Maud22
komentáře u částí děl
Kratičká povídka. Hezky vystižena dětská fantazie, dívenka si povídá s panenkami. Láká ji nebezpečné místo - kukuřičné pole. Úplně vidím, jak se holčička ztrácí v kukuřičném poli, kde rostliny jsou vyšší než ona sama. Úplně slyším podivné zvuky, které ji děsí. Úplně cítím bušení jejího zděšeného srdce. Kdo je však netvor? Je to nějaké monstrum, strašidlo nebo...?
Bára potřebuje čas, aby rozdýchala zjištění, že ji manžel podvádí. Sebere děti a vyrazí s nimi do přírody. Pak se jim najednou ztratí žlutá turistická značka a napojí se na úplně jinou a asi ne turistickou. Čekáte problém, ale místo něho narazí na překrásné místo s jezírkem, srnkami a sympatickým mladým párem. Prostě zahrada. Rajská. Jenže víte, jak to naposledy dopadlo v rajské zahradě, že? Povídka má správnou hororovou atmosféru.
No, když vám chcípne auto na opuštěné silničce vedoucí odnikud nikam a ještě k tomu nemáte na mobilu signál, tak to není nic příjemného. Jedná se sice o jižní Moravu, ale pozor, to není jen vinorodý přívětivý kraj. Na jejím nejjižnějším konci lužní lesy přecházejí do mokřadů a když se k tomu připočte budovatelský zemědělský experiment, je na horor zaděláno. Vtipná pointa! :-)
Tak nějak to čekáme, že ten autobus nebude jen tak. A že to souvisí s těmi blázny za volanty. Nicméně na krátké ploše je tu nastíněno několik smutných osudů, jako by část sociálního vzorku každé společnosti se najednou ocitla pohromadě a společně jede autobusem. A Jana tam přece nepatří. Nebo patří?
Duchové sebevrahů, jak zjistí mladý novinář pověřený reportáží o Nuselském mostě, se objevují v místě, kde se rozhodli skoncovat se životem. A je jich docela dost. Ideální pro napsání zajímavého článku...
Jsem se lehce bála. Ty sny, ty sklepní prostory starobylého domu, ta klaustrofobní atmosféra a vůbec. Mimochodem na Pernštýském náměstí v Pardubicích je morový sloup a kromě soch svatých a lvů je minimálně z jedné strany úplně dole uprostřed vyčnívají hlava zvířete. Pokud je to ovce, tak je to tedy masožravá ovce! :-)))
Je to špatné, když tělo padlého vojáka zůstane pohřbené ledabyle a daleko od svých. Není se co divit, že pak jeho duch nemůže víc jak 250 let najít klid. No, na to, že jde o přízrak, je zatraceně schopný! Povídka měla výbornou atmosféru a byla i jemně dojemná. Jak jinak, když jde o lásku.
Krásná detektivka zasazená do raného středověku. V podstatě záhada zamčených dveří. Převyprávěno v navazujících výpovědích jednotlivých postav, které nám dají vhled do událostí a vše propojí, až to do sebe zapadne ve finále příběhu.
Ačkoli konec se dal předpokládat, je to mistrně napsané. Povodně, věčný déšť, bahno, zima a HLAD, to všechno je téměř hmatatelné. A navíc člověka rozčiluje a drásá to nepochopení, které na konec vede k tragédii.
Taková ta klasika, když si vyprávíte strašidelné historky u táborového ohně. Dokud plameny hřejí a září je vše ok, ale pak vaše fantazie dokáže vidět duchy v každém stínu. Postava mrtvého esesáka, který zabloudil navždy v opuštěném labyrintu štol u lomu Amerika, ožívá.
Variace na upírské téma. Bezútěšné s jiskřičkou naděje. Eliška je pro svůj handicap osamocená. Ale naštěstí má rodiče. Naštěstí?
Slovenský nářez okořenila závěrečná povídka Františka Kotlety, který v představovacím úvodu o sobě říká, že jako každý dobrý Čech je tak trochu Slovák. A s nářezy má velké zkušenosti. :-) Tak alespoň víme, co mohlo pomoci Slovenské republice rad k životu a proč to na konec nevyšlo...
Být bez křídel je stigmatizace, vyčlenění ze společnosti. Někomu noc zázraků přinese potěšení, někomu naději, někomu smrt. Záleží na odolnosti, motivaci a míře frustrace. Bůh téhle planety není milosrdný.
I v toku času můžete nají toho, kdo je vám souzený. Ty posuny v čase jsou těžko uchopitelné, ale podstata lidských vztahů zůstává stejná. Jeden riskuje pro druhého a jsou spolu, i když se dostanou do jiné časové linie.
Dobrodružství nás s hlavním hrdinou zavedou na planetu plnou bažin. Hledá manželku svého Šéfa, ví kde, ale neví, co skutečně najde. Získá průvodkyni a spojenkyni, která mu na jeho misi pomůže. Závěr je takový potměšilý! :-)
Líbí se mi tento styl vyprávění. Naznačené nebezpečí, která čeká karavanu obchodníka Zarivila, pokud povede své muže, ale i ženy a děti, přes gorský les. Věrolomní námezdní ochránci a záhadný žoldnéř. Magie, tetování, přízraky. A na konec obyčejná lidská chamtivost, ale taky čest opravdového chlapa. To všechno jsou atributy napínavého příběhu.
Vypravíme se doby, kdy křesťanství vytlačovalo staré dobré pohanské bohy. Nové náboženství však neuchrání knížete Pribinu před porážkou. Když se na útěku odváží překročit řeku Hron má, na rozdíl od pronásledovatelů, velké štěstí.
Ano, upíři žijí mezi námi. I ti, kteří se jimi stali nedobrovolně jako Luna. Na malé ploše jsou vykresleny vztahy mezi upíry, lidmi a ani mág nechybí. Upíři překvapivě spolupracují s lidskými lovci upírů, společnými silami se zbavují těch, kteří porušují pravidla. Příběh obsahuje i vztahovou linku. A nechybí mu řežba a vtip!
Parádní detektivní příběh, na jehož pozadí se rozkrývají osudy vyznavačů náboženství Noli, odpůrců císaře. Svou roli tu hrají magické schopnosti aktérů, ale také víra, čest a pravda. To, že je vrahem zahradník, je jen třešničkou na dortu. :-)
Co je realita? Co je sen? Co je iluze? Máme druhou šanci? Můžeme být jiní a lepší? A co když to někdo splete...?