triatlet komentáře u knih

Když už příběh spěje téměř k červené knihovně, tak z toho Segal se ctí opět vybruslí.

4 20.08.2012

Příběh studentské party trochu připomíná Poslední kabriolet. Segal opět umně dokáže proplétat milostné zápletky s profesními. Navíc velmi dobře, ale nenuceně popisuje i historické souvislosti (Izrael, komunistické Maďarsko). Přestože mi od poloviny knihy bylo jasné, kdo zemře, dočetl jsme se zaujetím. Pěkná je závěrečná heroizace obyčejnosti.

7 20.08.2012

"Kdo se honí za mocí, ten nabírá vodu čeřenem. Moc nikdy nesmí být cílem, ale vždy jenom prostředkem, jinak ubližuje."
Čtivý příběh z prostředí jedné advokátní poradny. Autoři rozehrávají několik příběhů, zobrazují prostředí advokátní poradny. Vtip se mísí s náznakem tragiky, velmi dobře jsou prokresleny postavy.

5 20.08.2012

U Šulcových románů oceňuji i autorovy doslovy, v nichž vysvětluje, které postavy zjednodušil, která fakta upravil pro potřeby románu.

11 19.08.2012

Paralelně odvyprávěný příběh o konci svobody v Československu (výborně zasazené známé repliky - např. Jana Masaryka) a o boji za nový stát Izrael. Nejvíce na mě zapůsobily příběhy Hadasy a policajta Sýkory.

11 19.08.2012

První setkání s tvorbou Jiřího Šulce. Zážitek - střídání vypravěčů, propracované charakteristiky.

6 19.08.2012

I když o heydrichiádě bylo napsáno hodně knížek a natočeno hodně filmů, tak jsem stejně četl s napětím. Čtenář sice ví, jak příběh skončí, stejně ale hrdinům z odboje drží pěsti. Jiří Šulc píše obdivuhodně - dokáže střídat vypravěče, detailně popsat určitou historickou událost.

29 19.08.2012

Prvních 30 stránek Přebytku něhy jsem se neorientoval, kdo vypráví, o kom vypráví, ale symbol ŘEKY mě strhl stejně silně jako proud vody. I když mi zpočátku vadily jednoduché věty a osamostatňování vedlejších vět přívlastkových, tak postupně jsem si zvykl a bral jsem to jako autorčinu snahu o zesílení syrového, naporcovaného pohledu na svět, v němž se ukrývají K/koboldové. Příběh sice autorka jakoby natahuje opakováním motivů, ovšem každé slovo má svůj význam, umocňuje ponurost, bezpráví. Druhá část - Přebytky lidí - je více epičtější a nápad, jak z mrtvoly udělat jednu ze stěžejních hrdinek, úžasný. Pohled prostřednictvím dvou vypravěčů je zajímavý, především donquijotské chování "knížete" Krvepolského. Závěr velice realistický.

10 11.07.2011

Smutnější osobní trable Havlíček ztvárnil s ironickou nadsázkou.

7 29.03.2011

Stručná, jasná vypointovaná kritika nešvarů kolem nás.
"Jsou to malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral. Já každou svou myšlenku tak dlouho hobluju, až je z ní epigram."
Za okupace se musely Havlíčkovy verše, ve kterých kritizoval církev, krále, vlast, múzy i svět, v čítankách zamazávat černou barvou, ale řadu jednoduchých veršů si lidé pamatovali. I když nejsou všechny Havlíčkovy myšlenky tak jednoduché jako ty o Vaškovi, který nemá chodit s pány na led, nebo o tom, že etymologický původ jména Rakous pochází od raků, podporovaly (a podporují) vlastenectví.
"Moje barva červená a bílá,
dědictví mé, poctivost a síla."

10 29.03.2011

Fantazie Marky Míkové se prolíná s poetikou.

