twigxi
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Nádherně a s velikým citem napsaná kniha. Nesnaží se nuceně čtenáře dojímat a přesto se tak stane, protože k hlavním postavám nelze nepřilnout a budete na ně i po dočtení dlouho vzpomínat.
Příběh je naprosto přirozený a odvíjí se nečekaně pozpátku. Líbilo se mi postupně poznávat postavy v jiné časové lince. Co se mi líbilo ještě víc je, že se autorka drží dobových faktů a dala si s jejich vyhledáváním záležet. Na knize je to znát a prospívá jí to. Stejně tak skvělě odvedená samotná řemeslná práce knihy - bylo znát, že spisovatelka je velice vyzrálá. Své dělá asi i její zkušenost s překlady knih.
Přestože se jedná o fikci, jmého Mira a jména několika dalších postav jsou vypůjčena od skutečných osob, které v Meziříčí žily a jednotlivé střípky příběhů (jak říká sama autorka), se tenkrát opravdu někomu staly.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Opet krasna kniha. Libilo se mi, jak do sebe vsechno zapada, vsechno dava smysl a ruznorodost charakteru, ktere jsou tak, jako v zivote - povahove ani dobri, ani spatni. Jsou to proste lide, omylni, ale snazici se zit jak se da. A tak nejak si uvedomite, ze se nema cenu zlobit na souseda, znameho, kamarada...protoze kdo vi, co se stalo na jejich ceste.
Nejdriv jsem se trochu bala zacinat knihu, ktera se zdala byt hodne vazna, hluboka a bolava. Ale nakonec pribeh krasne a pokojne plynul a nemohla jsem se odtrhnout.
Pani Morstajnova zkratka opet nezklamala. Z jejich knih citim velkou nadeji v dobre konce, rozvazny klid a neco memu srdci velice blizkeho, asi protoze pochazim ze stejneho kraje. Za me rozhodne patri k autorum, ktere stoji za to cist opakovane.
Houbařka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Kniha mě pohltila, otevřený konec jen dodal na síle příběhu a ještě více nutí čtenáře k zamyšlení. Velice věrohodné zpracování tohoto tématu, před kterým stale spousta lidí zavírá oči přesně jako Sisiina matka. Tíživá kniha, která se ale nedá odložit. Toto téma by se mělo více probírat a společnost by měla být připravená pomoci každé takové Sisi.
SPOILER
K tomu závěru...
Na poslední stránce se dozvídáme, že Vojta stále nepřišel pro knihu, které končí výpůjční lhůta. Spolu s tím, že se jedná o knihu o houbách a Vojtově poněkud autistické povaze, se mi zdá, že Vojta by nepřišel snad jen v případě, že se mu něco stalo.
Druhá verze je, že to bylo jeho poslední sbohem, odjel do Prahy a Sisi, která se cítí osamělá, si plánuje uvařit své sušené muchomůrky sama. Soudím to z její bezvýchodné situace a žádné naděje a světla na konci tunelu. Nemá už na světě vlastně nikoho.
Anebo... dekuji za komentar od 00110110, diky ktere jsem si uvedomila, ze konec vypujcni doby muze slouzit vlastne jako casomira kdy se ma Sara vypravit za Vojtou a knihu mu tak vcas vratit! Dava mi to tak i nejvetsi smysl, protoze Sara po celou dobu knihy ukazuje, jaka je bojovnice. Verim v dobry konec! :)
Zajímavý byl dopis od matky. Celou dobu jsem čekala na nějaké rozřešení a dost mě zklamalo, že jsem se ho nedočkala. Osobně jsem si to uzavřela tak, že matka chtěla dát dceři najevo, že se nějak dozvěděla o té plánované sebevraždě otce? Nezdá se mi to moc logické, ale jiné vysvětlení mě nenapadá. Budu ráda když klidně i do zpráv napíšete jak to vidíte vy (matčin dopis i konec knihy), případně jestli se k tomu někde nevyjádřila sama autorka.
O myších a lidech
John Steinbeck
Krasna kniha, kterou opravdu stoji za to precist i kdyby vas tisickrat odrazoval fakt, ze se jedna o povinnou cetbu.
Ja jsem ji dlouho odkladala, pripadalo mi, ze toto tema pro me nebude zajimave. Nakonec jsem ji precetla za jeden jediny den, protoze jsem se nemohla odtrhnout!
Steinbeck pise opravdu nadherne. Vykresleni prostredi a postav je naporoto plasticke a verohodne a presto neni rozvlacne. Popisu je tam jen tak akorat. Pribeh samotny je velice jednoduchy. A tady opravdu plati, ze v jednoduchosti je sila. Necekany konec je uz jen tresnicka na dortu, ktera potvrzuje Steinbeckovo mistrovstvi.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Mam prectene vsechny predchozi dily a nasledne jsem si vzdycky poslechala i jejich audioverze. Vsechny jsem si velice oblibila, jak v knizni, tak v audio podobe.
