žlučníkář komentáře u knih

Přehrabuju se ve skladišti svojí paměti a hledám tam, jestli jsem četl něco od velký zdi, žlutý řeky a rejžovýho pole. Nebyl to dobrej nápad, protože jsem odsud vymetl akorát tři myši a zjistil, že obě dvě mozkový buňky se ještě nevrátily z dovolený. Výsledek kontroly tudíž je, že asi ne. Tak to nemám s čím porovnat.

No hele, čekal jsem, že ten Kuo Žůžo tam nasázel pár veselejch historek a kde nic, tu nic. Cestou ke konci jsem stále doufal že na něco narazím, ale měl jsem smůlu. Dokonce i tam, kde se něco řešilo krz manželku a já čekal, že se něco semele, tak nakonec nic. Možná jí ten její manžel ani neobrousil, a to nikdy, protože je na to moc duševně čistej a jestli se chce ještě víc povznést, tak stačí pár máchání přirození v ledový vodě a pár zrníček rejže. Místo těch srandykopců jsem tam narazil na spustu námětů k zamyšlení a přemejšlení. A to ti povídám, já jsem jednoduchej člověk, trošku omezenej a moc toho nepochopím. Příběh musí běžet, jak řetěz na novým kole, a musí bejt lehce stravitelnej. Tady to tak nebylo.

Nakonec jsem to ale zvládnul, neutlouk se nudou a občas se i trochu zamyslel. Ale na můj vkus tam bylo moc hladu, hodnostářů, pytlíků s rejží, asketů a duchovní čistoty. Zábavy tolik, co chlastu v sokolovně po hasičský zábavě. Kdo ví, třeba mi mezi řádky něco uteklo, nebylo by to poprvé.

3 17.08.2023

Kdo by to byl řekl, že se nachytám na název knížky? Stává se mi to maximálně jednou do měsíce. Já v tom názvu viděl vyprávění nějakýho tuláka lomeno bezďáka, kterej se toulá po Lužickejch horách, somruje, spí v seníkách a zase somruje. Já se tam toulám taky rád. Šel bych na Jedlovou, v chatě pod Luží bych si trochu zjizvil játra a po probuzení bych si to štrádoval směr lesní divadlo u Cvikova a přilehlý pivovar, kde bych si zjizvená játra trvale poškodil. Tím bych ale z tý Lužice vlastně odešel.

Jde tu spíš o Srbskou Lužici a kraj, kde frčí srbština, němčina a polština. Žádný nepřístojnosti se tam neodehrávaj. Je to psaný slušně, a dokonce když se mluví o ožíračce, tak je to popsaný jako místo, kde se lidé houfně scházejí aby strašně moc jedli, pili, tancovali, dělali rámus a obtěžovali bližního. Takže žádnej punk, divočina z toho taky nekouká. Nějaký pasáže jsou nudný, ale všechny obsahují velikou lásku autora k tomuhle kusu země. Popisuje kulturu, krajinu, umění a dění ve městech a vsích. Musel to tam mít kurevsky rád. Byl mi sympatickej tím, že při absenci asfaltu na cestách, kol s přehazovačkou a kiosků s točeným pivem z místních minipivovarů, vzal svůj velocipéd a vyrazil jen tak do Berlína.

I když nějaký pasáže nudily a musel jsem si to dávkovat postupně, Když jsem došel ke konci, měl jsem docela dobrej pocit. Teď jak to píšu, myslím na ty minipivovary a jejich orosený sklenice, dělají se mi v koutcích sliny jak dětský švihadla.

3 03.08.2023

To si takhle mladej Maxim vleze do starýho Ruskýho Penamu, kterej ukradl tenhle Semjonov a Maxim je tam mezi těma vágusama který tam pracujou, největší bedna. Ne bedna jako terminátor, ale magič na hlavu. Moc tam teda nezapadá a dobrotu to asi dělat nebude.

Říkal jsem si, koho mi ten Semjonov připomíná a pak jsem si vzpomněl. Je to Ruskej Džaba hat. Je tlustej, odpornej, zlej, smrdí a je špinavej. Taky je imrvere vožralej, protože jí jenom vodku. Banda lidí tam zažívá podmínky, jako agenturní cizinci, co vystoupí z autobusu před Vodňanským kuřetem. Dělaj těsto, preclíky, možná se to ani nedá žrát. Netuším. Jsme přece v Rusku. A tenhle obluda mezi nima proplouvá, mumlá, poslouchá a Maxim mu tam dělá bordel. Snaží se mu tam založit odbory a stávkovat. To se pučmelounovi nelíbí. Jeho vyjadřování je teda takový, jako když už to má hodně vypitý, je v posledním tažení a je to generátor náhodných slov. Celý je to krátký a takový ponurý. Jak Maxim do pekárny vlez, udělal tam nic neříkající čoro moro a najednou vylez.

