Vesmich komentáře u knih
Je to takový ten žánr - Někdo přišel někam a tam se něco stalo. A protože se tam toho stalo opravdu hodně, tak se nic nestačilo stát pořádně. Chyť si svůj směr toho stávání se a zkus si to tak nějak domyslet, anebo to nech plynout a nebojuj s tím, že se to stalo divně.
Je to pořád dobré, ale mimořádnosti předchozího dílu to už nedosahuje, ten se z celé série hodně vymyká. Tento příběh je pomalý, nic moc se v něm nestane, hodně slov a stížností hrdinů na to, jak je svět zlý a lidé nedobří a to či ono. Tak snad zas příště..
Všechny lesníkovy knihy jsou napsané tak, aby každého čtenáře vtáhly do života mimo lidské společenství. O těchto tématech píší i jiní, ale lesník to dokáže uživatelsky velmi příjemně.
Pozoruhodný obrat v sérii. Až doposud to působilo jako takové snadno zapomenutelné letně-prázdninové čtení. Jeden šel tam, druhý šel s ním, třetí se přidal a pak se odpojil. Nikdo neví proč a je to celkem jedno, akorát víme, že jsou to všechno hříšníci a život není procházka růžovým sadem. V tomto díle je to ale všechno jinak. Zdislav vystoupí ze zaměnitelnosti a poprvé mě ten příběh skutečně zajímal a netvořil pouze kulisu k žehlení.
Obří ságu o Petrovi ze Sioraku milovala naše maminka a společně s ní to četl i bratr a tak nezbývalo než se přidat. Teď jsem přerovnávala knihovnu a začetla se a už jsem to neodložila, dokud se mládenci nevydali do světa. Celý příběh jsem nahlédla jinýma, o dost staršíma očima, takže jsem se víc smála, pasáže o sporech mezi hugenoty a katolíky brala rychle a nad společenství tam dědků občas oko pozvedla :)
Tentokrát svéráz národního rybolovu, kdy jde Shugakové, jak jinak, o krk, ale je jak kočka a má devět životů, takže nejméně do dalšího dílu ještě vydrží. V úvodu se důkladně seznámíme s padouchem, který je odporný jak od Agathy a pak ho taky, stejně jako u Agathy, někdo zamorduje a nikomu to není ani trochu líto. Dobře mu tak!
Příběh začíná vesele a poklidně, tak pěkně idylicky. Sanatorium jako pěkná schovka pro doktora a jeho lid a rekreační zázemí pro jiný lid. A pak střih a vypukne putování a na cestě se už může stát, a také stane, ledacos. Mně autorův styl psaní vyhovuje a mám ráda ty ponory do krajiny a ruské duše.
Tak dneska by se podobný detektiv v knize rozhodně neobjevil:) Nejdřív má mechtle s žákyní a pak, když je odklizen na VB, má techtle se soudružkou :), takový kádrový profil by 21.století neuneslo!
Tak sériové vraždy dorazily i na Šumavu, a protože na ně nestačí policie Modrava, pomůže jí, podle nějakého záhadného klíče, Maigret na dovolené. Je to čtení překvapivě zábavné a lehké na to, o co tam jde. Asi jak je toho na trhu již mnoho, tak to už ani není nic zvláštního, že se dají vlastní trable řešit například tímto neotřelým způsobem...
Pro mě to byl objev a okouzlení nad tím nápadem a jeho zpracováním. Dá se to číst pořád dokola, což dělám a vkládat si do toho výpisky a psát, což také dělám.
Sborník z konference waldorfských učitelů. Knihu jsem si aktivně vyhledala, protože přesně toto téma mě zajímá a naše knihovna ji pro mě zakoupila :), za což ji srdečně děkuji.
Kniha je to krátká a zaměřená na úzký problém. V tom je velmi užitečná a její první část se dá použít i v případech, kdy nemodelujeme a nehledáme až tak hodně alternativní komunikaci. Pro mě přínosný text.
Určitě nejsem cílová skupina, a to v žádném ohledu. On i mladý člověk bude muset být poněkud specifický, aby vlastní pochybnosti o smyslu života zkoumal právě tímto aktivním způsobem, který mu znecitliví i ty buňky, které citlivé měl a nepřinese nic, než další zmar. Zvláštních výzev koluje na sociálních sítích aktuálně skutečně hodně, nicméně i u nich platí, že se do nich zapojí pouze hodně speciální typy lidí. Text se čte snadno a rychle, jen mně osobně nepřinesl nic, a to ani nějaký nový možný úhel pohledu.
