ZiPur
komentáře u knih
Malý život
Hanya Yanagihara
Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Pro mne osobně druhá kniha, kterou jsem od Hájíčka četla a strhla mne, jinak než Selské baroko. Tentokráte jsem venkovskou krajinu jižních Čech vnímala jen jako kulisu na jejímž pozadí je rozehraný příběh krize středního věku a s ním souvisejících vztahů, otázky za co stojí bojovat a za co ne, co má smysl a co nemá, co patří do minulosti a co je stále živé. Kulisy - machinace s pozemky - by mohly být i z města a příběh by byl stejně silný. Ani ostatní symboly z postranních příběhů (indiánský pohled na svět a indiánské reálie, příběh aviatika, symbol nádraží a potkávání národností na ubytovně, další naznačené příběhy míst, která byla živá a nyní nesou stín či prolínání zcela opačných světů) jsem nevnímala plně, držela mne hlavní linka a její až všeobecné otázky. Za nějaký čas vezmu určitě ještě jednou do ruky a pročtu znovu, snad mne už tak nepohltí hlavní příběh se svými filozofickými otázkami a budu vnímat i jemnější symboly a detaily "kulis".
Čáp nejni kondor
Radůza (p)
Styl knihy je jedinečný. V celé knize není ani jedna rozvitá či vedlejší věta. Je to sousled konstatování faktů, komentování a pozorování vnějšího světa z dětského pohledu, občasné poznámky o světě vnitřním. A přeci z této skladby běhá mráz po zádech (tragické věci jsou řečeny jaksi mimoděk, dětskou logikou), zachycené obrazy jsou velmi přesné a vznikají reliéfní obrazce, kterých se lze téměř dotknout prsty. Při čtení povídek se mi navíc propojilo několik souvislostí z další Radůziny tvorby (viz píseň Studený nohy atd.).
Selský baroko
Jiří Hájíček
Do knihy se mi dlouho nechtělo, nakonec jsem ji otevřela a .... strhnul mne jednoduchý jazyk vyprávění, i příběh. Řada věcí je nedovyřčených, ale o to snad lépe. Jsem ráda, že příběh není delší, takto mi přišel tak akorát hustý a celý děj měl spád. Kniha plná překvapení, staré křivdy mají dlouhé stíny, postava Daniely mi přišla velmi dobrá a závěr tak, jak život bývá. Nelze říci, kde pravda je nebo není. Silné mi přišly i obrazy jihočeského léta, zemitá propojenost hlavního hrdiny se zemí a krajem.
Vděk
Delphine de Vigan
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně, nic jsem o ni ani autorce nevěděla. A byla jsem nadšená. Líbí se mi prostor pro vlastní pochopení, pro domýšlení příběhů z jen načrtnutých charakterů. Některé pasáže jsou jednodušší, črtovité, ale celkově se mi líbí. Alegorie o moci a bezmoci slov.
Jak být šťastný
Eva Woods (p)
Je to kniha reálná, je to kniha pravdivá a je to kniha, která stojí za přečtení.
Hra na Betsy Bowovou
Ruth Park
Jemný a subtilní příběh, který nenásilně vede k zamyšlení. Četla jsem v dospělosti a potěšil a pohladil.
Bez šance
Neal Shusterman
Svět, který je popsaný v knize, se ze začátku zdá velmi vzdálený a nereálný, ale jak příběh pokračuje, je to svět velmi reálný a od našeho jen krůček. Kniha nadhazuje řadu otázek (politických, filosofických, náboženských, psychologických), na které neodpovídá. Paradoxní svět, který vlastně není paradoxní. A jak jsem postupovala příběhem, začínala jsem mít husí kůži z těch všech paralel s dnešním světem. I příběh toho, jak se svět od našeho dostal ke světu, kde jsou děti rozpojovány, je až příliš uvěřitelný. Nadchla mne práce s městskou legendou. Styl chvílemi vázne, mohl by být více rozpracovaný, ale spádu a autentičnosti hodně dodává systém "jedna scéna postupně popsána pohledem několika jejich aktérů". I psychologický portrét jednotlivých postav by mohl jít hlouběji, nezůstat jen náčrtem. Ale kniha mne jednoduše strhla, takže pět hvězdiček za všechny podněty a otázka k přemýšlení, které mi přinesla.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Nejdříve se děj pomalu rozebíhá, pak se postupně proplétá a konec mne nadchnul. Je to spíše meditativní čtení nabízející obrazy krajiny fyzické i krajiny duševního světa. Oslovila mne i jistá strohost či syrovost způsobu vyprávění, která pro mne ladí s horami a krajem vyprávění.
Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
Vyhrát nemusí vždy znamenat přežít. Vyhrát může znamenat zachovat si vlastní lidskou důstojnost, svobodu a schopnost držet svůj osud ve svých rukách nebo se o to alespoň pokoušet do posledního dechu. A tak vyhrát sám nad sebou i nad jinými.
Fotbalové deníky
Jiří Hájíček
Nejsem příznivec fotbalu ani roadmovie, ale Hájíček oboje spojil a navíc znovu přesvědčil, že má výborný pozorovací talent, takže jsem přečetla jedním zátahem. Hájičkově stylu, kdy většina věcí je naznačena a nedořčena, prostě sedí velmi dobře kratší literární útvary.
Matka světla
Auður Ava Ólafsdóttir
Někdy kostrbaté, ale přečteno jedním dechem. Staré moudré ženy jsou prostě krásně podivuhodné.
Moulin Rouge
Pierre La Mure
Dobrá, ale tak smutná kniha o životě s postižením a touze najít lásku.
Vysněná smrt
Leena Krohn
Není to jednoduché kniha ke čtení, protože nastavuje nemilosrdné zrcadlo naší společnosti a také proto, že otevírá řadu myšlenek, které dlouho doznívají v mysli nebo zvou k zastavení. Rozhodně ale stojí za přečtení, i opakované.
Včely
Meelis Friedenthal
Jeden týden v životě studenta, pro kterého díky depresi (melancholii) je každý odžitý den malým vítězstvím nad sebou samým. Jak najít smysl a oporu pro život, když déšť ve vnějším světě jen dokresluje šeď a tíhu světa vnitřního a když venku zuří hladomor vedoucí k kanibalismu, takže lidský rozum nahrazují pověry. Poetický příběh, velmi jemně, ale přesně vykreslený svět deprese a v neposlední řadě povedený vhled do úrovně akademických znalostí a života v 17. století.
Zaslaná pošta
Terry Pratchett
Další výborná satira našeho světa přenesená do světa Zeměplochy.
Malý život
Hanya Yanagihara
Rozporuplná kniha, silná, zneužívající, ve vypjatých chvílích prázdná a používající klišé,vedoucí k zamyšlení,hrající na city,vyvolávající silné city,extrémní a v těch a díky těm extrémům nesoucí nereálný příběh, který může sloužit jako zrcadlo k vyjádření řady věcí, ale zůstává osten bezcitnosti k lidem, co některé aspekty příběhu žijí reálně a nemohou z nich utéci zavřením knihy. Rozhodně stojí za přečtení, pomáhá k tříbení názorů a jako zrcadlo.
Podvolení
Michel Houellebecq
Osobně v knize vidím především vynikající satiru na akademický svět, jeho zahleděnost do sebe a odtrženost od "běžného světa", stejně tak jako na francouzský systém definitiv.
Misionáři bez lodi
Madeleine Delbrêl
Výborná klasika. Při každém čtení najdu řadu podnětných námětů a myšlenek. Škoda, že do češtiny nejsou přeloženy i další knihy.