Přijde mi to jako deníček syrotka, kterej se musí někde upíchnout a dělat bordel. Když to porovnám s ostatníma Ruskejma čmáranicema, tak s tímhle podle mě nemusel nikoho otravovat. Alespoň to zaplní další mezírku v regálu s těmahle mejma oblíbenejma barevnejma brožurkama. Teď bych rád ochutnal kvalitu pučmelounovy vodky. Mně by asi udělal kompletní výmaz už první kalíšek. Tím by se zařadil na stejnou úroveň, jako Gelfská kořalka.

3 23.07.2023

Teda Vláďo, tady jsi se docela předved a docela zatočil s mojí fantazií. Po tom začátku se mi rozjela v hlavě představivost, no bylo to jako pornhub na papíře. Docela dobrý, slušný. Jedna formule mezi hezkejma Ruskama, který nechybí inteligence, ani apetit na vodku a kaviár, a v místním režimu se pohybuje na správný straně scény a jede si svůj vlastní příběh. Jeden by řek, že bude proplouvat městem, prolejzat nálevny, stýkat se se zakázanejma lidma, roztahovat nohy, polykat namraženou vodku po kýblech a otevírat pusu dokořán na šluk z cigarety, nebo koženýho doutníku a ono najednou ejhle.

Druhej poločas by se dal zhodnotit jako následek jedný vylejvačky a následnej trest. I když o tom trestu by se dalo pochybovat, protože byla spokojená a vrněla blahem u soustruhu stejně jako v minulym životě u jednoho umělce většinu noci, co jí nakládal. Ve fabrice jí nakládaj normy a u oběda na talíř.
Prostě se ožereš, roztáhneš nohy a foukne ti ho tam někdo z fabriky a napustí tě láskou k budování vlasti, což je zvrat v ději jak po půllitru zelený na závěr akce.

Celej zbytek knihy se oslavuje bydlení na svobodárně, předhánění se v práci, socialismus je táta náš a po práci rovnou domů. Možná tam ten budovatel občas znova zaseje, ale to už ustoupilo do pozadí, protože jsem byl omráčenej fabrikou. A chtěl jsem tam hned nastoupit. Naštěstí jsem musel jít na záchod a cestou mi padla do oka flaška šnapsu a veškerý budovatelský nadšení spláchla kamsi do hajzlu.

I přes to, že se v půlce přehodila výhybka kamsi do zababova, tak to svištělo jako transsibiřská magistrála. Možná jsem taky ovlivněn tím, že Vláďa Sorokin je můj oblíbenec i když Manaraga byl docela omyl, ale tohle bylo fajn. Tomu agitátorovi se povedlo mezi lichejma šťouchama vylízat hlavu do mrtě a mezi sudejma z ní vyrazit vlastní myšlení. Když si pak vyplachovala pusu, byl z ní už jinej člověk. V první půlce knihy bych neřek, kam to dopracuje. Asi jsem zase všechno vykecal...

3 02.07.2023

Vo co gou Fjodore? Možná jsi byl mladej a rozhodoval ses teprv, jestli budeš svírat v ruce brk, nebo třeba krumpáč. Nějak jsem nepochytil, proč si spolu čmárali zrovna tihle dva ztroskotanci, ale nevadí. Vodítko by teda mohlo bejt, že žádnej z nich není pracháč. Ta mladá by mohla bejt dobrá, ale místo toho, aby se hodila do kupy a občas po někom hodila okem, tak si radši kazí oči při šití a pak si čmárá s tímhle páprdou. Ten sedí v úřadě, vypadá jak bezďák a aby si vyčistil hlavu a líp snesl tíhu života, tak udělá to samý co já, a kterejkoli jinej normální člověk. Takže se vyleje jak váza a nechá se dovézt domů na vozíku, jako zvíře.

Pak zpytuje svědomí při čmárání dopisu týhletý mladý, sype si na hlavu popel a doufá, že ho včera nikdo nepotkal. Schopnost vybavit si večer je však nulová, a tak čekaj tři dni v nejistotě. Přesně tak to je a opakuje se to nejspíš každej měsíc, takže klasika vždycky po vejplatě. Ona mu píše formálně, on na ní cukruje, jako kdyby jí chtěl minimálně zbouchnout, ale prej nechce. Celý je to o ničem a jediná světlá chvíle byla, když tahleta samička začne vyprávět, jakej měla život, jenže to pak skončí a starej paprika zase píše, že všechno prolil a zaneřádil si hadry, když si lebedil v bahýnku na ulici. A takhle to jde pořád dál, oba smrděj kopějkou a najednou TADÁÁÁÁÁÁ.

