VeDny komentáře u knih

Tento díl mě nějak nepřesvědčil. Na jednu stranu se mi líbil příklon k jednodušší dějové lince a klasickému řemeslu zaklínače, na stranu druhou se to tak podivně zamotávalo a nepřesvědčivě rozmotávalo, že jsem z toho trochu rozpačitá. Rozhodně by se mi líbilo, kdyby byl tento díl pojat povídkově, jednotlivá setkání by měla větší ráz a lepší ukotvení (teď spíše boční zápletky proplouvaly kolem té hlavní a mizely, aniž by zanechaly silnější dojem).
Taky chování postav mi připadalo - - - jako by se tlačilo na pilu.
Tak či tak - kniha je to pořád kvalitní a bavila mě. Místa jsou výborně popsána a třeba vedlejší postavy mají vždycky nějaký charakter nad rámec nálepky “vedlejší postava. Ale na jedničku a dvojku to u mě nemá.

4 08.10.2023

(SPOILER) Maas mi byla doporučována už několik let a nesl se kolem ní oblak pochval a úcty, takže jsem měla za to, že je jakousi královnou YA fantasy. Šla jsem do toho tedy s obrovským očekáváním, protože byla srovnávána s výtečnou Bardugo, někdy dokonce vyzdvihována nad ni. A tak jsem tedy v šoku, neskutečně zklamaná.
Přes 50 krátkých a neúderných kapitol rozvleklo příběh do neucelených pasáží. Celou první polovinu knihy se pořádně nic nedělo, druhá polovina už byla lepší. Každopádně to mělo wattpad nádech, což odpovídá i prvotnímu původu příběhu, ale přeci jen bych čekala vyšší kvalitu i na prvotinu. Hodně často jsem měla pocit, že chybí nějaká slova, případně přebývají, někdy dokonce neseděly celé pasáže, takže mi popisy občas nebyly vůbec jasné a hodně to táhlo mou pozornost (např. hrdinové se muchlují a hrdinka najednou pocítí spalující a nedosažitelnou touhu se ho dotknout... i když už se dotýkají... a to je jenom jeden drobek z celého rohlíku).
Chyběla i nějaká základní uvěřitelnost třeba u té bestie, co je tam požírala... pokud mám na hradě volně pobíhající zrůdu, která zpola sežere kolemjdoucí, připadá mi označit takové útoky za opilecké rvačky a nehody naprosto zcestné (i kdyby šlo o kamufláž pravdy) a to, že to nikoho neznepokojovalo, že si trajdali dál, žádný poplach a panika... no nevím.
Postavy byly ploché a já si ani jednu příliš neoblíbila, protože se chovaly opět dost neuvěřitelně. Traumata nebyla vůbec prokreslená a přiznaná, pohnutky pramenily odnikud nikam. Rozhovory působily prvoplánově, trochu pateticky. Třeba pokaždé, když se Celaena s někým bavila o svých hrozných zážitcích, měla jsem nutkání přeskakovat - byl to prostě prototyp dokonalé hrdinky s utrápeným dětstvím, hrůzostrašným dospíváním a nejednou jizvou, je ale taky nádherná, vzdělaná a chytrá, odvážná a v každém směru dokonalá. Jediné momenty, kdy se její dokonalost trhala bylo, když ztrácela hlavu, ovšem jen proto, aby se ukázalo, jaká je vlastně rebelka a dobrá v dalších činnostech...
Další díl si přečtu, protože sázím na předchozí komentáře, že má série vzestupnou tendenci, co se týče kvality. Po Skleněném trůnu už ovšem znovu nesáhnu.

4 30.03.2023

Velmi svižné drama o bytí. Nejvíce mě bavila část s jepicemi, nejméně pak s mravenci, přesto každý hmyzí druh otevíral důležité myšlenky. Odnáším si z toho uvědomění, jak je vše pomíjivé, jak jsou lidé vůči celku malí a zanedbatelní, zaslepení nebo až "naprogramováni" pudy či okolím. Navzdory hmyzímu světu jsou příběhy velmi kruté a protkány filozofickými postřehy. Závěr mě docela překvapil, nabralo to dost temný směr...dvě varianty konců byly netradičním zakončením.

