Tozbee komentáře u knih

Samotné komiksy mě zaujaly jen v polovině případů. Ale hvězdu navíc si zaslouží téma a jeho zodpovědné zpracování. Tyhle příběhy opravdu stojí za připomenutí, na formu nehledě.

1 26.03.2017

Podmanivé, nápadité, krásné!

1 26.03.2017

Neotřelý námět. Smutné příběhy prodchnuté surovostí i vlídností. Kresba mi připadala místy nepřehledná (barva by byla určitě lepší). Poslední příběh vytáhl mé hodnocení o hvězdu výš. Bohužel zcela opačný efekt měla otravná předmluva, která hned dvakrát zbožšťuje autora.

1 15.03.2017

Zajímavé podobenství o tom, co je v životě podstatné, podané neobvyklou formou - skrze příběh NĚKOHO, v rozvojové Asii nebo kdekoliv jinde na světě (neboť životní problémy je nutné překonávat všude). Hutný, odosobněný popis děje střídají "návody" na život - oboje nutí k pomalému čtení.

"My všichni jsme uprchlíci z vlastního dětství. A tak se, mimo jiné, obracíme na příběhy. A psát příběh, číst příběh, je prchání od stavu uprchlíka. Spisovatelé i čtenáři hledají řešení problému zvaného plynutí času, problému, že ti, kdo již odešli, jsou pryč a že ti, kteří odejdou, což postihne každého z nás, prostě odejdou. Byly okamžiky, kdy bylo možné všechno. A nastanou okamžiky, kdy už nebude možné nic. Ale v mezidobí můžeme tvořit."

1 03.01.2017

Mimořádný a nečekaný čtenářský zážitek. Holými, jednoduchými větami popisujícími pouze děj nutí autor čtenáře číst neustále mezi řádky, čímž se celý příběh více rozpíjí. Mě osobně autor přiměl malému Petrovi fandit a jeho otce si svým způsobem oblíbit, ačkoliv dospělý Petr už mě pouze iritoval a jeho otec ve mě vzbuzoval lítost. Promyšlené vyprávění a krásné životní moudrosti.

1 27.11.2016

Předchozí díly poněkud klamou tělem a z celé trilogie se v závěru vyklube něco trochu jiného. Alanova životní válka dalo by se říci. Občas sentimentální, trochu myšlenkově roztěkaná, ale schopná zaujmout a přivést čtenáře k zamyšlení nad bytím a k představám komiksových oken ze svého vlastního života.

1 18.11.2016

Poutavé deníkové zápisky členů posádky lodi Endeavour se autorovi podařilo doplnit neméně poutavým průvodním slovem objasňujícím dobové reálie, stupeň vědeckého poznání či vztahů účastníků této mimořádné plavby. Strhující čtení doplněné o úžasné ilustrace a náčrty mi dokázalo rozproudit imaginaci na plné obrátky a vyvolalo ve mě pocit, že historie světa se dělí na dobu před třemi Cookovými výpravami a po nich.

1 12.07.2016

Osvěžující knížečka. Svižné tempo vyprávění tří propletených, hluboce lidských příběhů prodchnutých náboženskými a "magickými" motivy.

"Přicházel každý večer a vždy byl jiný. Jednou měl oči modré, jindy zelené. Někdy hnědé. Jednou byl vysoký, jindy malý. Někdy byl i opilý a tehdy to šlo obtížně. Někdy také kouřil. Většinou nemluvil. A někdy jich bylo víc. Celkem se jí to líbilo. Když pršelo, čekala ve stodole. Chtěla stále znovu vědět, jaké to je v ráji. Líbilo se jí to. Velmi. Chodívala do kostela a děkovala Bohu, že je to tak pěkné."

1 27.04.2016

Myslím, že k tomu, aby byl člověk něčím fascinován, musí dané věci alespoň trochu porozumět. Díky autorům, jako je pan Mojžíš, získává mnoho lidí příležitost být fascinován vědou, což je velmi záslužné a potřebné. Kniha je velmi čtivě napsána i pro člověka, který v ní nehledá odpovědi na nastolené otázky, ale pátrá po způsobu, jak tyto odpovědi formulovat a zprostředkovat je přístupně a srozumitelně široké veřejnosti. Díky za ty nápady.

