trudoš komentáře u knih

Jeffrey Archer hrdinům rozhodně nedává vůbec nic zadarmo. Každé vítězství nad nepřízní osudu a intrikami nepřátel je vykoupenou cenou, kterou nikdo ze zúčastněných nikdy zaplatit nechtěl. Don Pedro Martinez se ukazuje jako nepřítel, neštítící se žádné nepravosti, včetně obětování nevinných životů. Rodiny Harryho Cliftona a Emmy Barringtonové tak čelí nesmiřitelnému protivníkovi, jehož špinavé peníze si nacházejí cestu na nejrůznější místa ve společenském žebříčku anglické smetánky. Dřív nebo později musí zákonitě zasáhnout na tom nejcitlivějším místě...
Cliftonova kronika patří k těm rodinným ságám, jež nepřestávají bavit ani po tisíci přečtených stránkách. Autor vynalézavě staví před hrdiny nové překážky, z nichž sice spousta působí naprosto průhledně, takže se nad vývojem událostí ani moc nepozastavíte, ovšem přímočarost při řešení konfliktů dává zápletce neodolatelně strhující spád. Nemluvě o závěrečném cliffhangeru, který už takřka překračuje pravidla slušného spisovatelského chování.

34 29.10.2023

Zatímco úvodní svazek se soustředil na brutální vraždy, dvojka mnohem víc proniká do psychologie hlavního detektiva Hisašiho, kterýžto začíná být čtenáři konečně trochu sympatický. Hra, kterou s ním „Žabák“ rozehrál pořád není úplně jasná, ovšem dočkáme se i nějaké té vynalézavé dedukce, jež nás utvrdí v tom, že hrdina je na správném místě. Naneštěstí zabiják není žádná inteligenční nula, takže zápas s ním je jako boj s větrnými mlýny. Ovšem na to, jak první kniha byla nabitá zvraty, pokračování na tempu značně ubralo, čtenář má tak možnost se trochu stabilizovat v situaci a rozhodnout se, čí motivace jsou konstruktivnější. Ono to čím dál víc skutečně připomíná Sedmičku Davida Finchera, až se začínám bát, že i finální vyznění bude příbuzné, třebaže ubírající se maličko jiným směrem.
Závěrečný bonus v podobě příběhu Žena a vrah, autorova raného dílka z roku 2009, mile překvapil syrovou atmosférou i působivým vyzněním, až Rjósuke Tomoe získává v mých očích čím dál, tím víc na významu.

27 29.10.2023

Tak nějak by vypadal scénář k Rychle a zběsile, kdyby jej dostal na starosti George P. Pelecanos a psal jej přitom jako poctu Donaldu E. Westlakeovi. Jenže taková podívaná by neuspokojila masy fanoušků, protože víc než na akci se zaměřuje na temnotu v lidských srdcích. Temnotu s níž každý bojuje sám a po svém, ale jen málokdo dokáže zvítězit.
S. A. Cosby napsal špinavou gangsterku, ve které nikterak nepřikrašluje prostředí městské periférie. Přesto své postavy žádným způsobem neadoruje jako ctihodné zločince, co bohatým berou a chudým dávají. Tohle má víc společného s realitou, než by se komu chtělo líbit a o to spíš vám postavy přirostou k srdci, protože se s jejich problémy dokážete ztotožnit. A třebaže autor pracuje se zaběhnutými motivy, umí je vysázet na stůl v takové hbitosti, že ani nepřemýšlíte nad jejich neoriginalitou. Připočtěte si k tomu adrenalinovou zápletku o jednom nepovedeném kšeftu a vyjde vám parádní čtení na jeden večer, kdy na moderní „bestsellery“ ani nepomyslíte.

30 29.10.2023

Sympatická space opera, která bohužel klopýtá v pohádkové zápletce, ale exceluje v detailech a výborném charakterovém rozvržení postav. V důsledku máte při čtení neodbytný pocit, že jediné co komiksu ublížilo, je nutkavá potřeba nějakého feministického sdělení. Příběhová osa totiž funguje skvěle, od prvních stran ubíhá děj svižným tempem až k samotnému konci. Podobně, jako v pilotním díle seriálu, se zde seznámíte s hrdiny, s problémem, proti kterému chtějí bojovat a jste i svědky stmelení týmu, jež vás bude sezónou provázet. Snad jen, že „zlo“ je zde definováno maličko mlhavě, takže v důsledku nejde o nic menšího, než starou dobrou anarchii a podkopávání zaběhnutého systému.
Hannah Templerová, podobně jako Tillie Waldenová nebo G. Willow Wilsonová, staví svůj svět na takřka totální absenci mužů, přičemž se ale nezamotává do nějakého vysvětlování, proč tomu tak je. Konzervativci proto asi budou lomit rukama, nic to ale nemění na skutečnosti, že jde o atraktivní vesmírné dobrodružství.

