osudu zapotřebí trochu pomoct." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ „Jsem podnikatel. Nic víc, nic míň."
„Jsi zloděj, Kazi."
„Neřekl jsem to snad právě?" - Kaz Brekker (Šest vran)“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ "Řeknu ti tajemství, Hanno. Ta opravdu zlá strašidla nikdy nevypadají jako strašidla."
(Kaz Brekker, Prohnilé město)“
— Leigh Bardugo
— Leigh Bardugo
„ "Jsem skoro ochoten připustit, že se tu naskýtá i možnost lásky na celý život - já prosím, který nikdy nevěřil, že by člověk vydržel milovat celý rok. Vyjádřil bych to takto: představte si milujícího v obou případech jako hladového člověka. Postavte před něho jediný pokrm a on se do něho pustí s veškerou chutí a bude vědět, že se najedl. Posadíte-li ho však k bohaté tabuli prostřené lahůdkami francouzské kuchyně, nají se možná se stejným pocitem uspokojení - jenže každý jednotlivý chod zanechá v jeho žaludku i ve vzpomínce jen nepatrnou stopu."“
— Emily Brontë
— Emily Brontë
„ ,,Není to člověk a nezaslouží si nejmenší cit. Dala jsem mu srdce, on je vzal, zmučil je k smrti a hodil mi je zpátky. Cítím srdcem, a když mi srdce roztříštil, nejsem schopna mít cit. Nelituji ho, i kdyby celý život pronaříkal.´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë
— Emily Brontë
„ ,, K čemu bych byla stvořena, kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat!´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë
— Emily Brontë
„ Takhle ti nejnevinnější, zaskočení ve svém pokojném srdci, náhle blednou nebo se červenají pod ranou, jež je zasáhne, napřimují se nebo se hroutí, protestují nebo mlčí, když mají mluvit, nebo mluví, když by měli mlčet, nebo zůstávají klidní, když se mají potit, anebo se potí, když nemají - a vypadají pak najednou jako viníci.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Obklopoval je ohnivý jarní večer. Oblaka, která západ slunce právě oblékl do lehkého šatu ze zlata a purpuru, táhla svou vlečku zvolna nad mladou dvojicí.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Naučil se právě v jedné hodině lásce i nenávisti. Věděl, že miluje. Chtěl poznat toho, koho nenávidí.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Hlas bez těla se dal znovu do zpěvu a Roul opravdu ještě nikdy na světě neslyšel takový hlas, spojující v jednom okamžiku jedním dechem takové krajnosti: hlas co nejsvobodnější a bohatýrsky nádherný, co nejvítěznější, co nejjemnější v síle, co nejsilnější v jemnosti, a konečně co nejneodolatelněji triumfující. Dokonalé akcenty, zpívané mistrovsky, musely jistě při pouhém poslechu vzbuzovat vznešené pocity u smrtelníků, cítících, milujících a vnímajících hudbu. Byl v něm pokojný a čistý pramen harmonie, z něhož mohli věřící s plnou důvěrou nábožně pít - s jistotou, že pijí milost hudby.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Fantom Opery existoval. Vůbec to nebyla, jak všichni dlouho věřili, jen inspirace umělců, pověra ředitelů a směšný výtvor vzrušených mozků slečen z baletního souboru, jejich matek, šatnářek a vrátné. Ano, existoval, byl to člověk z masa a kostí, ačkoliv vypadal jako skutečný fantom, to znamená jako stín.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Dvě černá péra na klobouku, černém jako saze, která tvořila obyčejně dva otazníky, se rázem změnila ve vykřičník. Klobouk sám se rozhoupal a málem spadl z rozbouřeného drdolu.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ Bloudil osaměle mezi hroby a luštil nápisy. Sotva však obešel absidu, byl rázem upoután zářivým znamením květů, vydechujících na náhrobním granitu a spadajících až na bílou zem. Naplňovaly vůní celý tento ledový kout bretaňské zimy. Čarovné rudé růže jako by tu zrána vypučely ve sněhu. Byly kouskem života mezi mrtvými, protože smrt tu byla všude.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ ... Vy ho ovšem milujete! Váš strach, vaše hrůza, to všechno je také z lásky, a z té nejslastnější! Z takové, kterou si nepřiznáváme," dovozoval hořce. "Z takové lásky, při níž vám jde mráz po zádech, když na ni pomyslíte ...“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ ... škoda pro každého, kdo neslyšel Christinu Daaé v vroli Julie, kdo nepoznal její nelíčený půvab, nechvěl se za zvuků jejího nebeského hlasu a nepocítil, že jeho duše vzlétá s její duší nad hroby milenců z Verony ...“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ ... v hudbě je jakási síla, působící, že přestane existovat všechen vnější svět a zůstanou jen tóny, které vám zasáhnou srdce.“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux
„ ... miluje a není milován! Pozoroval zasmušilým pohledem žalostnou a chladnou cestu, bledou a mrtvou noc. Nic nebylo chladnější, nic nebylo mrtvější než jeho srdce ...“
— Gaston Leroux
— Gaston Leroux