1 30.03.2016

Jedna z těch málomluvných knih, kde si (jako autor i čtenář) vystačíte s jednoduchými větami popisujícími, co postavy dělají a co říkají, aniž by bylo nutné dodat, jak se u toho tváří, cítí nebo nad čím přemýšlejí. Škoda že nemá kniha pokračování, které by situaci zmapovalo o 10–15 let později.


"Susedka z bloku oproti mala troch synov: najstarší mal devätnásť, stredný – sedemnásť, najmladší – pätnásť. Mala aj otca, bratov a muža. Nemala ani jednu dcéru. Teraz každé ráno ľutuje, že nadišiel nový deň. Má štyridsať rokov. Susedka z poschodia porodila dvoch synov. A dvoch by aj chcela pochovať. Túži iba po tom. Chcela by, aby ležali v Potočari. Ale najprv by musela nájsť ich kosti. Aj mužove."

1 26.01.2016

Perla mezi průvodci pocházející z doby, kdy v Sarajevu a dalších bosenských městech žila nezanedbatelná česká menšina. Publikace je ostatně zakončena dvaceti stranami dobových reklam na bosenské hotely, restaurace a lázně s českými provozovateli. Průvodce čtenáře seznamuje s významnými stavbami a podrobně informuje o vzdálenostech, počtech obyvatel, o tehdejších cenách (za ubytování, přepravu vlaky a fiakry ad.). "Vtipná" úvodní kapitola, vybraný jazyk, krásné doprovodné kresby a fotografie, včetně přiložené mapy Bosny a Hercegoviny, na které zaujme mj. tehdejší jihovýchodní soused země - Turecko.

1 22.01.2016

Téma výborné a je skvělé, že ho někdo zpracoval. Pokud by se něco podobného dělo dnes, myslím, že by nás to tak nepřekvapilo. Jsme naučení za vším vidět spiknutí, tajný komplot, vyšší zájem... jsme i poměrně cyničtí a nejeden by na adresu poškozených utrousil něco ve smyslu: "A co jste čekali." Ale umím si představit, že po 2. světové válce bylo pro většinu nemyslitelné, že by se stát postavil za bývalé nepřátele a rozvraceče. Nedokážu si představit, jak skličující to byl pocit pro ty, kdo se snažili domoci práva, zadostiučinění nebo alespoň odpovědí na otázky.
Způsob, jakým je kniha napsána, mě však neoslovil. Opakování vět, časté řečnické otázky, různá zvolání a poznámky na okraj, skákání v čase, zbytečná řečnická dramatizace,... To vše na mě působilo rušivě, otravně a celkový obraz jsem si paradoxně skládal mnohem obtížněji.

1 22.01.2016

Jakkoliv jsou snímky zajímavé (mnohdy velmi!), autor a nakladatel si mohli dát s knihou více práce. Faktů, dat, příběhů a zajímavostí se dá k osvětimským fotografiím napsat spousta - místo toho se v popiskách objevují stále týtéž informace (navíc "opsané" z hlavního textu), čímž se stává čtení únavným. Také snímků postávajících, stále stejných důstojníků je podle mě v knize nadbytek. A hlavní text je navzdory chronologicky uspořádaným kapitolám strukturován poněkud chaoticky.

1 18.01.2016

Mimořádný zážitek. Oceňuju různé tempo vyprávění, neobyčejně vtipnou postavu Le Cagota, postřehy srovnávající východní a západní kulturu a hodně ostré poznámky na adresu Američanů, z nichž mnohé bohužel pasují i na nás.
Nesedl mi nepřehledný úvod knihy s až kabaretně jednajícími postavami, nevěrohodné jednání MS a CIA a Helova čísla.
----------------------------
"Nikolajovi ani tak nevadila jejich otravná představa rovnosti, jako spíš jejich kulturní pomatenost. Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením – zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
"Trhla sebou a odtáhla se od něj. Vida, pomyslel si. Skromná žena. Nejspíš panna. Tím lépe. Panenství je pro Araby důležité, neboť se – a dobře vědí proč – bojí srovnání."
"Le Cagot: ’Nejspíš byste vůbec nepoznali, že nejsem rodilý Američan, co? Tedy čistě z hlediska přízvuku myslím. Ale jakmile lidi spatří tu čistou pravdu v mých očích a zaslechnou hudbu mých myšlenek, všechno je prozrazeno. Poznají, že Američan být nemůžu.’"

