Bůh v renaultu

Bůh v renaultu https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342395/mid_buh-v-renaultu-FJi-342395.jpg 3 142 43

Čtvrtá povídková knížka nejúspěšnějšího českého spisovatele přináší směs pocitů a nálad, jejichž spojnicí je empatie. Mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou. Vzdává se toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé. Hrdinové vieweghovsky svěžích povídek prožívají naše pocity, touhy a strachy — a nabízejí katarzi, která každý takový akt nevyhnutelně doprovází.... celý text

Přidat komentář
mila2411
mila2411
07.11.2023 2 z 5

MV to má těžké. Velice mu rozumím. A má potřebu, zcela logickou TVOŘIT. Více hanět to nebudu...

vilibook
vilibook
27.06.2022 odpad!

Autor za to asi nemůže. Přežil tu prasklou aortu, což ho poznamenalo. Neměl by už psát. Ale jméno bývalého úspěšného autora stále prodává.


jprst
jprst
25.11.2020 1 z 5

Ze slušnosti k autorovi jedna hvězda, ale jinak dost ubohý vzorek současné autorovy tvorby. Jinak stále příklad, že autorovo jméno prostě prodává bez ohledu na kvalitu pozdější tvorby.

KLHannah
KLHannah
03.09.2020 3 z 5

Po dlouhé době jsem sáhla po Vieweghovi. Kniha na mě působila temným, depresivním dojmem. Bylo to takové povídání životem zlomeného chlápka. Pan autor si něčím prošel a dává to do svých knih.

norrasun
norrasun
06.08.2020 5 z 5

Mě to nijak nezklamalo, četla jsem to se zájmem.. a to ani není můj oblíbený autor..ano, je to místy sebelítostivé a bolestínské - ale přiznaně, a celkem s vtipem.

zluk
zluk
19.01.2020 2 z 5

Nuda. Ani jsem nedočetla. Svih a lehkost je fuč. Nahrazena sebelitosti a sexem za kazdou cenu.

AnjaBo
AnjaBo
04.01.2020 2 z 5

Je ohromná škoda, že knihy Michala Viewegha už nejsou, co bývaly, než si prošel, čím si prošel. Určitě je ale budu dál číst a doufat v překvapení.

danielavachova
danielavachova
03.11.2019 2 z 5

Pro mě jedna ze slabších knih Viewegha,přesto jsem dočetla.

Efča59
Efča59
10.10.2019 2 z 5

Tak asi takhle. Jako oddychovka do nemocnice dobrý. Ale marně se snažím najít starého dobrého Viewegha. Jedná se v podstatě o soubor povídek "o ničem" :-D. Jedna povídka o krásném posledním dnu a posledním přání se mi tedy líbila, naopak poslední povídku bych do knihy nezařazovala. Protože kdo si chce číst bez jakékoli navaznosti ofňukají o tom, jak je těžké potkat na akci skorobyvalou manželku

PPS
PPS
28.05.2019 3 z 5

Čekal jsem to horší. Vieweghovi z počátků (Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Povídky o lásce...) to v mých očích nesahá ani po vazbu (a kdyby to napsal někdo jiný, nějaký nový mladý autor, jsem zvědav, jestli by mu to vydali) ale špatné to není: z autora-playboye a ironika se stal unavený, kousavý sebeironik. Pro někoho dojemná zpověď (jsem si jistý, že nějaké autobiografické prvky jsou přítomny), a pro někoho jiného fňukání "celebrity" sražené na zem, navíc fňukání průměrně napsané. Povídky často mají slabou nebo žádnou pointu, ale zase jsou krátké a čtivé. Na druhou stranu jsem zde objevil něco, co jsem nemyslel, že někdy uvidím: existenciální otázku v díle Míši "Kurva, kozy, sakra" Viewegha! Zkrátka nám Viewegh trochu vyčpěl, hodně potemněl, zestárl, ztratil pýchu a humor mu trochu zhořkl a vymizel. Chápu lidi, kterým se to líbí, chápu ty, co se jim to nelíbí. Celkově si to po druhé asi nepřečtu (i díky té "čurací" povídce, která mě bude ještě dlouho strašit ve snech), ale četby nelituju (nutno ovšem podotknout, že jsem knihu četl během nemoci a kdybych měl na práci něco lepšího,ale coby kdyby...). Moje pátá knížka od tohoto autora a teď vzhůru na obávanou Muž a žena, která prý značí počátek samého konce české literatury. Už se těším!

standa2815
standa2815
19.05.2019 2 z 5

Neni to Viewegh pred nemoci, nastesti ma kniha gradujici tendenci.

