vlkcz komentáře u knih

Skvěle udělaná kniha. Ti, kdo hledají odbornou studii budou samozřejmě zklamáni, ale ti, kdo se chtějí rychle něco dozvědět, budou určitě spokojeni. Krátké kapitoly nahlížejí na život a dobu FK z mnoha úhlů, bez patosu a přehnané úcty, přesto velice citlivě, boří některé zažité představy, takže výsledný obraz je velice plastický. Vše je prokládáno stručnými obsahy stěžejních děl a citáty současníků.
Nelze opomenout ani grafickou stránku. Ilustrace ctí ducha Kafkových textů, takže působí ponuře a naléhavě.

13 20.01.2023

Potřeboval jsem něco na odlehčení a sáhl po klasice. Sid Halley je sympaťák, se svým handicapem (tělesným) až literární hrdina současné doby, i když od napsání uplynulo už bezmála 60 let. Občas se chová nelogicky, ale koneckonců není profík.
Celkově jde o takovou nostalgickou připomínku odplynulé doby. Když chce člověk někam zavolat, musí nejdřív někde najít telefon, na zjištění informace je třeba zdlouhavých postupů, vtipně působí zmínka, že by na akci mohli zahrát Beatles...
Příjemné čtení.

13 18.01.2023

Vypadá to, že URaNovA Lenky Elbe bude pro mě letos stejným objevem jako Teorie podivnosti loni. I v tomhle textu je podivností fůra. Nejvíc ze všeho se mi při čtení vybavoval Urbanův Kar, stylově se mi místy vybavil Rudišův Winterberg. Jednou z podivností pak je to, že i když má člověk pořád pocit, že čte něco dobře známého, je to originální. Další, že i o tragických věcech se dá psát s humorem i cynismem, který neuráží.
A když vezmu v potaz, že jde o prvotinu, tak klobouk dolů a už teď se těším na další autorčin počin.

13 22.08.2022

Po první povídce jsem byl zmaten. Spousta postav, řada z nich ne úplně sympatická. Přesto, že mají v ději svoji úlohu, jenom se v příběhu mihnou, aniž by se nějak vysvětlilo, proč jednají tak, jak jednají. Ale nejpozději od vyprávění o Počtářce Ženě se začne všechno pomalu spojovat a člověk si začne jednotlivé postavy když ne přímo oblibovat, alespoň je začíná chápat.
Kniha, která člověku vleze pod kůži. A až se mi všechno rozleží, možná i na těch 5* dosáhne. Chybí k tomu málo.

13 11.12.2020

Tak samozřejmě nejde o žádnou Velkou Literaturu, ale když k tomu člověk přistoupí jako k pohádce, tak si může čtení užít jako já. Jednak to je opravdu dobře napsáno i promyšleno (u pohádky člověk neřeší nelogičnosti), jednak se tu objevuje i poměrně dost témat k zamyšlení.
Prostě YA, která neurazí ani padesátiletého chlapa. Hned jdu na pokračování.

13 14.05.2020

Ale upachtěné 3*. Hlavně za tu válečnou linku. Kdyby se autor soustředil jen na ní, udělal by lépe. Ale možná by ji svým slovním průjmem "zprasil" stejně jako tu současnou část. Ta je navíc na spoustě míst tak nepravděpodobná a nelogická, až to bolí.
A autorova fascinace různými tělesnými tekutinami, to už je skoro na diagnózu.

13 16.03.2020

Přečíst to, to byla fuška. Ale stála za to. I přesto, že:
- příběh je zalidněn velkým množstvím postav (historických i smyšlených)
- je pro mě problém orientovat se v českých hodnostech, natož ve všech těch -hauptmanech a -führerech
- věta na půl stránky, odstavec přes tři k přehlednosti moc nepřispívá
- občas se člověku chce zvracet
atd.
Ale po přečtení zůstanou otázky, které si člověk musí zodpovědět sám. Kde se všechno to zlo vzalo? Opravdu jsme proti němu už imunní? Není v každém z nás jenom potlačeno a nečeká, až bude moci beztrestně vytrysknout?
Jo, málokterá kniha nechává takhle hlubokou stopu.

13 12.05.2016

Další skvělý Terence.
Zase to není úplně detektivka, i přes kriminální motivy jde spíš o sondu do světa sekt a jejich členů, obětí.
Opět svižně napsáno, opět s lehkým logickým nedostatkem (tentokrát to, že se nenašel nikdo, kdo by byl schopen, nebo aspoň ochoten přeložit Limpia Mente a dostat se tak k souvislostem s čistou myslí.)
Ale to je jen drobná vada na kráse, už se těším na další příběh.

