wimpzk komentáře u knih

Celkem svižné čtení o osobní i pracovní krizi může pracujícího pro izraelské tajné služby. Škoda jen, že se autor nesnažil o detailnější popis, myslím, že by to nebylo knize na škodu. Ale i tak zajímavá kniha, místy mi připomínala Cizince od A. Camuse.

2 07.05.2018

Jaký byl vlastně autor, jehož význam zůstává stále nedoceněn jak u nás, tak kupodivu i v německy mluvících zemích? Tyto povídky, které J.Mühlberger vydal pár let před svou smrtí v německém exilu (či vyhnanství, chcete-li), vzbudily tehdy jen nepatrný zájem německých čtenářů. Vyznává se v nich z lásky ke svému rodnému trutnovskému kraji a to pohledem dítěte i dospělého. Ožívají zde figurky podivínů a nezapomenutelných figurek místního obyvatelstva. Postupně se v knize dostává ke slovu téma spolužití Němců a Čechů a v poslední části knihy autor trefně popisuje, jakým fatálním zásahem do života obyčejných německy mluvících obyvatel trutnovska byl jejich odsun (či vyhnání) z Československa po r. 1945. Sám J.Mühlberger byl odsunem postižen a jakkoli si u prezidenta Beneše díky svým kulturním předválečným zásluhám vymohl, že si s sebou do Německa může vzít všechny své spisy a rozsáhlou knihovnu, svůj domov a rodný kraj si mohl odnést jen jako živou vzpomínku ve svém srdci. Jaké to je, žít navždy s vědomím odloučení od své domoviny, do které se již není možné vrátit, a kde navíc nezůstal kámen na kameni, tak to lze mezi řádky vyčíst právě z povídek tohoto pozoruhodného muže. On sám se vyhýbá prvoplánovému patosu a sentimentu, avšak smutek, žal a melancholie zde stejně vystupují na povrch. Nad posmutnělostí se však jako duha klene láska k domovu, kterou si Mühlberger uchoval až do konce života. A v těchto povídkách tato láska žije dál.

1 28.12.2023

Kurt Krolop byl poprávu v české germanistice pojmem. Již jeho životopis krásně ilustruje spletité cesty, kterými se naši německy mluvící rodáci často v průběhu bláznivého 20. století museli prodírat. Krolop jako literární historik-germanista udělal nejen pro českou germanistiku obrovský kus práce a bez jeho přispění by bádání na poli Pražské německé literatury neneslo tak bohaté plody.

Tato kniha je spíše než populárně naučnou publikací daleko více vědeckou prací. Je zde patrné autorovo silné odborné zaujetí a perfektní znalost tématu, což je doloženo četnými odkazy na primární zdroje. Pro mě osobně byly cenné informace o vztahu pražských německých literátů ke Karlu Krausovi, resp. k jeho časopisu Die Fackel (Pochodeň) a naopak o Krausově kritickém zaujetí pro německý jazykový ostrov v srdci Čech.

Vše nicméně odvál čas, nezůstal kámen na kameni, v Praze se již německy dávno nepíše, ani nediskutuje v kavárnách. Avšak četné dílo mnoha slavných i zapomenutých německy píšících autorů jako svědectví tehdejší bohaté kultury Čechů, Židů a Němců zůstává.

1 03.11.2023

Má první kniha od tohoto autora. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. A nevěděl jsem to ještě dlouho poté, co jsem se do knihy začetl. Až postupně mi začal příběh dávat smysl. Jake Hersh je postavou tragikomickou a v mnohém rozporuplnou. Na jedné straně nadaný a snaživý mladý režisér, na straně druhé zmítaný pochybnostmi o sobě, svém povolání a o smyslu existence vůbec. Život mu zkomplikuje jistý Harry, což Jakea dovede až do soudní síně. A pak je tu také samozřejmě ta obsese bratránkem Hershem, který celý život Jakeovi uniká a k němuž jakožto jezdci z ul. Sv. Urbana se Jake upíná. V průběhu četby mě napadlo, že tento román je, jako kdybych se díval na film, jehož scénář napsal Philip Roth a po svém ho pak natočil Woody Allen. Je zde plno židovských stereotypů, notná dávka humoru, ale i smutku. Údajně je tento román z knih M. Richlera nejvíce autobiografický. Jsem proto zvědav na další knihy tohoto autora.

