Vidlička
komentáře u knih
Spomienky na Alexeja Tolstého
Natalija Tolstaja
Ruská spisovatelka vzpomíná na svého manžela, vzdáleného příbuzného slavnějšího Lva Nikolajeviče. Pro toho, kdo má rád životopisné příběhy jako já, ideální volba. Kniha je navíc ve slovenštině, takže se můžete příjemně pocvičit v její psané podobě. Celkově příjemné čtení.
Paprsky inženýra Garina
Alexej Nikolajevič Tolstoj
Takový intelektuál jako ANT a pustí se do sci-fi? Proč ale ne, když SF je přece jen vždy spíše o těch morálních a etických problémech než o ufonech a raketách. Což je naplněno i zde. Příběh popisuje cestu vynálezce od vědátora po diktátora a ukazuje čtenáři té doby velmi aktuální téma šílenosti touhy po absolutní moci nad celým světem. Samozřejmě vše je kořeněno překrásnou divou, která se mocí jí složenou k nohám též nenechá dlouho lákat a svému inženýrovi zdatně sekunduje. Pro dnešního čtenáře sice žádná extra třída, ale velmi zajímavé dílo už jen dobou, ve které vzniklo, ale i svým obsahem. Neobvyklé ale čtivé.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Ona ne každá klasika musí býti také superintelektuální, že... Já ji povětšinou ráda, ale Dekameron mě tedy vysloveně zklamal. Zohledňuji samozřejmě dobu, ve které vznikal, její ryze zábavný účel i téma, o kterém je, ale nemůžu si pomoct - Rytmus života hadr. Všechny příběhy na jedno hrozný brdo, absolutně bez vtipu a plný italskejch blbečků. Příběhy jsou autorem provázány skutečně, jen aby se neřeklo, a poloviční délka by dílu taky lépe slušela. Sláva, která dílo provází, pochází, domnívám se, pouze z pikantnosti námětu, kterýžto musel být ve své době v psané formě skutečně skandální. Omlouvám se, Boccaccio, ale takový mám z knihy pocit.
Legendy z dávných časů Čech a Moravy
Jaroslav Mostecký
Krásná vazba i téma, a dokonce tři různá období, kterými nás provedou hrdinové z národů, které postupně obývaly tu naši kotlinku. Není nouze ani o nemrtvé, démony či čaroděje, hrdinské i obyčejné skutky, sem tam nějakou tu lásku, a hlavně snahu přežít a zajistit budoucí rod. Z čehož na mě dýchala celou knížku všeprostupující tíže. Možná bych snesla maličko víc humoru, ale svoje kouzlo mají legendy bezesporu.
Vlci
František Kotleta (p)
Tak tohle byla slabota a hodně slabý odvar, nebo spíš úplně jiný žánr, než jakým nás doposud pan Kotleta zásoboval... Celá kniha o tak husté postavě jako je Gerhard? Tak tady se myslím mohl něco vyřádit, a přitom vzniklo něco jako pornoromantika bez výraznějších germánsko-upírsko-vlkodlačích řežeb. Co říct, bída co se týče Kotletovek, ale pro někoho, kdo nezná zbytek ságy, průměrná fantasy.
Generální zázrak
Vladimír Páral
Klasická Páralovka s jeho originálním, zvláštním a úžasným používáním či spíše nepoužíváním sloves. Tento spisovatel přečten spíše náhodou a už u něho zakotveno. Plejádu svých hrdinů opět prosmýká veškerým bahnem ústeckým i celorepublikovým, a to hlavně tím morálním a citovým. A které z nich z něj nechá opět vylézt se vždycky těším celou knížku až na samý konec.
Originální upíří deníky
Hrabě Dracula
Tak tady jsem se opravdu bavila! Životem (mrtvotem?) trochu vláčený hrdina si vylévá srdéčko na stránkách svého deníčku nebo zase naopak srší večírkovou energií či podnikatelskými nápady, smýkán sem a tam svým agentem, třemi nevěstomanželkami a neopominutelnou matinkou. Jednoduchoučký nápad ale jak dokáže, doplněn krásnou a nápaditou grafickou úpravou, dokonale pobavit!
Silas Marner
George Eliot (p)
(SPOILER) Ve chvíli, kdy autorka uvrhne hrdinu do situací, z kterých si myslíte, že už se nevzpamatuje, tak ho z nich zase pomalu a šťastně vytahuje... Omlouvám se, jestli jsem prozradila moc, ale jinak popsat nelze. Příběh je opravdu nakonec tak kouzelný a uklidňující, hotový ohříváček na zimu do papučí.
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
Po delší době, kdy Kotleta jakoby ztrácel dech (a to i u prvního dílu), se mu opět povedla klasika, pro kterou ho asi máme rádi. Neuvěřitelné honičky a střílečky po Praze, nadpřirození nadpřirozenci, co mají už jen krůček k ovládnutí či zničení světa a trošku trotloidní hrdina, který na konec všechny přemůže, všechno vyřeší a všechny vojede. Jen tak dál, Franto.
Měsíční kámen
Wilkie Collins
Miluju vtipné anglické spisovatele 19. století a pan Collins to jen potvrdil! Příběh je postupně vyprávěn několika postavami, což je od autora výborný nápad, který detektivku ozvláštní, a dává hrdinům možnost hlásit hrozný frky podle svého založení (což oni ale míní naprosto vážně). Příběh sám není moc nápaditý ani napínavý, což bylo možná autorovým záměrem, aby se právě čtenář mohl cele soustředit na krásně vykreslené figury a komičnost počínání jejich i celé jejich třídy té doby. Rozhodně vřele doporučuji těm, kteří se nechtějí nechat ani tak napínat, jako se spíš zasmát.
Muž z Cimmerie
Robert Ervin Howard
Moje druhá "Conanovka"a musím se přiznat, že ačkoliv fantasy ráda, tak páně Howardův styl mě bohužel nechytil. Připadalo mi, že příběhy nemají spád a musela jsem se jimi spíš prokousávat. A Conan samotný, ačkoliv to má být barbar a svalovec, jako by ani neměl skoro žádné svoje myšlenky. Další jeho dobrodružství vynechám.