VeDny komentáře u knih

Jazyk pohádek je poměrně odlišný od toho, jakým stylem Bardugo normálně píše. Ovšem během několika stránek si člověk zvykne a je to už jen velký zážitek, krásné popisy, neotřelé metafory a přirovnání. Nejvíc se mi asi líbily pohádky o Trnitém lese, Čarodějnici z Duvy a Když voda zpívá oheň. Autorka se inspirovala vlastními pocity, které v ní vyvolávaly klasické pohádky, které možná končily šťastně, ale stejně měly jakousi pachuť. U některých inspiraci poznáte, ale příběh je tak jiný, z tak odlišného úhlu, v tak jiném prostředí a s jinými postavami, že je to příběh úplně nový. Avšak poukazuje v nich na koncepty klasických pohádek, které jsou temné, ošklivé. Člověk si uvědomí tu šedou zónu, která obíhá kolem hlavních i vedlejších postav. Konce jsou bez výjimky překvapivé.
Doporučím jen neprohlížet ilustrace před čtením, jelikož ty velké dvoustránkové odhalují konec každého příběhu, takže se připravíte o ten překvapivý závěr.

„Kima měla hlas jemný a konejšivý jako déšť, zato když promluvila Ayama, jako by zaplálo prudké, ostré polední světlo, v němž sebou člověk škubne a odvrátí se.“

„Když vlk sešel do údolí, pak jedině na lov, a to se pak kradl tiše, jako když dým proniká větvemi stromů.“

„Měl dílnu ve Wijnstraat, kde se kanál lomil jako prst zvoucí vás blíž...“
„Mluvil hlasem jemným jako máslo.“

1 21.10.2022

Od sonetů jsem asi trochu naivně čekala něco víc, doufala jsem v trochu rozmanitější pohledy, když už ne motivy. Úvodní sonety o plození potomků mě většinově bavily, pozdější opěvování lásky už jsem si musela dávkovat, to na mě bylo přeslazené a příliš úpěnlivé. Závěrečné sonety mi připadaly krapet temnější, což jsem ocenila, přesto už jsem byla tak přesycena opakováním motivů v každém sonetu, že jsem si čtení příliš neužila. Sám Shakespeare v sonetu 76 píše:
...Proč píšu o jednom jediném stále znova
a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,...

Na druhou stranu, úmorné opakování občas prorazily zajímavé myšlenky a nádherné verše:
... Ale co krásného na světě nemá stín?...

... Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati
oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou,
a tak vám jazyky budoucích život vrátí. ...

...A jestli spatříte jedenkrát tato slova
(to ze mne bude už možná jen prach a zem)
ani mé jméno pak nevyslovujte znova
a nechte láskou svou skončit s mým životem ...

...A Dobro, dojatě otročí Zlu - ...

Oblíbila jsem si sonety: 14, 18, 22, 27, 43, 59, 65, 66, 71, 74, 76, 81,92, 127, 129, 130.

1 21.03.2022

Já jsem teda trochu zklamaná. Našla jsem naštěstí pár stránek, kde byl pěkný přehled druhů papírů či vazeb. Vzadu je poměrně příjemný slovníček pojmů. Zbytek je ale jeden velký chaos. Knížka staví hlavně na inspiračních zdrojích a ukázkách zahraničních prací, což není to, co jsem zrovna hledala. Na druhou stranu se snaží i o nějaké osvětlení základních formátů a postupů, kterým je ovšem věnováno naprosté minimum a vysvětlení je vesměs vágní. Rozhodně se o knížku při realizaci projektu nedá naplno opřít, je třeba dohledat si informace jinde.
Jako zdroj inspirace super, jako naučná literatura a pomocník při realizaci zklamání.

