Akléda_
komentáře u částí děl
Ježiš tak tohle bylo boží. Výběr jmen mě vždycky příjemně překvapí, autor se rozhodně nehodlá nechat zahanbit. Líbilo se mi, že to bylo celé děsně vtipné a zároveň takové moderní, včetně anglicismů a TikToku. Zároveň se tam ale řeší i reálné problémy toho, jaké lgbt lidé pořád nemají práva. Celé mě to bavilo a to, že je povídka zasazená do tanečních je jen příjemný bonus.
Celou tuhle povídkovou sbírku jsem si velmi oblíbila, jen mě mrzí, že paradoxně povídky od lidí které znám, mi nesedly tolik. Tim byl krásně napsaný, líbilo se mi, jak se název povídky spojil s celým tím příběhem i jak důležité tady byly knížky. Celé to ale bylo takové smutné a melancholické, a i když to mám ráda, tady jsem z toho byla spíš smutná, že tam na mě nečekala nějaká radost. Chápu, že to byl záměr, ale mi to trochu mrzelo. Doufám ale, že si od autorky budu moct přečíst i něco dalšího.
Bohužel dosti reálná povídka, včetně vykreslení přístupu s jakým se v případě takové "události" můžeme setkat. Jsem ráda, že se autorka pustila do tohoto tématu, z osobních důvodu to pro mě bylo fakt těžké vůbec přečíst, i když to bylo jen pár stránek. Je mi neskutečně nanic z toho, že je takový přístup reálný. Jinak povídka ale byla moc hezká, díky několika maličkostem jako jsou školní záchody, automaty apod. byla taková správně školní.
Stejně jako v povídkové sbírce Z pera knihomolů, i tady se mi povídka autorky líbila. Byla dost smutná, taková melancholická, ale líbilo se mi čím se autorka v knížce zabývala. Šikana a dětský domov, to celé vyprávěno retrospektivně bylo moc fajn pro vhled jak na oběť tak nakonec i na agresora. Viděla jsem v tom autorčin rukopis a i když mi po dočtení bylo smutno, povídka to byla suprová.
Moc se mi líbí jak se autorka snaží ve všem co napíše něco předat, aspoň špetku toho historična. Tady to bylo také a moc se mi to líbilo. Stejně tak bylo super jak to bylo celé napínavé, tajemné a temné, až mi to připomínalo styl Foglara. Zajímalo mě jak to bude dál a bavilo mě to, ale také je to první povídka, kde si myslím že by prospělo více stránek.
Po téhle povídce se musím konečně pustit do autorčiny knížky, protože tohle mě moc bavilo. Bylo to trochu podobné druhé povídce, která se mi ale také líbila, takže mi to vůbec nevadilo. Líbilo se mi to zapojení matiky, bylo to celé vtipné a takové přátelské, jen mě mrzel ten hořký konec, který mě trochu zklamal. Moc se mi líbily ty malůvky v průběhu celé povídky, které byly vtipné a roztomilé a bavily mě.
Já vlastně povídce nemám moc co vytknout, ale oproti těm předchozím mě prostě nezaujala tolik a rozhodně mě nijak extra nevtáhla. Bylo ale vidět, že do toho Kája dala hodně ze sebe, líbilo se mi zasazení těch knížek a různé reference. Zároveň byla osvěžující ta deníková forma i to, že se tu zaobíráme i vztahem mezi sestrami. Navíc jsem s hlavní hrdinkou dokázala i dost soucítit.
Nikdy bych nečekala, že mě nějaká povídka na dvaceti stranách dokáže takhle zničit. Au. Rozhodně je to díky tomu, jak mi zpracovaná témata byla blízká, smrt, péče o lidi ve starším věku, to bylo něco co jsem netušila že se mě tolik dotkne. Celé ovinuté maturitou, zároveň krásně napsané, stejně se mě to ale dokázalo hluboce dotknout. Rozhodně si přečtu i další díla od autorky, protože tohle bylo zatím to nejlepší co jsem v této sbírce našla.
Po předchozích povídkách musím říct, že tahle za mě byla prostě slabší. Rozhodně ne špatná, jen mě prostě nezaujala tolik. Líbilo se mi ale že tu bylo téma odloučení a starého přátelství a zároveň je celá povídka taková thrillerová, čímž se odlišuje od předchozích. Zároveň mě to dokázalo i překvapit a celé to tajemství se moc hezky proplétá samotnou pobídkou. Jen mě to prostě nevtáhlo tolik.