Na mladou zaklepe nějakej vobejda a řekne jí: Tak poslouchej ty jedna, teď si tě vezmu a basta! Ona se z toho bůhví co, načmárá to starýmu a pak to celý vyšumí. Vyšuměla moje hlava akorát. Takže přestali si psát, protože se za tamtoho klepače fakt vdala a on nechtěl aby provozovala to čmárání? Místo toho by brku by mohla svírat jinčí věci. Třeba vařečku...
Nic moc mě to nebavilo, ale naštěstí to uteklo, jako když se čte třeba čtyřlístek.

3 06.06.2023

Slušná kratochvíle. Čím dál jsem byl, říkal jsem si ty vole, to je psycho. Ale s Torčou už jsem se někdy setkal, tak mi bylo jasný, že to nebude plný šprýmů a radosti. Je to sice krátký, zato plný, jako moje kalhoty když přijde účet od plynáren, nebo když mi pustíš film arachnofobie. Na žraločí tornádo už jsem zvyklej a na obranu mám bytelnej deštník Knalla z Ikey. Byl bych radši, kdyby se jmenoval jinak, ale mohl bych ho třeba přejmenovat sám.

Proč sem nepíšu něco víc o tom medu? Protože na stostránkovou knížku jsem tak plnej dojmů, jako kdybych přečet dílo velký jako americká lednice a nevím pořádně, co bych k tomu řek. Mimo to, že Hadara žere nádor a brácha Olof je pučmeloun, válí se na gauči, žere jenom sladký a lžičkou si vybírá srágory z vředů a dává si je rovnou do tý svý mordy plný čokolády. Ta pani co tam přijela má taky asi dobrou náturu. Na to, jak si to tam přihasila jenom na chvilku, docela tam vydržela. I kdybych byl zvědavej na příběh těch dvou dědků, tak bych na to nešel přes tunu nechuťáren, který jsou tam popsaný tak barvitě, že jsem to viděl, jako v biografu. Představivost by se měla někdy prostě vypínat.
Ti dva plesnivci se svejma nechuťárnama nejsou ovšem to hlavní. To nejdůležitější se odehrává v jejich zpuchřelejch hlavách. Baráky maj proti sobě, ale vzdálenost mezi nimi je veliká, jako mezi mezi Mostama u Jablunkova a měsícem. Takhle vypadá nenávistná tichá válka v rodině, prakticky na jednom dvorku. Říkám ti, že cestovat někdy na čundru severním Švédskem a dojít do končin, kde nikam nevede cesta a jsou tam jenom dva baráky a dva dědci, pelášil bych odsud strašně rychle. Ani bych si s nima nedal pivo. Maximálně bych utíkal do lesů s lahváčem v ruce.

Fascinovalo mě, jak tomu všemu ta pani pomohla. Teda mimo to, co musela udělat za nechutnost. Slabá knížečka, pořádnej zážitek. Určitě jsem jí neměl v ruce naposledy.

3 06.05.2023

Tak tenhle sešítek se hemží samejma katastrofama. Většíma i menšíma, kterejm vévodí táta všech katastrof. Čili na závěr, než to zaklapneš, průser jak má bejt. Snažil jsem se o použití trochu méně pikantního slova, ale moc mi to nešlo. Navíc k večeři si naložím hromadu chilli con carne, tak tohle bude trošku předrážečka. Průser však neznamená, že by ten sešítek byl taky katastrofa. To vůbec ne! Ty příběhy se četly dobře, a to já zas krátký příběhy na ranní posezení tuze rád.

Bylo to jako v dokumentu Putování s dinosaury. Vylíhl se tam nějakej prďola a ani nevěděl, do jak blbý doby se mu to povedlo. Ani netušil, že v lese není žádnej Burger King, ba ani že dojde ke koliznímu kurzu země s meteoritem a že všechny jeho kámoše čeká vyhlazení. Pokud bude mít štěstí, něco ho zabije dřív. A jak ten co to vypráví řekne, tady to je mládě Velociraptora, budeme mu říkat třeba František, bylo hned jasný, že se františkovi do konce dílu stane nějaká srandovní příhoda, neslučitelná se životem.
V těchto katastrofách to bylo podobný. Říkal jsem si, co se tam tak tomuhle chlápkovi/dítěti/ženský může ještě stát? Něco se nakonec vždycky našlo. Skoro jako v těch povídkách dobrého člověka těžko najdeš.