1 15.11.2021

(SPOILER) Knihu jsem měla roky doma a nějak jsem se na ni necítila. Nic jsem o ní předem nevěděla (ve škole mě Vančura nějak záhadně minul) a film jsem neviděla. Popisek knihy "příběh čisté lásky ze středověku" ve mně vzbudil dojem, že to bude zaměřené na city dvou hrdinů... jó, to jsem se teda spletla. Jedno znásilnění za druhým, brutální násilí, bitva přes půl knihy. Motivace, pohnutky a city se objevovaly jen tak odnikud. Jakákoli náklonnost byla shrnuta jednou větou a zbytek děje se plánovalo, bojovalo, lidi se trýznili bohem a nejistotami...
Jazyk mi nepřišel nijak krkolomný, překvapivě byl docela čtivý, pokud vás kniha naprosto nenudila, dalo se jí rychle projít. Ale sem tam jsem četla některé pasáže třebas i 5x a doteď nevím, co tím básník myslel.
Občasně se ale objevovaly krásné slovní obraty např:
"Jako piják, jemuž zprvopočátku nechutná víno, a jako hráč, jenž šetří svých sil na hru příliš dlouhou, jako býček, jemuž se nechce a jenž se zdráhá, jako káně, jež létá, aniž hnulo železnou perutí, jako divák poodstrkující toho, kdo zaclání, jako učitel kárající žáka, nic hůře a nikoliv násilně dotkl se loupežník strážce brány svým mečem."
Na druhou stranu občas přijdou slova jako: "Rozptylme jednou provždy pochybnosti o její nevině. Je to děvka Mikolášova..."
A takto poeticky mluví autor o bitvách a takto drsně o lásce vesměs celou knihu.
Zážitek to není úplně nejhorší, ale znovu už číst nebudu.

1 24.06.2021

Super byly popisy praktik a procesů ve filmařském průmyslu někým, kdo do toho měl nějaký vhled. Postavy začaly dobře, vesměs mi jejich chování bylo sympatické, děj se samozřejmě teprve rozvíjel, ale už na těch několika dopsaných stránkách bylo znát, že se zakládá na spousty drobných i velkých zápletek.
Nikdy si o knihách nehledám informace předem, když se jedná o známého autora, takže jsem knihu popadla, přečetla a pak jsem byla velmi překvapená, že to je nedopsané.
Podle poznámek je zřejmé, že by kniha měla co nabídnout, kdyby byla dopsána. Takhle je to spíš krátký vhled do filmařiny a krátké seznámení s několika postavami, které se během té krátké doby nestačily nijak vyvinout. Každopádně je to zajímavá zkušenost, podivný pocit... dočíst knihu jenom skrze pár poznámek. :)

1 27.02.2021

Prvních pár kapitol jsem trpěla, děj se vesměs nehnul, postavy jsem si nepamatovala a musela jsem se do čtení hodně nutit. Jakmile se tam ale objevila Rosemary, všechno dostalo svůj spád, objevovaly se zápletky, vše najednou bylo o kus zábavnější.
Líbilo se mi, že v knize byl celý zástup autobiografických prvků - autor čerpal z toho, co znal.
Ke konci knihy jsem si stále nedokázala zařadit pár postav. Změna chování všech postav byla osvěžující, rozhodně to nebyly postavy ploché. A ten konec byl takový hořkosladký...

1 09.02.2021

(SPOILER) Skvělá série. Jediné, co u této knihy bylo náročné, že člověk tuší, že se s Dimitrijem nakonec musí potkat, takže tam je určitá nedočkavost. Přestože je cestování po Rusku určitě zajímavé a jsem ráda, že se vše neodehrává někde na místech, která už známe, ta nedočkavost mi nedovolila pořádně si ty detaily vychutnat. Nechtě jsem se tak cítila jako Rose, která se taky nemohla dospat.

1 09.02.2021

Četla jsem kapesní vydání z roku 2015 v angličtině. Rozhodně doporučuji, toto vydání má 150 principů, vždy se jedná o dvoustranu - krátké a jasné vysvětlení a vedle obrázek s popisem, co na něm pozorujeme, jak se na něm popisovaný jev ukazuje. Kapesní vydání bylo velmi stručné, ale úplně postačovalo. Jediné, co se mi nezdálo je rozměr - 12x12 cm a 2cm lepený hřbet, takže se to hroznou silou zavíralo, že bych si to položila na stůl, to neexistovalo. Obsahově však výborné. A novější vydání určitě designově lepší.

23.03.2024

Knížka mi přišla hodně plochá. Vše se točí primárně kolem Slunovratu a depresivních myšlenek. Takový vánoční blues. Postavy se potácejí ulicemi a buď nakupují dary, nebo rozjímají nad hrůzami a krásami světa. Doufala jsem, že se bude děj více točit kolem palčivějších otázek, než co koupit za dárky, aby měl ten a ten radost. Zajímalo mě, co se dělo s Nestou a Elain, chtěla jsem vědět, co se dělo s Jarním dvorem, případně bych ocenila nějakou hloubkovou sondu do jejich života coby vladařů. Bohužel mi to připadalo spíše jako průměrná fanfikce. Jednoduše to postrádalo sebemenší napětí, zápletku, děj, pointu. Opravdu jde spíše o prodloužení epilogu, který nenabízí žádné nové informace, nepřináší odpovědi na otázky z minulých dílů a vesměs nepřináší otázky nové (až v posledních několika kapitolách jsou náznaky). Kdybych nečetla, o nic bych nepřišla. Uvidíme s dalším dílem, jestli to byl opravdu postradatelný článek série.