3 26.03.2011

Nápadité propojení tří světů (reálného, snového a počítačového). Autorčin pohled možno zhlédnout ve Čtenářském deníku -

3 26.03.2011

Nonsensové pojetí nabízí množství výkladů.
Oceňuji kreativitu, s jakou Michal Pavlíček a Petr Nikolaev obrazově doprovodili hudební zpracování skupiny Stromboli v roce 1987.
Ve Velikém lalulá (viz zajímavosti) využívají Morgensternův autorsko-překladatelský komentář, v němž udává vazbu na šachovou partii.
Zpěv Báry Basikové doprovází děj a díky obrázkům se zhmotňují zdánlivě nesmyslná spojení. Stejně jako u Morgensterna je důležitá hra. A stejně jako všechny hry má šachová partie svá pravidla.
Především panoptikum zmítajících se černobílých figur na šachovnici umožňuje symbolický výklad hledání vlastního postavení. Choreografie střídá polohy figur a jejich přesně vymezený pohyb naznačuje ohraničení prostorem.
Kameraman Jan Malíř s režisérem Petrem Nikolaevem vystihli ve studiu atmosféru tajemné partie.
V Košileli (viz zajímavosti) baladičnost takřka erbenovskou navodí už úvodní předehra. Prostředí, kterým hrdinové prochází, dál baladičnost rozvádí: hřbitov, skalisko, les. V pětiminutové stopáži autoři odvyprávěli příběh prokletí. Vystihují osamocení, zlo, prokletí v podobě všudypřítomné smrti, i když se v hrdinčiných vzpomínkách reálně objeví až v samotném závěru. Symboly vody, ohně, jeřabin, kříže, kostnice nabývají svůj význam.
Podobně jako na začátku 20. století experimentoval Morgenstern, tak v 80. letech experimentovali Stromboli. I když jejich tvorba není - stejně jako Morgensternova - podbízivá, má nadčasovou platnost.
Na závěr citace Michala Pavlíčka ze stránek České televize: Frontman skupiny popisuje v seriálu Bigbít hudbu Stromboli spíše pocitově: "Stromboli bylo takový uzavření se do sebe, takovej ostrůvek, kterej v tý muzice najdeš, abys unikl… Byl to experiment, kde šlo o to vytvořit silný nálady se zpěvem Báry, který byly jak velmi citový, tak i velmi agresivní - byl to pokus s jinejma pěveckejma polohama, třeba s používáním techniky částečně operního zpěvu." A následně pokračuje: "Ty můžeš buď muzikou prezentovat to, co tě sere vokolo, dát do toho agresi a ukazovat to. Nebo se taky můžeš zavřít do svýho světa a necháš se unést hudbou, která tě vynese někam mimo ty okolní problémy. Já jsem ve Stromboli měl právě takovou tu druhou stránku, vedle klaunství a šaškovství Výběru, toho takovýho agresivního a rockovějšího pohledu, tady šlo o hodně citový věci."

8 20.03.2011

Už úvodní nápad nezastavovat pasažérům v Českých Budějovicích mě rozesmál. A v jedné kapitole paralelní vypravěči - Max a ovce, to byl nápad.

8 23.02.2011

I když pokračování Rodinky situovala Fan Vavřincová do dnešní doby, postavy se tam chovají, jako by ustrnuly v 70. letech. Nenápadité, nezáživné čtení.

5 23.02.2011

V 17 letech napsala Věra Němotová crazy komediální příběh, který se stal předlohou pro nezapomenutelný film. "Oléééé."

9 23.02.2011

Kniha psaná ještě o závodnici - "naší Kačce"...
Snad se ze své naivity ohledně MS v Liberci u Matesa také vyzpovídala.

3 23.02.2011

Jan Šmíd dokáže podobně jako Karel Kyncl zachytit duši místa, kde pracuje jako reportér.

4 23.02.2011

Odpočinková četba, v níž autor dodržuje pravidla detektivního žánru, která stanovuje a následně je porušuje. Jazykově svižné čtění. Závěrečné roz(h)řešení je zakomponováno vhodně.

7 15.02.2011

Segal píše poutavě. Popis lékařské mise v Africe je reálný. Pěkný je i motiv hudby. V závěru autor překračuje tenkou hranice směřující až k "červené knihovně", naštěstí se v epilogu vrátí o krok zpět k hudebnímu motivu. Na hodnocení má vliv i nenápaditý obal - obrovským zlatým písmem napsán titul, pod ním bílým písmem autor, z druhé strany univerzální fotografie autora...

4 15.02.2011