Tentokrat jsem to ale udelala naopak. Nejdriv jsem si pustila audioknihu a az pak jsem si chtela precist knizku. Bohuzel, prednes pani Kubarove se tentokrat hodne zmenil. Vubec jsem nepochopila, proc mela Angelika podivny, rusky/romsky prizvuk! Celkove to pusobilo afektovane a hodne "na silu". Byla jsem zklamana. Knihu jsem ani nemela chut otevrit, protoze jsem z casti prikladala me rozcarovani novym postavam.
Nastesti se mi ale kniha letos hodila do ctenarske vyzvy. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem se u ni zase smala jako u predchozich dilu a nemohla jsem se od ni odtrhnout. Nove postavy na me najednou vubec nepusobily rusive. Jedine, co bych ji mohla vytknout je to, ze je tak kratinka a ja jen doufam, ze bude zase dalsi dil!
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Velice smutny, dojemny pribeh, ktery me pri cteni nekolikrat rozplakal. Zadna kniha me takto hluboko nezasahla. A to jsem jich o ruznych hruzach precetla uz hodne. Kdyz nad tim tak premyslim, nepamatuju si, ze by me vlastne nejaka kniha kdy vylozene rozplakala. A tady to bylo hned nekolikrat. Doslova jsem jeji strasny pribeh obrecela.
Je totiz vypraven od uplneho zacatku. Predvalecnemu obdobi je zde dan dost velky prostor. Laskavou Violku, jeji krasnou rodinu a pratele (kde se lide maji jeste ve vzajemne ucte) pozname velice zblizka a nasledny kontrast valky na ctenare pak o to silneji dolehne.
Hrozne ovsem je, ze ani po valce pani Viola a jeji rodina nemela na ruzich ustlano. Na internetu lze dohledat, ze manzela komunisti zavreli do vezeni (nevim, na jak dlouho). Starsi dcera pro to nemohla jit ani na studia. Pani Viola musela drit do umoru v praci, kde ji nadavali do starych zidu a po nocich jeste sila, aby uzivila rodinu.
Moc si preju, ze i pres to se naslo hodne stastnych chvil s detmi, s manzelem, ktery byl, jak se zda, opravdu velice vyjimecny muz.
Co vic napsat? Snad uz jen... cest Violcine pamatce, rytiri Jurajovi a vsem odvaznym lidem, kteri si i v takovych hroznych casech zachovali lidskost.
Maji moji hlubokou uctu a respekt.
Krysař
Viktor Dyk
Klasika, kterou kazdy zna. Vedela jsem o cem pribeh bude, ale k precteni knihy jsem se dostala az ted. Jaka skoda! Byla jsem prekvapena, jak krasne je napsana, okamzite me vtahla a svou nadhernou atmosferou dostala do uplne jineho sveta. Rada si ji prectu znova a jsem si jista, ze pro me bude mit stale kouzlo i po padesate.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Aristokratku mam moc rada a libily se mi vsechny dily. Tento byl ale asi nejvtipnejsi ze vsech. Miluju hlasky pani Tiche a smala jsem se nahlas. Jedine co bych mohla vytknout je to, ze je kniha tak kratka. Tesim se na dalsi dil.
Manon Lescaut
Vítězslav Nezval
Manon byla prvni divadelni hra, kterou jsem kdy videla. Bylo to jeste na zakladni skole. Okamzite jsem se zamilovala do divadla a verse z Manon si pamatuju dodnes, tak moc to na me tenkrat zapusobilo!
Znovu precteno pred par lety a ted i poslechnuto jako audiokniha a ve vsech provedenich je to nadherne dilo!
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Stepanovi jsem fandila od zacatku do konce. Nekdo v komentarich zminil, ze mu to pripada nerealne, ze je toho spatneho v knize prilis a ze by se to takto nemohlo stat. Nesouhlasim. Bohuzel, i takove pribehy pise zivot a naopak bych chtela autorce vzdat hold za to, jak verohodne postavy vykreslila. Libi se mi, jak tento pribeh uchopila a jakou povahu Stepanovi prisoudila. Me se to takto moc libilo.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Zapadla vesnice a jeji charaktery, jeji stiny historie. Krasne popisy prirody. Odhalovani davnych tajemstvi. Pribeh, ktery je sice temny, ale neni vylozene depresivni. Idealni kniha na podzim.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Klasika. V dobe vydani naprosto prevratna a oci otevirajici. Ale i v dnesni dobe stale aktualni a poucna. Moc jsem si oblibila hlavne postavu Attika.
Psano velice jednoduchym, lehkym jazykem, takze i kdyz jde o dost tezke tema, neni treba se ji bat. Misty je i vtipna a zahreje u srdce.
Osobne ale nemam rada v knihach a filmech soudni prostredi. Proto ta jedna hvezda dolu. Ale to je jen muj problem, kniha je to velice kvalitni a stoji za precteni!
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Dalsi skvely dil serie s J. Bergmanem. Libi se mi perfektne vystaveny pribeh. Podezrelych je vzdy hned nekolik, postavy nejsou cernobile a tim padem se jako vinik muze zdat kdokoliv a autorka tak ctenare nechava neustale na pochybach. Jen jedna vec mi po docteni stale vrta hlavou - co se stalo s Radimem?
