varanbooks komentáře u knih
Vážení mongoloidi, tohle je největší humoristický román všech dob. Kdo nerozumí, tomu chybí smysl pro morálku a geometrii.
...co ty můžeš vědět o sadomasochistické derivaci odipovského koplexu...
Majitek kořalny v Gavelově Legotě byl Armén. Já vím, že u nás Arméni normálně nejsou a že majitelé krčem a kořalen v selských románech jsou tradičně - ale když ono, jaksi - že ano.
Žádný Západ nás kriminálnicky prospěchářskému zvěrstvu neučil. Domácí tradice jsou dostačující.
Nádherně obžerné.
...a ta vaše slavná žurnalistika vytlačuje křesťanství z role nástroje ovládání mas. Nutno dodat, že církev alespoň stavěla katedrály, kdežto včerejšími novinami si můžete nanejvýš vytřít záď.
Jak tak sleduju předchozí šokované komentáře, hodnotitelé asi neznají slovo humor a nedochází jim, že jde víceméně o parodii na americké laciné krváky a drsnou školu detektivek. Nebuďte takoví korektní šprti a uvědomte si, že autor nemusí všechno myslet smrtelně vážně a zastávat stejný světonázor jako jeho postavy. A že se - stejně jako já při čtení - prostě královsky bavil.
PS pro Wercayka: Vian a Bukowski byli oba ročník 1920. Vian ale zemřel v roce 1959, zatímco Bukowskému vyšla první kniha až v roce 1960 (proslavil se na starší kolena). Takže to, že Naplivu na vaše hroby je jakousi mladší verzí Bukowského, bych netvrdil.
Nesnáším detektivky, o to víc mě tahle senilní detektivka nadchla!
Smrt ve vedlejším pokoji nemilosrdně pracuje jako vosa na shnilém jablku.
Autor Jeremy Reed celého Loua Reeda nahlíží a vysvětluje prizmatem jeho homosexuality a vychází mu z toho ledabylé, zplošťující intelektuální cvičeníčko. Překladatelka Sylva Ficová neumí česky ani anglicky a Loua Reeda zjevně nezná. Nebrat.
Blbec, že byste ho zabili. A pak vám ho začne být až líto. Majstrštyk.
Cyrus Smith na ostrově zřídil sklárnu, hutě, cihelnu, loděnici, farmy, chovy, plantáže, chemickou výrobu třaskavin, telegrafní síť i výtah a všichni mu proto právem neustále lezou v řiť. (Po Ledové sfinze moje nejoblíbenější verneovka.)
Kdybych uměl hezky vzpomínat,
Pořídil bych si těžký stůl,
Pevné křeslo,
Portréty žen a dětí,
Panoramata měst,
Koráb v láhvi
A psal bych memoáry
Poláčkův experimentální úlet a totální kult: Tatíček a mamička mají Hedviku a Ludvíka. Mamička umře. Tatíček přivede domů novou mamičku. Tatíček umře. Nová mamička přivede nového tatíčka atd. Až je dětem přes osmdesát a rodičům kol dvacíti.
Oproti ostatním Klostermannům vysloveně červená knihovna: krásná Bětuška, z níž se stane tajemná operní diva, dychtivý student medicíny, mladík horující pro naši národní věc, souboj v Bad Ischlu...
Těšil jsem se na reálie z dob, kdy Češi coby ekonomičtí migranti odcházeli za prací do Vídně, protože to je téma jako fík... a dostal plochou milostnou historku, která postrádá téměř vše, co dělá Klostermanna Klostermannem.