19.09.2023

Po předchozím díle jsem reálně zvažovala možnost přeskočení Věže úsvitu nebo nějaké ty kličky, jak to spojit s ostatními knihami - tak moc se mi nechtělo s Chaolem zakopávat. Pak jsem ale sebrala odvahu a zkusila jsem to. První kapitola peklo. SJM je v nudných prvních kapitolách naprostý expert, takže jsem tušila, že to nemusí být konec mého čtení. A ono se to opravdu zlepšilo a lepšilo se to závratně, až musím říct, že to byla asi má nejoblíbenější kniha série... maximálně druhá. Postavy byly o kus nedokonalejší než hvězdný tým v hlavní lince, prostředí bylo nové a neotřelé, odkryla se nová kultura a zvyky, místní nebyli kvůli válce vyhrocení a deprimovaní. Bavily mě nové postavy, byly pro mě barvitější, méně předvídatelné a méně ploché.
Dost zvratů se vyřešilo neotřele a já tak dějové zákruty netušila od strany jedna.
Méně pozitivně vnímám to, co jsem zmínila u všech předchozích dílů - špatný překlad (nelíbila se mi stavba mnoha vět, některý překlad byl krkolomný nebo vyloženě nesmyslný); autorčina potřeba vše opakovaně popisovat nebo vysvětlovat ve chvílích, kdy to není na místě; opakování totožných milostných trablů (žárlivost dam a Chaolův pocit viny na dvacet způsobů); zmíněná ubíjející první kapitola.
Dávám čtyři hvězdy spíše jako ocenění autorčina výrazného zlepšování, ovšem čtyři jsem dala i VÝRAZNĚ kvalitnějším knihám.

31.07.2023

Krásně zpracované. Kresba mě nadchla, při každém otočení stránky jsem se tetelila a prohlížela detaily, úhly a použitou paletu barev. Textu nebylo mnoho, ale bohatý vizuální doprovod nesl obsahu poměrně hodně. Příběh samotný se mi líbil, nejtemnější moment byl dotažený do nejkrajnější temnoty - ta jedna konkrétní ilustrace mě úplně pohltila, surové, krásné, temné.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby ilustrátorka vyplodila komiksové vydání kompletní tvorby Bardugo, všechno bych to nakoupila, důkladně nastudovala a vzhlížela bych na to do knihovny jistě celá léta.

02.07.2023

(SPOILER) První dva díly jsem spíše protrpěla a přečkala s tím, že se to má hodně zlepšit. První třetinu knihy jsem si říkala, jak jsem pěkně naletěla. Od třetiny už jsem jenom přehodnocovala, až jsem po dočtení poměrně překvapená, jak jsem si to užila. Opravdu to bylo o kus lepší, jako by první dva díly vznikly spíše na webu typu wattpad, pak se to vydalo a autorka na to šlápla a začala k tomu přistupovat úplně jinak.

Užila jsem si hlavně linku za oceánem, protože mě vždy táhlo víc dobrodružství na cestách, v lesích a s magií. Linky v paláci mě moc nebavily, Chaol zůstal takový matný, Dorian zase pěstoval novou zakázanou lásku. Jejich odtažitost mi připadala nepraktická a nemístná vzhledem k situaci. Vílí bratranec je zajímavá postava, ale přijde mi, že se těm třem věnovalo hodně prostoru a nic moc uceleného z toho nevzešlo, snad kromě vysvětlení, proč zmizela magie.

Obecně mi styl autorky (či překladatelky) moc nesedí. U některých knih mám pocit, že slova plynou ve větách tak nějak sama, přirozeně, nerušivě. Tady jsem se občas musela vracet, protože mi stavba věty připadala kostrbatá a napoprvé jsem si její význam špatně přebrala. Taky střídání postav moc neholduji, ale to u žádného autora. Když už si dá autor tolik práce, aby udělal linku zajímavou, tak pak mám samozřejmě zájem v ní pokračovat, ne skočit za oceán a věnovat dvacet minut čtení děje v úplně jiném tempu a stádiu vývoje. :)

Co se týče změny chování u C, což je docela kritizované, tak to mě oslovilo snad nejvíce ze změn mezi díly. Její dřívější vystupování (humor, popichování, spratkovství) mi připadalo hrubé a často dost hloupé, reakce na něj nereálné a příliš romantické/naivní. Nový růst hlavní postavy tedy vítám, humor jí do jisté míry zůstal, ale už se nechová tak mimo mísu. Celý díl působil o kus reálněji, promyšleněji a celistvěji.