Tyhle katastrofy jsou z Rumunska. Hele, já tam byl v roce 2005 tuším. Ve městě to byla katastrofa, v horách nádherně a v těch na Ukrajinskejch hranicích totální divočina s vlastníma zákonama a bída jak sviňa. A na přelomu století to muselo bejt ještě horší. O moc teda ne, protože se tam furt jezdilo s koňma. Takže ten co to sesmolil, tak si nic nevymejšlel. Rozhlídl se kolem a řek si: Rumunsko vole, co bys chtěl! A hodil to na papír. Dobře udělal.
Když si to tak vezmu, tak jsem četl i něco Bulharskýho, Tureckýho, Gruzinskýho...no všechno byly katastrofy. Z toho mi vychází, že od Jindřichova Hradce na východ je to samá katastrofa, průser a nebezpečenství, tak bacha!

3 27.04.2023

Měl jsem v knihovně takovej balík mezi autorama, který maj tři jména, a nejsou to zrovna Sládkové, Máchové, nebo Erbeni. Válel se tam několik let a když už tam dost překážel, tak jsem ho rozbalil a zjistil, proč je tak velkej. Vysypal se z něj totiž celej Ruskej les. A ten, jak jistě víš, je kurevsky pořádnej Řáholec. Tam by to nezvládl ani Rumcajs. Tak jsem to otevřel, dal tomu šanci a s přestávkama s ním strávil docela dost času.

Hned na prvních stránkách vyplivnul les Varju, kterou jsem hledal v mejch představách a porovnával rozdíl mezi ní a lokomotivou. Přitáhne z lesa a vyniká tím, že dohodí nejdál koulí. Určitě měla i kníra jako Jan Rosák mezi přáteli drobného riskování, ale pak jí spolkla válka s Hitlerem a Leonid začal skákat jako blecha mezi carským Ruskem a druhou válkou, mezi kolíbkou a senilitou. Celý se to točí kolem Vichrova, ale byl tam i Větrov, což byl asi v lesnictví o dost menší kalibr. Jestli byl i něco víc se ode mě nedozvíme, protože paměť jede jak málo mokrá houba po hustě popsaný tabuli a dělá velkou šmouhu. Líp zabarvenou, než třeba na trenýrkách, ale pořád je to šmouha.

Není to jenom hra o trůny mezi Vichrovem a tím druhým blekotou, ale nabaluje se na to větev za větví na procházce půlstoletím a já si říkám himl laudón, kdybych před pár kapitolama dával větší pozor, byl bych třeba v obraze a nemusel jsem se u toho tak zapotit, i když moc netopíme.
Všici jsou tam komunisti. Ale nejsou to normální komunisti, jsou strašně nadšení a hrrrr. Buď na drogách, nebo jsou tim socialismem úplně ožralí. Razí se teorie, že za cara se na lesy sralo, zatímco díky komsomolcům, kolchozům a celýmu aparátu se jim daří naprosto skvěle, poněvadž se rubou systematicky. Dává to smysl? Kdokoli je mladej, tak je komsomolec, což je mezi mladejma stalinistama víc, než Mirek Dušín, a to socialistický nadšení z toho stříká, jako Křižíkova fontána a já bych chtěl vidět, jak se tohle mladý ozubený kolo v socialistickým stroji otáčí ve skutečnosti. Snažil jsem se o představu, ale málem mě z toho odvezli do nemocnice. Spravilo to naštěstí pár boroviček, a bude zase dobře.

Pak najednou ani vím jak, celá ta řevnivost mezi Vichrovem a tím druhým prospěchářským Ťululum ustoupí do pozadí a já nevím, jak přes tu válku dopadla. Doufám, že to nebudu muset číst ještě jednou.
Mám dojem, že ve výsledku se jednalo o oslavu socialistickýho aparátu a ruskej člověk je nevyčerpatelnej zdroj, kterej jen tak nedojde a je jako švábi. Když mu docházej baterky, stáhne se do těch svejch děr na Sibiři a bují tam jak plíseň a náletová buření.

Trošku jsem se v tom zamotal, ale hodnotím to půl na půl. Leonid si s tím dal docela práci. Jednoho Leonida jsme potkali v Lotyšsku. Pil lahváče CUBA a byl spokojenej. Ale to jsem sem vůbec nemusel psát.

3 13.03.2023

Nenech se nachytat! Vůbec to není o partě lidí v mikinách s kapucí, sedících v temným sklepě a za hučení větráků a blikání kontrolek zuřivě těží kryptoměny. Jde totiž o kryptu, kam šoupli France Josefa a všechny jeho předky. Když na to tak přijde, je to spíš o tom, že se tam krásně uklidila celá rakouská monarchie a s monarchií šel do hajzlu i ten budižkničemu, co do týhle brožurky vylil příběh svojí famílie a svejch kámošů.