22 29.10.2023

Román nás vrací do světa Plavby do Sarantia a Pána císařů, jen posunutý o pár století vpřed a zasazený do doby ne nepodobné éře italských válek. To, že přitom autor čerpá z historie, neznamená, že by si zjednodušoval práci. Známé události zde hrají doprovodnou roli a díky minimu fantastiky působí vyprávění natolik věrohodně, až máte pocit, že právě tohle jsou ty pravé dějiny. Guy Gavriel Kay má navíc schopnost hrát si s různorodým vystupováním postav, měnit styl mluvy, zachovávat dobové reálie a završit to atmosférou hodnou rytířského románu. Přitom se paradoxně drží dál od velkých bitev či podivuhodné fauny a flory. Zápletka je tak povzdechem nad zanikající dobou, nepřiznanou romancí, v níž láska umírá dřív násilnou smrtí, než že by se dočkala šťastného konce. Ostatně, poslední stránky mění charakter příběhu, když z vedlejšího motivu udělají ústřední. Tah, na kterém by začátečník pohořel, ale spisovatel Kayova formátu z něj udělá melodramatickou tečku, jež dodá celku na dokonalosti.

24 28.10.2023

„Když budeš jíst zdravě, budeš se cítit zdravě.“
„Zrovna jsem snědl koblihu. A cítím se mnohem líp, než zdravě.“

37 15.10.2023

Kdybych měl možnost mluvit s paní Danou Stabenow osobně, asi jí řeknu něco hezky rovnou od plic. Devátý díl a ona brutálním způsobem zasáhne do zdánlivě neměnných pravidel cyklu. Ke cti jí slouží pouze to, že Lovcův úplněk funguje jako nejlepší detektivka v rámci všech dosud vydaných knih. Zpočátku sice navnadí další humornou epizodou, ve které tentokrát sledujeme skupinu turistických lovců, jež se na Aljašce chovají, jako kdyby byli v nějaké zoologické zahradě, a čtenář se jen baví nad kontrastem mezi divokou přírodou a zbohatlickou rozmazleností. Jakmile však přijde ke slovu první mrtvý, začne atmosféra výrazně houstnout, přičemž s každou další kapitolou příběh graduje vysokooktanovým způsobem. K závěru pochopíte, že tohle je jedna z nejdůležitějších knih pro Kate Shugakovou. A v mysli začnete sestavovat velmi „odhodlaný“ dopis pro autorku, v němž byste jí rádi upozornili, že i její fanoušci mají pouze jedno srdce, které lze rozervat. Od teď už v téhle sérii nic nebude jako dřív.

53 10.10.2023

Po konfliktu v předchozím díle se síly přeskupují a Rick Grimes znovu prochází vnitřním uvědoměním a změnou k lepšímu (snad). Tohle už tu sice jednou, ba i dvakrát bylo, přesto je to zase trochu jiné než dříve a zápletka klape. Průhledné jsou ovšem scenáristické kličky, které okatě věští zárodky budoucích problémů. Ale Robert Kirkman už několikrát dokázal, ze se zaběhnutými klišé si umí dobře poradit, což ostatně předvede i v tomto díle. Jen už začíná být maličko únavné napínání ohledně toho, která z původních postav zařve jako další, protože pravdou je, že už dlouho nikdo neumřel. Každopádně nová fáze přežívání v pozůstatcích civilizace funguje, snad jen, že mi přijde zaslepené stále se spoléhat na nálezy potravin v opuštěných městech, když od katastrofy utekly odhadem dva roky. Věřil bych v nějaké to pěstování flóry a chování zvířat, než na sbírání plesnivějících potravin. Nicméně, obrana nového útočiště slibuje možnost konečného zakotvení, pročež přeživším držím do budoucna palce.