"KUKLA:
V bolesti zrození
puká mé vězení.
Nevídané a neslýchané
se skutkem stane.
Já budu!"

4 13.12.2022

Knihu jsem četla až po přečtení Šesti vran a po shlédnutí seriálu. Věděla jsem tedy, co mě čeká a v hlavě se mi točil nejeden spoiler, ale na požitku to neubralo. Autorka umí tvořit svět neobvykle a v detailech, neuchyluje se ke stereotypním možnostem a prvkům. Její hrdinové mají daleko k dokonalosti a jsou vykresleni tak, že na nich čtenáři rychle začne záležet.
Děj byl v první knize ještě poměrně nezamotaný, ale bylo jasné, že je celá série dobře promyšlená, tajemství se dávkovala postupně a na konci dávala zápletka smysl.
Postav se v první knize nehemžilo tolik jako na konci série, ale pořád jich bylo úctyhodné množství a působily velmi lidsky.
Oproti vranám se tady všechno pořád vracelo k citům, lásce a chtíči, ale přestože měla autorka spoustu prostoru k přeslazené romantice, nezneužívala každého kontaktu postav k tomu, aby se něco dramatického odehrálo - to vyústilo ve velmi pevná přirozeně působící přátelství a nějaká ta láska už byla jenom doplněk, což mě velmi potěšilo.

4 23.07.2021

Druhý díl neméně skvělý. Dokonce mě bavil i trochu víc, jelikož už to nebyla jediná hrdinka proti celému světu, ale vynořovaly se další zajímavé postavy. A sledovat, jaké osoby vyhrály předchozí ročníky bylo zajímavé, každý zvláštní, každý na to šel jinak. Někomu pomohla náhoda, jiní byli zabijáci. Kapitol najednou ztrácí na té své velkoleposti, objevují se nová tajemství a naděje. I film i knihu jsem pohltila několikrát, neskutečná práce.

4 11.05.2021

Knížku jsem dočetla trochu rozpolcená. Na jednu stranu mě bavilo skládání minulého s přítomným, stařík flegmoš a nějaká ta legrace. Na stranu druhou mě nic vyloženě neohromilo, často mě některé pasáže nudily, což je u komického vyprávění škoda.
Postava staříka mi přišla v částech z přítomnosti milá, říkala jsem si, že je to prostě dědula, který s odstupem sleduje dění kolem sebe a příležitostně se zapojí. Ale jeho mládí se vezlo na stejné vlně, což už mi připadalo podezřelé a zvláštní. Jeho morálka byla navíc místy velmi pochybná, což normálně nevadí, ale u klaďase hlavního hrdiny bych to nečekala vykreslené s takovou samozřejmostí.
Největším oříškem pro mě asi byla ta historie. Nemám tolik znalostí z těchto dekád, abych mohla sama rozlišovat, co bylo reálné, co bylo pozměněné, co si autor úplně vymyslel. Celou dobu jsem si říkala, aby mi některá z těch "historických událostí" neutkvěla, abych ji pak někde suverénně neprezentovala jako fakt. :)
Styl psaní mi ale vyhovoval - děj měl spád, nápad i několik vtipných momentů.
Ovšem jsem z toho lehce v rozpacích, příliš mi to nesedlo.

4 26.04.2021

První díl byl trochu detektivka, druhý díl zase jiskření od strany jedna. Tento třetí díl mi přišel hodně ponurý, vývoj děje byl méně přímý a trochu jsem v tom viděla poslední díl Skleněného trůnu (postavy tahají trumfy odnikud ve formě dramatického překvapení, spojenci se objevují na horizontech a sebeobětování je denním chlebem každé hlavní postavy). Ale rozhodně to celé bylo podáno mnohem lépe než u Skleněného trůnu, takže jsem si to nakonec dost užila.
Jako velké plus u Maas vnímám, jaké množství obyčejných detailů a scén přidává mezi ty hlavní zlomové chvíle. U některých knih je to samá akce a pak konec. A čtenář zůstane nenaplněn, jelikož si neužil hlavních postav dosyta. No, tady si je dosyta jistě užije.
Všechny postavy jsem si dost oblíbila, jelikož měly své zlozvyky a touhy, své sny a spletitou minulost. Chovaly se poměrně lidsky a často uvěřitelně.
Nakonec musím znovu vyzdvihnout propagaci netoxických vztahů (jak jen to okolnosti příběhu umožnily). Pokaždé se mi hrozně ulevilo, že Rhys do ničeho Feyre netlačil, že ji nechával se rozhodnout, jednat podle vlastního uvážení, že za ní neslídil, jen co se vzdálila na pět metrů, že s ní otevřeně mluvil, že ji podporoval a neshlížel na ni z výšky. Více takových, aby idol muže, ale obecně člověka, přešel z Edwarda (a jemu podobných) na Rhysanda.

