woita komentáře u knih

Srovnání s Tomem Clancym je možná trochu přehnané a přesto trefné. Na rozdíl od mnoha Clancyho knih s válečnou tématikou, tato nezabředává do politiky a špionáže, ale pojednává čistě o fungování jedné takové floty stojící na prahu velkého válečného konfliktu. Díky chybějící Clancyho omáčce je příběh rozmachem možná třetinový, ale o to má větší spád. Bavilo mě sledovat jak taková flotila funguje, stejně jako letecké křídlo letadlové lodě. Kniha je prošpikována řadou zkratek a pojmů, které dávají tomu správný punc.

30.10.2021

Když člověk čte anotaci a navíc se k tomu přidá takový název jako Oheň zapomenutých bohů, nabízí se téměř sama myšlenka na hororový příběh plný nacistické mystiky okořeněný o pořádnou porcí akce, jako taková literární verze Wolfensteina. Oh, můj Bože, jak se jen člověk může mýlit ...

Příběh je spíše o cestě osamoceného muže, který se po záludném útoku dostal daleko za nepřátelské linie kdesi v Jugoslávii, kde je nucen najít spojence při pokusu o útěk zpět ke svým. Jenže náhoda zahrála opět v jeho neprospěch. Dává se do kupy s partyzány a mladou ženou. Hrdina příběhu je neustále stavěn před dilema komu věřit a zda splnit úkol, na který nebyl vycvičen - odhalit zbraň schopnou zachránit pohlaváry Třetí říše a možná zvrátit osud války.

Nenechte se však zmást. Odhalení pravé povahy nové superzbraně se odehrává až téměř na konci knihy, kdy příběh vcelku graduje, ale předtím je to pomalé a možná i místy nudné odhalování pravých úmyslů postav, utíkání před nacisty a zkazek, které se tradují o jednom ostrovu uprostřed uzavřeného zálivu.

30.10.2021

O Pacifidě, jakési Atlantidě ležící v Tichém oceánu, asi někteří už slyšeli. Pojednání od plukovníka James Churchwarda je jejím základem na kterém stavěli jiní lidé, jako madam Blavatská. Dnes ve světle současných znalostí je koncept světadílu MU přežitek, leč doporučuji knihu přečíst z několika důvodů: nabízí pohled do časů, ve kterých čteme jen v dobrodružných knihách, dále poskytuje zajímavý náhled na pár míst v Pacifiku, jako Nan Madol, a zároveň představuje zajímavou teorii o původu civilizace.

Autorovi nelze upřít novátorský přístup k historickým událostem, vědění a stavbám a stavět je do nového světla ve spojení s atmosférickým fenoménem faty morgány. Při četbě je někdy těžko uvěřit, že by pomyslnou spojnicí mnohých civilizací napříč časem i místem byla právě ona. Přesto proč nad tím ohrnovat nos, když i tak se lze z knihy dozvědět dílčí fakta a nový pohled na Atlantidu, se kterou se vše autor v závěru spojuje.

Možná starší titul s pár body, které by z dnešního pohledu vědění už nemusely být platné, ale jinak zub času na ni nezanechal jedinou vadu. Kdo se někdy alespoň vzdáleně zajímal o historii a tajemno oceánu na opačné straně Atlantiku určitě neprohloupí touto četbou. Kniha se nezaměřuje nejen na (profláknutý) Velikonoční ostrov (to pak doporučuji Záhady Velikonočního ostrova od stejného autora), ale osidlování a mytologii oblasti jako celku.

Údajné Mayská proroctví o konci světa spojeného s rokem 2012 mě zaujalo už před mnoha lety a vcelku i dnes, kdy už uplynula téměř celá dekáda od toho času. Problematika proroctví se dala chápat ve více rovinách a tato kniha nabízí jedno z nich. Je vcelku poučná, protože obsahuje i dost faktografických a historických popisů. Myslím, že kniha má alepo%n v tomto bodě, co nabídnout.

Jsem zastánce přirozeného původu souputníka naší planety, ale nic to nemění na mnoha zajímavých "faktech" obestírající jeho existenci. Téměř všichni astronomové se shodnou, že náš Měsíc je v celé sluneční soustavě, ne-li ve vesmíru, jedinečný nejen svým vlivem na Zemi, ale i velikostí. To, že jeho vznik je spíše (prověřenou) teorií než faktem, nelze pranic říci. Přes všechny tyto vědecké záhady Měsíci nelze odepřít jistou magičnost při pouhém pohledu na jeho vybledlou tvář uprostřed temné noci. Myslím, že tato kniha dá člověku další důvod o našem Měsíci přemýšlet zase trochu jinak.