30 10.10.2023

Mám Kubu Nedomého a Dědka Čucháka, starožitníky a dobrodruhy všeho druhu, nejraději ze všech postav Ondřeje Neffa. Možná proto, že nejde o tak úplně dokonalou dvojici hrdinů, ovšem značnou část mého zájmu patří především autorově důmyslně sehrané historii budoucnosti kolonizace Měsíce. Co román, to jiný svět, zároveň to však do sebe všechno hezky zapadá a postupně synchronizuje, až by jeden věřil, že právě takhle se píší dějiny. Přitom si spisovatel vůbec na nic nehraje, jen vesele pracuje s kulisami, které má po ruce a přizpůsobuje je událostem, jež buď aktuálně hýbou světem, nebo alespoň v lidech dlouhodobě rezonují.
Hvězda mého života patří do toho ranku příběhů, které pro nikdy neutuchající dobrodružnou linku nemají prostor něco sáhodlouze komentovat, což s povděkem kvituji. A i když bych měl vůči zápletce pár výhrad - především kvůli tomu, že působí jako sloučenina dvou samostatných celků - užil jsem si tohle prvotní seznamovací setkání hlavních protagonistů Arkádie se vším všudy.

37 08.10.2023

Slovy jednoho z hrdinů: „Absolútne nič nechápem.“ Nicméně ani tak nemohu na sympatické dílko Soni Balážové a Dávida Marcina koukat zlým okem. Popouštějí uzdu své představivosti a předkládají mladým čtenářům příběh plný záhadných tajemství a neuvěřitelných situací. Je to jako číst Pipi Dlouhou punčochu a nechávat se unášet fantazií navzdory skutečnosti, že jen máloco dává smysl.
Komiks Tajomstvo školskej pivnice působí maličko vytrženě z kontextu, jako by autoři měli naplánovanou celou řadu knih a nakonec byli nuceni všechny nápady vtěsnat do jedné šedesátistránkové. Naneštěstí se jim díky tomu už dovnitř nevešla zápletka, jež by všechny ty nápady spojila v logický celek. Na jejich obranu je třeba uvést, že i přes takřka surreální děj má příběh svoje kouzlo, jemuž se snadno podlehne. Pouze drobnosti se vysvětlí, prakticky minimum odboček je opodstatněných a závěr je k naštvání utnutý, přesto dobrodružstvím trojice kamarádů proplouváte s nadšením snílka, objevujícího kouzlo neočekávaného.

32 01.10.2023

Ačkoli James Delargy rozehraje atraktivní thriller, naneštěstí brzy sklouzne k motání se v kruhu bez jakékoliv gradace, akorát že si dva policajti poměřují čí dešvorc je větší. K tomu za sebou táhnou jakýsi komplex z mládí a průběžně mění názor na to, který ze dvou podezřelých je vrah. Pořád by z toho šlo vykřesat solidní drama - to by však motivace postav musely mít smysl a jednání účel. Kdyby alespoň fungovaly dialogy, nebo charaktery protagonistů byly zajímavé, dokázal bych se držet alespoň něčeho. Jenže prakticky od první až po poslední stránku je to průměr a nuda. Nemluvě o tom, že celý náboženský podtext působí maličko vynuceně, jako by ani autor sám nevěděl, čím by ještě čtenáře zaujal. A tak v podstatě vše přitažlivé zůstává v románu nevyužito, od australských kulis, přes venkovské postavy, až po ústřední motiv pětapadesáti obětí, se kterým se to má v důsledku úplně jinak, než jak naznačuje anotace. Závěr mě pak spíš vytočil, než šokoval, protože působí absolutně prvoplánově.

30 29.09.2023

Adaptovat nejrozsáhlejší text H. P. Lovecrafta není žádný med; navíc tak, aby se autor zavděčil fanouškům originálu a zároveň zaujal čtenáře, mýtem Cthulhu nepolíbené. Japonský tvůrce Gó Tanabe se toho zhostil se ctí, přičemž je až fascinující, jak precizně se mu povedlo držet původního textu a nezahltit vyprávění dlouhým monologem, jež by dějovou linii vysvětloval. Zároveň V horách šílenství dokazuje, kolik hororové muziky se dá vytvořit s málem. Stačí trochu zasněžené plochy, neprozkoumaná zákoutí obřích ledovců, skupina přemotivovaných vědců, prahnoucích po odpovědích a dokonalé mrazení v zádech je na světě. To jsme přitom teprve v polovině zápletky, nejlepší má ještě přijít.
Velké plus pak získává autor za takřka až komorní kresbu, která si drží evropský charakter. Je to sice hodně o zádumčivých pohledech a snových vizích, přesto se nedá říct, že by příběhu chybělo poctivě budované napětí, jež navíc umocňují stále tajuplnější objevy. Až to jednoho nutí k otevření literární předlohy.