3 31.08.2023

Sbírka drobných povídek o obyčejných lidech, českém životě a proměně v čase. Ideální podzimní čtení, pokud na vás ještě nenastoupil podzimní blues... tohle vás tam posune. :) Takovou dávku melancholie jsem už dlouho nezažila a musím říct, že jsem si v tom libovala.
Oceňuji trpké konce i trochu toho pravdivého, syrového humoru. V knížce jsem si značila barevnými lepítky momenty, které mě překvapily, rozesmály nebo zaujaly tím, jak byly krásně popsány. Ta atmosféra! A z desek mi jich trčí hotový duhový trávník. Ráda knihu doporučím, ale rozhodně chápu, že není pro každého.

"Nivu vzal do ruky, aby se přesvědčil, jestli plesniví jen tak, jak má, nebo se urvala ze řetězu. Zdála se mu olezlá, ale asi to bylo v pořádku. Vždycky vypadá takhle."

"Od řeky ho ovanul chlad. Černala se před ním jako stuha na pohřebním věnci, studená a páchnoucí."

3 20.09.2022

V rámci studia grafického designu a typografie jsem nasbírala mnoho knih, které se snažily o podobný obsah, ovšem Typokniha je mezi nimi králem. Je tam naprosto všechno, co člověk může potřebovat k vytvoření knihy, od úplného začátku až po konec. Ostatní tituly, které vlastním, jsou poněkud strohé, neúplné nebo příliš jednostranně zaměřené. Samozřejmě pro ostřílené grafiky a typografy nemusí být kniha dostačující, ale jako student jsem ji velmi ocenila.
Navíc jsou informace podávány čtivě, postupně a přátelsky - autor nepředpokládá, že víte všechno, a tak tedy trpělivě vysvětluje a odkazuje na jednotlivé pojmy, kdykoli se objeví. Také jsem měla dojem, že informace mají přidanou hodnotu tím, že autor čerpá z vlastní zkušenosti a doporučuje konkrétní hodnoty, weby a nástroje, zabývá se i licencemi atp.

3 27.01.2022

(SPOILER) Čtu si komentáře ke všem dílům a baví mě sledovat, jak každý preferuje jiný díl. Osobně jsem přečetla sérii na jeden zátah během tří dnů a nejsem si tedy jistá, čím jednotlivé knihy skončily a začaly, pro mě to byl ucelený skvělý zážitek a už teď vím, že si knihy vyskládám do knihovny a jednou se k nim vrátím.
V tomto dílu mi přišlo zajímavé, že Alina tak vrtkavě těkala mezi třemi muži, aniž by to sama byla schopna pochopit. Pokud čtenář četl kvůli citovému napětí, musel z toho být nadšený, protože s každou kapitolou jsem myslela, že už se fakt pro jednoho rozhodla...minimálně tak udržela v pozoru fanouškovské základny každého z nich.
Začátek v podzemí byl utrpení, prozření ohledně třetího umocňovače jsem téměř nestihla vstřebat, ale popis světa, chování postav a dějové zvraty to všechno v dobrém přebily - jelikož jsem četla dříve Šest vran, věděla jsem, že Vrása zmizne a ještě se objevila informace o tom, co se s Alinou stalo- což nakonec bylo osmkrát jinak, čili jsem byla pořád napnutá.
Za mě skvělý zážitek, snad jen škoda, že knihy nejsou třikrát tak dlouhé. :)

