veverka@ořech komentáře u knih

Některé příběhy jsou pro českého čtenáře známé - např. Witold Pilecki (viz Dobrovolník) nebo Stanisława Leszczyńska (Porodní sestra z Osvětimi, Anděl života z Osvětimi) nebo Sabina Nawarová (Děvčata z Osvětimi), ale další jsou nové - Maksymilian Kolbe nebo Bronisław Czech...

1 22.11.2022

Tato kniha se mi četla hodně zvláštně, bylo nutné ji číst pomalu, protože autoři střídají minulost s přítomností.
Dva polští novináři sledovali život pěti bývalých vězňů, opakovaně se s nimi setkávali. A nejen s nimi. Vyzpovídali rovněž lékařku, která těchto pět vězňů v posledních letech života léčila a trávila s nimi hodně volného času.
Je to zajímavá sonda, jak válečné zážitky a traumata způsobená pobytem v koncentračním táboře stále rezonují, ovlivňují život a mezilidské vztahy, že je opravdu těžké dát Osvětimi dobrou noc a nechat ji v sobě spát.

1 08.03.2022

Kristin Hannah mám ráda, líbí se mi její styl a zpracování tématu. I tento příběh se mi líbil, sice od začátku bylo celkem jasné, jak skončí, nicméně četl se příjemně, autorka si pohrála z různými dílčími zápletkami, nebyla to prvoplánová červená knihovna.
Trošičku mě bil do očí překlad některých výrazů - např. "pastor" - to je duchovní reformovaných/protestantských církví, není to římskokatolický kněz. Překladatelka zaměňuje kněže a pastora. Stejně tak špatně přeložila text vyznání víry. Na čtivosti to nikterak neubírá, ale já si prostě takových věcí všímnu.

1 05.01.2022

Příběh esesmana a jeho ženy je velmi plytký. Kniha napsaná horkou jehlou. Jediné, co bylo na knize zajímavé jsou svědectví dívek, které pracovaly v německých domácnostech.

1 18.11.2021

Kniha, která potěší hlavně děti předškolního věku a malé, začínající čtenáře. Jednotlivé kapitoly jsou krátké, bohatě ilustrované, kromě toho je autorův styl hodně minimalistický - krátké, jednoduché věty, takže i malý čtenář zvládne číst sám.

Pěkné, ale když vezmu v úvahu, do jakého prostředí je tento román zasazen, tak byl ten konec na můj vkus moc přeslazený.

1 16.07.2020

Od Eleny Ferrante jsem přečetla celou neapolskou tetralogii (Geniální přítelkyně a další díly), ale do této knihy jsem se nedokázala dobře začíst a četbu si neužívala tak, jak její tetralogii. Sice jsem v této knize místy viděla rukopis staré známé E. Ferrante (či spíše překladatelky A. Flemrové) a cítila podobnou atmosféru jako v Geniální přítelkyni, přesto celé dílo hodnotím jako takové nemastné, neslané. Téma jako takové není špatné, ale jeho zpracování se mi vůbec nezamlouvalo. Obsahovalo sice pár zajímavých myšlenek, ale většina vnitřních monologů a bilancování hlavní hrdinky mi bylo naprosto lhostejné. Autorka v tomto díle čtenáře vůbec nevtáhla do děje, ničím ho neupoutala, aby u knihy setrval a hltal jednu stránku za druhou.

1 30.03.2020

Poté, co jsem přečetla Dům číslo 6, dostala jsem chuť přečíst si u druhý román. Nezklamal. Řekla bych dokonce, že byl lepší než ten předchozí.
Autorka zůstala opět věrna ostravskému prostředí, tentokrát zavádí čtenáře do městské části Přívoz, který se nachází poměrně blízko centra města, ale žádný slušný občan ji nemá zájem příliš navštěvovat. Jen když potřebuje na vlak. Přívoz má zajímavou historii, jež autorka v románu zmiňuje. Zažil podobné dějinné zvraty jako brněnský Cejl a okolní ulice, což zajímavě popsala Kateřina Tučková ve svém románu Vyhnání Gerty Schnirch .
Vyhnání Gerty Schnirch a Děti hněvu nelze srovnávat, dějovou linkou si nejsou podobné. Podabají se však prostředím, do něhož je děj zasazen, a jeho pohnutým osudem.

1 31.10.2019

Tuto knihu jsem četla již před několika lety. Nečte se lehce. Je potřeba říct, že se skládá ze dvou částí, které lze číst klidně samostatně. První část je odborná - napsaná historikem, který život a osudy W. Pileckého dlouhodobě zkoumal. Druhou část sepsal sám Witold Pilecki, jsou to vlastně jeho vzpomínky na roky prožité v Osvětimi.