1 18.10.2015

"Já chci dělat něco jiného, ostatní chtějí dělat něco jiného a přitom všichni děláme to samé."
Smutné poznání mnoha cestovatelů.
Kniha je tak neobyčejně čtivá a sugestivní, až je mi nevydařeného filmového zpracování s neskutečně hloupým soundtrackem líto. V knižním popisu života na pláži postrádám prostor pro partnerské vztahy, kterým by se přitom nebylo možné vyhnout a byly by pro život komunity (dle mého skromného soudu) hodně určující.

1 29.07.2015

Chytré, věcné a s potenciálem předat čtenáři silný "cestovatelský" zážitek i po několika staletích.

"Vzbuzujeme v nich chtíče a vozíme jim možná i nemoci, jež dříve nepoznali a jež jsou dobré toliko k tomu, aby rušili šťastný klid, kterému se oni a jejich předci těšili. Pakliže někdo popírá pravdu tohoto tvrzení, nechť mi řekne, co získali domorodci v Americe obchodem s Evropany."

1 29.07.2015

Přečteno jen pár stran, které mě odradily příšerným překladem, kvůli kterému nešly některé věty ani pochopit.

No páni. Nečekal jsem to, ale dostalo mě to. Užíval jsem si okamžiky poznání, jak klikatá (byť nedlouhá) cesta vedla k současné podobě výpočetní techniky, operačních programů a zejména internetu, který taky mohl vypadat úplně jinak. Z knihy si odnáším uvědomění, že rozšíření zásadních užitečných inovací je sice téměř vždy zaručené, ale smetanu slízne pouze ten, kdo se o to rozšíření zasadí. A že hlavní boj se odehrává právě v této rovině.

„Úspěch rodí pohodlnost, pohodlnost rodí neúspěch.“

29.08.2018

Hvězda dolů (spíš dvě!) za katastrofální obálku, další za chyby ve slovenském vydání – ani jedno bohužel neumím odpouštět, neboť obojí mi příliš kazí dojem z knihy. Z knihy, která už tak obtížně zápasila o mou pozornost. Rozumím snaze popsat jedovatě sarkastickým jazykem (ne)smyslnost procesu, kterým EU realizovala pomoc v poválečné obnově Bosny a Hercegoviny. Oceňuji umné a často vtipné vpletení bosenských reálií a historických vsuvek do „příběhu“. Bohužel tyto momenty vyvažuje stejné množství křečovitých pokusů o totéž. Ale zásadním minusem je pro mě nepochopitelná forma knihy postavená na mailech žárlivému milenci hlavního protagonisty. Neustálé vyvracení podezření z nevěry bylo neskutečně otravné, navíc završené trapným finále: „OK, klidně se necháme opíchat, hlavně když už vypadnete.“

„Naša tunajšia misia nie je zameraná na pomoc obetiam vojny v Bosne, jej cieľom je návrat utečencov z Európskej únie, ktorí už pridlho žijú z našich sociálnych dávok. Prednosť pri zamestnávaní majú preto takzvaní navrátilci. Skutočnosť je taká, že sú schopnejší. Naučili sa jazyk, nemajú tiky, nestrhávajú sa, keď dakde praskne detský balón, a k tomu dokázali, že sú inteligentnejší, keď zavčasu zutekali ďaleko od vojny. Majú vypestované pracovné návyky, sú disciplinovaní, namiesto bomb a pušiek ovládajú počítače.“

29.08.2018

Thoreauovi věřím každé slovo, věřím mu jeho upřímnost. Akorát se míjím s předpokládaným účinkem. A to jsem jeho ideální cílová skupina, která se do Chůze pustila s očekáváním najít podpůrné argumenty pro tezi "chůze je super". Vysvětluju si to tak, že se Henrymu, mistrovi světa v chůzi, pouze nepodařilo nadchnout "začátečníka", kterému je na míle vzdálený. Zkusím přidat do kroku.

"V literatuře nás přitahuje jedině nespoutanost. Co je svázané, je nezáživné. Na Hamletovi i Iliadě i na ostatních dávných eposech a mýtech nás okouzlují právě ony neumělé a neochočené myšlenky, ne ty naučené ze školy. Stejně jako je divoká husa mrštnější a půvabnější než husa domácí, je taková i divoká - neusedlá- myšlenka, jež noří se z mlhy a přelétá slatiny."

08.10.2017