3 23.07.2021

(SPOILER) Výborná kniha. Celou sérii jsem dočetla za tři dny, což je u mě asi rekord. Knihy jsou neskutečně čtivé, svět je zajímavý a neotřelý s detaily, které nadchnou, zvraty skutečně a upřímně překvapují (samozřejmě ne všechny, ale úctyhodné množství, které u YA nebývá zvykem). Postav je čím dál víc, jedna lepší jak druhá. Nová hlavní postava korzára se mi asi zamlouvá nejvíc, jednoduše mě baví, že do ponurosti a bezvýchodnosti vnáší svěží vítr a optimismus.
Jelikož jsou teď kolem Aliny tři mocní muži, kteří o ni projevují jakýsi zájem, moc se mi líbí, že z ní nejsou odvaření kvůli jejím dlouhým řasám a vosímu pasu, ty jejich různé důvody tomu dodávají na věrohodnosti, autorka se tak vyhnula klasickému klišé, kdy po hlavní postavě rázem všichni touží, aniž by k tomu byl jiný důvod než to, že je to postava hlavní.
Dokonce i tu část se světicí rozehrála autorka dobře, hlavní hrdinka je tedy vyvolená a nepostradatelná, ale není to napsáno tak pateticky, jak se občas jiným podaří.
Navíc je kniha napsána krásným jazykem, což navzdory neskutečnému počtu chyb ze strany překladatelů, velmi oceňuji.

3 23.07.2021

Stejně špatná obálka jako u prvního dílu, ovšem stejně skvělá kniha, možná i lepší.
Dějově je napínavější a změna prostředí (horská chata) člověka nadchne. Objevují se tak nejen nové prostory, ale i postavy, nová pravidla, nové zážitky.
U Rose jde vidět pomalý proces dospívání, pomalu si věci uvědomuje bez dětské naivity, hrozně se mi líbí, že je v každém díle vidět její růst. Lissa mě nikdy nebavila, tady byla ještě docela v pohodě. Nová postava Adriana, ač vypadá na obálce děsivě a slizce, se mi líbí, přestože je jasné, že Rose nedostane, ta jeho společenská neurvalost je zajímavá. Člověka nutí přemýšlet, co asi přijde, co je důvodem toho, že dostává taková postava tolik prostoru.
Zakončení se mi líbilo v tom, že přestože Rose všem dokázala, jak je schopná, sama se za hrdinku nepovažovala, naopak trochu dospěla a zvážněla.

3 02.02.2021

První díl jsem nejspíš hodnotila až příliš nekriticky. Tento byl o něco slabší, ale pořád jsem si to dost užila. Svět, který autorka popisuje je v mnoha směrech originální, zajímavý a svěží. Postavy nejsou černobílé, připisovaná drzost není nervydrásající a nelogická (většinou), ale zároveň spadají do nějakého stereotypu, kvůli kterému to čtu.
Co mi na knize však nejvíc vadí, jsou paradoxně popisy míst. Na jednu stranu cítím, že jsou to skvělá místa, zajímavá a je do nich vloženo hodně neotřelých detailů, na stranu druhou autorka popisu nevěnuje moc prostoru, případně je hodně poetická nebo vágní. Místa si většinou nedokážu dobře představit a pokud by byl popis oknem, pak je na něm plno šmouh a zamlžení, přes které vidím jenom minimum. Hrozná škoda. Doteď nevím, jak si architekturu města (Sanctum) představit.
Druhou vadou na kráse je mapa, která je zaprvé nepřeložená, takže některé názvy občas neodpovídají, zadruhé jsou přes celé země ilustrace hlavních měst, což nepřidává na přehlednosti, zatřetí mi přijde, že je mapa Cam Lanteux nějak naopak, ilustrace míst mi nějak nesedí, začtvrté nejsou vedené hranice, zapáté v Morrighanu nikdy nesněží, popis odpovídal zhruba Spojenému království, zatímco Sanctum je místo zuřivé a kruté zimy, i když jsou města zhruba stejně vysoko a nedaleko pobřeží. A hromada míst tam vůbec není, zatímco jiná, pro nás zatím/uplně nepodstatná ano. Maličkosti, ale mapy jsou moje slabůstka... a tahle je meh.
Taky mi přišlo, že se v mnoha momentech nic moc neděje, což je škoda, určitě by se dalo z tak krásného světa těžit více. Doufám, že další díl tohle všechno překročí a bude skvělý.
Dočetla jsem to každopádně za jediný den, což je jasná známka toho, že je kniha čtivá, nabízí dobrodružství, malinko romantiky a dost zajímavé vedlejší postavy.

