Janadvorackova
komentáře u částí děl
Příběh ze života. Rozvedená matka malého dítěte si najde nového přítele a po krátkém vztahu si ho nastěhuje k sobě.
Partner je k ní pozorný, hodně vydělává a nikdo z nich si nemůže stěžovat na nedostatky.
No jo, jenomže ono se to pak všechno tak uvěřitelně zamotá, že máte pocit, že podobní lidé bydlí hned vedle vás. Nebo že by se vám podobná věc dokonce stala?
Změní se vztahy ke členům vlstní rodiny.
Z kamarádek už nejsou kamarádky, protože upozorňují na věci, které hlavní hrdinka nechce vidět.
A dítě trousí divné hlášky a chudák malé se motá uprostřed událostí, které nedokáže ani chápat, natož ovlivnit.
K audiu jsem se dostala náhodou, a přestože mám ráda věci českých autorů, tyhlety rodinné náměty mě spíš nebaví, protože spadají právě mezi věci, které se dějí za zdí bytu a strašně mě štvou. Spíš proto, že mi připomínají skutečnost.
Ale autorce nemůžu upřít znepokojivou míru talentu, se kterou dokáže vyprávět.
Při poslechu povídky jsem kompletně uklidila byt :). A někdy jsem drhla opravdu zuřivě :).
"Tak co, chceš se zlepšit v matice? -:)))"
Tohle bylo jinčí kafe než "druhé dvě." I přes naprostou úchylnost krásně představitelné, dost šílené, ale sympatické. Děj odsýpal a hlavně povídka konečně nějaký měla. Několikrát jsem se musela rozesmát. A "šukmutant" je úžasné slovo :).
On asi ani autor nevěděl, o čem to je, protože píše, že "nechal povídku se rozvíjet," nebo tak nějak. Zkrátka takovu kravinu, kterou povídka sama neudělá, to musí fakt jenom ten autor.
No a ke konci k tomu ještě dopíše, že ho kontaktují vysokoškoláci, kteří text rozebírají z různých úhlů.
Pochopila bych, že se to dá rozebírat, prostor k tomu je, ale řekla bych, že závěr jsou jenom autorovy pindy, aby zamaskoval skutečnost, že to nedopsal.
Žraločice byla fakt ujetá, námět sliboval, když ne sex, tak alespoň nějaké překvapení. Jenomže sexu byla trocha a překvapení se nekonalo.
Mamča najde poklad, ale má to háček, má s sebou dítě.
Takže si nahrabe do sukně, dítě nechá kde je a "že se vrátí."
Evidentně si poklad odnesla domů.
Pak se tam vrací, dítě čeká, ale ona zase hrabe. A na dítě zase není čas.
A tak si říkám, to si jako nemohla vzít nůši? Košík?
Autor dělá z ženský úplný vemeno, já bych si vzala dvě nůše, tyjo raneček a košík bych nesla v zubech :))).
A pak bych za to zaplatila, ale co, za všechno se platí.
"Zemřela matka a do hrobu dána..."
A už řvu, ty brďo.
A to ta moje žije a jsem za to ráda, protože fakt dobře peče.
Ježiš, tohle bych neměla...
Povídka bohužel nemá pointu, vše podstatné je prozrazeno mnohem dřív.
Kdyby autorka nepráskla to, "co se s tím massem děje" a nechala si to až na konec, kde se to "jako vysvětluje formou vzkazu na záznamníku," mělo by to i šťávu, tedy šťávičku :), sosík. Podlévat a okořenit. Stejně všechno zpočátku chutná jako kuře, tohle nemůže být jiné...
Jo, tahle povídka působí zatuchle :). Jako když se v antikvariátu prohrabujete bednou od banánů a hledáte poklady.
Trochu zaprášeného, stářím vonícího, vlhkého.
Tady je ovšem dějištěm kobka a k nebožtíkovi v ní se nečichá. Ale zase si s ním pokecáte :) a chvíli nebudete vědět, čí jste.
To se bohužel nepovedlo. Snaha nastínit tajemno (ve sklepě je škíra a někdo za ní volá o pomoc), v kontrastu s tím, jak to nakonec dopadlo, mi vůbec nefunguje.
Podobné situace v reálu bývají utajeny i blízkému okolí. Stává se to. Už x krát jsme četli o tom, že zmíněnou situaci vůbec nikdo netušil, nic o ní nenasvědčovalo a viník nepůsobil jako někdo, kdo by mohl udělat něco takového.
Ale povídka na mě působí jako složenina dvou textů na dočista jiná témata, jako celek mi do sebe nezapadá.
Povídka není ani tak moc hororová, jako spíš znepokojivá.
Mrtvola v předsíni, které chvíli trvá, než se stane mrtvolou, to trochu "oživila." A dvojice hrdinů musela vyvinout nadlidské úsilí, aby dokončila to, pro co do domu přišla.
Jo jo, reality show -:))).
Konec mi přišel ujetý, ale seděl a nasmála jsem se.
Toho songu se nezbavíte :).
https://www.youtube.com/watch?v=tPC4wtUCI-w
Povídka ne, že by byla předvídatelná, v jisté chvíli trochu je, ale ono to vůbec nevadí, protože obsahuje - v rámci příběhu vše, co od toho čekáte. A tak jste spokojeni, vezmete do ruky kytaru a vyrazíte ke kolejím.
Nebo ne, zrovna to bych nedělala...
Nejlepší povídka ve sbírce. Z mého pohledu přesně správná dávka děsu, nejistoty, náznaků, mrtvoly a kočičky.
Škoda ale, že nebylo naznačeno, co udělá taková kočička, když je v bytě delší dobu s mrtvolou... Mňau.
Také jedna z těch lepších. Beznaděná, plná naděje. Smutná a s příchutí radosti. Depresivní, pravda, ale co?
Co se dá napsat o příbězích z války... Nějak mě ta doba vždycky dojme, naštve, vyděsí, potěší, že žiju v jiné. Nebo ne :)?
Povídka je výborná. Je jedno, jak moc předvídatelná, nejspíš na tom nezáleží.
Jedna z lepších povídek ve sbírce. Citlivě popsané pocity po ztrátě blízkého. Kdo to nezažil. Ale když jsem poslouchala, přišlo mi, jako by se to opakovalo.
Hezky vykreslené pocity obyvatel a postřehy o tom, co bylo a co se změní. I paranoia některých, když se začnou dít jisté věci. Kdo ví, jak to může být?
Starý pán má Alzheimera, prostřední generace se rozvedla a nejmladší bojuje někde ve válce. Střípky těch příběhů spojují dopisy a doba před koncem roku.
Nebylo to špatné, jen si nejsem jista, jestli autor ví, jak probíhá Alzheimerova choroba (s ohledem na přístupnost vzpomínek).
Povídka sice skvěle popisuje celý proces pokusů, omylů, zoufalství, strachu, nadějí a někdy i beznadějí, ale když to řeknu hnusně, co já s tím??? ?? ?
Lidé se milují a množí, nebo nemnoží. Nebo nemilují a množí, nebo nemnoží už od pradávna, hmmm.
Kontrast mezi blahobytem ženy a životem jejího černého ošetřovatele s nemocným synem, v kombinaci se světem, v němž mladící závislí na VR obchodují s cizími vzpomínkami, byl super. Krásně to vše do sebe zapadlo, a i když byl příběh poměrně jednoduchý, byl ucelený a měl co říct.