28.10.2021

Konceptuálně zaměřené na mladší čtenáře, ale i dospělé publikům si v tom najde svoje. Když pominu lehké zjednodušení je kniha skvělá. Dospělec může trpět místy nad útrapami mladých hrdinů, nelogičností některých scén a absenci většího technického zasazení, ale jinak musím hodnotit kladně Goutův smysl pro spletitost zápletky, která by si nezadala s konspiračními romány. Kniha varuje před přílišným optimismem a zároveň brojí proti radikalismu, který Kiran provolává (přesto nemohu jeho myšlence upřít jistou krásu pro řešení některých problémů dneška). Kniha krom toho vyniká zajímavým designovým zpracováním - přebal příjemný na ohmat, kvalitní papír a hlavně grafická úprava spojena s řadou technických kreseb. (PS: všiml si ještě někdo, že dívka na fotografiích, která má reprezentovat Vlčici, čínskou hackerku, má europoidní zjev :-)

28.10.2021

Pokud nás může umělá inteligence něčemu naučit, tak je to nejen o nás samotných, ale také o povaze Boha. Záběr této knihy jde trochu mimo zaběhnutý rámec, ve kterém se snaží počítačem řízené vědomí získat osud do vlastních rukou a snad i zničit lidstvo. Tato část příběhu jde trochu stranou při sledování toho, co vlastně stálo za vznikem tohoto vědomí. Sledujeme technickou cestu jak taková UI může vzniknout a psychologický aspekt umělého bytí. To, co začalo vcelku prostou a trochu záhadnou smrti, může vygradovat až na pomezí jaderného holokaustu, kdy jediný jedinec může odhalit pravou povahu vesmíru a Boha.

K tomuto románu jsem se dostal za podobných okolnosti i v době jako k knize Projekt tisíciletí, které čerpají z problematiky Y2k, ale každá svým dosti originálním přístupem. V 01-01-00 kromě technických popisů navíc poznáme prostředí a trochu i historie civilizace v středoamerické džungli, kam zavede hlavní hrdinku vyšetřování tajemného viru, který spojuje současnost s dalekou minulostí i vesmírnými dálavami. To navíc okořeně o akci s nájemným žoldákem a jeho Škorpionem vz. 61.

Už je to opravdu hodně let, kdy jsem tuto knihu zakoupil někde ve výprodeji, ale nic z toho ji nevzalo na tom, abych jich neměl stále v mysli, tak dobrá je! Příběh čerpá z dnes již pozapomenutých obav přechodu počítačů do nového miléni, kdy mělo dojít k selhání celosvětové digitální sítě. Tato kniha vzala tento koncept a zasadilo jej do jinak reálných kulis. Pokud pominu rozplétání a konspirace kolem Y2K, nelze nevzpomenout na řadu technických popisů i akčních scén s hi-tech vrtulníkem RAH-66 Comanche, stejné tak momenty v potemnělém podzemní vojenském komplexu a DNA počítač. Chcete-li někdo prožít ten správný technothriller, tak s Projektem tisíciletí neprohloupíte.

Kniha mě vcelku oslovila zejména spojením mysterií kolem starověkých i novodobých sedmi divů světa, Řádem Evy a hlavní postavou Jacka Gradyho.

I když děj pojednává o nových i antických sedmi divech světa, v příběhu jich navštívíme jen polovinu: Artemidin chrám v Efesu, Koloseum, Sochu spasitele, Tádž Mahal, Chichén Itzá, Machu Picchu, Petra, Velká čínská zeď a Egypt. Každé z těchto míst vyzařovalo atmosféru typické pro danou oblast a tak nebylo těžké ve své mysli i tato místa téměř živě představit (možná i protože jsou tak velice známá :-).
V propojení míst jsem však neviděl žádný řád. Nebýt tedy zvláštních kreseb na pergamenech, tak by nikdo ani nevěděl, kam se vydat příště a kde hlavně hledat části klíče k pokladu. Umístění klíčů bylo, někdy dosti zvláštní. Nedalo se zkrátka uvěřit, že by některé z nich zůstaly nepovšimnuty celá milénia, jako ten v Chichén Itzá, nebo umístěny do takových míst, jako kamene v Machu Picchu. Prostě to někdy působilo účelově, jen aby mohl autor využít kulis několika sedmi divů.

Postava Jacka působí jako typický druhořadový dobrodruh inspirovaný Indiana Jonesem. Sloane je zástupcem silné, nezávislé ženy schovávající se za akademické vzezření (trochu nudná, ale dodává příběhu špetku toho sexapelu). Hlavní záporačka v osobě miliardářky Jendari byla na začátku něčím působivým, ale s blížícím se koncem jako by ztrácela dech se více prosadit v honbě za tajemstvím Evy, poražením Jacka a svých konkurentů z Euphrates.
A když už jsem ještě u těch postav. Kdykoliv Jack ve svých myšlenkách zabloudí do své minulosti, tak se v nich téměř vždy zjeví osoba jeho otce (ala Dr. Henry Jones Sr). Četnost těchto vzpomínek ve mě budila pocit, že je otázkou času, kdy se musí objevit na scéně. Ani nevím zda jsem byl zklamán či potěšen, když se tak nestalo...

Konec knihy umístěný do Egypta považuji za asi nejslabší část celé knihy s ohledem na nedotaženost vyvrcholení a nejasnosti ve dvou bodech (existence zahrady a otevření tajné cesty: "...a celý had se nepochopitelně proplazil skrze pevný kámen a zmizel uvnitř").
Přesto všechno mnou řečené, nepovažuji knihu Sedm divů za nezáživnou a nehodnou dobrodružného ducha. Skvěle vyzněla nejen historicko-konspirační část, i přes onu občasnou nelogičnost, ale také obsahuje vcelku dost opomíjených zajímavých detailů a charakterů. Kniha si proto zaručeně zaslouží odpovídajících 75 %.