2 05.06.2024

(SPOILER) Knize dám asi nekritických 5 hvězd, protože se jednalo o první relax po třech brutálních měsících. Nebylo to sice bez menších hluchých místeček a občas něco pokulhávalo, ale jinak jsem si to moc užila.
Hlavní hrdinka mi přišla sympatická, její neomalené chování nebylo bezhlavé a hloupé, byla citlivá, ztracená, ale odhodlaná být normální. Nechtěla moc, nechtěla bohatství, nechtěla se pomstít. Hnala ji touha po klidném životě, se kterou tolik souzním.
Zabiják a princ byli příjemní, ale rozhodně jsem četla podmanivěji napsané milostné zájmy hrdinky. Obecně tomu trochu jiskry chybělo. Nějak mi to připomíná trůny, kdy ani jeden z prvních románků nebyl zajímavý, načež přichází Jeřáb (T_T jEřÁb) a konečně to má jiskru. Podobnou jiskru vidím spíše mezi zabijákem a Li, ale tomu ten únos atd snad odpustit nemůže, či? Možná odpustí, uvidím. Že se řeší, kdo je kdo, jsem měla propálené z recenzí, ovšem během čtení mi to vypadlo, takže jsem stejně byla dost překvapená.
Hra s dary se mi také moc líbí. Není naplno řečeno, jak přesně to funguje, že má každý trochu jiný, co za velkoleposti od toho můžeme čekat... takže v logice magie není možné úplně hledat díry. Navíc mě dar intuice vždy nehorázně fascinoval a dlouhodobě ho volím jako preferovanou superschopnost, kdybych si mohla vybrat :D
Dále velmi oceňuji, že se značnou část knihy putovalo. Pokud čtu fantasy, pak mě části na cestách baví násobně více než pletichaření v palácích a pobíhání po jediném městě. Ráda takto zkoumám nová místa, nové kultury, příšery, extrémně se vždy těším, jak to prostředí daná osoba bude vnímat, miluji detailní popisy okouzlení krajinou a je to něco, co je mi vlastní. Možná mohla být místa popsána lépe, ovšem jejich různost mi to vynahradila.
Co bylo zajímavé, tak jakýsi nástin, že se nejedná o fantasy, ale o postapo (což je můj druhý nejoblíbenější žánr, hned po fantasy). Lidé z padlé civilizace, co těžili pevné kovy z hlubin země a kuli z nich křídla, se kterými létali ke hvězdám a zpět, kteří se považovali za bohy, kteří stavěli mohutné a velkolepé chrámy a města. Kteří se upínali k vědění... to jsme my... a přeci je to všechno pryč, v troskách. Určitě příjemné zpestření.
U čeho jsem však nevydržela s vážnou tváří, to byl rozhodně útěk na savaně, který byl jak 1:1 ze lvího krále... :)) dunění, oblaka v dálce, na kopečku jediné bezpečí, stádo buvolů široké jako moře... převracení ztrouchnivělé klády a požírání červů. Ona tam bojuje o život, ale ten popis mi v hlavě spouštěl tóny Hakuna matata...
Další díly určitě dám. Knížka asi člověku nezmění život, ale rozhodně je to napsané svižně, čtivě, často neotřele. Doporučuji.

2 01.06.2024

Přečetla jsem doslova přes noc, odkládala jsem ve čtyři ráno.
Hrozně oceňuji, že autorka spoléhá na čtenářovu fantazii a inteligenci a nevysvětluje každou myšlenku, každou událost, každý pocit. Mohla jsem tedy hádat, co se za některými poznámkami skrývá, co naznačují. Příjemné.

Hlavním postavám se navíc pořád něco nedaří a já si lebedím. KONEČNĚ YA, která nemá dokonalé hrdiny, i když mají mnoho kvalit, nejsou supermani, svět se netočí kolem nich. Jiní mají své plány, které je nijak nezahrnují, nikdo jim nic nevysvětluje.