Na tomto místě bych chtěla reagovat na názor pana Jarina58 - Myslím si, že by se nemělo zapomínat na ty, kteří dokázali v sobě najít tolik odvahy. Riskoval opravdu hodně. Witold Pilecki se od začátku války účastnil domácího odboje, který zamýšlel, že provede celopolské povstání pro okupantům. Když se začaly na polském území zakládat koncentrační tábory (do Osvětimi přijeli první polští vězni v červnu 1940), bylo rozhodnuto, že i tam bude vyslán odbojář, který by vězně (často to byli také vojáci a účastníci odboje) připravil na takovéto povstání. Pilecki tento úkol přijal.
Události se nakonec vyvíjely jinak, Varšava nakonec z příprav celopolského povstání upustila. A osvobození tak rozsáhlého tábora bylo prakticky nereálné. Vysílení vězni by nebyli schopni bojovat. Navíc tam byly i ženy a děti...
Přesto však odboj, který Pilecki organizoval v rámci tábora, dosáhl jistých úspěchů. Mnoha vězňům zachránil i život, protože se pašovaly do tábora potřebné léky. Díky kontaktům mezi vězni bylo možné pro někoho najít práci v lepším komandu apod. Těch drobných výhod, které si vězni mezi sebou dokázali vzájemně zařídit, bylo více. Myslím, že bychom na toto neměli zapomínat. Ledacos se můžeme od těchto vězňů přiučit a přenést do vlastního života.

Co dodat? Výborná detektivka - od začátku až do konce.

Cílem autora této knihy bylo své čtenáře pobavit. Nic víc nic míň.
Dobrá oddychovka - např. když cestujete vlakem, autobusem,...když si chcete odpočinout od náročnější literatury, tak je to dobrá volba.

Od této knihy jsem opravdu čekala hodně, když jsem o ní tolik slyšela... Po přečtení si říkám, co je na ní tak skvělého a výjimečného, že vyvolává takový ohlas?
Podle mě se jedná o průměrnou detektivku, která nepřichází s ničím převratným. Když jsem se do ní začetla, tak už jsem tušila, jak to dopadne. Děj je opravdu předvídatelný.
Zajímavé, co se mi opravdu líbilo, vyprávění děje z pohledu tří vypravěček. Jinak děj samotný - upřímně - najdou se kompozičně mnohem lepší detektivky.

1 11.12.2016

Skupinka vyšetřovatelů - detektiv veverčák a dva jeho pomocníci (ježek a divočák) je taková roztomilá trojice. Na první pohled nesourodá, ale (jak vyplyne) velmi sehraná.
Případ, který společně vyšetřují, není tuctový, u kterého byste na první dobrou odhadli řešení, takže jistě potěší nejen malé čtenáře, ale i rodiče.
Četli jsme doma s prvňáčkem - příběh ho bavil, ale ještě si ho nedokázal číst sám. Pro úplné začínající čtenáře to není. Textu je poměrně hodně.

04.03.2024

Příběh se mi moc líbil. Stále myslím na Tomka...
Tomek v tomto románu tvoří určitý most mezi minulostí a současností, mezi jednotlivými časy a místy, v nichž se děj odehrává.
Zaujalo mě, jak to autor dokázal poskládat, aby čtenáři představil komplikované dějiny jednoho města, které v průběhu 20. století bylo německé/polské/slezské. Tyto tři identity jsou v něm patrné dodnes.

29.01.2024

Podle tento román vybočuje z celé škály všech románů, které se věnují osudům vězňů v koncentračních táborech. Líbilo se mi, jak autorka střídala časové roviny, jak si hrála s asociacemi, jak dokázala konstruovat vnitřní monology hlavní hrdinky. Janině se sice z tábora podařilo uprchnout, ale to ještě neznamenalo, že by se od něj osvobodila. Téma svobody je v románu velmi silné. Koneckonců v originále se ta kniha jmenuje úplně jinak než česky, asi by se to dalo přeložit jako "Jak se dostat na svobodu" nebo "Kudy na svobodu". Jde o svobodu nejen fyzickou, ale především psychickou, s níž se všichni vězni a přeživší potýkali.

17.12.2023

Soubor krátkých i delších vzpomínek přeživších (polských) Židů. Některé jsou velmi zajímavé, některé zase těžko srozumitelné. Autorka využívá podivný básnický jazyk, který se k tomuto tématu příliš nehodí. Za mě mnohem lépe píše Anna Herbichová (Dívky, které přežily holokaust), v podstatě je to kniha popisující totéž - svědectví přeživších (polských) Židovek.