12 30.03.2024

Několikrát jsem viděl film, a přestože ho považuji za velmi zdařilý, oproti knize přeci jen působí plošeji. Kniha je mnohovrstevnatá, kromě vlastního příběhu obsahuje i spoustu informací a rad. Oproti Castanedovi, kterého jsem si často vybavoval, je Millman na jednu stranu sevřenější, ale tam, kde je třeba, velice poetický. Na rozdíl od filmu kniha nekončí na vysoké škole, ale pokračuje dál a ukazuje těžkosti, se kterými se bojovník na své cestě potkává, pokud se chce začleňovat do "normálního" života.
Prostě skvost.

12 25.11.2023

Jasně, je to vydané 1956, takže se můžeme smát tomu, jak si Heinlein představoval budoucnost. Ale jako u spousty, ne-li u všech, jeho knih, je sci-fi v podstatě jenom kulisa pro to, aby řekl, co si myslí o své současnosti. A zhusta to nejsou žádné pochvaly. A co by teprv psal dneska? I když dneska by si ho asi nikdo vydat netroufl, protože při své otevřenosti a obhajobě svobody by nutně byl politicky nekorektní.
Ale Dvojník je napsaný lehce a, byť jde v podstatě o politické téma, i vtipně. Své primární téma osobní svobody staví tentokrát trochu do pozadí a místo něj se zaměřuje na téma, které je u něj s tím prvním silně propojené, a to je osobní odpovědnost. Díky ní se tak Lorenzo stává trochu hrdinou proti své vůli.

12 17.09.2023

Skvělá kniha plná nápadů, odkazů, tipů. A myslím, že nejen pro děti, ale i dospělé, kteří si k výtvarnému umění hledají cestu.

12 13.09.2023

"Není to ďábel, kdo dělá z člověka osamělé stvoření, je to lidská podobnost s Bohem. To, co vytváří osamělost, je plnost Dobra, které se nemůže projevit nebo najít sobě vlastní "jiné místo"."
Při čtení se mi vybavovaly střídavě dvě knihy. Ale zatímco Exupéryho Malý princ jde takřka výhradně přes srdce a Pirsigův Zen a umění údržby motocyklu naopak spíš přes hlavu, Anna je skvěle vyvážená, takže si lebedí celý člověk. Přesto, že některé její myšlenky nejsou úplně jednoduché, díky nekomplikovanému jazyku a dětsky bezprostředním přirovnáním jsou snadno pochopitelné. Navíc, i přes zvolený způsob jazyka jde o knihu velmi poetickou, místy smutnou, jindy vtipnou, rozhodně uchvacující. A vůbec nechápu, jak to, že je v Čechách prakticky neznámá. Zřejmě je to dáno tím, že se v Čechách nesluší o Bohu mluvit a tím pádem ani propagovat knihy s takovým tématem. Možná se to změní s audioknihou, kterou namluvila Bára Hrzánová, ale nemůžu si pomoci, poté co jsem si poslechl několik ukázek, tak mi přijde, že na rozdíl od Budžese, tentokrát moc knížce nepomohla. Alespoň z toho, co jsem slyšel, se mi zdá, že se zbytečně pitvoří, ale možná je to dáno tím, že se prostě nepotkala s mojí představou. Každopádně osobně favorizuji knihu.
A druhé překvapení spočívá v tom, že knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství. Přestože se v názvu objevuje Bůh, celou knihou se prolíná hluboká duchovnost, ale pohrdání církevnictvím.
"Mezi chozením do kostela a povídáním s panem Bohem nenacházela Anna žádnou jasnou souvislost. Pro ni byla celá ta záležitost průzračně prostá. Když jsi hodně malý, jdeš do kostela, abys pochopil poselství. Jakmile ho jednou pochopíš, musíš jít a něco s tím dělat. Chodit pořád do kostela musejí ti, kteří poselství nepochopí, nerozumějí mu nebo "se tam chodí naparovat"."

12 06.10.2022

Tahle kniha by měla být povinná pro všechny, kdo si stěžují, jak je k nim život nespravedlivý. Pro všechny, kteří mají "objektivní" důvody, proč něco nemůžou. Pro lidi, kteří se zabývají vzděláním nejen handicapovaných. Jejich začleňováním do společnosti.
Výpověď obdivuhodné ženy, která přes svůj komplikovaný osud dokázala mnohem víc, než většina těch, ke kterým byly sudičky příznivěji nakloněny. Přitom v celé knize není snad jediné slovo hořkosti. A navíc je to většinou psáno velmi poeticky.
Podobné čtení člověka vždy hodně nabije.