Jediné, co mi paradoxně vadí i nevadí, jsou názvy knih. Z nějakého důvodu to jsou poměrně velké spoilery. Podlý král...tak ho tedy korunují. Královna ničeho...tak si ho asi vezme, ale vydrbe to s ní. Kdyby názvy byly trochu jiné, nejspíš bych byla ze zvratů trochu více překvapená (i když je naznačuje i samotný děj). Na stranu druhou jsou ty názvy super a konečně to není těžká nicneříkající YA abstrakce, která jinak v příběhu nehraje žádnou roli, případně minimální, u které si běžně říkám: co tím básník myslel?

Hned začínám třetí díl a doporučuji.

2 30.03.2024

Velmi nedávno jsem četla od Maas tu drobnou novelu ke dvorům, která měla stejný účel, jako tato novela - prodloužený epilog, krátké nahlédnutí do "šťastně až do smrti". A co mi u Maas chybělo, tady jsem vše našla. Nechci umění Maas nijak zpochybnit, jen mi její pojetí novely nesedlo a nebavilo mě.
Tato novela však měla zajímavou zápletku, akci, postavy se dále vyvíjely, mnoho nového se o nich odhalilo. Každodennost se ukázala jen v náznacích a v krátkosti a vlastně šlo o nové dobrodružství, které ovšem nebylo tak závažné a nepotřebovalo tolik stran.

Hrozně bych potřebovala další díly, klidně novelu o Silasovi (zase mě ten konec navnadil), o předcích, o hlavní dvojici, jejich práci, cokoli.

2 29.01.2024

(SPOILER) Za posledních šest měsíců jsem četla vesměs jenom Maas, chtěla jsem obě její série prozkoumat najednou, abych si na to udělala jasný názor. Bardugo jsem delší dobu nečetla, ale hodně jsem ji s Maas při čtení srovnávala. A musím říct, že to je nesrovnatelné. Bardugo je moje naprostá číslo jedna.
Vždy píše zajímavé postavy, které se pomalu, ale zřetelně vykreslují až do poslední stránky. Jejich popisy jsou vtahující, neotřelé, stojí na příbězích a vzpomínkách, na činech, na názorech dalších postav. Přímého popisu se používá velmi málo (ve srovnání s jinými autory). To je pro mě jako trocha čerstvého vzduchu. Velmi inspirující.
Záhady jsou stavěné podobně jako u série Šesti vran - naskakujete do rozjetého vlaku, kostky jsou dávno vrženy; prvních pár kapitol nevíte vůbec nic a s každou další se odkrývá jen malinký střípek; záhady se překrývají natolik, že nevíte, kde jedna končí a druhá začíná, načež zjišťujete, že jsou to vlastně záhady čtyři, ale nakonec jedna a pak zas dvě...ale autorka vás u toho drží pevně za ruku, takže nemáte pocit chaosu.
Moc jsem si také užila prostředí starých budov univerzity, ale i vykreslení amerického městečka tak nějak upřímně, kriticky.
Za co strhávám hvězdičku je pouze to, že jsem se u knihy nebavila tolik, jako u ostatních autorčiných knih. Přijde mi, že v tom hraje roli nepoměr objemu a obsahu. Stránek to má skoro 500, ale ten obsah mi k tomu nepasoval. Bylo ho málo. Sice to pomohlo krásně vykreslit atmosféru místa, vybarvily se tím nejrůznější vedlejší postavy, propletly se čtyři časové roviny, ale kupředu, k cíli a k jádru pudla jsme se prostě šinuli hrozně pomalu.
Druhý díl začínám číst hned zítra a velmi doufám, že to chytne jiný spád, že se brzy setkáme s Darlingtonem, že bude víc akce, že bude víc magie.

2 10.11.2023

Od knihy jsem čekala něco jiného - chtěla jsem údaje, fakta, mystiku, historii, příběhy. Místo toho (přestože od každého jsem trochu našla) jsem vnímala spíše autorovy cynické, společensky laděné, komentáře, zbytečné průpovídky a celé odstavce poetických, z prstu vycucaných popisů domnělých situací nebo personifikací popisovaných míst. Místa však byla sama o sobě docela zajímavá, jen jejich výběr, popis, řazení a spojování v tematické celky nestálo za moc.
Graficky a technicky je to krásná kniha, to ano. Víc by se mi ještě líbilo, kdyby se sladilo množství textu - tj. aby byla vždy jedna strana textu a jedna strana s mapou. Jak už bylo povídání delší, autor to zbytečně natahoval a grafická úprava čtvrté strany už pokulhávala.

