Akléda_
přečtené 386
Tyrolské elegie
2009,
Karel Havlíček Borovský
Další knížka, kterou čtu jenom z povinnosti kvůli škole. Borovský mě teda aspoň trochu baví, navíc píše krátké věci a čte se to docela dobře, ale že bych si z toho něco pamatovala nebo si dokonce něco odnesla, to vůbec. Času mi to ale nezabralo moc, takže mi to tolik nevadí. Teď už můžu hrdě prohlašovat že jsem Tyrolské elegie přečetla, i když vlastně vůbec nevím o co v nich šlo.... celý text
Rostík a sedm budíků
2022,
Radek Malý
Do školy na dětskou literaturu mám za úkol načíst deset dětských knížek různého typu, takže jsem sáhla i po leporelu. Chtěla jsem zkusit něco nového, aktuálního, ne z mojí dětské knihovničky a jelikož neumím vstávat na budíky, Rostík se mi hned zalíbil. A bylo to děsně super, takový návrat do dětských časů. Jen mi k tomu chybělo to dítě, takže to bylo trochu divný, takhle si to sama číst :D ale i tak jsem si to užila a určitě si to schovám třeba někdy do budoucna.... celý text
Prokleté královny
2024,
Catherine Doyle
Jsem moc ráda, že jsem se díky #humbook #humbookblogeri dostala k pokračování Korunních princezen, protože jsem se na něho velmi těšila. A mé těšení bylo oprávněné, minimálně tak do půlky knížky. Pak to začal být spíš opruz. Celé je to teda extrémně čtivé, nepamatuju si, že by mi první díl takhle utíkal. Četlo se to úplně samo, moje čtecí tempo neznalo mezí. Stejně jako v jedničce mě tady stále bavil styl psaní, to, že jsem se u toho smála, ten svět i ta magie. Také se tu stále střídají kapitoly z pohledu Rose a Wren, což bylo boží. Bylo mi jasné, že se jejich cesty budou muset rozdělit, jinak bychom měli jen dva pohledy na jednu a tu samou věc. Takhle mi ale přišlo jako kdybych měla možnost být na dvou místech najednou a navíc to pořád mělo grády, což se mi líbilo. Navíc, Rose i Wren mám fakt ráda, oblíbila jsem si je ještě o kousek víc než v předchozím díle. Wren je sice můj pravý opak, ale možná kvůli tomu mě bavila ještě o kousek víc než Rose. I ostatní postavy ale byly super, jen jsem se občas motala v tom kdo je kdo (Thea a Tilda, haló, jsou i jiná písmenka abecedy, na která můžou začínat jména). Neméně mě bavila i ta romantika, která si udržela svojí laťku a díky dvěma hlavním hrdinkám tu máme double porci romantiky (dokonce možná triple, uhuu). Teď ale přijde ale. Cirka v půlce knížky se stala událost, kvůli které některé postavy totálně změnily svoje chování. Ale jakože úplně. To mě tak vytočilo. Najednou mě štvaly, nadávala jsem jim a nechápala co se stalo, zvlášť, když na konci už byly zase ve výchozím nastavení. Tak proč teda ta změna? Nechápu. Mimo to se taky po půlce knihy vyskytl zvrat, který mě fakt vytočil. Čekala jsem 450 stánek na tohle!? No to jsem si říkala, že si ze mě autorky snad dělají srandu. A od té doby už to šlo spíš z kopce. Knížka mi pak přišla až moc dlouhá, už mě tolik nebavila a chtěla jsem být hlavně na konci. Možná to částečně bylo i mojí frustrací z toho, jak dlouho jsem jí četla, ale podíl na tom měly určitě i zmíněné věci. Na konci jsem očekávala nějaký zvrat, čehož jsem se sice dočkala, ale asi jsem čekala trochu víc. Aspoň teď ale můžu čekat poměrně v klidu. Do trojky se určitě pustím, ale už nebudu mít tak vysoká očekávání. A doufám, že bude o něco tenčí. #spoluprace... celý text
Smrtící terapie
2024,
Sarah Pekkanen
Podle anotace bych si knížku asi ani nepřečetla, ale když jsem dělala průzkum na Goodreads a zjistila jsem, že byla nominována na Goodreads choice awards, říkala jsem si, že to bude určitě pecka. A tak jsem se pustila do čtení. Mno, naneštěstí musím říct, že moc nechápu proč byla knížka nominovaná. Za mě byl totiž tohle velký průměr. Nemůžu knížce sice upřít čtivost, to ale dobrý thriller neudělá. Sice jsem to přečetla za dva dny, z toho v jednom z nich jsem zvládla přes 300 stran, ale nebylo to kvůli tomu, že by mě bavila ta thrillerová zápletka. Prostě se to dobře četlo a stránky mi mizely ani nevím kam. Jinak to ale na thriller bylo prostě málo. Nestalo se v knížce vyloženě nic, co by mě nějak extrémně překvapilo, buď jsem to totiž odhadla dopředu, nebo to ve mně prostě nic nevyvolalo. Postavy mi byly úplně jedno, nijak jsem s nimi nesoucítila a tudíž mi na nich vůbec nezáleželo, což je u thrilleru docela zásadní. Stejně tak mi přišlo, že tam postav bylo docela dost. Sice spolu většina z nich nakonec nějak souvisí, ale já se občas ztrácela a to mi taky nepřidávalo. Možná, že kdyby knížka byla o něco tenčí, můj problém s mírou napětí by vymizel. Takhle mi přišlo, že to bylo moc