Zylinder
komentáře u knih
Prokletý dům
Rachel Caine (p)
Claire. Už dlouho jsem nepotkala tak nesympatickou hlavní postavu.
Údajně nadprůměrně inteligentní dívka, u které se ale bohužel žádná chytrá věta či myšlenka neprojeví. A její rodinka mi pěkně pila krev (bohužel narozdíl od upírů, o nichž by tato kniha měla být a kteří se tam vyskytli pouze okrajově).
Claire, doufám, že vás na kolejích pořádně hlídají, aby za vámi nechodili kluci. Claire, víš přece, že jsme tě vychovali pod dohledem. Claire, je ti teprve 16, jsi ještě dítě. Co dělají piva v lednici v domě, kde bydlí šestnáctiletá dívka???
Při scénách, kde vystupovali její rodiče, mi bylo trapně, trapně, trapně. Líbačka s Shanem to nezachránila. Co na té "fakt chytré" holce vůbec viděl?
Hvězdička za to, že to bylo ojediněle trochu napínavé.
Král bez království
Tomáš Dušek
Je pro mě až těžko pochopitelné, že jsem tuhle knihu v knihovně objevila v dětském oddělení. Každý je tam permanentně nasraný, má v hlavě nasráno, něco ho sere nebo pro změnu hovoří o hovnech. Krev stříká, hnis teče, znásilňuje se, zrazuje a vraždí. Opravdu je tohle četba pro děti?
Pláču na špatném hrobě, knihovnice jistě nemohou přečíst každou novou knihu v katalogu, než ji zařadí do příslušeného oddělení. Nicméně pro koho tedy je tahle kniha? Milovníci syrového násilí si jistě přijdou na své, jiné kvality však marně hledám.
Návrat starého varana
Michal Ajvaz
Skepticky jsem knihu brala do ruky, nadšeně jsem ji zhltla. Připadala jsem si jako ve svých bizarních snech plných neočekávaných událostí a bytostí. Téměř po každé povídce jsem si užila pár minut, kdy jsem zírala do blba a přemýšlela. Ajvaz rulez!
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Ač mainstreamová, přesto milá oddechovka. Příjemný odpočinek od tematicky náročné české literatury 20. století, na které si poslední dobou jedu kvůli studijním povinnostem. Nemusím přece u každé knížky dumat či brečet, nebo se mýlím? :)
Rozina sebranec
Zikmund Winter
Po četbě Roku na vsi jsem byla příjemně překvapena, když jsem otevřela tuto knížku. První polovina románu byla strhující. Ovšem jakmile se Rozina vdala, změnila se neuvěřitelně. Nezdá se mi pravděpodobné, že by se taková drzá, nedůvěřivá dívka změnila natolik, aby hned sedla na lep nesympatickému cizímu chlapovi a nechala se jím vést za nějakou nejistou službou po cestě, která byla hodně podezřelá. Nesedělo mi k ní, že se k tomu muži lísala, když předtím mužským pohlavím opovrhovala. A nakonec se nechala potupně zabít tím mrzkým mužským plemenem. Ne, v druhé polovině knížky už to nebyla ta Rozina s obdivuhodnou a silnou osobností v první části knihy.