22.11.2022

Zajímavě a čtivě napsaný životopis, portrét vědce, dosti svérázného, který zkoumal vši a vyvýjel vakcínu proti tyfu, kterou vši přenášely.
Rudolf Weigl se narodil v Přerově, ale většinu svého života prožil ve Lvově, kde vytvořil ústav produkující vakcínu, za 2. světové války zaměstnával hodně Židů, čímž jim zachraňoval život.
Autor představuje vědce nejen po jeho profesní stránce, ale taky popisuje jeho rodinné zázemí, koníčky a řadu zajímavých a kuriozních situací. Bezesporu to byl člověk, na něhož by se nemělo zapomínat, tato publikace jistě přispěje k tomu, aby se dostal do většího povědomí.

31.08.2022

Kniha Anděl života přiblížuje příběh porodní asistentky Stanisławy Leszczyńské.
Stanisława Leszcyńská se spolu se svou rodinou aktivně účastnila odboje, proto jednoho dne do jejich domu vtrhlo gestapo a všechny přítomné zatklo. Stanisława spolu se svou dcerou Sylwií byla následně převezena do tábora Osvětim-Březinka. Vzhledem k tomu, že měla lékařské vzdělání, bylo jí umožněno pracovat v táborové nemocnici. Vězňům, kteří dovedli vykonávat určité specializované profese (např. zdravotníci, holiči, fotografové aj.), se zvyšovala šance na získání lepší práce v táboře a tím i šance na přežití. Stanisława v táboře pomáhala těhotným ženám rodit, následně pečovala jak o šestinedělky, tak i o děti, všestranně se snažila zlepšit jejich tíživou situaci.
Kromě Stanisławina příběhu sledujeme mladou dvojici Magdu a Maćka, kteří se do tábora dostanou v průběhu léta 1944, kdy jsou zatčeni během pouliční razie v Lodži. Magda je těhotná a v táboře se seznamuje se Stanisławou. Na příkladě Magdy autorka líčí postavení těhotných žen v táboře, nejedná se pouze o popis prostředí, nedostatečných hygienických podmínek, ale rovněž o emocionální rovinu. Autorka nechává Magdu promlouvat, vyjadřovat svůj strach a vnitřní pocity. Magdiny vnitřní monology přibližují čtenářům táborové prostředí, fyzické a psychické změny, kterými procházela každá vězeňkyně během svého pobytu, kdy se musela vypořádávat se svou situací, ale zároveň udržet si naději, že přese všechny těžkosti nemusí být nutně bezvýchodná a konečná.
Majewska-Brown v kapitolách střídavě vypráví Stanisławin a Magdin příběh, až se oba nakonec protnou, zároveň naraci prokládá mnoha digresemi, v nichž se snaží čtenářům přiblížit prostředí koncentračního tábora, okolnosti jeho vzniku, fungování táborové nemocnice nebo informace týkající se porodů a narozených dětí. Některé tyto odbočky vkládá přímo do textu, jiné do barevně odlišených rámečků. Kromě toho řadu vysvětlivek přináší v poznámkovém aparátu. Nutno podotknout, že mnohé informace jsou skutečně zajímavé a vhodně doplňují celý příběh, jiné však naopak působí rušivě a nadbytečně.
Přínosným počinem je, že autorka vyhledala v archivu Státního muzea Osvětim-Březinka svědectví přeživších vězenkyň, které se osobně ocitly v obdobné situaci jako hrdinka Magda. Úryvky z jejich svědectví přináší v druhé části knihy. Autorka cituje výňatky 30 svědectví bývalých vězenkyň. Některé z nich se dostaly do tábora jako těhotné a tam také porodily své děti.

09.04.2021

Čtivě napsaná populárně náučná kniha o povstání židovských vězňů Treblinky - včetně jeho příprav a posléze i strastiplné cesty k domovům. Autorovi se podařilo nejen shromáždit nepřeberné množství faktů a provést jejich kritiku (např. přežívající tvrzení o pomoci polského odboje povstalcům), ale dokázal čtenáře neustále držet v napětí, které mu nedovolovalo knihu jen tak odložit. Zajímavě vykreslil boxerský zápas, ale i psychologický profil velitele Stangla.

05.12.2020

Tato publikace je sestavena ze svědectví 30 přeživších věžňů, kterým se nejen podařilo z tábora uprchnout, ale vrátit se domů. Kniha je rozčleněna do 5 kapitol, v nichž vězni popisují vše prožitky z cesty do tábora, táborové podmínky, život v táboře a rovněž přípravy na povstání, které vedli sovětští váleční zajatci. Právě jejich zkušenosti z války pomohly v přípravné fázi vzpoury.
Svědectví sestavil k vydání dlouholetý badatel dějin sobiborského tábora Marek Bem, jenž je autorem doslovu, který celou publikaci velmi pěkně zakončuje a přináší informace o dalších poválečných osudech přeživších.