12 28.07.2022

Kdybych to vzal čistě matematicky, tak 4,5*. Dvě průměrné (Občina, Vlasy), v Bělorusce něco málo chybí, ale jinak samé pecky.
Těch holek je ve skutečnosti mrtvých jen 2,5 (+ stará baronka), ale to vůbec nevadí. Ono taky čistě hororové jsou jen 2 povídky, zbytek střídá žánry od mysteriózna až po vtipné hříčky.
Jinak Urban ukázal, že ani žánr povídky mu není cizí, že i na omezeném prostoru umí uplatnit to, co zdobí jeho romány. Především skvělé vykreslení atmosféry, práci s mysteriózními tématy, svojí mírně cynickou až úchylnou poetiku. Pro ty, kteří Urbana jako já milují, jde o příjemné setkání s oblíbeným autorem, pro ty, kteří se s ním dosud nepochopitelně míjeli, vhodná četba na seznámení.

12 10.07.2022

Šestý díl, takže by se hodilo asi šest hvězdiček. Ale to Databáze neumožňuje, takže se musím spokojit s pěti.
Jestliže jsem měl u některých pasáží v předchozích dílech pocit, že se to autorce začíná trochu rozpadat, Vrstva ticha všechny obavy smazala. Kromě částí, kdy Lucas znovu objevuje své zapomenuté vzpomínky, takže se děj vrací, jde příběh přímočaře kupředu, nezdržuje se žádnými odbočkami. A smysl dostávají i některé náznaky z předchozích částí.
Prostě lahůdka a člověk se těší na další nálož v pokračováních.

12 17.05.2022

Formálně těm básním mnohdy dost schází, ale je to syrová výpověď člověka, který si cení svobody tolik, že je kvůli tomu ve vězení. Odrazy stesků i reflexe dobových událostí. Svérázné vyznání víry. Někdy Havlíčkovské epigramy.

Doktor Dubský si po cestě
říkal v Prodané nevěstě.
Potkal ho Eugen Brikcius
zvědavý co čte za opus.
Filosof vyřkl tuto súru:
Pane kolego, tak je to,
pohleďte na tu partituru:
konfident napsal libreto,
hudbu pak syfilitik.
Národní naší opery
pozoruhodný vznik!

Na to, jak poezii nečtu, tohle mě opravdu zaujalo.

12 06.09.2021

Ke čtení téhle knihy se člověk musí ztišit a zklidnit. Jinak se ztratí a zřejmě po pár stranách knihu odloží. Podobně jako K majáku nahlížíme události jednoho dne očima řady postav, přičemž autorka prakticky bez přechodu mění postavy jejichž pohledy a myšlenky se dostávají do ohniska vyprávění.
Velice zajímavé čtení, ale K majáku mi přece jen přišlo kompaktnější a propracovanější.

12 26.06.2021

Myslím, že takhle nějak by knihu napsal Miloš Urban, kdyby nosil sukni a na záchodě si musel vždycky sednout. Takže za mě výborný.
Pro milovníky košatých příběhů ale tahle knížka moc není. Vypravěčka popisuje své všední dny, ve kterých se toho příliš vzrušujícího neděje. Jenže uvnitř hlavy to je smršť nevšedních nápadů. Některé pocházejí ze snů, jiné z bdělého rozmýšlení. Je to jako vitráž naruby. U té člověk vnímá celkový obraz a moc si nevšímá jednotlivých sklíček. Tady mě víc zajímala jednotlivá témata, která jsou v každé kapitole jen lehce nahozena a ponechána, ať si s nimi čtenář pohraje sám. A ten příběh se tam vetřel vcelku nenápadně.
Knížka, na kterou jsem se hodně těšil a ona nezklamala, ale očekávání předčila. Takhle nadšený jsem už dlouho nebyl.

12 26.05.2021

Klasický Vonnegut. Nic pro něj není svaté a přesto je všechno nabito úžasnou lidskostí, humorem a sarkasmem. A ke všemu roztomilé ilustrace.
Geniální.

12 19.01.2021

Krindapána, abych ani ne 200 stránek beletrie četl skoro týden, to se mi už dlouho nestalo. Buď je to špatně napsané nebo špatně přeložené. Číst o tom, jak se 16letý tajtrlík vyrovnává s ostaními tajtrlíky a imbecily, to by se z toho jeden potentočkoval.
Mockrát jsem si při čtení vzpomněl na Bylo nás pět. Jenže tam to bylo aspoň místy vtipné a ten styl vyprávění tomu desetiletému hrdinovi odpovídal. Tady mi to ale k o polovinu staršímu hrdinovi prostě nesedělo.
Ve své době možná objevná a revoluční kniha (i když upřímně nevím proč), dneska překonaná.

12 16.12.2019