Bůh v renaultu
Michal Viewegh
Čtvrtá povídková knížka nejúspěšnějšího českého spisovatele přináší směs pocitů a nálad, jejichž spojnicí je empatie. Mistr silné, mnohdy překvapivé pointy tentokrát nechává svou osvědčenou zbraň často oněmělou. Vzdává se toho, co je bezpečně efektní, ve prospěch toho, co je nebezpečně pravdivé. Hrdinové vieweghovsky svěžích povídek prožívají naše pocity, touhy a strachy — a nabízejí katarzi, která každý takový akt nevyhnutelně doprovází.... celý text
Přidat komentář
MV to má těžké. Velice mu rozumím. A má potřebu, zcela logickou TVOŘIT. Více hanět to nebudu...
Autor za to asi nemůže. Přežil tu prasklou aortu, což ho poznamenalo. Neměl by už psát. Ale jméno bývalého úspěšného autora stále prodává.
Ze slušnosti k autorovi jedna hvězda, ale jinak dost ubohý vzorek současné autorovy tvorby. Jinak stále příklad, že autorovo jméno prostě prodává bez ohledu na kvalitu pozdější tvorby.
Po dlouhé době jsem sáhla po Vieweghovi. Kniha na mě působila temným, depresivním dojmem. Bylo to takové povídání životem zlomeného chlápka. Pan autor si něčím prošel a dává to do svých knih.
Mě to nijak nezklamalo, četla jsem to se zájmem.. a to ani není můj oblíbený autor..ano, je to místy sebelítostivé a bolestínské - ale přiznaně, a celkem s vtipem.
Nuda. Ani jsem nedočetla. Svih a lehkost je fuč. Nahrazena sebelitosti a sexem za kazdou cenu.
Je ohromná škoda, že knihy Michala Viewegha už nejsou, co bývaly, než si prošel, čím si prošel. Určitě je ale budu dál číst a doufat v překvapení.
Tak asi takhle. Jako oddychovka do nemocnice dobrý. Ale marně se snažím najít starého dobrého Viewegha. Jedná se v podstatě o soubor povídek "o ničem" :-D. Jedna povídka o krásném posledním dnu a posledním přání se mi tedy líbila, naopak poslední povídku bych do knihy nezařazovala. Protože kdo si chce číst bez jakékoli navaznosti ofňukají o tom, jak je těžké potkat na akci skorobyvalou manželku
Čekal jsem to horší. Vieweghovi z počátků (Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Povídky o lásce...) to v mých očích nesahá ani po vazbu (a kdyby to napsal někdo jiný, nějaký nový mladý autor, jsem zvědav, jestli by mu to vydali) ale špatné to není: z autora-playboye a ironika se stal unavený, kousavý sebeironik. Pro někoho dojemná zpověď (jsem si jistý, že nějaké autobiografické prvky jsou přítomny), a pro někoho jiného fňukání "celebrity" sražené na zem, navíc fňukání průměrně napsané. Povídky často mají slabou nebo žádnou pointu, ale zase jsou krátké a čtivé. Na druhou stranu jsem zde objevil něco, co jsem nemyslel, že někdy uvidím: existenciální otázku v díle Míši "Kurva, kozy, sakra" Viewegha! Zkrátka nám Viewegh trochu vyčpěl, hodně potemněl, zestárl, ztratil pýchu a humor mu trochu zhořkl a vymizel. Chápu lidi, kterým se to líbí, chápu ty, co se jim to nelíbí. Celkově si to po druhé asi nepřečtu (i díky té "čurací" povídce, která mě bude ještě dlouho strašit ve snech), ale četby nelituju (nutno ovšem podotknout, že jsem knihu četl během nemoci a kdybych měl na práci něco lepšího,ale coby kdyby...). Moje pátá knížka od tohoto autora a teď vzhůru na obávanou Muž a žena, která prý značí počátek samého konce české literatury. Už se těším!
Michala mam moc rada. Neni to jeho nejlepsi kniha, ale I tak jsem si ji rada precetla.
Ale jo, bavil jsem se. Autor jaksi nabral ztracený nadhled a opět bravurně popisuje a někdy vyloženě sarkasticky glosuje životní peripetie hrdinů dvanácti povídek, ponejvíce pak Oskara, autorova dobře známého alter ega...Tenhle "post" Viewegh mě docela baví a myslím to upřímně.:-)
Knihu jsem rozečetla a když jsem se k ní po třech dnech vrátila, už jsem nevěděla, o čem to vlastně bylo...takže za mě rozhodně nedoporučuji, sice přečtené za chvilku, ale stále se vám v ději zobrazuje lítostivý muž, který kdysi užíval slávy a nedokázal ocenit drobnosti života. Egoista a namyšlenec, který vlastně sebe neumí brát s nadhledem. Nečtěte to...:-D
"Nejúspěšnější český spisovatel", jak rád sám sebe označuje Viewegh... bejvávalo:( a to mě dříve bavil. Řeknu to stručně, co se mi honí hlavou u jeho nejnovějších knížek - ten to tahá až z paty. A stejně sáhnu po další nové knize s malou nadějí, že je krize překonána - a nic. Asi už bylo napsáno vše, co mělo být, nebo nevím. Promiň.
Nestojí za to číst... a to byly doby, kdy jsem si Viewegha na dovolené ráda přečetla... vulgární, ufňukaná knížka, u které za týden nebudu vědět, o čem byla...
Kniha se mi moc nelíbila, nějak se do Vieweghovi tvorby nemohu po té jeho nemoci začíst a radši zůstanu věrná jeho původní tvorbě
Autor, kterého jsem se vždycky zastával a jehož texty mi přišly lepší, než jak se o nich psalo. Bohužel to platilo jen na „Viewegha před“. „Viewegh po“ působí jako zlá parodie sebe sama. Postavy, včetně upoceně vytvořeného skoroautoportrétu (pokolikáté už?!), sto procent času přemýšlejí, co si o nich myslí druzí. A do toho sex. Pissingové vyznání je sice, ehm, osvěžující, nic proti všem spouštěčům vzrušení, ale stejně se nabízí otázka proč. Proč už v celé knížce není jediná nová myšlenka, jediný nový přístup, proč je to destilát toho nejslabšího z autorova stylu. Dva dny po dočtení si nejsem schopný konkrétně vzpomenout na jedinou povídku. Křeč, křeč, křeč. Složenky se sice neptají, ale tady je na místě přestat s jednou knihou každý rok (nebo ještě častěji) a vzít si dlouhý oddechový čas na prozkoumání vlastních literárních možností a nosných námětů.
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2007 | Andělé všedního dne |
Kniha Bůh v renaultu je v
Přečtených | 204x |
Čtenářské výzvě | 36x |
Doporučených | 2x |
Knihotéce | 44x |
Chystám se číst | 18x |
Chci si koupit | 3x |