1 03.11.2023

Kdo z germanofilů německy mluvících zemí by neznal krále pražských dekadentů počátku 20. století Paula Leppina. Mezi českými germanofily je P. Leppin samozřejmě také známé jméno, leč tento je až na dvě výjimky odkázán na díla vydaná v originále. Těmito výjimkami jsou: Daniel Ježíš a Severinova cesta do temnot. Proč deficit vydávání překladů děl tohoto výjimečného autora trvá i více než 30 let od sametové revoluce, toť záhada, již se mi dosud nepodařilo objasnit. Snad se ještě dožiji toho, že nějaký osvícený a nadšený nakladatel někdy v budoucnu opráší tohoto u nás pozapomenutelného spisovatele a podnítí vydání i dalších překladů jeho děl. Do té doby nezbývá než přelouskávat originály.

Kniha rozsahem nevelká, avšak co do obsahu a čtenářského zážitku významná. Leppin umí velmi dobře popsat jak postavy, tak i kulisy děje, tedy starou Prahu. Příběh je temný, svíravý, beznadějný. Než se čtenář naděje, příběh je u konce. A obdivovatelé G. Meyrinka si také přijdou na své...Mistrná próza

1 11.09.2023

Tento příběh jsem poprvé četl někdy v 8.-9. třídě ZŠ a myslím, že až po Veteránech, kteří mě nadchli...Dnes po 30. letech mi tento pouštní příběh z 2.sv. války opět ožil pod rukama. Stejná a přeci tak jiná kniha. Komunistickému poselství, které Lambert do knihy vtiskl, se dnes již směju, nikoli tak příběhu samotnému. Lambert uměl napsat silné a uvěřitelné postavy. Válku nijak nepřikrášluje, naopak líčí ji dost syrově až odporně a nemá iluze ani o lidských charakterech...Rád znovu sáhnu i po Veteránech.

1 24.08.2023

Martin C. Putna touto rozsahem útlou, ale co do obsahu poměrně bohatou knihou vyplnil další z mezer z oblasti religionistiky. V samotném názvu knihy se skrývá výstižný popis obsahu publikace. Ano, jde o pokus, nikoli o vyčerpávající a vševysvětlující dílo. Navíc jde o pokus o integraci Křeštanství a homosexuality, což je vzhledem k jistému napětí mezi těmito dvěma pojmy skutečně pokus více než odvážný. Ale je dobře, že se o to M.C.Putna v rámci svých možností v r. 2012 pokusil. Dnes, tedy o více než 10 let později, je situace poněkud jiná, řekl bych, že ještě o něco méně konfrontační a to i mezi křesťany a homosexuály v církevním prostředí, nemluvě o celospolečenské situaci. Nicméně myslím si, že spousta nevyjasněných otázek mezi křesťanstvím a homosexualitou zůstává i dnes a bude zajímavé sledovat, jestli na tuto publikaci naváže někdo další, případně či zda sám M.C.Putna svůj výzkum v této oblasti neaktualizuje.

1 24.04.2023

Knihu jsem četl jak jinak než pouze během kouření dýmky. Pro znalce dýmkařského umění jistě nic převratně nového, ale myslím, že vždy potěší přečíst si notoricky známé věci, pokud je někdo popisuje s láskou a osobním zaujetím.

1 12.04.2023

U této knihy jsem se velmi bavil. Tato literární jednohubka byla velmi chutná.