K budižkničemnství přišel tenhle hošan jak slepej k houslím, jelikož jeho děda, nebo tata, to je asi teď jedno, paměť mi jede stejně dobře, jako dělání čárek ve větách. Zkrátka někdo takovej zamachroval ve válce a dostal za to šlechtickej titul i když smrděl močůvkou a holínky měl stejně děravý, jako trenýrky, pokud vůbec nějaký měl. Tím pádem jeho potomci dělaj kulový, vstávaj kolem oběda, vysedávaj v kavárnách a noci trávěj ve vinárnách a kasínech. To by mohly bejt i moje oblíbený kratochvíle, jenže občas je potřeba mimo tlachání a zvyšování spotřeby vína i trošku máknout. Já teda jedu na spotřebu a ne na tlachání, protože nejradši vysedávám sám se svejma představama, který kdyby se zfilmovaly, hned bych byl označen za kapitálního úchylu, ale zpět k příběhu. Ten se vine první velkou válkou jako had a tihle filištíni jdou dělat oficíry. A to je asi taky důvod, proč to tahle ztrouchnivělá monarchie projela. Oni všichni fakt chtěli vyhrát, jenže se jim nechtělo tolik bojovat, ale prohrát taky ne. To jsou teda nervy. Nebudu tě napínat, stejně už víš, že jejich tým skončil druhý, a tak monarchie následovala France Josefa do krypty.

Celkem by mě zajímalo nějaký pokračování, jako třeba šlechtici po dvaceti letech, protože všechny tyhle netáhla nic neuměj, ničemu nerozuměj a něco dělat je pod jejich úroveň. I když by z nich byli bezďáci, tak někdo musí zařídit, že ve tři se pije kafíčko, čtou noviny a hned na to se rozjede plamenná diskuze o tom co se píše a jak řídit tenhle novej stát.
Tu a tam se mi tam někdo nelíbil a něco jsem nechápal, ale to je můj problém. Já toho kolikrát nechápu fakt hodně. Důležitý je, jestli mě to baví, a tahle brožurka mě docela bavila. Chtěl bych další. A teď jsem tu zjistil, že je něco předchozího, tak se na to asi zaměřím. Už mám docela dost restů a nikdo mi nezatne tipec, abych tu zbytečně nekrákal z cesty.

Čágos!

3 04.03.2023

Jednou plác mě přes rameno Johny zvanej Knecht
Mám pro tebe, hochu, v pácu moc fajnovej kšeft
Objednal hned litr rumu a pak něžně řval
Sbal se, jedem na velryby, prej až za polár.
Výprava velrybářská kolem grónska nezdařila se protože...

Tak asi takhle by to klidně mohlo bejt, protože je tam ve zkratce to, jak to asi chodí na lodi, která si to brázdí půl roku dost divnejma místama, kde můžou zamrznout i vlastní chcánky tak, že se o ně můžeš v klidu opřít a pomocí obou rukou si zapálit cígo v ledovým větru. Je plná divnejch chlapů, který i kdyby měli koupelnu, využili by jí leda jako sklad na chlast, protože jako záchod sloužej zakyslý kalhoty, který žijou vlastní život a vyvinula se v nich forma inteligence vyšší, než má jejich uživatel.

Tohle všechno Honza Magor věděl, ale věděl toho nakonec o dost víc, než posluchači kapely Pacifik a všechno to hodil na papír.
Díky tomu máme šanci číst stránky, kde jsou detailně popsány všechny možný pachy a smrady všech barev a rozměrů. Fakt je to jako katalog stěn vnitřků hovnocuců a přehlídka humusáků, charakterních úchyláren a zvráceností o kterých byste ani neřekli že existujou. Ty velrybáři byla asi o dost horší cháska, než Adamsova rodina, Osbournovi a Honza Musil dohromady.
Je to na každý stránce tak famózně popsaný, že Honzík musel někdy ve snu projít hvězdnou bránou a plavit se na lodi převlečenej za doktora všech syflů a špinavců. Díky tomu tak dobře věděl, jaký je to smáčet v iglú v nemytý Eskymačce, která má hlásek jako nasraná medvědice co jí ukradli medvídě.

Někomu se bude z každý druhý stránky zvedat kufr a u tý první bude cítit otvírání kudly v kapse, ale já z toho byl nadšenej, jako když jsem pod stromečkem rozbalil Diplomatico a výběr pivních speciálů. Dávám tomu plnou palbu a doufám, že nevypadám jako kapitální úchyla.

