YangJie
komentáře u knih
V srdci šumavských hvozdů (11 povídek)
Karel Klostermann
Po nějaké době jsem opět objevil “nového Klostermanna. A jako vždy jsem zůstal zírat, jak krásným jazykem k nám “Pan Spisovatel z doby před cca. 150 lety promlouvá. Pro každého, kdo má rád krásnou literaturu a popis časů dávno minulých je to skutečný požitek.
Třináctá komnata
Vladimír Neff
Již před téměř čtyřiceti lety jsem s obrovským nadšením přečetl Nedobylovsko- Bornovskou ságu. K dalším dílům skvělého autora jsem se tak nějak nedostal. Až nyní, díky tipu čtenářské výzvy, jsem se dostal k tomuto skvostu české literatury. Stejně jako někteří další recenzenti ani já nebudu rozebírat děj knihy. Jen musím konstatovat, že mne fascinovalo, jak se Vladimíru Neffovi v době vzniku knihy (1944) podařilo vyhnout jakémukoliv časovému zarámování. Všem vřele doporučuji a sám se vydám dohledat zbytek díla VN.
Děti Volhy
Guzel Jachina
No užili si to tam ti Němci. Krásná kniha, takový ten rozvláčný až zasněný “irvingovský” styl. Mám to moc rád a užil jsem si to. Ovšem jinak než ti Němci!
Buddenbrookovi
Thomas Mann
Tak jsem konečně splnil čtenářský cíl, který jsem si zadal pře 40 lety. Ta prodleva je určitě pozitivní, jelikož životní zkušenosti se při čtení tohoto poměrně těžkého a rozsáhlého díla hodí. Sledovat postupný a nezadržitelný úpadek této rodiny je trošku depresivní. Na druhé straně je to vlastně docela běžný jev a snad je to i určitá zákonitost vývoje ve společnosti. Pro mne osobně byl bonusem detailní popis fungování velmi významného hanzovního města a celé tehdejší společnosti.
Český snář
Ludvík Vaculík
Ke knížce mne přivedl rozhovor Dani Horákové, ve kterém označila Ludvíka Vaculíka a tuto jeho knihu za původce jejích trablů s podezřením na její spolupráci s STB. A to je myslím symptomatické pro celé dílo. Přestože jsou zápisky tohoto svérázného disidenta nesmírně zajímavé a dokreslují tuto etapu “disidentské historie , nemohu se zbavit pocitu, že občas zacházel s názory, popisy a dojmy dosti lehkovážně a sobecky. Tim opravdu mohl mnoha lidem docela ublížit.
Morčata
Ludvík Vaculík
Začátek jsem kousal hodně ztěžka. Ale pak jsem se chytil a docela jsem si to užil. Je to tak trošku Kafka, ale napsáno mnohem lepším spisovatelem.
Mosty přes propast času
Ludmila Vaňková
Poprvé jsem knihu četl v 18 letech a pamatuji se, že jsem byl jsem úplně fascinovaný konceptem celého toho příběhu. I dnes po více jak 40 letech a po kompletním přečtení díla Ludmily Vaňkové bych řekl, že “výlet” do žánru Sci-Fi nebyl tak špatný. Ale ta historická většina jejího díla mne oslovuje mnohem více.
Horečka
Deon Meyer
Tak jako tady již napsali mnozí, si nelze než vzpomenout na “Malevil”, který jsem hltal jako osmnáctiletý před 40 lety. Bylo to v úplně jiné době. Před notebooky, mobily, internetem, covidem ……. Tehdy jsem si ten post apokalyptický svět dokázal představit mnohem lépe než dnes. Současný “třítisícový” vzorek populace by měl zřejmě mnohem menší šanci nastartovat “Amanzi”, než obdobný vzorek před 40 lety. Poměr těch, kteří mají nějaké praktické dovednosti k těm, jejichž dovednosti by byly k ničemu, se totiž zoufale změnil.
Skláři
Karel Klostermann
Karel Klostermann. Opět geniální vypravěč staré Šumavy. Brilantní znalec prostředí, ale i lidských povah a hnutí. Znova a znova mne fascinuje, jak neuvěřitelně čtivá jsou jeho díla po více jak sto letech.
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
Vzhledem k obrovské potenci své tvorby musí psát pan Vondruška velice rychle. To je jasné. Tomu i odpovídá vlastně celý ten jednoduchý vypravěčský styl. V tomto případě jsem si celou dobu, kdy jsem četl druhou polovinu knihy, vybavoval nádhernou verneovku svého dětství “Tajuplný ostrov”. Podle mne je to dost podobný styl, kdy se s tím ani Verne moc nemazal. Jenom jde o to, že Verne psal pro děti.
13 hodin
Deon Meyer
No tak toto je opravdová lahůdka ve svém žánru. Jako bonus pak čtenář dostane poměrně plastickou představu o tom, jak dnes funguje v JAR soužití jednotlivých etnických skupin.