37 28.09.2023

Buď na stará kolena měknu, nebo se stávám ženou. Nic to však nemění na faktu, že novinka Abby Jimenez tentokrát splnila vše, co od jednoduché romance očekávám - pobavila jemným humorem, dojala vypjatými scénami a pohladila duši trudomyslného romantika. Přitom nemohu říci, že by příběh nějak zásadně vybočoval ze zaběhnutých kolejí. O originální zápletce se mluvit nedá a dějová osa je natolik prošpikována všemožnými klišé, že vývoj událostí překvapí jen zapomětlivého jedince, popřípadě naivního blázínka. Přesto, anebo možná právě proto, jsem si užíval tuhle zamilovanou (tragi)komedii od první až po poslední stránku a to říkám jako člověk, jemuž povolání ústřední postavy bylo sympatické asi jako sledování kteréhokoliv pořadu Jaromíra Soukupa. Zachránil to ovšem svižný spád, příjemně svéhlavá hrdinka a v neposlední řadě zaslepený hrdina, který přes všechny své dobré vlastnosti neumí spočítat rovnici o nulových neznámých. Navíc jsem si ve finále i pobrečel, takže mise splněna se vším všudy.

48 22.09.2023

Smělý komiksový projekt, který tvůrci bohužel nezvládli obsahově ukočírovat. Vůle představuje fascinující svět alternativní historie, v níž Velká světová válka neskončila tak lehce, jak píší učebnice, ale konflikt se rozproudil na mnoha dalších frontách především pak vinou nápaditých vynálezů steampunkového rázu a samozřejmě za přispění magie. Osa příběhu spočívá na boji Ukrajiny za udržení si čerstvě nabyté svobody a nikdy nekončícím boji s ruskými bolševiky, v čele se soudruhem Leninem, arcinekromantem bez špetky slitování.
No řekněte, něco takového prostě musí být v jádru veselá četba, ne?
Jenže není. Výtvarníci v čele s Oleksijem Bondarenkem sice odvedli skvělou práci, ovšem scénář trpí snad všemi neduhy amatérského díla, ať už jde o nepřehlednost zápletky, kostrbaté dialogy, anebo nesmyslné díry v logice. Akční jízda se tak občas stává nečekaně nudnou záležitostí, přičemž čtenář zahraničním dějepisem nepolíbený se bude zmítat v dobře myšlených, ale nic neříkajících souvislostech.

23 21.09.2023

Michael Robotham má svoje světlé i stinné stránky a snad na žádné jiné knize to není znát tak markantně, jako tady. Umí vymyslet atraktivní zápletku, plnou záhad a nečekaných odhalení, stejně jako umí dokonale vykreslit charakterní postavy, ke kterým si i přes jejich nešvary najdete cestu. Slabinou je rozsah. Motiv zavražděné krasobruslařky by bez problémů vystačil na román o poloviční délce, jenže to je na současné asi trendy málo, a tak je příběh okořeněn spoustou osobních problémů hlavních protagonistů. Vlastně všechno kolem Evie Cormacové je jen omáčka, jež má navnadit na případná pokračování, což se následně podepisuje na gradaci vyšetřování, které postupuje skokově. Nemluvě o temné minulosti samotného Cyruse Havena, který tu navíc coby forenzní psycholog vystupuje pomalu jako hlavní policejní detektiv, což příliš nekoresponduje s reálnou kriminalistikou. A třebaže čtenář není ochuzen o napětí, ta autorská roztěkaná nerozhodnost mě po celou dobu vyprávění docela hodně rozčilovala.

42 11.09.2023

Těžko se mi Lady Baltimore přijímá jako volné pokračování série Baltimore, protože se s ní v mnoha ohledech rozchází jak pochmurnou atmosférou a stylem vyprávění, tak ve finále i celkovým pojetím. Zatímco lord Baltimore putoval chaosem stiženou zemí a postupně bojoval s démony v mnoholičných podobách, jeho nástupkyně Sofie se s vervou vrhá hned do protinacistického odboje a ve velkém válčí s Hexenkorps, čarodějnickou odnoží německých speciálních jednotek na košťatech, přičemž k ruce má nejednu mocnou bytost, která vždy v ten správný čas zasáhne do děje a zlo na hlavu porazí. Tenhle motiv se přitom v ději opakuje hned několikrát, až si jeden říká, jestli se páni autoři nezapomněli. Zároveň je charakter celého vyprávění určen moderní generaci čtenářů/čtenářek, takže je náležitě genderově vyrovnaný a nebojí se využít LGBT tématiky, aby své hrdiny dostatečně ozvláštnili. Teď ze mě nemluví zaprděný konzervatismus, ale skutečnost, že všeho moc škodí, obzvláště když je to okatě samoúčelné.