3 08.01.2023

Hodně jsem si toho při čtení říkal a do příběhu jsem byl už na první stránce hozenej, jak do rybníka, protože to nabralo kule už na první stránce.
To, že tě vykopnou z teplýho místa v kanclu, poněvadž jsi stál za šéfem moc blízko a byl naprosto fascinován jeho uchem tak, že jsi netoužil po ničem jiným, než se toho ucha dotknout, to je dobrej start. Zase jsem si říkal, co za pošahanej příběh jsem to vzal do ruky, ale co už. Tohle se mi stává docela často.

Nemůžeš to mít v hlavě moc v pořádku, když to fakt uděláš. Jediný vysvětlení na tvojí obhajobu je, že pokud bydlíš se starou matkou, tak sis splet její dávkovač na léky s pixlou bonbónů. Když o tom tak přemejšlím, tak to na obhajobu moc neni. Najednou si začneš užívat pocit žití bez peněz, že jsi trhan, smraďoch a nemáš na nic nárok. Jako vím, že některý lidi si tyhle stavy docela užívaj, a osobní zoufalství k životu potřebujou. To se pochopit dá, ale neměli by přitom bydlet u svejch starejch matek, nechat si vařit a obírat je o drobáky jako v pubertě.

Pak to jede dál a já mám pocit, že ten cápek z Hamsunovýho hladu by byl tvůj dobrej kámoš, ale musel bys buď skoncovat se svojí matkou okamžitě, nebo ho k ní vzít s sebou. Klidně bych uvítal pár dalších stránek, abych si zmenšil svojí představivost, ale něco ti řeknu. Ty nebudeš úplně v pořádku kámo, ale tvůj příběh mě bavil číst. A když už tu zpověď děláš, tak doufám, že jí děláš někde u psychiatra. Pokud tou dobou nějakej v Paříži je a nemá moc práce s vysedáváním v bistru...

3 29.12.2022

No co k tomu říct? Už jste někdy byli v hospodě na jednom a pak si toho moc nepamatovali? Stejný to je s pořádáním týhle jednohubky. Ta je teda z několika kousků. Něco se v těch povídkách pindá a já si víceméně nepamatuju nic. Většina mě ničím nezaujala. Jediný co upoutalo mojí pozornost bylo Na dně. Tam jsem pozoroval, že do basy se dá dostat snadno, dokonce třeba i omylem a pak tam hnít za živa, jako maso v Albertu a třeba tam i zkapat. I kdyby sis dával majzla, tak se tam stejně dostaneš a kolikrát by si tam měl sednout nějakej debil v uniformě.

Že by tam byl nějakej rubač jsem si úplně nevšiml. Na začátku se tam o něm něco pindalo, ale jestli vyrubal celou hospodu, nebo nějakou mýtinu, to fakt nemám páru. Nejsem parní stroj. Myslím, že jsem se tu vyždímal do mrtě, tak si jdu radši otevřít nějakej podobnej blábol. Drž mi palce!

3 13.10.2022

Když jsem tuhle knížku bral do ruky, tak jsem nevěřil, že jí celou dočtu. Nebylo to ale tím, že by to byla hovadina, jako třeba nebezpečné vztahy Honzy Musila. Ale proto, že jak byla stará z dob Hitlera, tak se celá rozpadala a já se bál, že že se mi rozpadne dřív, než dojdu do lednice pro pivo. To se naštěstí nestalo a mohl jsem to teda vycucnout písmenko po písmenku až do konce. Ty vole, malej kluk jak Mirek Dušín uchvátí svojí duševní čistotou skřítka, kterýmu se říká zelená čepice. Skřítci evidentně maj fantazii při udělování jmen, ale je to taková pohádka, tak se tím není třeba moc zabejvat. A tenhle fištrón ho zasvětí do všech piškuntálií, co se dějou v těch jejich Kotěhůlkách.

Jak se zelená čepice objeví, tak i najednou zmizí a celý to skončí. Je to krátký, tak se tam toho zase tolik nesemele. Bavilo mě to a alkohol za to nemohl. Docela mi to připomínalo kocoura sklíčka a sovu pálenku. Akorát s tím rozdílem, že tady nikdo nelítá na koštěti nahatej, ani Jaromír Soukup. Tak si to s chutí přečti, čus bus...

3 12.08.2022

No já nevím, od tohohle autora se mi líbila třeba psycho likvidace člověka u snědenýho krámu. Jenže tohle trošku pokulhávalo. Trochu mi to připomínalo Nerudovsý povídky z malý strany, akorát tyhle jsou z míst, kde dělal Šemík trojitý salto s pěti vruty.

Nenadchne to, ale ani neurazí. Každej si tam vybere to svoje. Stejně jsem to měl u Nerudy. Něco zajímavý, něco ubíjející a pár kousků vtipnejch. To jsou většinou ty, co v nich vystupuje někdo, kdo se rád naleje a nejlíp zadarmo. To bych se chtěl taky naučit, ale na to vy asi nejste, co? Hernajs, až jsem z toho dostal ukrutnou chuť si zajít ke Kloko na Kácov, tak čus...