dlouhé a rozvleklé a to napětí bylo takové rozprsklé přes celou knihu, až z toho vlastně nebylo nic. Občas na mě některé zvraty působily až mírumilovně, což je u thrilleru fakt sranda říct. Rozuzlení za mě bylo bohužel také zklamáním, doufala jsem aspoň tady v nějaké překvapení. Sice jsem nečekala to co se stalo, ale když jsem nad tím přemýšlela, bylo to vlastně velmi jednoduché řešení. Bavilo mě ale, že byla knížka psaná z pohledu jak manželky tak terapeutky, to bylo fajn, i když bych některé ty klienty klidně vyškrtla, když pak k ničemu nebyli. Jako thriller úplně doporučit nemůžu, ale čtivé to je, to se musí nechat. Vlastně mě to bavilo, ale ne moc jako thriller, což je škoda.... celý text
Šach a mat
2024,
Ali Hazelwood
Romantické komedie od Ali Hazelwood mě baví, ale osobně víc tíhnu k Young adult a tak jsem byla zvědavá, jak mi bude sednout tohle. A ono to bylo snad ještě lepší! Je tady všechno, co autorka tak dobře umí, ale zároveň ještě mnohem víc. Autorku můžeme znát díky tomu, že umí psát romantiku. Bingo, přesně to tady dostanete. Boží romantika, kdy to mezi nimi jiskří a vy chcete víc a víc. Já bych jí teda klidně víc mít mohla, na mě jí tam vlastně ve výsledku bylo málo, rozvíjet se začala až někdy po polovině knihy, ale i tak jsem si ty jejich společné chvilky užívala. Stejně tak autorka umí mužské hrdiny. A ano, stejně jako v knížkách pro dospělé, i tady je boží chlap. Nolan je prostě úžasnej, tvrďák, ale v duši a hloubi srdce je to jen hodný kluk, co čeká na tu pravou. Aaaaaaw. Krásné to bylo. Zároveň se mi tady ale líbily i další věci, které mi přijde, že autorčiny dospělé knihy nemají. Třeba ta modernost. Anglicismy, prostředí, nějak to na mě působilo prostě lépe. Celkově to prostředí šachů bylo boží, mám po přečtení tehle knížky chuť začít hrát taky. Mallory je zároveň bisexuální, což je super, protože se to v knížce vůbec neřeší. Já mám teda ráda knížky i přímo o coming outu, ale tohle je taky důležité. A taky se tu zmiňuje menstruace, aleluja! Málokdy o ní v knížkách čtu, i když se to děje každé ženě. A tady to bylo, děkuju! Byla jsem do toho zažraná hned od začátku, knížka má nádhernou obálku a ořízku a mě jen mrzí ten rychlý konec. Epilog mi nevadil, ale proč jsem nedostala popis toho finálního zápasu? Proč to bylo tak rychlé? Grrrrr. Ale i tak, moc dobré čtení, které vás bude bavit, pokud rádi čtete odpočinkové knížky a chcete nějakou dobrou romantiku z originálního prostředí.... celý text
Naprostá šílenost
2021,
Tomáš Kopecký
Já prostě miluju komiksy od Paseky. Kdyby nebylo semináře na škole, ještě dlouho bych se k tomuto dílu nedostala, a to by byla velká škoda. Celé je to krásně vyvedené, ať už se jedná přímo o kresbu nebo o to spektrum barev, které je využito. Krásně doplňují příběh a hrají si s ním, úžasný. Celkově to téma úzkosti, smíchané s nějakým vnitřním bojem a trochou lásky, to bylo geniální. Jsem moc ráda, že máme knížky, které se těmto tématům věnují, je to potřeba. Navíc se mi líbilo i to, jak to bylo reálné, ty úzkosti za mě byly popsané dost odpovídajícím stylem, působilo to na mě sice dost melancholicky a smutně, ale řekla bych, že přesně to to mělo vyvolat. Jen je za mě škoda toho rychlého konce, který za mě nebyl úplně nutný. Jinak ale nemám co vytknout a rozhodně doporučuji, tento český kousek by měl být víc vidět.... celý text
Ohlas písní ruských
1933,
František Ladislav Čelakovský
1,5*/5* Čelakovský píše sice docela dobře a dá se to učíst, ale mi básně prostě nesednou. Ohlas písní českých ještě šel, ale toto byla taková levná nekvalitní kopie, kterou jsem si fakt neužila. Jak kdybyste udělali Ctrl+C pak Ctrl+V a výsledek tak dvacetkrát zkomprimovali. Nic z toho nemám, jen odškrtnutou položku na seznam literatury ke zkoušce.... celý text
Babička
2019,
Božena Němcová
Boženu Němcovou mám ráda, byla to jedna z těch, jejíž díla mi nevadilo číst, až do této doby. Doteď jsem od ní četla jen kratší útvary, povídky nebo novely a Babička byla první prózou. A uf, teda, i přes to, jak je knížka útlá mi dala dost zabrat. Četla jsem jí extrémně dlouho, vůbec se mi to nečetlo dobře, trápila jsem se s tím a to nejhorší — ABSOLUTNĚ NIC se tam nedělo. Jo, občas to mělo světlé chvíle, bavila mě Viktorka a jeji pozadí, ale to to celé nezachránilo. Jsem na jednu stranu ráda, že jsem si konečně přečetla tak ikonické dílo, na druhou stranu, kdybych tak neudělala, nemuselo by mě to mrzet. Vím, že je to srdcovka spousty lidí, ale já mezi ně patřit nebudu. Nicméně nějakou povídku si od autorky zase ráda přečtu.... celý text