Nailo
komentáře u částí děl
Na povídce je vidět inspirace Bílou nemocí od Karla Čapka. Bohužel citové výlevy hlavního hrdiny jsou tu ploché jako japonská dálnice. Je to prostě jen další z mnoha stížností na život, kde se na misce vah nakupily na jedné straně frustrace a brekot. Zatímco na druhé není vůbec nic. Kdyby se autorka nebála být trochu sarkastická a cynická, mohl se příběh hezky vyvážit a hrdinovi by to dodalo opravdovost. Takhle to ve mně zanechalo pouze silnou rozpačitost.
U této povídky jsem měl docela problém se zorientovat, kdo, co, kde a s kým. Hlavní postava mi přišla plochá a její potenciál naprosto nevyužitý. Závěr slabý a celkově povídka naprosto o ničem. Velké zklamání, protože potenciál to rozhodně mělo.
Nápad zajímavý, zpracování nudné. Můj názor je takový, že to z čeho povídka nejvíce těží a je jejím nosným pilířem, je současně také tím, na čem to celé padá. Od samého začátku se mi na povídce něco nepozdávalo a jediné proč jsem vydržel číst do konce, byla snaha porozumět problému. Bohužel, než aby mě vysvětlení uspokojilo a pobavilo, připadal jsem si, že mě autorka akorát vodí celou dobu za nos. Zklamání...
Prázdné, únavné, neuvěřitelně zdlouhavé a ufňukané. Pokud to co prožívá otec v povídce mají být deprese, tak jsem asi čínský bůh srandy. Ne, je mi líto, ale tohle opravdu nešlo číst...
Vynikající povídka, která kombinuje dva naprosto odlišné motivy - Běžícího muže a Krtečka. Čtivé, zábavné a literárně velmi dobře zpracované. Doufám, že si od autora budu moci v budoucnu přečíst více takovýchto děl.
Podobně jako u všech mikropovídek otištěných v Mlok 2018. Námět dobrý, ale... Pointa žádná, zpracování nic moc. Můžeme se jen dohadovat, proč když už se příběh odehrává v Brně, nemluví postavy nářečím nebo s typickým brněnským přízvukem. Navíc je z povídky cítit silná inspirace Noční hlídkou od Lukjaněnka, takže ani vysloveně originálního. Pro mě další velké zklamání touto oceňovanou autorkou.
Závěr mikropovídky to celé zabil a to tím špatným nevtipným způsobem. Samotný námět není vůbec špatný, ač pojmenování "odeklínač" pro ono rádoby démona/kouzelného mužíka se mi úplně nelíbí, ale mikropovídka nemá žádné smysluplné vyvrcholení. Je to jen taková další šedá myška na poli tvorby českých autorů.
Námět super, zpracování už nic moc. Formát mikropovídky nedává šanci v textu dostatečně popsat emoce, které oba zúčastnění (nemocný i jeho přítelkyně, která všemu přihlíží) prožívají. Těch pár stránek prostě nedává čtenáři šanci se do postav skutečně vcítit. Za mě velká škoda, že z toho autor neudělal povídku.