22.04.2023

Kniha má své kouzlo převážně v částech s rozhovory a inspiračními zdroji. Něco shrnuje i z historie, ale to mi přišlo sepsané trochu za běhu, jsou knihy, které k tomu přistupují s větším nadšením a citem. Autor napříč knihou připomíná, že na ilustraci není návod, navzdory tomu se o něj do jisté míry pokouší - nabízí nástroje, postupy, techniky, směry a styly, tisk...
Z této série jsem četla bezmála vše, abych měla podklady pro své závěrečné práce, ale sdílený koncept knih mi moc nesedí, je to pro mě neucelená berlička, která shrnuje pár desítek inspiračních zdrojů a povrchně zmiňuje, že se to řemeslo nějak dělá, hodí pár pojmů a je konec. Jsou knihy přístupnější, návodnější, odbornější i ucelenější, proto mi tyto připadají zbytečné.

17.04.2023

Kniha je přesně tím formátem, který mě tolik fascinuje. Je to atlas zvířat velmi zajímavě tematizovaný, krásně ilustrovaný a stylizovaný, knížka je moc pěkně fyzicky zpracována. Texty byly poměrně krátké a nenáročné (takže i pro mladší čtenáře), doslova napěchované zajímavostmi a podané až úsměvně nadšeně.
Jediné, co mi trochu vadilo, byla sazba textu podle neflexibilní šablony - velmi často se vynechávala jedna celá stránka, protože byl text o něco kratší než ostatní a velký bílý prostor bil do očí. Ale to je problémem celé série těchto atlasů, kdy se volná místa nechávají být, přitom by se tam tak pěkně dala vložit doprovodná ilustrace.

03.04.2023

(SPOILER) Zatím nejsilnější díl série. Děj se poměrně hýbal, Jill už mi nebyla proti srsti a hodně se to posunulo od trojky, kde se řešily věci tak nějak dokola. Tohle bylo výrazně akčnější a rozmanitější. Konec byl super, dlouho očekávané zvraty, ke kterým to celou dobu směřovalo. Jediné, u čeho jsem trpěla, byla Zoe. Jako puberťák v krizi budiž, ale to, jak na ni reagovala Sydney, to mi přišlo zkreslené nějakým autorčiným záměrem - pokud se Sydney občas rozzlobí a ozve se (což občas dělá), tak u těch nesmyslných výlevů Zoe mi kajícná omluva neseděla. Čekala bych spíš, že nasadí logiku a vysvětlí sestře, proč je k vampýrům milá... a ono se to dá obhájit hned z několika úhlů.
Podobně neprůbojná mi připadala na konci, kdy při honičce nepoužila svou magii. Pokud dokáže podpálit barák, pak by mohla zapálit i nějaké chrastí, kterým běžela. Cokoli. Proč neměla nějaké fígly v kabelce, proč něco nezkusila? Vždy připravená a teď vzdávačka? Možná mi něco uniklo, nevím, ale ve výsledku jsem si to moc užila a už jsem v polovině dalšího dílu.

20.02.2023

(SPOILER) Tenhle díl toho řekl hodně. Líbilo se mi rozkrytí světa alchymistů, zpochybnění jejich práce a tak dále, to nabízí možnost slibného pokračování. Taky dilema kolem Adriana pomalu bledne, na což čekali nejspíš všichni. Její nové schopnosti jsou u mě zatím 50/50, na jednu stranu jsem doufala, že už nebude tak okatě bezbranná v jejím nebezpečném světě, na stranu druhou se mi líbilo, jak doposud její hlavní zbraní byla inteligence a důvtip s trochou odvahy. Taky se mi líbí varianta magie pomocí květin, kamenů, rituálů a magických předmětů. Ovšem méně nadšená jsem byla z vykreslování procesu učení, který mi přišel dlouhý a opakující se bez zjevnějšího důvodu (nebo mě ten důvod asi jen příliš nezajímal) - vždycky, když se objevila ta její učitelka, nebo trénování rituálů a čtení těch knih, skoro jsem přeskakovala strany. Skoro.
Taky mi přišlo, že toho na ní bylo příliš - magická hrozba, vampýří hrozba, hrozba bojovníků, hrozba od alchymistů, love story a ještě řešit detaily každodenního chodu té jejich mise. Tolik různých problémů, že se ani jeden neřešil nějak kontinuálně nebo důkladněji. Ale fajn bylo, že autorka o tom věděla a několikrát to tam reflektovala.