Čím více se s tvorbou autorek setkávám, tím více si jejich tvorbu zamilovávám. Tohle bylo zase tak krásné, nadějné, milé, krásně napsané, pohltilo mě to a já si užila každé slovo. To, jak zde byla popsaná láska, ale i víra a náboženství mě uhranulo a já si musím co nejdřív přečíst něco dalšího. Miluju.
Tak tohle bylo moc milé překvapení, líbilo se mi, co se z toho nakonec vyvinulo a velmi mě to překvapilo. Celá povídka je taková milá a nadějná, hrozně příjemně napsaná, měla jsem z ní takový pocit klidu na duši. Líbilo se mi to prostředí výtvarné střední školy a téma anonymního dopisování, které autorka využila. Moc hezky to do sebe všechno zapadlo a já si čtení s úsměvem na rtech užila.
Tak takhle geniální otevření celé povídkové sbírky jsem tedy nečekala. Autorku jsem vůbec neznala a jsem moc ráda že jsem se tu s ní seznámila, tohle bylo skvělé. Povídka je sice krátká, což mě mrzí, ale i tak toho předá dostatek. Vyvolala ve mně hned několik negativních emocí, ať už hrůzu, úzkost nebo paniku. Byla mi velmi blízká i svým tématem, které na mě velmi dopadlo. Líbila se mi i postava terapeuta, zapojení snů a celkově jsem z toho fakt nadšená, i přes to, že povídka není vůbec pozitivní. Jen mě mrzí ten otevřený konec a nedostatek stránek!
První setkání s autorkou a nebylo to špatné, že bych ale byla nějak zvlášť nadšená, to se také říct nedá. Bylo to zajímavé, líbilo se mi téma osamělosti, provázané celou povídkou a opakující se motiv nedělního obědu. Zároveň to ale nebylo nic extra.
Miluju, miluju jak Anička píše. Tohle bylo opět velmi smutné, melancholické, s důležitým tématem, o kterém pro mě bylo těžké číst. Povídka byla sice krátká, ale výstižná a velmi dojemná. Jedna z nejlepších ve sbírce.
Tahle povídka byla fajn, ale nic víc. Líbilo se mi, jak autor "vyřešil" syndrom opuštěného hnízda a prostředí chaty. Ocenila jsem i zapojení snu, to bylo takové divně bizarní ale užila jsem si to. Bylo to fajn pár stránek na odpočinek ale prostě nic co by mě nějak extra nadchlo nebo urazilo.
Tohle mě moc příjemně překvapilo, rozhodně se podívám po další tvorbě od autora. Je to povídka nejdelší, ale vůbec ničemu to nevadilo. Bavilo mě to prostředí závodu, líbilo se mi, že to byla zase trochu pozitivnější povídka. Celé to bylo prodchnuté nadějí a skončilo to také hezky, jsem spokojená.
Na povídku od Anny Bolavé jsem se velmi těšila, ale bohužel tohle mi teda vůbec nesedlo. Velmi krátké věty, které byly dost hanlivé, celé to bylo takové velmi negativní a až ošklivé, v tom jak se k sobě lidé chovali, jak o sobě mluvili a přemýšleli. Oceňuji zpracovaná témata, ale stylem zpracování mi úplně nesedla.
Z nějakého důvodu jsem čekala, že tahle sbírka povídek bude spíše pozitivní a zatím je to úplný opak. Opět velmi těžké téma, pro mě bylo až nepříjemné to číst. Bylo to smutné a na začátku jsem měla zmatek v postavách, ale jinak se mi to líbilo, pokud to tak můžu říct. Bylo to docela jednoduše napsané, ale o to přístupnější to bylo.
Tak tahle povídka mě velmi mile překvapila! Od autorky jsem ještě nic nečetla, rozhodně to ale po téhle zkušenosti mám v plánu napravit. Povídka byla sice delší, ale ničemu to nevadilo, měla spád, celá byla velmi originální a prožila jsem u čtení hned několik emocí. Bavila jsem se, byla napjatá a zároveň to bylo bizarní, fakt skvělé.
Petra Dvořáková prostě umí. Rozhodně zatím nejlepší povídka, která má sice všední ale o to bližší téma pro všechny čtenáře. Krátké, výstižné, takové ze života. Tohle se mi moc líbilo