Eliot30
Eliot30
13.05.2019 5 z 5

Opět tleskám, co jiného říct. M.V. nikdy nezklame a stále má ten správný švih.

griffitka
griffitka
04.02.2019 3 z 5

Michala mam moc rada. Neni to jeho nejlepsi kniha, ale I tak jsem si ji rada precetla.

wimpzk
wimpzk
01.07.2018 4 z 5

Ale jo, bavil jsem se. Autor jaksi nabral ztracený nadhled a opět bravurně popisuje a někdy vyloženě sarkasticky glosuje životní peripetie hrdinů dvanácti povídek, ponejvíce pak Oskara, autorova dobře známého alter ega...Tenhle "post" Viewegh mě docela baví a myslím to upřímně.:-)

stanza
stanza
12.02.2018 3 z 5

Povídky mám ráda, Viewegha mám také ráda, ale tentokrát to bylo málo.

Jolina
Jolina
14.01.2018 odpad!

Knihu jsem rozečetla a když jsem se k ní po třech dnech vrátila, už jsem nevěděla, o čem to vlastně bylo...takže za mě rozhodně nedoporučuji, sice přečtené za chvilku, ale stále se vám v ději zobrazuje lítostivý muž, který kdysi užíval slávy a nedokázal ocenit drobnosti života. Egoista a namyšlenec, který vlastně sebe neumí brát s nadhledem. Nečtěte to...:-D

Jancas.s
Jancas.s
10.01.2018 1 z 5

"Nejúspěšnější český spisovatel", jak rád sám sebe označuje Viewegh... bejvávalo:( a to mě dříve bavil. Řeknu to stručně, co se mi honí hlavou u jeho nejnovějších knížek - ten to tahá až z paty. A stejně sáhnu po další nové knize s malou nadějí, že je krize překonána - a nic. Asi už bylo napsáno vše, co mělo být, nebo nevím. Promiň.

Gábina231
Gábina231
26.12.2017 odpad!

Nestojí za to číst... a to byly doby, kdy jsem si Viewegha na dovolené ráda přečetla... vulgární, ufňukaná knížka, u které za týden nebudu vědět, o čem byla...

petranecka
petranecka
25.12.2017 2 z 5

Kniha se mi moc nelíbila, nějak se do Vieweghovi tvorby nemohu po té jeho nemoci začíst a radši zůstanu věrná jeho původní tvorbě

Prey
Prey
18.11.2017 1 z 5

Autor, kterého jsem se vždycky zastával a jehož texty mi přišly lepší, než jak se o nich psalo. Bohužel to platilo jen na „Viewegha před“. „Viewegh po“ působí jako zlá parodie sebe sama. Postavy, včetně upoceně vytvořeného skoroautoportrétu (pokolikáté už?!), sto procent času přemýšlejí, co si o nich myslí druzí. A do toho sex. Pissingové vyznání je sice, ehm, osvěžující, nic proti všem spouštěčům vzrušení, ale stejně se nabízí otázka proč. Proč už v celé knížce není jediná nová myšlenka, jediný nový přístup, proč je to destilát toho nejslabšího z autorova stylu. Dva dny po dočtení si nejsem schopný konkrétně vzpomenout na jedinou povídku. Křeč, křeč, křeč. Složenky se sice neptají, ale tady je na místě přestat s jednou knihou každý rok (nebo ještě častěji) a vzít si dlouhý oddechový čas na prozkoumání vlastních literárních možností a nosných námětů.