Eulenleiterin oblíbené citáty

„ Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu.“
— Niccolò Machiavelli

„ "Můžeš se dostat k člověku, ale nemůžeš se dostat ke zlu. Zlo vždycky přežije. Odletí jako tlustý pták a přistane na někom jiném. V tom je to peklo, neřekl bys? To děsné peklo toho všeho?"“
— Stephen King

„ Víš, ty jsi přece jen trochu složitá." "Ale ne," ujistila ho spěšně. "Ne, to opravdu nejsem - jsem jenom - jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.“
— Francis Scott Fitzgerald

„ Ve skutečně temné noci duše jsou stále tři hodiny ráno, den za dnem.“
— Francis Scott Fitzgerald

„ „Štěstí dá mnohým příliš, nikomu ale dost.““
— Marcus Valerius Martialis

„ Nemohu společně s tebou, však ani bez tebe žít.“
— Marcus Valerius Martialis

„ Chybu jsem zřejmě učinil přeci jenom já, protože jsem tě dostatečně neznal. Smířil jsem se s tím, že ze sebe neukazuješ všechno.“
— Sándor Márai

„ A všechno to bylo nadarmo, marně jsme popírali sami před sebou opravdový smysl tohoto vznětu – jeho skutečný obsah byl silnější než naše úmysly, neroztál, zůstal v pevném skupenství. Na dně každého lidského vztahu je nějaký hmatatelný materiál a veškeré argumentování a vytáčky jsou marné, tato skutečnost se nezmění. A ta skutečnost byla taková, že ty jsi mě dvaadvacet let nenáviděl s náruživostí, jejíž prudkost již skoro připomíná žár velkých vztahů – ano, lásku. Nenáviděl jsi mě, a pokud nějaký cit, nějaká vášeň lidskou duši zcela vyplní, na dně takové hranice vždycky vedle nadšení vystupuje dým i ze žhavých uhlíků pomstychtivosti… Vášeň totiž neargumentuje slovy rozumu. Vášni je naprosto lhostejné, co od toho druhého dostane, chce se vyjádřit úplně, chce úplně odevzdat svou vůli, a to i tehdy, když za to nedostane nic jiného než vlídné city, zdvořilost, přátelství anebo trpělivost. Každá velká vášeň je beznadějná, jinak by to nebyla vášeň, nýbrž smlouva, chytrá dohoda, výměnný obchod vlažných zájmů. Nenáviděl jsi mě a to je stejně silné pouto, jako bys mě miloval. Proč jsi mě nenáviděl…?“
— Sándor Márai

„ Chci, aby život utíkal pomalu, protože se na tebe chci těšit z celého srdce, z celého srdce se s tebou přivítat, z celého srdce se s tebou milovat a pak chci, aby mi po tobě bylo z celého srdce smutno. Musím se smát, protože k sobě v duchu mluvím jako nějaké navoněné přáníčko, ale já si to zasloužím. Tebe i tu radost.“
— Caroline Kepnes

„ Nesměješ se a nemáš náladu na blbé vtipy a já tě miluju za to, že nic nepředstíráš, že jsi celým duchem tady, a všechna ta dřina se konečně vyplatila, protože všechno jsem dělal pro tenhle okamžik.“
— Caroline Kepnes

„ ...ztrácím trpělivost stejně jako s životem a s lidmi. Už nemám po čem toužit ani o čem snít. Když se na něj podívám, připadám si odporný, protože on je tak debilně hodný, že o tobě vůbec nemluví. Navíc se vůbec nebaví o svém vztahu, takže se cítím, jako bych potřeboval jeho soucit.“
— Caroline Kepnes

„ Jak je sakra možné, že se můj hněv vždycky promění v lásku k tobě?“
— Caroline Kepnes

„ Protože každý den jako by vždycky byl ten jediný.“
— Caroline Kepnes

„ Odevzdal jsem se jí celý, ale je to jako rozdíl mezi filmem a knížkou. Kniha ti dovolí zvolit si, kolik detailů, kolik krve chceš vidět. Kniha ti dává svolení vidět příběh vlastníma očima, pochopit ho po svém. Ty jsi ten, kdo interpretuje. Tvůj Alexander Portnoy nevypadá jako můj, protože pohled každého z nás je jedinečný. Když člověk shlédne film, odejde s přítelem z kina a hned se o něm můžou bavit. Když člověk dočte knihu, přemýšlí. Love vyrostla na filmech a já jsem jí právě přečetl knihu.“
— Caroline Kepnes

„ Existuje jedna věc, která je ještě krutější než klec, ve které pták nemůže lítat: klec tak velká, že si pták myslí, že v ní lítat může. (Ty)“
— Caroline Kepnes

„ Štěstí je, když věříš, že budeš šťastný. Je to naděje.“
— Michael Cunningham

„ Měl jsem pocit, že jestli ji nesevřu v náručí, nebo jestli aspoň neudělám nějaký krok k tomu, abych ji sevřel v náručí, tak asi umřu. Takže jsem imrovizoval.“
— Caroline Kepnes

„ "Jsem skoro ochoten připustit, že se tu naskýtá i možnost lásky na celý život - já prosím, který nikdy nevěřil, že by člověk vydržel milovat celý rok. Vyjádřil bych to takto: představte si milujícího v obou případech jako hladového člověka. Postavte před něho jediný pokrm a on se do něho pustí s veškerou chutí a bude vědět, že se najedl. Posadíte-li ho však k bohaté tabuli prostřené lahůdkami francouzské kuchyně, nají se možná se stejným pocitem uspokojení - jenže každý jednotlivý chod zanechá v jeho žaludku i ve vzpomínce jen nepatrnou stopu."“
— Emily Brontë

