TVer
komentáře u knih
Společenství
Bentley Little
Horor to není ani náhodou... knihu jsem dočetla a ke konci to bylo trochu napínavé(proto ty 2 hvězdičky, jinak by to nedostalo ani jednu), ale ne.
Těšila jsem se na nějaký psychologický horor, který ve mně vzbudí paranoju, ale to se nestalo. Autor měl asi zlé zkušenosti se společenstvím vlastníků a rozhodl se to převést do této knihy, ale tento pokus nevyšel.
Zvlášť, když tam ke konci začal být prvek nadpřirozena, tak jsem jenom převrátila očima, přišlo mi to jako hodně trapná napodobenina stylu Stephena Kinga.
Každopádně jsem četla knihy s romantickou tématikou, u kterých jsem se bála víc než při tomto "hororu". Jediný hororvý aspekt jsou schopnosti autora napsat absolútně nic na 400 stránek. Kniha byla ztráta času a rozhodně ji nedoporučuji.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila. Ze začátku jsem byla trochu skeptická ohledně toho, že příběh už nesměřuje na Feyre a její život, na druhou stranu, v této oblasti už nebylo co dodat. Nepotřebovala bych číst 700 stran o tom, jak je Feyre s Rhysem šťastná. Nesta mě zpočátku neuvěřitelně štvala, byla to hrozná postava, jsem ráda, že se pak její povaha a chování spravilo výcvikem a sebereflexí. Zároveň jsem ale trochu rozčarovaná z toho, jak se v první knize zmiňovalo, že pouto druha a družky je velice vzácné, ale všechny 3 sestry mají své druhy. To, že Nesta s Cassianem sou druhy dává smysl, ale odporuje to trochu té "vzácnosti" zmíněné v první knize. Trochu mě mrzí to, že autorka nijak nerozvíjela vztah mezi Elain a Lucienem, ale zase možná si na to šetří další knihu, i když si myslím, že to, jak skončila tato bylo skvělým ukončením knihy i série.
Ale jelikož je tam pořád hodně věcí nezodpovězených a otevřených, předpokládám, že další kniha bude.
Celkově se mi kniha velice líbila a rozhodně ji doporučuji.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Hezká krátká knížka, od které jsem dostala přesně to, co jsem čekala :)
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
(SPOILER) Kniha se mi líbila, ale první dvě se mi líbily víc.
Předtím se mi líbilo, jak začínal vztah Feyre a Rhysanda, zde to bylo trošičku táhlé, taková "rutina" ve vztahu, když to tak mám říct. Co se mi ale na tomto vztahu už v této knize nelíbí je to, že Rhysand už není "bad boy" a najednou ponechává téměř veškerá závažná rozhodnutí na Feyre, připadá mi trochu jako podpantoflák. Zároveň už opravdu nerozumím tomu, proč si všichni ukazují obhroublá gesta a vyplazují na sebe jazyky napříč celou knihou, nejmladší je tam Feyre a i té už je 20 let. Působí to hodně nevkusně, zejména pokud je "ukázala jsem mu neslušné gesto" na každé druhé stránce.
Válka proběhla strašně zrychleně a byla jsem trochu překvapená, že i když se vladaři spojili všichni a zároveň jim přišli na pomoc lidé a Miryam s Dakonem a ještě k tomu měli na své straně 3 magické silné bytosti, válku zvítězili jenom o chlup a to pomocí Amren. Konec Amren se mi nezamlouval, nedávalo to moc smysl, Feyre osvobodila její podstatu v Kotlíku, ale zároveň se jim Amrem vrátila tak, že už byla jenom vznešená víla - kde se vzala její nová podstata, její duše, její vzpomínky? Tato část mi proto neseděla.
Na druhou stranu co mi nesedělo vůbec byla Rhysova smrt. Celý čas jsem čekala, že Feyre nějak sáhne po moci Kotlíku a donutí jej přivést ho zpátky, nebo něco na ten způsob. Nelíbilo se mi, že v tomto bodě nebyla v knize žádná originalita, a Rhys byl oživen tak, jak Feyre v prvním díle. Byla to trochu nuda. Kniha mi přišla někdy uspěchaná, někdy táhlá, a to zároveň. Zároveň zajímavé částí, jako to, když Feyre pohlédla do zrcadla Uroboros, jsou opsány na 1 stránce, ale to jak Feyre narazila 3x po sobě do stromu je vylíčeno na 6 stranách.