Vzhledem k popisované historii (nejen) sexuálně motivovaných vražd a pachatelů, u kterých není co a jak vyléčit, zato jakmile nejsou pod absolutní kontrolou, okamžitě někomu něco ohaveného provedou, je s podivem, že první ústav zabezpečovací detence byl v Česku otevřen až v roce 2009, přestože se o jeho potřebnosti dlouze a učeně diskutovalo mnoho let. O jeho potřebnosti svědčí i to, že v současné době máme 3, ten nejnovější je v Praze od ledna 2022 a ještě v tomtéž lednu byl plně obsazen...
Ještě i za mých mladých starých let se do hor chodilo s těžkým lanem, batohem po tátovi, ve svetru a bundy jsme si šili. Ta rychlost, jakou se vyvíjí vybavení je svištivá. Kniha nabízí množství podrobností a faktů, která umožňují se do popisované doby přenést a vychutnat si to.
Kamarádka knihovnice mě informovala, že Mia už se celkem uklidnila a už se nic nového nedozvíme o její sestře, což mě také uklidnilo a pustila jsem se do toho. V příběhu je toho dost a je to celé zamotané, Mia jezdí po ostrově na motorce sem a tam V ŠORTKÁCH, tak tomu se mi moc věřit nechce, detektiv pátrá a kouří jednu za druhou, tomu se mi věří docela snadno. Záhada co tam ta Mia pořád přeměřuje se nakonec taky vyjasnila, zlo bylo odhaleno, dobro zvítězilo a hurá na Bahamy.
Pro mě pozoruhodné to, jak některé násilné trestné činy a zvláště ohavné vraždy zůstávají v povědomí celé generace - v prvním díle Mrázek - to byla noční můra mojí mámy a vrstevníků, zatímco spartakiádní Straka nebo i Hojer, to byly zase naše strašáky.
Od četby mě odrazovala ta velikost knihy, je to cihla, někde to s sebou vláčet je fyzicky náročné, číst to vleže nebezpečné, úder do nosu totiž bolestivý a současně hrozící, neb tak napínavé, aby nehrozilo usnutí, mi to nepřišlo. Na autorových knihách mám nejraději všechno, co nějak zobrazuje vztahy mezi dětmi, zákonitosti některých věkových skupin, iniciací a tuto linku. Ta je v knize silná, včetně ukázek všech možných vnějších vlivů, které charakter formují. O to divnější mi přišly některé vztahové pasáže, které nedávaly smysl a působily vytrženě z kontextu - zkrátka mi nebylo jasné, proč to tam je a co to má dokumentovat. Jistá nelogičnost konání, která nikam neposouvala děj, neměla žádný vliv na nic, kdyby tam nebyla, tak to nikdo nepozná...inu, mám to za sebou, ale vracet se k tomu, narozdíl třeba od Nadaného žáka, nebudu.
Příběh je rozepsaný v klasickém autorově stylu, tentokrát takový americký Jáson a Argonauti a začátek a vlastně celá první třetina, byla pro mě očekávaným čtenářským zážitkem. Jenomže pak...obrovský rozsah textu, který mi u starších "Kingovek" spíše vyhovoval, mi tady lezl na nervy, protože mi to přišlo utahané, cyklící se, o ničem a celé takové moderně přecitlivělé. Ve chvíli, kdy se Charlie dostal TAM a stal se TÍM, přešel nenávratně do skupiny Nesnesitelných literárních postav a začínala jsem doufat, že ho někdo sejme a bude od něj pokoj. Také mohl zvolit cestu, kdy se přestane ve všem tak nípat, skuhrat a mudrovat...žel to nešlo ani jedním z naznačených směrů a když se ještě přidal pláč (nikoliv jeho, což by zrovna mohlo být celkem autentické) dospělých osob na téma- co jsme provedli původním obyvatelům a planetě...udělalo se mi definitivně zle a musela jsem ihned pronést několik hlasitých vulgarismů, pohodit na veřejnosti pár odpadků, a pak si jít přečíst Nadaného žáka a pasáže z Osvícení, aby se mi vrátila důvěra v autora...na druhou stranu, když se nad tím zamyslím, tak by možná stačilo číst to do kapitoly 12., možná i 13. a s vypětím sil i 14., ale dál ni krok! To by taky pomohlo.
Bratr se svou kohortou se posunul zase o kus dál, tentokrát na ose Blaník - Vožice. Série se pěkně klube, všechno kolem dolů je napsáno poutavě a přiměřeně drsně.