3 29.07.2022

Když to vezmu kolem a kolem, tak ti indiáni to vůbec neměli lehký. A je fuk, jestli to bylo v Brazílii, nebo v jiný díře. Třeba v severní Americe. Indiánky to taky neměly lehký. Zvlášť pokud se jmenujou třeba Irasema a jsou dcera místního magiče. To znamená, že jestli na ní někdo dostane mlsnou a Irasema kejvne a nechá si šáhnout pod banánovej list, tak z jejího krásnýho těla, který se snažím si v hlavě vymodelovat, udělaj její kámoši ze vsi nudličky stroganov, velice bolestivým způsobem. A proč se tam o tomhle mluví? Přece proto, že se tam objeví cizí Dolph Lundgren a Irasema začne vlhnout jak všechno v deštným pralese a spadne jí ten list a Dolphýnek má rázem prostřenej stůl. Blbý je, že pak musej vzít roha a v tý džungli ještě nic nejezdí, tak jedou svižným pěškobusem k moři, kde se děje ještě spousta věcí, ale o těch tu nebudu povídat přeci.
Dobrý bylo, jak se indián ničeho nebojí, ale stačí, aby magič udělal trik s kouřem a rambajzem, tak jsou rázem posraný až za ušima z nějakejch duchů. Ten magič byl regulérní podvodník.

A ten druhej příběh je přesně o tom, že čím víc bolest, tím víc Adidas. Nějakej mladej terminátor chce dokázat, že zabije všechno co potká a chce bejt za největšího kinga v okolí. To jeho jméno je pěkně trapný, až debilní, tak mám podezření, že to všechno dělal proto, aby se mu říkalo třeba drtikost, nebo oštěp do vrtule. To zní daleko líp a dá se to i vyslovit. Na rozdíl od Urabižary. Terminátor narazí na podobnýho magora co utek z oktagonu a fajtěj od rána do rána plichtu. Nakonec ho oštěp přechčije podobně, jako když někomu, kdo si chce sednout pošoupnete židli dál a on se skulí jako hruška. Zajmutej magor se se pak dožaduje kvalitní, pomalý a velice bolestivý smrti u mučednickýho kůlu a těší se, jak tam bude trpět. Možná se na to těšil taky proto, že dostane před smrtí supr ženskou, do který má zasejt novýho bojovníka. Dopadne to nakonec trošku jinak a celkově mi tenhle příběh přišel dost krvavej a k ničemu.

Celkově si myslím, že to bylo psaný divně a kdo chce něco čtivýho, tak ať si radši přečte nikdy v životě jsem nelhal, a teď promluví má kouzelná puška, čili poklad na stříbrném jezeře a ostatního Vinetua. To jsou o něco zábavnější pohádky.

3 14.07.2022

Trošku mi ta situace s Ulaniným starym připomínala případ, kdy říká bába dědkovi: Dědku, vylez z tý vany, nastydneš se a umřeš. A dědek vylez, nastyd se a umřel.
Starýmu taky radili, že když na jeho starou mladou miss ukrajinsko polský hranice má mlsnou i místní majitel všeho polskýho, tak má dělat, že nic nevidí. Kdyby viděl, tak by mu třeba chtěl zapálit barák a pak by už jenom umřel.
Starej to nakonec zkusí. Zalepí si oči vodkou a nevidí, jak jeho stará šupe na zámek a jak jí ten pšonek rozbaluje, jako kdyby se dostával do pytlíku polskejch chipsů. Ulana je z toho vařená jak brambora a pán musel bejt plájboj jak sviňa, když hodila přes palubu i svoje děti. Dá se na to nahlížet i tak, že furt zlobily a celkově jí sraly.

Její starej se teda jednou pořádně nažere vodky, v hlavě se mu rozsvítí, řekne si hovno, zapalí barák a nakonec umře. Přesně tak, jak ho varovali.
A to ještě není konec. Na to, jak je to krátký, tak se stále pokračuje a moje duše plesá a pláče zároveň. Finální emoce, kterou ve mně tenhle sešit zanechal ovšem je smutek a panika z toho, že doma nemám ani slzu vodky a nemůžu si s ní zalepit oči. Poučím se proto pro příště a zajdu k židovi. Teď jsem zase odbočil a dostal se někam, kam jsem úplně nechtěl.
Takže to jelo jako po másle a krom mojí zásoby vodky jsem v tom moc nedostatky nespatřoval.