1 12.04.2023

Ano, je to skutečně "deníček pacienta" spíše než plnohodnotný deník, jak jsme u Viewegha zvyklí, ale to mu rozhodně neupírá na čtivosti a vzhledem ke všeobecně známým událostem ze života tohoto autora, na hodnotě. Ba právě na opak. Je dobré si připomenout, že se život může ze dne na den obrátit o 180 stupňů a člověku nezbyde než se s tím potýkat.

1 30.12.2022

Nathan Zuckerman opět v akci. Po pár desítkách stran si říkám, že asi knihu odložím, přeci nebudu číst knihu, v níž je neustále hypochondricky líčeno fyzické strádání hlavní postavy (Nathana) a jinak se tam téměř nic neděje. Ale chyba lávky, úvod knihy klame tělem, příběh se rychle rozvine a hořkosladce odvíjí dále po své tragikomické ose a čtenář se rozhodně nenudí a to i přesto, že se opět opakují stará známá témata: židovství, úděl spisovatele, sex, sex, sex. Ale je to jiné než v předchozích knihách, i když tak podobné. Inu, jen skutečný mistr pera se dokáže opakovat a přitom být stále nový a ještě navíc zábavný.

1 31.12.2020

Můj druhý Le Carré, první byl před dvěma roky Tajný společník. Dobře napsaný špionážní příběh, jehož překvapivé rozuzlení přijde očekávaně až na konci příběhu. Poprvé se zde objevuje George Smiley.

1 10.06.2020

Na tuhle knížku jsem byl velmi zvědav. Už jen kvůli jistému autorově podivínství a osudu, který jej nakonec vedl do psychiatrické léčebny, kde asi 20 let až do své smrti žil. Také mě zaujalo, že v tehdejší době nebyly Walserovy knihy příliš úspěšné a to navzdory doporučení spisovatelů jako byli Ch.Morgenstern, F.Kafka, M.Brod, H.Hesse... Ale k samotné knize. V anotaci jsem se dočetl, že jde o autorův jediný román s klasickou příběhovou strukturou. Do jisté míry s tím souhlasím, ačkoli román! Román? Po celou dobu četby jsem se sám sebe ptal, co to vlastně čtu. Nevzpomínám si, že bych kdy narazil na tak podivnou hlavní postavu příběhu, jako je pomocník, v příběhu se jmenuje Josef Marti. Jeho myšlenkové pochody, chování, jeho způsob pozorování okolí a lidí, vztah k nim, především pak k ženám a autoritám...To všechno mě při četbě stále znovu provokovalo, někdy až drásalo, nechápal jsem pomocníka a nedokázal se s ním plně identifikovat. Po jazykové stránce (bohužel jsem četl zatím jen český překlad) jde o čtení vyžadující soustředění. Walser používá zvláštní metafory, někdy až ryze básnické, kterými si autor jako by sám pro sebe reflektuje, co vlastně vidí a prožívá a konstruuje tak jinou pro něj snad lépe pochopitelnou realitu...Napsal jsem toho už dost a přesto se zatím ještě vůbec nedostal k ději. V doslovu překladatel R.Charvát dokládá, že příběh neúspěšného vynálezce Toblera a jeho pomocníka má reálný základ a sám Walser přiznává, že kdysi sloužil jako pomocník u vynálezce Dublera a pro svůj román ani nemusel ve vyprávění příliš fabulovat. Ale stejně si myslím, že spíše než o příběh jde daleko více o hlavní postavu, tedy o pomocníka a vše, co se kolem něj děje je jakousi kulisou na níž může pomocník a jeho podivnost o to lépe vyniknout. Těším se na další Walserovy knihy a jejich bizarní postavy.