Skály
Alois Jirásek
Právě letos jsem strávil během léta pár dnů ve Skalách. Rozhodně je tam cítit genius loci časů minulých a Jirásek plně vystihl zvláštní odlehlost tohoto místa, které ve skutečnosti zase tak odlehlé není. Příběh a popis těsně pobělohorského období je opět úžasný. A jak už jsem si u Jiráska zvykl, nenadržuje žádné straně a nechává plně vyniknout všechny rozpory té doby i spornost jednání jednotlivých postav. Prostě úžasné.
Takže mne pouze mrzí, že jsem román nepřečetl před návštěvou tohoto místa. Pokud má někdo tu šanci, vřele doporučuji.
Konec velkých prázdnin
Pavel Kohout
Tuto knihu jsem četl jako poslední v mém “Kohoutovském roce”, kdy jsem zvládl většinu jeho beletrie. A byl jsem překvapen. Pavel Kohout ukázal, že se vypracoval v excelentního romanopisce. Nejsem si tím zcela jist, ale mám pocit, že možná rozptýlil až příliš velkou část svého potenciálu v autobiografických dílech. (Která jsou ovšem rovněž skvělá.)
Každopádně jsem se v tomto roce změnil z “Kohoutovského” skeptika a pochybovače na velikého Kohoutova příznivce a šířím jeho jméno jak to jen jde.
Outsider
Stephen King
No tak za mě to je návrat ke “Kingovským kořenům. Ani “Pytel kostí nebo “To to sice není, ale zaplať Pán bůh aspoň za to.
Ada
Veronika Jonášová
Jedním slovem. úžasné. Nemyslím tím téma, ale zpracování autorkou, před níž smekám. Je mi jasné, že k uchopení tohoto bolestivého tématu bylo třeba určité dávky odvahy, jelikož nám Čechům se to určitě nečte lehce. Je docela pohodlné tyto věci “nevědět a naopak velice nekomfortní mít je trvale v hlavě jako třeba teď po přečtení této knihy nebo například knihy “Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové.
Velká sestra, malá sestra, rudá sestra
Jung Chang
Člověk by skoro řekl, že to není možné. Svrhnout císaře, zničit a rozvrátit celý ten středověký systém staré Číny a pak na hřbetech těch stamiliónů prostých zemědělců vytvořit systém novodobé šlechty, privilegií bez pravidel, pouze právem silnějšího. A to vše během několika desetiletí. Zrůdné a zároveň fascinující. Jung Chang je úžasná.
Královny nemají nohy
Vladimír Neff
Tak toto mi opravdu nesedlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych něco nedočetl. Nastoupil jsem na tuto knihu po přečtení Třinácté komnaty a to fakt nešlo. Přišlo mi to spíš trapné, než zajímavé.
Oppermannové
Lion Feuchtwanger
Další z románů, na který jsem si 40 let počkal. Kromě trilogie “Čekárna” jsem přečetl Feuchtwangera celého a již na střední škole v hodinách literatury jsem tím vyučující deptal. Ovšem tato kniha mého oblíbence mi vzala dech. Tíživé téma, které autor vlastně popisoval v přímém přenosu je sepsáno s takovou bravurou, že výsledkem je neuvěřitelně čtivý román, který se čte jedním dechem. Myslím si, že každý komu připadá nepochopitelné, co se Němcům ve třicátých letech stalo (a to je většina dnešní populace), by si měl přečíst toto dílo. A pak už není třeba vůbec nic dodávat….
U nás IV. - Zeměžluč
Alois Jirásek
Hrozně rád bych věděl, zda i naši potomci si v době svého zrání najdou cestu k této nádherné literatuře. Já jsem se poprvé pokusil číst kroniku “U nás” asi tak v 36 letech a potupně jsem ztroskotal. Nyní (58), jsem si na konci tohoto úžasného díla začal připadat stejně opuštěný, jako “Pádolští”. Co teď, do jaké knihy se mám pustit....
Pane Jirásku! Děkuji.
Temno
Alois Jirásek
Asi si Alois Jirásek nemyslil, že se “Temno” může vrátit v takřka identické podobě i po jeho smrti. Stejně jako jeden z diskutujících kolegů musím říci, že jsem přešťastný, že si Jiráska vychutnávám ve zralém věku. Než jsem ke knize přistoupil, byl jsem částečně nejistý ohledně ideologičnosti popisu té doby Jiráskem. Nyní jsem přesvědčen, že popis je tak věrný, jak toho byl Jirásek ve své době schopen a velice se blíží realitě. Ve skutečnosti málokdo Jiráska četl, ale mnohý nesmyslně komentuje, ale spíše dokola opakuje “profláklé” teze o Jiráskově přepjatém vlastenectví. Lidé čtěte!!!