31 10.09.2023

Ona je to spíš tragédie než komedie, navíc mi chvilku trvalo zvyknout si na svérázné vyjadřování Sašovy babičky. Pak jsem si ale do její role obsadil Helenu Růžičkovou coby Marii Škopkovou z trilogie Slunce, seno ... a najednou všechny ty vulgarity na adresu dítěte získaly výrazně komičtější nádech. Přesto jsem měl při čtení nepříjemný pocit zábavy na účet cizího neštěstí, kdy je těžké rozlišit, která ze stran konfliktu je vlastně v právu. Samo vyprávění pak nestojí ani tak na zápletce, jako na postupném budování schizofrenní atmosféry strachu a lásky v kulisách socialistického Ruska, přičemž se bohudík příliš neotírá ani o ideologii, ani o soudobé problémy. Osmiletý chlapec popisuje čas strávený mezi starými rodiči, líčí jejich rozdílné charaktery, které vynikají především v dokonalé harmonii nekonečných výčitek a oddané lásky. Ovšem tou absencí děje mě kniha zklamala asi nejvíc, protože kromě několika historek na začátku se většina obsahu víceméně motá na místě, dokud nepřijde konec.

34 09.09.2023

Na to, že jde o třetího houslistu v páté řadě orchestru zvaném Marvel, mě Herkulovo představení docela bavilo. Teda až na ty vysvětlující vtípky, které jsou jak pro pitomce. On vůbec humor tady občas působí, že je cílený na pologramotné žáky večerní školy. Jinak ovšem jednohubka, která když už nic jiného, alespoň trochu nastíní, co je Hercules (ten Marvelovský samozřejmě) vlastně zač, ačkoli pravdou je, že to nejlepší, co jsem s ním kdy četl, byly týmovky s Adamem Cho, kdy se ti dva vzájemně naprosto dokonale doplňují.
Šestidílní Bohové Brooklynu nejsou vyloženě špatní, je to taková solidní pouliční řezačka šmrncnutá urban fantasy, navíc hezky dotvářející atmosféru zmaru, předcházející událostem Samotného strachu. Problém je, že jde o očividnou výplňovku bez větších ambicí, což dokazují i nelogické zvraty a odfláknuté charaktery vedlejších postav. Na druhou stranu, já mám pro tuhle tématiku smrtelného poloboha v kulisách velkoměsta docela slabost, takže v důsledku jsem byl spokojený.

29 07.09.2023

Standardní thriller, vyžívající se v popisu explicitního násilí na ženách, jež zpravidla končí nějakou tou nechutnou formou zabití. Že by to ovšem byla devíza vyprávění, se říct nedá. Jan Urban se chvílemi nechává toliko unést popisy krutého mučení a informací o komunitě BDSM, že úplně zapomíná na principy narativního oblouku. Policejní detektivové - komparz ze seriálu Kriminálka Kotěhůlky - mají tak v příběhu vlastně jedinou funkci, a to přijít na místo činu a blednout nad zločincovou brutalitou.
Další slabinou jsou vesměs nesympatičtí protagonisté, v tomto případě dvě ústřední postavy, kdy si jedna hraje na českou Kim Stoneovou a na nic nepřijde, a druhá na sarkastického dr. Grega House, který je ovšem pro svou velkohubost protivnější než osina v zadku. Překvapení bohužel nepřinese ani vývoj zápletky; vrah zkrátka zabíjí až do té doby, než se autor rozhodne příběh ukončit, což učiní obligátním šokujícím odhalením, jež je naneštěstí právě tak překvapivé, jako večerní západ slunce.

36 03.09.2023

Ačkoli název naznačuje sofistikovanější zápletku, v důsledku jde o sebraná čísla Detective Comics 742 až 753, na kterých se vyřádil Greg Rucka. Kratší epizody střídají delší, přičemž silný spojovací prvek je především konec události jménem Země nikoho a navazující vražda Gordonovy ženy.
Příběhy představují scenáristu v jeho počáteční formě a vy tak máte to štěstí sledovat, jak se Gotham Central pomalu rodí na svět. Zároveň tu ještě není kladen takový důraz na ostatní superhrdiny, takže zápletky mají spíš kriminálnější podkres a jejich hrdinou není zdaleka jen Batman; spoustu práce odvedou právě lidé z GCPD. V kontrastu s mnohem mladšími sériemi New 52 a Znovuzrození je vidět, jak právě tahle civilnost se umí čtenáři dostat pod kůži mnohem více než nové tváře, popřípadě nějaká zkáza města.
Album je pak doplněno sérií Turning Points kde už ke slovu přijde Ed Brubaker, ale vzhledem k tomu, že jde o takové psychologické jednohubky, o nějaké konkurenci k Detective Comics se ani hovořit nedá.

30 02.09.2023