Celkově se mi kniha líbila, ale mám pocit, že mohla být tak o 100 stran kratší a trochu zajímavější. I tak se už ale těším na poslední díl, ale zároveň se trochu bojím, že to bude už jenom fantasy slaďárna.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Jedna z nejlepších fantasy, které jsem za poslední dobu četla. Některé věci jsou trochu klišé, ale knize to vůbec neubírá. Jenom mě trochu štvala Feyre ze začátku, kdy jenom řešila jak se dostat domů, jak kdyby tam bylo o co stát. Jinak ale skvělá kniha, nevěděla jsem ji přestat číst.
Sousedky
Cass Green (p)
Postava Hester mě neskutečně štvala už od začátku a štvala mě až do konce. Kniha se ze začátku trochu vlekla, ale pak se rozběhla a bylo lehčí se do ní začíst. Celkově se mi líbila i když konečné odhalení bylo jasné už tak v půlce knihy, možná i dřív.
Mělas to vědět
Jean Hanff Korelitz
(SPOILER) Z knihy jsme trochu rozpačitá. Hlavní postava podle mně konala iracionálně a snažila se před vším utíkat, vzhledem k jejímu povoláni mě zarazilo jak moc toho přehlédla za 20 let života. Když se setkala s manželovou rodinou, její myšlenkové pochody mě překvapily ještě více, protože už věděla, že jí manžel klamal absolutně ve všem, tak proč by právě o své rodině mluvil pravdu.
Knoha byla ok, ale nic převratného, znovu už bych si ji nepřečetla.
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Začátek trochu pomalejší, chvíli trvá, než se děj rozběhne, ale celkově je to velice zajímavá knížka.
Po pravdě
Gilly Macmillan
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, bylo téměř nemožné se od ní odtrhnout. Dan mě ale vytáčel už cca od 5. Stránky, bylo hasné, že je manipulativní a žárlí na úspěch své ženy, doufqla jsem, že s ním nezůstane, s čím se tedy knížka popasovala. Ráda bych se také dozvěděla, co se stalo Teddymu, ale celkově se mi kniha moc líbila.
Dáma Měsíčního svitu
Rainer M. Schröder
Kniha se mi nelíbila, nedokázala jsem si dočíst. Kolem stránky 150 jsem to vzdala, připadá mi moc táhlá
Sejdeme se v knihkupectví
Amy Meyerson
Knihu jsem teď dočetla, rozhodně fajn oddechovka, ale Miranda mi hrozně lezla na nervy. Byla moc vztahovačná a taky nepřízpůsobivá a zejména mi lezl na nervy její vztah s Jayem. Příběh se mi ale moc líbil, hádanky a záhady tomu dodaly zajímavý úhel.
Ztracené dcery
Joy Ellis
Kniha byla moc čtivá, trochu jsem se ztratila v postavách ze začátku, ale nakonec jsem si to spojila, ten závěr jsem absolutně nečekala. Doporučuji :)
Furyborn
Claire Legrand
Kniha má pomalejší začátek, ale pak je to zlepší a čte se dobře. Nebude ale jednou z mých oblíbených, je to takový průměr. Některé věci nejsou pořádně vysvětlené, a je tam mnoho "loose ends". Eliana je hrozně iritující a od druhé polky knihy i Rielle. Nemám ráda moc namyšlené postavy, a to ony obě jsou. Další část už bych si asi nepřečetla, myslím, že by to spíš bylo ještě víc matoucí.
Zabijáci
Jussi Adler-Olsen
děj je nepřehledný a zmatený, kniha je divně psaná, absolutně mě nezaujala, nemohla jsem se začíst, asi v půlce knihy jsme to vzdala a knihu přestala číst.
Neznáma žena
Mary Kubica
(SPOILER) Hodně pomalá knížka, nic se celou dobu neděje až na cca posledních 30 stran.
Postavy jsou prostě příšerné. Sadie na to že je doktorka neovplývá žádnou empatii, zvlášť ke své neteří, které právě zemřela matka. Ano, uznávám, že neteř je přímo z pekla, ale opět, zemřela ji matka a musí žít s cizími lidmi, kteří se nastěhovali do jejího domu. Také mám pocit, že Sadie neví o základních věcech, které by jako doktorka vědět měla. Byla jí diagnostikována mentální choroba, ale ona ani netuší, že příznaky můžou být také, že si nepamatuje, co dělala?? Vážně?