„ ,,Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký.´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë

„ ,,Není to člověk a nezaslouží si nejmenší cit. Dala jsem mu srdce, on je vzal, zmučil je k smrti a hodil mi je zpátky. Cítím srdcem, a když mi srdce roztříštil, nejsem schopna mít cit. Nelituji ho, i kdyby celý život pronaříkal.´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë

„ ,,Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë

„ ,, K čemu bych byla stvořena, kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat!´´ (Na Větrné hůrce)“
— Emily Brontë

„ Nyní, když se naposledy ohlížím a chci soudit sebe i jiné, vidím a cítím, že ta hrdost, očekávání a odchody byly dětinské. Ale vidíš to, takový už člověk je a rozumem i zkušeností zmůže jen málo proti zarputilým utkvělým myšlenkám své povahy.“
— Sándor Márai

„ Tak je to pokaždé. Jaké množství melancholických vzpomínek se vždy okamžitě probouzí v mysli génia s bohatou představivostí, zvláště pak génia vystaveného ustavičnému, věčnému, trvalému a bylo by možno říci nepřetržitému, ano, nepřetržitému a neustálému, hořkému, znepokojivému, otravnému a - mohu-li takového výrazu použít - velice otravnému vlivu zářivého, jasného, božského, nebeského, povznášejícího a očistného účinku toho, co bychom mohli po právu nazvat tou nejzáviděníhodnější, skutečně nejzáviděníhodnější - ba i nejlaskavější, nejkrásnější, nejrozkošnější, nejéteričtější a, jak se mi jeví, nejhezčí (mohu-li použít tak odvážného výrazu) věcí (odpusť, laskavý čtenáři!) na světě, ale já se vždy nechám unést svými city. Opakuji: jaké množství vzpomínek rozvíří v takovéto mysli pouhopouhá maličkost!“
— Edgar Allan Poe

„ Kolem nás se ve vzduchu vznášelo cosi, o čem nemohu podat žádnou určitou zprávu, cosi hmotného i duchovního, tíživá atmosféra, dusivý pocit, úzkost a především onen nejhrůzyplnější stav bytí, jaký mohou lidské nervy zažít, kdy všechny smysly jsou živě zjitřené, zatímco schopnost myšlení leží v ospalé nečinnosti. Visela nad námi smrtelná tíha.“
— Edgar Allan Poe

„ Snad ho při tom úprku odpraví jako prašivého, vzteklého psa. Snad narazí do zdi, střetne se s tisíci životními překážkami a roztříští se. Horší je, když někdo v sobě udusí hněv, který se mu o samotě nashromáždil v duši. Neuhání nikam. Nikoho nezabije. Co že dělá? Žije, čeká, dodržuje pořádek. Žije jako mniši podle nějaké pohanské, světské řehole..., jenže mnich to má snadné, protože má víru. Takový člověk, který odevzdá svou duši a osud samotě, víru nemá. Pouze čeká. Na den anebo na hodinu, kdy by všechno to, co ho k samotě dovedlo, ještě jednou probral s těmi nebo s tím, kdo ho dostali až tam.“
— Sándor Márai

„ "Co po tom člověku chceš?" zeptala se chůva. "Pravdu," řekl generál. "Dobře tu pravdu znáš." "Neznám, právě pravdu neznám." "Skutečnost ale znáš," řekla chůva ostře a útočně. "Skutečnost ještě není pravda, skutečnost je pouze část. Teď mu ji vezmu."“
— Sándor Márai

„ Mlčky se chvíli dívali na ten obrázek, na velký přijímací pokoj dole, na mohutný nábytek, který střežil vzpomínku, smysl jisté hodiny, jisté chvíle, jako by dosud pouze existoval podle zákonů tkaniny, dřeva a kovu, avšak ta chvíle naplnila mrtvé předměty živým obsahem, stala se smyslem jejich existence. a nyní, když předměty obživly jako natažený mechanismus, začali se na to upamatovávat také.“
— Sándor Márai

„ Mladí lidé vždycky doufají, že jim ten, jemuž svěří své naděje, přinese nějakou oběť.“
— Sándor Márai

„ Nejnebezpečnější chyby jsou ty, které jsou v umírněné formě dobrými vlastnostmi.“
— Rick Riordan

„ Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu. (Húrinovy děti)“
— J. R. R. Tolkien

„ Bylo nebylo, anděl ležel v mlze a umíral. A ďábel si klekl vedle něho, s úsměvem.“
— Laini Taylor

„ „Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána – Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.““
— Francis Scott Fitzgerald

„ Úžasný život. Na to má každý člověk právo. Ne průměrný život, ani ne normální - ale život, v němž génius nebude úchylkou, ale očekávaným stavem.“
— Madeleine Roux

„ V šíleném světe jsou jenom šílenci normální.“
— Madeleine Roux

„ Noční můry - kamarádky, které vás nikdy neopustí“
— Madeleine Roux

„ Co když jsem já tím "pokroucených kořenem" v samém středu těchto patálii?“
— Madeleine Roux

„ Někdy je prostě lepší skočit a křídla si nechat narůst ve vzduchu“
— Madeleine Roux

„ Šílenství je relativní. Záleží na tom, kdo koho zamkl v jaké kleci.“
— Madeleine Roux

„ Všechny naděje, všechny sny o lepším životě, byly vysáty z mého těla. Byl konec. Proč se tak strašně snažit kvůli životu, který nebude dlouho trvat a bude jen plný vyčerpání a bolesti kvůli všem lidem, na nichž mi záleželo?“
— R. Jenn Johansson