2 04.07.2023

(SPOILER) Zůstala jsem nepřesvědčená. První díl jako vytažený z wattpadu. Druhý díl byl malinko lepší, ale řekněme tak o 10-15%. Špatná korektura pokračuje, některé věty jsou vyloženě rušivé, spousta věcí je popsána tak nějak kostrbatě, že jsem si je představila úplně jinak nebo vůbec (i po opětovném přečtení pasáže).
V první polovině jsem měla problém rozlišovat, která postava je zrovna vypravěčem, jelikož všechny tři měly stejné toky myšlenek, stejné tempo, styl a po každé sebemenší nepříjemnosti si pomyslely "nejradši bych mu dal pěstí do oka" a různé variace tohoto prohlášení...z toho mi krvácely oči. Něco jako Naslouchačovo "do prasečí řitě" :)
Spousta detailů taky nedávala smysl - bují ve městě povstání, jde o čas, vyšle na ně nejlepší vražedkyni... a dostane měsíc? Celý měsíc, který obhájí pouhým "je dobře střežený"... Další věc, na hradě je zase příšerka, o které ví pouze C, ale nikomu to neřekne, i když je očividně smrtící. Pak Chaol nezmíní, že princezně hrozí nebezpečí, a je to konec světa...Sama není sdílná (a to tak, že vůbec) a ostatní ukřižuje za malé zamlčení. A našlo by se pár dalších případů nepravděpodobných reakcí a nekonzistentního chování (obelhala Archera, myslitele a mistra podvodníka, svým dokonalým hereckým nadáním během pěti vteřin, aniž by pojal podezření; plán s únosem byl trochu postavený na hlavu...).

ALE! Abych nebyla tak negativní, tak autorka má zvláštní nadání popisovat bestie a stvůry způsobem, který přesně kopíruje mé největší noční můry - něco vás sleduje ze stínu a vy si toho všimnete, až jste příliš blízko; něco je těsně za dveřmi, kam nahlížíte jen dírkou nebo škvírou, zvířecí zvuky lidských postav, honičky v katakombách...no, to zvládla upřímně moc hezky.
A obecně její svět není vůbec špatný, zajímavé byly rodokmeny, různé druhy bytostí, druhy magií a mocí, říší a portálů. Oceňuji, že autorka nenasypala všechno v úvodní kapitole, ale dávkuje to až nevídaně opatrně, takže vlastně pořád nic moc nevíme, ale tušíme s každým dílem o trochu víc.
Závěr knihy byl výborný, diametrálně lepší než zbytek. Pokud Maas něco umí, tak vybruslit z nepřesvědčivého podání a zanechat za poslední stránkou nutkavou potřebu číst dál.

2 17.04.2023

Výborné. Bardugo mě znovu dostala svým vypravěčstvím. Vše plyne velmi rychle, vysvětluje se hromada věcí, občas se sice děj otírá o koncepty, které jsou ve fantasy trochu ošemetné, ale já to beru a chci víc.
V předchozích sériích mě Zoja moc neuhranula, měla jsem ji za padoucha, ale teď ji beru za jednu z nejlepších postav - je vtipná, je ostrá, ale pořád velmi lidská. To se dá říct vlastně o všech postavách, všem je přiřknuta jakási aura výjimečnosti a náznak dokonalosti, ale Bardugo je opřede takovým množstvím uvěřitelnosti a lidskosti, že si toho skoro nevšimnete.

"Svět se může rozpadat, a Nikolaj Lantsov bude jednou rukou přidržovat strop a druhou si smetat smítko z klopy, zatímco se bude všechno obracet v trosky."

"Nechť psi vyrazí na lov. Nebojím se smrti, neboť jsem ji nařídil."

"Zasmála se, znělo to, jako když chřestí kosti v šálku věštce, připravené se vysypat a zvěstovat jen neštěstí."

2 26.08.2022