Maud22
komentáře u částí děl
Sami na cestě - mrazivý pohled na rodinné vztahy, kdy se manželství nebo partnerství rozpadá a rodiče se rozcházejí v hádkách, které odnášejí děti. Zrovna Jirka prochází tímto období a potká divnou holku, takže na té cestě není sám, a přece je.
Povídka Slečna Místek a pan Frýdek reprezentuje fenomén, který známe z rivality jiných měst, ba i městských čtvrtí, a přitom stačí tak málo, aby bylo po sváru.
Tyhle věci neexistujou, ale možná existovaly, kdo ví. Hlavní hrdinka hledá svého bratra a díky uklízecí četě, v níž pracuje, prochází postupně celé město. To hledání jí umožní najít svou vlastní cestu.
Snová povídka odehrávající se v kulisách Barcelony. Sen je tu prostředím i prostředkem, jak možná zvítězit nad smrtí, jak dosáhnout splynutí milujících se bytostí. Jako v našich snech jsou v příběhu děsiví tvorové, nechybí akce a napětí a zároveň s sebou nese smutek, melancholii i naději.
Tak tedy teorie, že nekonečnými výkopovými pracemi se magistrát snaží zabránit procitnutí zástavby, nemá chybu. Zároveň město vstřebá své obyvatele. Co se Brna týče, věřím všemu. Výkopové práce v jiných městech snad nejsou prováděny na základě této myšlenky, teda aspoň doufám.... :-)))
Špatný den Michaely Merglové se opakuje stále dokola a město se stále dokola zhmotňuje a dá docela práci, aby jednou ten den, konečně, nebyl pro Mary a hlídače úplně špatný. Těžko uchopitelný, snový a přitom tak realistický příběh.
Lamaris hoří je krásná magická časová smyčka. Výlety do minulosti za pomoci magie, ale i konkurenční boj a zhrzená láska, vše do sebe zaklapne a příčina i následek se propojí.
Město a jeho obyvatelé, no obyvatelé, jak se to vezme, se brání obsazení nepřátelskou jednotkou. Tohle je výborná povídka, držela jsem jim pěsti a na konci se chechtala.
Veronika Fiedlerová přispěla povídkou Zakantum, což je starověké město na ostrově, jehož blahobyt je založen na prameni černého oleje, který tryská z hory. Co je jeho původem však vědí jen někteří a nedbají na varování, zisk je přednější. Hlavní hrdina se ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, když záhadě přijde na kloub. No, zemětřesení nemusí být vždycky důsledkem probuzené sopky...:-)
No, někdy nestačí ani schopnost vidět a slyšet přes zdi, zvlášť když je tam více vrstev které se vzájemně překrývají.
Zavařovačky, které veze babička z vánočního mejdanu u Jiřiny, dědovy dávné nepřiznané lásky, domácí problémy, dialogy, jež asociují Ecce homo Homolka. Cestou se vynořují střípky příběhu a skládají se dohromady. Civilní, zajímavé podání s fantaskními prvky,
Jsem ráda, že v antologii nechybí detektivka. Ačkoli, přiznejme si, jde o vyšetřování dosti podivných vražd a příležitostný taxikář jako svědek z toho nemá nejlepší pocit. Jenže v tomhle městě je to rutina. :-)
Pavel Renčín v Poslední bráně nás povede podivným městem a podivným snem a cesta to bude velmi sugestivní. Není to veselý příběh, a přece má osvobozující závěr.
Městské legendy ožívají a převozník předává své veslo... Ale kromě toho se tu stačí odvinout několik osudů. Nejvíc mě dostaly oživlé městské znaky v akci!
Napřed jsem si myslela, že to bude vytuněný pentagram, ale ne, dutý septagon je speciální klíč. Nestačím se divit, co všechno může způsobit zanesený komín a co všechno se může skrývat na jeho opačném konci. :-)
Česká mlátička Dalibora Váchy vypráví o podivném boxerském zápase v ještě podivnějším městě. Příběh se vyznačuje tíživou atmosférou číhajícího nebezpečí. A český boxer má práci.
Skokani jsou mimozemští predátoři, kteří si pomlaskávají nad lidským masem a krví. Tušíme, že lidé se před nimi snaží utéct, schovat. Tak se malá holka dostane ke dvěma týpkům, bývalým trestancům, a i když jeden z nich není úplně nejhorší, tak to pro ni neznamená bezpečí. A ani další lidská komunita neznamená záchranu. Jak se Skokani snaží dostat do domu, v němž se ukryla jejich kořist, je docela strašidelné. Vrzání obrvených nohou, cvakání kusadly a dobývání se do tajné sklepní místnosti je popsáno dost sugestivně. Hustá, syrová povídka.
Aneb jak můžou být komety nebezpečné. Stačí, když zavlečou na Zemi, co tam nepatří a to tam skvěle bují. Povídka je kratičká, ale má spád. Lidi si časem umějí poradit se vším, leč toto dle závěru soudě bude běh na dlouhou trať... :-)
Detektivka v postapo hávu mě bavila pro ty reálie ve světě po Velkém Průseru. Jsou tu naznačeny způsoby fungování zbytku lidí včetně zmutované fauny, flóry i robotických zařízení. Jinak je to klasická záhada zamčeného pokoje a hlavní hrdinka se neštítí ničeho... ani sexu s kozlařem. :-)
Moc toho asi z pevniny na Zemi nezůstalo. Moře je všudepřítomné a obývají ho mimozemská flóra a fauna. Nesourodá dvojice - mocný týpek z vyšších pater mrakodrapu a dívka, která umí znova vypěstovat různé plodiny, se vydávají na výpravu. Napřed je to taková mocenská přetlačovaná, ale mohlo by se to vyvinout i v něco jiného, kdyby to dostalo prostor. Hodně se mi líbila ta hra se slovy, nová pojmenování pro mimozemskou havěť. :-)