YangJie
komentáře u knih
Poslední kmotr
Mario Puzo
Při vší úctě k úžasným “ Kmotrům 1a2 považuji tuto knihu za mistrovské a nejlepší Puzovo dílo. Nádherně odvyprávěno, napínavé, skvělý popis Hollywoodských a Vegasských reálií a života aktérů celého toho spektáklu. Doporučuji všem tento skvělý čtenářský zážitek.
Později
Stephen King
Není to špatné. Je to skvěle napsané a pěkně se to čte. Ale nemůžu si pomoct, pro mě, který Kinga čte 40 let, to zavání takovou velkovýrobou románů.
Ecce homo!
Karel Klostermann
Jedna z méně známých knih Karla Klostermanna mne opět překvapila svoji aktuálností. Vztahy mezi mužem a ženou byly a jsou stejně složité. Možná se dnes liší jen rychlostí řešení těchto rodinných vztahových lapálií.
Pokud by autora neprozradil více jak 100 let starý jazyk, měl bych pocit, že to mohl napsat někdo před 30 lety. Ale ten jazyk je opravdu překrásný. Chtěl bych pana Klostermanna potkat a slyšet.
To byl můj život??
Pavel Kohout
Musel jsem se dožít téměř 60 let, než jsem dostal chuť se do díla Pavla Kohouta pustit. Jakožto syn z rodiny silně postižené rokem 1968 a následnými prověrkami, jsem na spisovatele vždy pohlížel se značným despektem. Po přečtení několika jeho románů, jsem usoudil, že bude užitečné se seznámit s jeho pohledem na sebe sama. Sáhl jsem tedy po jeho vzpomínkách. Je to tedy nálož. Prokousat se téměř 900 stranami není úplně jednoduché, ale dotáhl jsem to. Text je sem tam rozvláčný a nudný, ale převážně čtivý a poučný. Sám pro sebe jsem si ze vzpomínek Pavla Kohouta směrem k jeho osobě vyvodil následující:
“Vždy byl nesmírně pracovitý, houževnatý a cílevědomý. Toto ho vedlo od začátku do konce. Od komunistů k chartě. Rozumím jeho způsobu omluvy za padesátá léta. Tím, že se narozdíl od jiných podobně potrefených hus ( hlavně Dubček) po r. 1989 nikam necpal nalezl v mých očích rozhřešení.
Souhlasím s jeho mnohokrát zmiňovaným argumentem, že si 50. léta odpracoval, to penzum práce je fascinující”
Rád si nyní v klidu přečtu jeho zbylé romány.
Srpnovští páni
Vladimír Neff
Tak samozřejmě vidíme, jak se do románu propsala doba, kdy román vznikal. Přestože to chvílemi bylo až úmorně rozvleklé, cítil jsem stále větší puzení číst a číst. Vladimír Neff byl jazykově brilantní spisovatel a bylo by pro mne zajímavé vidět, jak by dílo vypadalo, kdyby je napsal před rokem 1948. Na kdyby se ovšem nehraje a i tak jsem si to čtenářsky užil.
Suplent - IV. díl
Karel Klostermann
Byť se tento román úžasného vypravěče může zdát zbytečně rozsáhlý a jeho děj by se jistě pohodlně vešel do jedné knihy, je to prostě úžasné počtení. Znova a znova žasnu s jakou bravurou a lehkostí popisuje Klosterman realitu života druhé poloviny 19. století. Smekám a nechápu, jak je možné, že tento vpravdě geniální vypravěč je takřka zapomenut. Veliká škoda.
Poslední rodu Sedmerova
Jindřich Šimon Baar
Tak smutné a tak poučné!
Sedmerova pouť životem je naplněním známého pořekadla: “ Doma není nikdo prorokem” Musím říct, že úžasný vypravěč Baar mne opět nezklamal. Znova a znova jsem měl pocit jako bych byl u toho, jako bych tam byl s nimi. Trpěl jsem s hlavním hrdinou a sdílel jsem s ním jeho pocit bezmoci a marnosti. V závěru vyjadřuje hrdina perem spisovatelovým určitou naději, že ruku v ruce se vzděláním, osvětou bude stoupat i mravnost obyvatelstva jakož i pocit sounáležitosti s obcí a národem.
Bohužel pane Baare. Mám pocit, že toto se nenaplnilo. Sobectví, krátkozrakost, nezodpovědnost obyvatelstva bují měrou nebývalou.