vendy246 komentáře u knih
Tak to bylo super počteníčko o nás lidech, o našich možnostech a představách o životě a o tom, jak to nakonec všechno je jinak. Možná je to i lepší. Rozhodně ale ne ideální...
Kniha se dobře čte. Příběh jedné rodiny a jako kulisa a zároveň zásadní činitel, události 20. století. Roky komunismu mě dostaly nejvíc, ta tíseň a strach... Brr
Kniha vysoce předčila moje očekávání. Četla se mi výborně a strašně mě to bavilo. Nechápu své dosavadní obavy. Nejlepší, co jsem od BH četla. Už jen ta první stránka - geniální.
"...já když vypiju pátý džbán piva, tak musím jít po schodech jako po žebříku":)
Nahlédnutí do chlapského světa. Líbilo se mi, že pro postavy nejsou užity nic neříkající abstraktní jména, ale stručný popis, který se občas mění a doplňuje podle situace. A co řeší chlapi, když jsou sami? "Styky", "velitelky", chlast, jídlo, práci, sport, nemoci, život a smrt. Zábavné a neotřelé čtení s pěkným závěrem.
Kniha mě bavila a zajímala, ačkoli jsem čekala, že bude více o hospicové péči než o víře, ve které je Marie Svatošová pevně zakotvena. Obdivuhodná žena žijící duchovním životem. Inspirativní čtení. Cítila jsem ten přesah a to mi dává naději.
Moc pěkné čtení. Obloukem zpět k doporučené četbě ve věku, kdy ji teprve mohu náležitě ocenit, vychutnat a pochopit... Ivan Olbracht je pro mne objevem tohoto roku. Po Biblických příbězích Golet v údolí. Oobojí se mi moc líbilo.
Dokonalý ponor do děje, který se odehrává v zakarpatské Polaně, židovské obci. Popisuje životní rytmy, názory, zvyky a hlubokou, vším prostupující víru. Střet tohoto ortodoxního, po staletí stejného a chudého světa se světem západním, jakým byl po první sv. válce druhý konec republiky.
Především krásná obrázková knížka. Biblické příběhy ve zjednodušené a tím pádem čtivé formě. A opravdu zajímavý kontrast mezi vylíčením osudů Saula a Davida v podání Josepha Hellera (Bůh ví) a v Olbrachtovo Biblických příbězích pro děti:)
Za mne nejlepší kniha ever. První, kterou jsem chtěla mit v knihovně a ze které jsem si něco vypisovala. A taky jediná, kterou čtu opakovaně a strašně ráda bych ji četla poprvé…
Namyšlený, sebestředný, ukřivděný a stále nadržený král David a jeho myšlenky na konci života. Heller se skrze něj posmívá tomu nejhoršímu a to nejlepší shazuje. Vede dialog s Bohem, který ho zklamal, když mu přestal jít na ruku. Historie, filozofie a skvělá četba.
"Jestli je osud povaha, nemají dobří žádnou šanci"
Po delší době kniha, která mne úplně pohltila. Ležela jsem v ní čtyři dny. Četla jsem ji podruhé a na rozdíl od Prsatého muže, který se mi napoprvé moc líbil, ale podruhé jsem cítila, že autor i já jsme poněkud dozráli, Mluviti pravdu mne opět naprosto uchvátilo. S drobnými výhradami, které se mi ani nechce zmiňovat. Pane Formánku, i kdybyste už nikdy nic nenapsal, tohle je strop. A díky, že jste mluvil pravdu.
Pět hvězd mně, že jsem to dala. Na některé pasáže mi chybělo vzdělání a intelekt. Potřebovala bych to číst s někým, kdo mi k tomu bude poskytovat komentář. Určitě jsem o hodně přišla. Ale i tak dobrý. A už nikdy víc:)
Vnímala jsem Kouzelný vrch jako výpověď o tom, že život plyne dál, ačkoli nemá objektivně žádnou perspektivu, dokud máme duši v těle, stačí sebemenší podněty k tomu, aby se náš život naplnil.
První knížka od Jo Nesbo, kterou jsem četla. Milé překvapení. Mimo zabijáků jsou tam i myšlenky. Přečetla jsem za tři dny. Přesně typ knížek, které mě baví a to se detektivkám vyhýbám - což je také důvod, proč jsem doteď nečetla ani jednoho Nesboa.
"... pochopil, že na trhu provozovaném šarlatány, idioty a amatéry, se může i sama průměrnost chopit žezla"
Budhistický pohled na svět očima Její svátosti himalájské kočky.
Ze začátku trochu nuda, ale postupně, s přibývajícími zkušenostmi praktikujících, mě to začalo bavit. Hezký nápad, jak dostat do příběhu všudypřítomného vypravěče:)
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Pohodové a poučné čtení o vlacích, nádražích, lokomotivách, historii železničních drah a celé Evropy. O mostech, tunelech a jídelních vozech... Chci si hned teď koupit jízdenku a vyrazit. Do Terstu, Helsinek, do Toskánska...
Oblíbená knížka mého dědy, sedláka tělem i duší, narozeného roku 1912. Jako bych četla o něm, o jeho světě. Nádherně popsané zvyky a tradice, přírodní cykly a láska ke zvířatům a polím a také poměry v Čechách v druhé polovině devatenáctého století. Války a odvody synů a zabiraní koní, zavedení železnice, vlastenectví. Přísloví a názory, které člověka donutí se zamyslet, třeba ty o “velkopanském jedení masa”, protože mnohé z toho, co měl Cimbura za hřích, je dnes norma. Krásné čtení.
Atmosféra Berlína po pádu Berlínské zdi pohledem mladého muže, uživatele U-bahnu a S-bahnu. Bezvadné čtení.
Přečteno za víkend. Zajímavé nahlédnutí do života poválečné generace Židů žijících v Belgii. Národ, který od okolního světa odděluje a chrání jejich 613 přikázání a košer strava. Střetávání starobylé tradice s moderním světem a střetávání různých kultur navzájem. Události ve světě vnímané v těsné blízkosti po staletí ohrožené menšiny, která pro jistotu hovoří alespoň pěti jazyky.
Za co hvězda dolů: bylo až příliš znát, že to není interpretace mladou holkou a že autorka využila tento formát jako prostředek. I tak bavilo moc.
Čapka přece známe, tak proč ho číst... Já jsem například vždy a znovu nadšená. Krásně napsané, výstižné a překvapivě velice současné. Karel Čapek byl nesmírně nadaný, vzdělaný a osvícený muž. To hlava nebere.
Tak to sem přečtla ňák rychle, šlo to samo, řekla bych. A to mi teda tydle věci vobyčejně fakt moc neberou, myslim jako kref, vraždy a drogy. Nejlepší byl stejnak ten šerif Bell a ty jeho ouvahy vo životě. Člověk měl takňák vočem přemejšlet.
Zajímavé a čtivé. Yalom jde cestou života se svými pacienty a řeší stejné otázky jako oni a my všichni. S tím rozdílem, že on o nich ví. Koho by to nebavilo číst?
" ... to co jim připadalo jako bezpráví, je ve skutečnosti vesmírná lhostejnost"
"Nikdy nikomu nic neberte, pokud mu nemůžete nabídnout nic lepšího"
Tak to byla nejlepší knížka, kterou jsem v poslední době četla. Skvělá. A perfektní, nadčasový překlad.