Jedine minus pro me je, ze Bergman mi zatim stale nijak neprirostl k srdci. Ne, ze by mi vadil, ale je tam spis mimochodem. Dalsi vec jsou opakujici se popisy, ktere jsem cetla v predchozich knihach a protoze je ted ctu jednu za druhou, tak to bije do oci (napr. v kazde knize ma nekdo kozene tenisky, pije cerny caj s mlekem, vlastni kocky atd). Rozhodne to ale neni na odebrani hvezdicky :)
Davam zase plny pocet hvezd, jen premyslim, ze bych si ji ted pred dalsi ze serie mela prolozit necim jinym. Rozhodne si ale chci precit vsechny autorciny knihy a muzu ji jedine doporucit. Zejmena zenam, protoze se tam hodne probiraji vztahy, coz mozna nekterym muzum nemusi uplne sednout.
Zloději zelených koní
Jiří Hájíček
Nadherny styl vypraveni, poutavy pribeh.
Misty jsem se o naivniho Pavla hrozne bala. Konec by se mohl zdat neuzavreny, ale ja v nem citim nadeji, pokoru a prijemnou smirenost. Pavel se zda spokojeny ve svem svete, v behu zivota se z cisteho oblazku stava osoupany a trochu odreny kaminek, ale ma svoji patinu a proto je i tak krasny.
Libilo se mi, ze jsem se dozvedela neco o vltavinech a mam chut si nejaky koupit. Sbirku ale zacinat nebudu. :)
A az tady mi doslo, co je to ta jihoceska "rybi krev", podle ktere je pojmenovana jina Hajickova kniha, kterou jsem cetla jako predchozi.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Detektivky paní Klevisové jsou moje srdcovka. Všechno je tam přesně tak, jak má být. Propracovanost příběhu, plastičnost postav a nádherné popisy přírody. Spousta podezřelých nutí k přemýšlení o tom, kdo z nich může být vrah. Autentická místa si ráda googlím a dodávají pro mě příběhu na hodnotě. Jde vidět, že paní autorka na místech byla a ví, o čem mluví. A já se ráda příručím. Nemám zkrátka co vytknout!
Po tomto dílu mi Josef Bergman konečně přirostl k srdci (doteď mi byl spíš tak nějak lhostejný a spíš mě zajímaly postavy okolo) a jsem zvědavá, kam se bude ubírat dál jeho příběhová linka.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Miluju detektivky pani Klevisove! Bavi me hadat, kdo je vrah a autorka prave takovy prostor k hadani ve svych knihach ctenari dava. Podezrelych je vzdy hned nekolik a v pribehu nachazime ruzna voditka. K tomu je pribeh postaveny na pevnych zakladech a vsechno dava smysl. Nakonec do sebe vsechno zapadne a to bez nejakych nesmyslnych honicek na vraha, ktere jsou ve vetsine ostatnich detektivek a ktere ja osobne nemam moc rada. Zkratka logicka detektivka u ktere muzete premyslet, ponorit se do nadherneho popisu prostredi a zapomenout na okolni svet.
Prala bych si vice takovych autoru!
Listopád
Alena Mornštajnová
Moc pekne napsano. Jako vzdy krasny jazyk a kazde slovo, kazda veta naprosto dokonala a na svem miste. V tomto pani Mornstajnova nikdy nezklame.
Tema me nejdriv velice zaujalo. Alternativni historie se zdala jako zajimavy napad. Bohuzel to u me ale nakonec nepadlo na urodnou pudu a ja z knihy prilis nadsena nejsem. Takove cerne scenare "co by, kdyby..." nejsou nic pro me. Nevim, jak mam popsat sve pocity z knihy. Ale nejlepe by to slo prirovnat k rozhovoru se zarytym pesimistou, ktery z vas vysaje energii do posledni kapky. Beznadej, smutek, nekonecna deprese a prazdnota v dusi.
Knihu se mi docist nepodarilo, ale doposlechla jsem si ji v aplikaci MujRozhlas, kde je ted na mesic k poslechu zdarma.
Osvícení
Stephen King
Vynikajici kniha, ktera ma spad od zacatku do konce. Charaktery a mista jsou opravdu mistrne popsane. Libi se mi vykresleni myslenek a plasticnost predstav a snovych obrazu. Jedine co mi nesedelo byly ty pohybujici se kere, nemuzu si pomoct, ale to mi prislo spis smesne. Jinak ale musim rict, ze jsem si cteni uzila a nemohla jsem se odtrhnout.
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Úžasná kniha!!! Fuksovy horory mě svojí ponurostí a vykreslením postav, které si zamilujete, nebo nenávidíte, ale nic mezi tím, dokážou vtáhout a nepustit. Osoby v příběhu se zdají až zvláštně povědomé. Děj se pomalu odkrývá, opakující fráze a příběhy působí až hypnoticky a atmosféra houstne, aby vyústila v naprosto šokující závěr.
Miluju knihy, kde několikrát odhaduji konec, abych pak zjistila, že jsem byla pokaždé úplně vedle. A Pan Fuks mě dokáže zmást dokonale. :)