1 27.10.2019

Má v pořadí čtvrtá přečtená kniha od tohoto autora a druhá z tetralogie o spisovateli N.Zuckermanovi. Musím se přiznat, že jsem se do ní pouštěl s velkou zvědavostí. Co dalšího ještě Roth prostřednictvím alter ega Zuckermana "práskne" na své nejbližší, na své židovství, na sebe? Vždyť už vše pikantní pověděl v předcházejících knihách. Ale jak jsem se při čtení přesvědčil, bylo toho ještě dost k "nactiutrhání" a ještě cosi navíc. Roth/Zuckerman si samozřejmě utahuje i zde ze sebe a všeho kolem, ale nabízí i vážnější polohy, jako je umírání a smrt jeho otce, vztah k matce a nejbližším příbuzným, přičemž zvlášť tragikomický je popis dialogu s jeho bratrem na cestě letadlem z pohřbu otce v závěru knihy...Dostatečně sebeironický je pak Roth v líčení vyrovnávání se s náhle nabytou slávou spisovatele Zuckermana. Nechybí samozřejmě i peripetie vztahu k ženám, ačkoli zde nejsou tím ústředním motivem. Přesto všechno se nemůžu ubránit pocitu, že Roth se především vyznává z hlubokých citů ke svým blízkým, svému mladí, svému původu, jakkoli je v knize ironizuje.

1 30.07.2018

Ale jo, bavil jsem se. Autor jaksi nabral ztracený nadhled a opět bravurně popisuje a někdy vyloženě sarkasticky glosuje životní peripetie hrdinů dvanácti povídek, ponejvíce pak Oskara, autorova dobře známého alter ega...Tenhle "post" Viewegh mě docela baví a myslím to upřímně.:-)

1 01.07.2018

Moje první maigretovka. Nebýt filmových adaptací s Rowanem Atkinsonem, asi bych po detektivkách G. Simenona jen tak nesáhl.
Ale ke knize. V obou příbězích jde o klasickou detektivní mravenčí práci, kdy komisař Maigret postupuje krok za krokem k objasnění případu. Nikomu ze svých spolupracovníků ale nenechává nahlédnout do svého uvažování. Samozřejmě tím napíná i čtenáře, což je dobře.
Knihu můžu vřele doporučit.

1 31.03.2018

Místy velmi vtipné fejetony či mini povídky, bohužel často hodící se dle mého názoru spíše do novin než do knihy. Přesto jako celek drží pohromadě a jako oddechové čtení k pousmání nad paradoxy každodenního života lze jen doporučit.

1 11.03.2018

Kolísavá literární kvalita jednotlivých povídek. Na druhou stranu zde čtenář zahlédne záblesk vzniku jakéhosi podhoubí pro látku pozdějšího Švejka. Ten je zde koneckonců zastoupen několika povídkami, v nichž se poprvé tato slavná figura objevuje.

1 28.12.2017

Tato antologie povídek našich rodáků německého jazyka, jež vyšla v polovině 90. let 20. století, mě ke čtení lákala již delší dobu. Dokonce jsem dvakrát začal tuto knihu číst, ale nikdy jsem se nedostal dále než přes 2-3 povídky. Až nyní nazrál čas a knížka si mě sama přitáhla a nepustila...Čtení radostné (tolik originálních a podnětných textů) i poněkud smutné (od některých autorů zde celkově v překladu vyšlo buď velice málo - Leppin, Baum, Winder aj., a nebo vůbec nic - Wiener, Kornfeld, Brand).Ale nejsmutnější je fakt, že na tyto autory již neměl po r. 1945 kdo navázat. Snad s jedinou výjimkou (Lenka Reinerová).
Osudy autorů textů této knihy byly rozličné a mnohdy tragické. Pojďme si těmito povídkami připomenout autory, kteří byli našimi sousedy, milovali tuto zem a navždy ji ztratili. A my ztratili je.

24.12.2023

Od této knihy jsem absolutně nic nečekal. Dlouho zralá v mě knihovně až nastal její čas. A byl jsem nakonec příjemně překvapen. Celkem uvěřitelný a napínavý příběh s teroristickým motivem z poloviny 70. let v Americe. Škoda, že autor poté již psal jen sérii Hannibala Lectera, což je samozřejmě klasika a autor si tím získal mezinárodní renomé, nicméně je to poněkud monotematické.

01.09.2023