3 28.04.2022

Musím říct, že se Agáta předvedla slušně. Stránek tady moc nenapsala, přesto se tam vešlo úplně všechno. Bruntalita venkova za světový války. Dalo by se v klidu říct, že se tam nikdo s ničím a nikým nesere. Ti dva špunti všechno vycejtěj a začnou s výcvikem jako kdyby se chtěli přihlásit do reality šou survivor, nebo challenge. Z jejich zocelování jsem u piva málem zdechnul. Vždycky ten sešit něčím překvapil. Když se zdá, že je chvilku klid, vrazí se tam kulturní vložka, jak se zaječí pysk nechá...totiž vlastně si jenom hraje se psem, že ano.

Kluci jsou nemilosrdný a nic je nerozhází. Ani konec války, ani začátek jiný. Nemaj city, ba ani oltcity.
Kdyby tyhle dva fištróny obsadil Golding do pána much, tak by se z ostrova dostali jenom oni, pokud by se teda nechali najít. Taky co jinýho se mohli naučit, když je vychovala vlastně čarodějnice, no né? Říkal jsem si ty krávo většinu sešitu a byl z toho příběhu nadšenej. Taky se těším, až si ho znovu otevřu. Na druhou stranu doufám, že ty dva smrady někde nestřetnu cestou z výčepu.

3 22.03.2022

Zdá se, že jde o všední život všedního člověka. Tenhle pan Fujara se narodí, je dítětem, někdo umře, studuje, zase někdo umře a najednou je dospělej.

Je to úplně všednost a z mýho pohledu se tam nic neděje. Vlastně jó, když je pan Fujara dítě, klepnou mu klackem psa a Fujara je smutnej. Ale je to napsaný tak všedně, že se vlastně nic nestalo a blá blá blá.
Taky je to v Žaponsku a ta jejich kultura je divná. Vztahy v rodině jsou tak neosobní a chladný, že mi to spíš připadá jako vztahy v nějaký nadnárodní společnosti. Přijde mi to chladný. Zajímalo by mě, kdy se to ve společnosti zlomilo a vynalezlo se alespoň to bukkake, že ano.

Sakra, bylo to tak všední, že jsem se do toho zamotal a zabrousil úplně do jinýho hrníčku.

3 24.02.2022

Pidi brožurka o srandách, co se děly ve středověku. Taky o místech, kde katův pacholek brousil meče a připravoval smyčky pro svýho šéfika. Ten šéf to taky neměl ve společnosti jednoduchý i když třeba chrastil prachama.
Není to tak záživný, ale to se od věci ze který se máš poučit ani čekat nedá. Bylo to poučný a dá se srovnat kriminál tehdy a dnes. Tehdy se toho moc neřešilo a když už se začlo něco řešit, tak ses mohl pakovat pod kytky k červíkům dřív, než bys řekl campari. Ale stávalo se i to, že se nic neřešilo a v kriminále tě prostě zapomněli. A bylo fuk, jestli jsi něco provedl, nebo jsi šel jenom kolem.

Úplně nudný to nebylo, tak ric pic...

3 17.10.2021

Kdyby mi někdy někdo řek, že se stanu gaučem, bral bych to asi jako narážku na moje ustavičný se válení na gauči s ovladačem a big macem v ruce. Buď bych byl v takovým stadiu, že bych řek jenom no a co, nebo bych řekl hrome! No to ani náhodou. Čet jsem v knize zkáza hlavního města povídku o nábytku složeným jenom z lidí a tam byli lidi zaměstnaný třeba jako loukotě.

Tak to jsem se zase napindal nesmyslů, tak radši zpět ke knize. Když se začteš dál, zjistíš, že nejde o gauč, ale o gauča. To je chlap, co má laso s koulema a prohání se pampou. A Don Segundo je mezi gaučama legenda, protože je imunní na opruzenou prdel, žilama mu koluje maté a svejma koulema umí točit nad hlavou líp, než kdo jinej z chlapů nemytejch.
Kluk co je mu skoro 15 hledá sám sebe a taky trochu svýho fotra, kterej by mohl srovnat dvě nesmrtelný tety do latě, aby nebyly takový semetriky a kluka něco naučil. V Segundovi ho najde. Takže sledujeme jak kluk pod Segundovou ochranou rukou, ve který má bolaso roste z dítěte do gauče. Jeho ruce něco dokážou a prdel přestává bejt jako ohnivej květ. Kluk i Segundo maj nervy ze železa.

Je to takový dobrodrůžo, který neurazí a někdy pobaví. Sám jsem byl zvědavej, v čem si kluk může ještě vymáchat držku, jestli si štrejchne, nebo jestli ho nadobro spolkne pampa.

3 30.04.2021