yellow komentáře u knih
Četla jsem ji teď před spaním dvouleté dceři a vždycky si ji přišel poslechnout i tatínek. Čte se to docela složitě (fonetický a počeštěný přepis němčiny a stará slova), ale příběh je to moc krásný. Budeme se muset s dcerou brzy podívat i na večerníčkovou verzi.
Dcera Púa miluje a i tento příběh se jí líbil.
Upřímně, ty dvě hvězdičky jsou jen za ilustrace. Knížka mě nijak neoslovila v dětství a teď jsem ji četla dceři a bylo to absolutní utrpení. Družstevní cokoliv mi prostě vadilo, ale kdyby se dceři knížka líbila, tak bych to překousla. Ale nelíbila.
Tuhle sérii už nečtu ani tak kvůli detektivní zápletce, jako spíš kvůli popisu jídla a okolního prostředí. Ty mě nezklamaly, zápletka mi přišla trochu přitažená za vlasy, ale celkově se to dobře četlo, takže já jsem spokojená.
Milý příběh, ve kterém hraje hlavní roli Prasátko, i když je vlastně většinu času přítomné pouze ve vzpomínkách svých přátel. Dceři se líbil, i když původního medvídka Pú má raději.
Jediné, co mi chybělo, bylo víc příběhů s kocourem. Káťa se Škubánkem jsou prostě nepřekonatelná klasika.
Dcera Peppu miluje, ale teda příběh o třídění měl být předělaný na naši situaci, takhle to bude děti jenom mást.
Musím říct, že na to, že jsem od knížky moc nečekala, tak jsem byla příjemně překvapená. Bylo to vtipné, dobře se to četlo a Adam byl skvělá postava. Trochu mi to kazila Olive, ale co se dá dělat.
Zuzanku jsem nevyhledávala ani v dětství, a ani v dospělosti se to nezměnilo. Když si ji vybrala dcera v knihovně, tak mě to moc nepotěšilo, ale přežila jsem. Dceru příběhy také příliš nenadchly, ale myslím, že je ještě příliš malá.
Jako malá jsem tuhle knížku se sestrou milovala. Teď jsem ji četla dceři a už mě tolik nenadchla. Ale i tak se nám líbila.
Krásné příběhy ze světa medvídka Pú, které učí děti nenásilnou formou základní dovednosti jako například jak se chovat k cizím lidem nebo u doktora nebo vysvětlují noční můry. Dcera je ještě malá, aby úplně vše pochopila, tak si v budoucnu knížku určitě ještě jednou přečteme.
Takové relativně smutné příběhy o Modrém medvídkovi, který hledá kamarády, kteří by si s ním chtěli hrát, ale nemá kvůli své zvláštní barvě příliš úspěch.
Bylo to tak trochu zklamání. Od autorky bych čekala něco lepšího. První část, kde si jen psali, se mi překvapivě líbila víc, než když se potom setkali. Bohužel mi to celkově přišlo takové nijaké, takže i když se mi líbily hlavní postavy, tak mě knížka nic moc nenadchla.
Pohádky, které ani nenadchnou, ani neurazí. Na můj vkus jsou moc krátké, tak je tam vše skokové, ale dceři se líbily obrázky.
Zajímavý námět, který mě neskutečně vtáhl. Člověk často přemýšlí, co by kdyby a tohle mi doopravdy sedlo, i když ten konec mi přišel najednou takový uspěchaný a v podstatě z ničeho nic možná až moc pozitivní. Mně osobně by třeba zajímal hrdinky život za delší časový odstup.
Příběh se dobře četl a rychle ubíhal. Nechyběla mu trocha filosofie a hodně zajímavých myšlenek.
Dcera ho prostě miluje. Budeme si muset půjčit další jeho příběhy.
Dceru Pú nadchl. Přečetly jsme ho spolu během dvou večerů a už jsme si z knihovny půjčily další jeho příběhy. A nechybí ani krásné ilustrace.
Konečně jsem to dočetla a musím říct, že to byl boj. Ani nevím, kolikrát jsem knížku rozečetla a zase odložila. Nakonec se mi podařilo začíst, a pak už to mělo docela spád. Jako v minulém díle mě neskutečně iritovala dějová linka s Marni, takže doufám, že jestli bude další díl, tak už bez Marni.
Malé se pohádky o Amálce líbily, ale Maková panenka nebo jiné ji zaujaly víc. Časem se třeba dostaneme i k večerníčkům, tak uvidíme, jak se jí budou líbit.