V knize se také vůbec nebaví se svými dětmi a pak je ještě ukazuje jako neskutečně příšery, ale ani jednou se s nimi nebaví o tom, co se v tom domě děje. Cože????
Také mě otravovalo střídaní různých pohledů a nesnáším, když je část knihy nebo celá knihy vyprávěna z pohledu dítěte. Ruší to pro mě celou knihu.
Plottwist byl zajímavý, ale obecně nastal tak pozdě, že tehdy už mi to bylo jedno a chtěla jsem tu knihu prostě ukončit.
První pravidlo: Nezamilovat se
Felicia Kingsley
(SPOILER) Čekala jsem romantickou slaďárnu, dostala jsem napínavý román ve stylu Dana Browna s romatnikou spíše v pozadí. I tak se mi ale kniha líbila. Obě hlavní postavy mi byly celkem sympatické a když jsem myslela, že to neskončí úplně dobře, tak jsem z toho byla trochu smutná. Každopádně, kniha se četla moc hezky, akorát jsem nechápala, jak může být Sylvie tak krásná a štíhlá, když pořád doslova žere. Z popisu všeho, co snědla by měla vážit tak 300kilo a mít ošklivou pleť a nezdravé vlasy, takže to mě osobně trochu vytáčelo.
Sleduj mě
Kathleen Barber
Kniha se mi líbila, byla jsem z ní napjatá. Přemýšlela jsem, kdo je ten stalker až jsem si byla téměř jistá a pak zase spíš ne. Hvězdu ubírám kvůli konci, který se mi nelíbil - Audrey se v ničem nepoučila, skončila s kým neměla a ještě to za mě bylo neuzavřené a nedokončené.
Dokonalá nevěsta
Sophie Kinsella (p)
Nějak nadšená jsem nebyla. Z postav se mi nelíbila ani jedna, každý se tam choval jako malé rozmazlené dítě. Simon od začáku působil jako hlupák s nosem nahoru. Ten jeho komplex méněcennosti byl poměrně trapný. Zápletka jako taká nebyla vůbec uvěřitelná, jakože by si někdo někoho vzal a pak si řekl, že se to vlastně nestalo, takže to nemusí řešit mi připadá úplně na hlavu.
Bohužel to ani nebylo vtipné.
Malvína
Anna Szafrańska
(SPOILER) Původně jsme chtěla dát 4 hvězdy, ale konec to za mě zabil.
Dozvídáme se něco o životě Malvíny, kterou známe již z první knihy. Ano, není taková jak se před celým světem tváří.
Připadalo mi ale, že autorka to, co se v jejím životě stalo velmi dramatizovala.
Nevím ani proč si myslela, že svému otci ještě něco dluží. A nechápu hlavně proč si myslela, že by ji kvůli tomu co prožila nikdo nemohl mít rád? To jsem úpřimně nepochopila, nebylo to, že mámu zabila ona. Takže jsem bola trochu zmatená, proč si myslí, že by ji nikdo nemohl mít rád a proč to tak chtěla vždycky schovávat. Vždy, když někdo pak řekne "myslela jsem si, že mě moji kamarádi a rodina opustí" tak je asi vůbec nezná? Proč by ji měli lidi opouštět?
Zároveň mi ty dialogy v knize přišli jako z motivačních knih o vztazích, někdy až přespríliš sladké a motivačné a to mě moc nebere. Každý tam byl chytrý jak Gándhí, ale na svém rpahu si neví uklidit nikdo z nich.
A ten konec... nemám ráda takový ten akt sebemrskačství, proč se zrazu Malvína rozhodla jít pracovat pro jejího otce, který na ni a jejího bratra celý život kašle? No a co, že to měl dělat její brat, tak to nemusel jít dělat nikdo z nich? Vždyť ten jejich otec na ně kašlal celý život, tak proč by mu měli něco dlužit a stahovat se kvůli němu do Irska, když jsou celé jejich životy v Polsku?? To jsem opravdu nepochopila a nedávalo mi to smysl. Hlavně se to tam celé natahovalo.. už mu to řeknu, ale teď ještě ne, tak teď, tak ještě pořád ne. Mohli se oba od otce odstřihnou a žít si dále svoje životy. Co by jim asi tak udělal? Zničil by jim život? Spousta věcí prostě postrádala logiku... Bylo to vykresleno jakože nemají žádnou volbu, ale otec jim neplatí ani jejich životní náklady, ani na něm nejsou závislí nijak jinak... prostě úplně zbytečné.