vojtamar
komentáře u knih
Kniha o hadech
John A. Burton
Ve své době jedna z vydařených populárně-naučných knih o hadech. Na rozdíl od většiny podobně orientovaných publikací má tato poněkud odlišný koncept - po obecných částech věnovaných systemtice, anatomii, ekologii atd. pak jednotlivé druhy hadů nepředstavuje podle fylogenetického systému, jak je zvykem, ale pomocí jejich výskytu na kontinentech a v jednotlivých biomech. Tím se čtenáři naskytne pohled zase z jiné stránky, lépe si třeba uvědomí, které druhy hadů spolu koexistují v rámci ekosystému. Hvězdu dolů dávám za kvalitu některých fotografií, které nedosahují úrovně srovnatelné s tou v jiných už tehdejších publikacích.
Divoká zvířata
kolektiv autorů
Jedna z knih, které si člověk nepořizuje kvůli textu, ale pro naprostou dokonalost vizuální stránky. Publikované fotografie jsou tak opulentně nádherné, že musím dát plné hodnocení, ačkoli kniha přeci jen trpí několika neduhy, např. vícero překlepy či neuváděním odborných jmen vyobrazených zvířat. Polemizovat by se dalo i o formátu - takové obrazové publikaci by určitě slušel daleko větší formát, na druhou stranu vzhledem k nemalému obsahu a tedy i tloušťce by úměrně musela stoupnout i cena.
Hadi
Chris Mattison
Vynikající kniha o hadech s výborně vybalancovanou informační a vizuální hodnotou. Protřelejší čtenáři s hlubším zájmem o hady ocení zejména závěrečný (tehdy kompletní) seznam všech čeledí, rodů a druhů hadů s jejich charakteristikami. Snad jediné, co mi na knize trochu vadí, jsou popisky zasahující do vyobrazení druhů v galerii - osobně dávám přednost způsobu, kterým je galerie zpracována např. v knize Johana Maraise Fascinující svět hadů; v českém vydání je také kniha bohužel vytištěna na takovém typu papíru, který na sobě nechává stopy po sebemenších smítkách, což je velká škoda. Jinak ale jde o skvělý počin, který doporučuji všemi deseti.
Můj život mezi hady a jinou havětí
Petr Voženílek
Vzpomínková kniha legendy české teraristiky Petra Voženílka, který v ní s typickým humorem líčí ne vždy humorné historky prožité převážně s hady, ale i jinými živočichy jak doma, tak na cestách. Bylo vskutku zajímavé a poučné dočíst se, jak se "teraristikovalo" za totality a získat představu o tom, co všechno se za ta léta, která uplynula, v oboru změnilo. Nad některými vyprávěními zůstává rozum stát, hlavně co se týče střetů s komunistickými režimy nejen u nás, ale i v SSSR, Jugoslávii a dalších zemích. Nicméně si neodpustím i jednu mezi teraristy snad až kacířskou myšlenku: některými historkami Petr Voženílek explicitně předvádí, jak se s hady, a především těmi jedovatými, zacházet nemá. Nemilosrdná statistika (přes 40 uštknutí) a koneckonců i příčina poměrně brzkého úmrtí autora mne v tomto tvrzení podporuje. Nicméně po přečtení knihy bude každému jasné, že autor byl hlavně ohromný milovník nejen hadů, ale všech zvířat a přijde mu líto, že již není mezi námi.
Svět zvířat VII – Obojživelníci, plazi
Jiří Moravec
Dodnes jedna z nejlepších knih o obojživelnících a plazech, které u nás vyšly. I když je součástí série primárně určené mladším čtenářům, již tehdy byly informace v ní cenné i pro vysokoškolské studenty, což ve značné míře platí doteď i přes pokročilý věk publikace (ostatně to lze říci o všech dílech Světa zvířat). Autor je naprostou špičkou české herpetologie a na textu je to znát. Vzpomínám si, že toto byla první kniha, v níž byly použity nové české názvy pro mnohé druhy obojživelníků a plazů - některé se sice neujaly, ale třeba takové pralesničky se uchytily a jsou platné dodnes. Snad jedinou výtku bych měl k ilustracím: chápu, že v rámci celé série bylo lepší použít malované obrázky (už jen kvůli autorským právům na fotografie, které by se k některým druhům živočichů sháněly krajně obtížně); rozumím i tomu, že se oslovilo více ilustrátorů, aby se publikace včas připravily. Nicméně to mělo za následek místy velkou nerovnováhu v kvalitě a celkovém vzezření ilustrací a zejména na tomto díle Světa zvířat je to vidět nejvíc (i vzhledem k počtu ilustrátorů). Když se pak člověk podívá na tabule od Pavla Procházky, kde málem čeká, že mu zvířata vyběhnou z knihy a rozutečou se po okolí, a následně otočí na stránku ztvárněnou Miladou Kudrnovou-Papežovou, nelze se ubránit jistému zklamání... I tak ale platí, že jde o jeden z vrcholů populárně-naučné herpetologické i obecně zoologické literatury u nás.
Fascinující svět hadů
Johan Marais
Je těžké hodnotit knihu, kterou si uchováváte jako skvost z dětství a jež byla první opravdu "velkou" hadařskou knihou, kterou jste si pořídili... Tehdy stála 345 korun, což v 90. letech bylo pro kluka na prvním stupni ZŠ opravdu dost - dnes by vzhledem ke zpracování přišla nejméně na dvojnásobek. Hodnocení je tedy značně subjektivní, nicméně i po letech si myslím, že 4 hvězdičky jsou zasloužené. Informační hodnota knihy sice není největší, avšak ani po této stránce to není žádný propadák nebo zklamání, spíše takový lepší průměr; základní informace o hadech, které v knize jsou, platí i dnes, ovšem s ohledem na stáří bych již některá "fakta" bral spíše jako ukázku toho, jak znalosti za poslední dobu pokročily (zejména co se taxonomie a systematiky týče). Co z publikace ale činí skvost, tak to jsou fotografie. Dodnes jsem na českém trhu nenašel knihu, která by tak krásně a čistě (tzn. bez necitlivě umístěných popisků, ukazatelů apod.) dokumentovala tolik druhů hadů v takové kvalitě, jakou nabízí obrazová část právě této knihy. Napomáhá tomu i nemalý formát, který umožňuje vyniknout i nejmenším detailům. Pro všechny herpetology, teraristy i prosté milovníky přírody tedy mám jednoznačný vzkaz - pakliže knihu nevlastníte a natrefíte-li někde na ni, neváhejte a kupujte, protože stojí za to!
Obojživelníci
Christophe Dufresnes
Na knihu jsem byl dost zvědavý a v mnoha ohledech splnila očekávání, nicméně nejen za chyby, které zmiňuje knihyKeMne, ale i další, dávám nakonec 3 hvězdičky. Je totiž na jednu stranu skvělé, že se člověku dostane do ruky kompletní soupis obojživelníků západního palearktu, je fajn, že kniha ukazuje výsledky posledních taxonomických revizí, ale rozhodně už není v pořádku, když si ve svých tvrzeních autor protiřečí (leckdy i na jediné stránce), případně když se vyskytují jednoduše odstranitelné chyby z nepozornosti - např. záměny světových stran či počtu prstů na končetinách popisovaných druhů. Fotografie jsou sice krásné, ale mně osobně vadily číslice zakomponované přímo do nich - sice chápu snahu upozornit na identifikační znaky, ale když už jsou popsány podrobně pod obrázkem, nevidím důvod hyzdit fotografie rušivými čísly...