18.02.2023

Vnímám určitou paralelu s VA - hlavní hrdinky jsou sympatické, zatímco jejich blonďaté kamarádky se stejným taťkou nikoli. Příchod Dimitrije byl ale velmi příjemný, jeho energie šla v knize hodně poznat a na chvíli jsem měla pocit, že by to tam mohli přežít. Jinak se mi zdá celý ten plán na hranici zdravého rozumu - pokud blaho celého morojského světa závisí na přežití malé holky, kterou hledá nejeden padouch, nepřipadá mi nehlídaný pobyt na střední škole úplně ideální - nikdo s ní netráví polovinu dne a jediné, co ji drží naživu, je to, že její poloha není známá. Což mi přijde jako velký hazard i vzhledem k tomu, že se Jill promenáduje po poměrně velkém rušném městě, fotí se do katalogů, baví se s místními atp. zatímco po ní jede pátrání.

KAŽDOPÁDNĚ, styl autorky mě opět bavil. Vývoj Adriana a Sydney naskočil na vlnu jiskření a náznaků, které všemu dodávají trochu spád. Akorát to způsobuje další a další vnitřní rozkoly, které se objevují dost často. Linka jménem Brayden byla vtipná, konečně se uvolnila ta stojatost příběhové linky (čekáme, skrýváme se, něco jen tušíme, něco snad trochu cítíme, něco nám možná hrozí) a konečně se objevily nové náměty a nová místa.

18.02.2023

Po Vampýrské akademii se těžko píše pokračování. Zatímco u VA jsem ani nedýchala a četla a četla, tady mi připadalo, že děj občas stojí. Pořád jsou na stejných místech, problémy se blíží velmi pomalu, řeší se poměrně nevýrazné malichernosti, Sydney dlouze řeší své vnitřní rozpolcení na několika frontách a vývoj postavy je střízlivě a realisticky pomalý a v neostrých obrysech, takže to pro mě nebylo takové "vzrůšo", jaké produkovala divoká Rose. (Syndey je sympatická v mnoha ohledech, oceňuji, jak je rozvážná, spolehlivá a kompetentní, velmi mi imponuje její nadšení pro vědomosti a její vzdělání, ale tento typ knih mě táhne spíše kvůli postavám jako je Rose, které jsem povahově na hony vzdálená, tudíž mě fantazie s ní více uchvacuje než s chladnější a "hodnou" Sydney, ke které se blížím spíše.)
Na druhou stranu mám velmi ráda autorčin styl. Adriana mám v oblibě už od VA a je milé sledovat, jak se hledá a dospívá. Svět dhampýrů a morojů se ještě více rozkrývá, což oceňuji, přišel mi dost zajímavý. Svět alchymistů je naopak jako drátem do oka, ovšem i on skrývá zajímavé postřehy a myšlenky. Navíc se objevují i známé postavy.

18.02.2023

Kniha je vizuálním skvostem. Pevná vazba, potažená imitací plátna, zlatá ražba a ten design! Vypadá jako autentická kniha čtená hlavními hrdiny. Uvnitř nádherné ilustrace, trochu realistické, trochu stylizované jako náboženské ikony, perfektní.
Ovšem po přečtení Trnité řeči je tohle hodně strohé, i když ten koncept je v něčem podobný. Jazyk je hodně popisný, příběh jednoho svatého je zhruba na 1-2 strany a5 velkými písmeny, takže se stihne jen málo. Být to ve stylu Trnité řeči (delší příběhy) užila bych si to víc.
Taky jsem čekala příběhy o svatých, o jejich životě, o tom, proč se jimi vlastně stali. Trochu zklamání, že některé byly "jen" o jejich zázracích a několikastránkové příběhy byly o obyčejných lidech, kteří se k nim modlili.

04.01.2023

Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne, je velmi čtivá a poměrně dost praktická. Největším přínosem je určitě přehledné a stravitelné shrnutí zdravotních rizik, pokud je stres dlouhodobý, a kapitola o tom, že lze ovládnout překotnost vlastní mysli a použít ji v boji proti stresu. Není to suché, autor píše formou přátelského rozhovoru, dodává mnoho názorných a konkrétních příkladů a po přečtení mám pocit, že jsem o kus blíž k efektivnější práci se stresem.

17.11.2022