Winoga komentáře u knih
Velmi příjemně se mi to četlo. V prvních dvou příbězích jsem ocenil dobrý popis činnosti malo ceněných policejních komisařů, kteří však dělají důležitou, drobnou práci, aby její výsledky mohli později předat již i mediálně známým vyšetřovatelům. Poslední příběh byl mrazivý a hodně napínavý.
Je to zejméně příběh lásky. Ale historické reálie jsou pěkně podané. Líbilo se mi to.
Kniha se mi hodně líbila. Zasadit příběh do etapy Velké Moravy byl výborný nápad. Sám toto období mám rád a knih, které se v něm odehrávají není zase tolik. Knihu bych si ještě více užil, kdyby autorka podlala plastičtější obraz doby, více se ponořila do rodinných vazeb. Hezky vykreslila tu dobu, kdy křesťanství pomalu převýšilo pohanství.
Moje první přečtená kniha od Dicka Francise. Hodně se mi líbila, napínavá a s výsledkem, který jsem si přál vlastně už od prvních stran.
Všechny povídky z doby těsně před válkou a z protektorátu jsem si velmi užil. Byly velmi silné a lidské. Naopak částí povídek z 50. let jsem se někdy musel prokousávat, ani nevím proč, tady jsem si to moc čtenářsky neužíval. Poslední zařazená povídka pak zase byla moc hezky napsaná a myslím, že spouje všechny předešlé texty a je i takovým svého druhu autorským závěrem celé knihy.
Nejsem cílová skupina, ale četlo se mi to dobře. Líbí se mi převedení jmen a názvosloví na české označení. To není obvyklé, ale pro děti je tak kniha více srozumitelná. Budu ji číst ještě jednou, nyní po včerech dětem.
Výborně napsaný a napínavý příběh, který rozvíjí (a nenarušuje!) tu část stínadelské historie, kterou Jaroslav Foglar naznačil či ponechal na fantazii čtenářů. Líbí se mi i nástin historie stínadelských kluků před vznikem Vontské organizace, rovněž se mi líbily (před)příběhy Roberta Komoura a Vojtěcha Vonta. Tleskače doporučuji všem čtenářům, kteří chtějí znovu číst ve stínadelské kronice.
Graficky je kniha úžasná. V textu se mi nelíbilo mnohonásobné opakovaní již dříve zmíněných částí. Omýlání nenávidím.
Moc jsem se nenasmál. Beru to spíše jako příklad tvorby dobrého autora, který se snažil tvořit humorné texty pro Dikobraz na začátku padesátých let.
Četlo se mi to velmi příjemně, jak již uvedl Turlogh, autor knihy vrostl ve Foglarově oddílu a do svého vlastního oddílu si zřejmě přenesl hodně toho, co poznal dříve. Líbilo se mi téma i jeho pojetí. Je dobře, že do toho necpal žádnou politiku. Také jsem ocenil grafickou podobu knihy, která se velmi blížila foglarovkám vydáváným na konci 60. let. Škoda, že toho Míla nenapsal více.
S dílem Otakara Štěrby a jeho manželky Diny jsem se setkal již dříve a vždy jsem oceňoval jejich houževnatost a odvahu, se kterou se pouštěli do toho nejtěšího prostředí. Navíc se v Otakarovi Štěrbovi snoubil sportovec s velkým vědcem, takže jeho výpravy neměly jen osobní rozměr. Kniha úžasná, napsaná s velkou pokorou a odvivem k přírodě.
Četlo se mi to dobře, lehce, podobně jako ostatním hodnotícím. Možná to bylo až příliš lehké a příběh detektivně nekomplikovaný. Dvě dějové linie - Melicharovo vyšetřování a Božetěchovo poblouznění, se občas dotknou.
S velkou chutí jsem si přečetl o cestách a dobrodružstvích družiníků. Líbí se mi, že to nejsou superhrdinové, kteří vždy uspějí na jedničku. Družiníci trpí, mají vážná zranění, jsou nemocní, slabí, umírají ... a vítězí. Oceňuji i originalitu mnohých nápadů.
Četli jsme po večerech se synem. Hezky napsaná kniha pro tuto věkovou skupinu a je doprovázena velmi příjemnými kresbami.
Líbily se mi jednotlivé příběhy družiníků i jejich spojení do příběhu velkého. Také oceňuji, že se autorka nesnaží kopírovat Tolkiena a nesklouzává do pohádky. Těším se na další díl.
Líbilo se mi zaměření na jednu hraniční oblast a popis obrany území od počátků, kdy byla opevnění teprve vytýčovaná až do jejich obsazení Němci. Je to samozřejmě literatura faktu, někdy velmi hutná. Ocenil jsem, že byly připojeny vzpomínky přímých účastníků. Bohužel nejsou citovány v pramenech. Kniha také odráží dobu, ve které vznikala a politická linie musela být v knize jasná a pochopitelná. Toto Ota Holub vše zvládal, někdy tedy bohužel zvládal.
Odpočinková kniha, případy a postupy se blíží policejní realitě. Nenudil jsem se.
Nemohu hodnotit literární úroveň textů Jana Wericha, ta je dle mého mínění neskutečná, kdo jsem vedle ní já? Jen tedy dodám, že jsem si vychutnal téměř každý odstavec a potěšil se jeho hrátkami s českým jazykem.
Kniha v sobě skrývá dvě témata, která jsou sice spojena mnoha oslími můstky, ale přesto to působí zmatečně. Příběh krétských partyzánů a únosu generála Kreipeho jsem si užil, vždy jsem byl rád, když se autor vrátil k tomuto tématu. Téma vytrvalosti, ohebnosti, pružnosti a skryté síly bylo také zajímavé a podnětné, ale spojit to do jedné knihy s příběhem z války nepovažuji za štastné řešení.
Nejprve jsem si říkal, že toto musel napsat nějaký náctiletý. Tolik zajímavých nápadů a nemá trpělivost si s nimi trochu pohrát, rozvinout je. Pořád těká, nikde se nezdrží. Pak jsem zjistil, že taková je celá kniha a že je to její styl. Možná, že těch skoků nemuselo být tolik, někde se dalo setrvat déle a více si pohrát. Kniha se mi ale líbila.