topi80
komentáře u knih
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Pavla Koláře známe jako toho, ke komu jdou špičkoví sportovci, když mají nějaké chronické potíže. Já se na ni podívám z netradičního úhlu pohledu, protože jsem v ní jako rodič autistického dítěte objevil i mnohé poznatky právě pro nás, ačkoliv se v knize slovo "autismus" vyskytuje maximálně tak pětkrát. Jenže první půlka této knihy je pro nás, rodiče dětí s nejrůznějšími vývojovými poruchami jak stvořená. Srozumitelnou lidskou formou (jako kdybyste s Pavlem Kolářem seděli u piva) se dozvíte o propojení mezi vývojem pohybovým, komunikačním a duševním. Jsou tam vynalézavé způsoby, jak zanalyzovat nějaký konkrétní problém. Třeba s čím mohou souviset některé případy "nešikovnosti" a jak to odhalit, popř. jakým směrem zaměřit následné učení. A proč nemá smysl děti učit mluvit dřív, než zvládne určité fyzické úkony. Přečtení té knihy může ušetřit spoustu nervů i zbytečné práce a naopak nasměrovat správným směrem. Z toho vyplývá, že kniha určitě není jen pro rodiče, jejichž děti mají potíže s pohybem a motorikou, ale skutečně může být přínosná pro všechny. A na rozdíl od jiných knih se zde opravdu nemusíte soustředěně prodírat kadencí odborných termínů. To, co jsem napsal, se týká první poloviny knihy, ta druhá už je o něčem jiném (spíše o tom pohybu a nějakých těch specifických zážitcích z praxe Pavla Koláře).
Příběh zmrda 2: Držkou na zem
Pan Káč
Půlka druhého dílu se nese v podobném duchu jako ten první. Pavel je o něco rozumnější, snaží se vyhýbat riskantnějším akcím a dává přednost drobné kriminalitě. Tedy, drobné z hlediska kvality, nikoliv kvantity. Z minulosti se nám vrací mnoho starých známých s novými pokušeními, s mnoha se ale nesetkáme, což je trochu škoda (zajímal by mě další osud Jitky, Petra a dalších). Odlehčující ráz a trochu humoru dodává ději věrný parťák Láďa se svou posedlostí šlapkami. V polovině knihy však začíná jít do tuhého a při mnohých situacích skutečně tuhne krav v žilách a čtenář se ocitá přímo v dění. A to autor Pan Ká není žádný Klostermann nebo Jirásek, nezdržuje se popisem reálií, ale jeho stručné vyjadřování bohatě stačí k tomu, abyste se ocitli v cikánském doupěti v Praze nebo cítili atmosféru v autě se světskými. A do největších průserů padá ve chvíli, kdy se rozhodne k vlastní nápravě. A na samém konci přijde takový kolotoč, že těch posledních pár desítek stránek přečtete na jeden zátah, to vám mohu garantovat. A když si říkáte, že je po všem, připravil si pro vás autor opravdu pěkně vypečený konec.
Moje abeceda
Josef Lada
Několik stručných básniček. Stručných tak, aby přitáhly pozornost k obrázku. Ale moc pěkné.
Příběh Zmrda
Pan Káč
Knihu jsem našel pod stromečkem a za 3 dny byla přečtena. Autor vskutku neztrácel čas a během stránky a půl bylo ohledně hlavního hrdiny jasné, s kým máme tu čest. Leč upřímnost, přímočarost, do jisté míry vtip a samozřejmě ich forma zapříčiňují, že čtenář vypravěčovi po většinu děje fandí, což je dáno i tím, že se povětšinou dostává do konfliktu s ještě horšími existencemi. Nutno ale říci, že jsem několikrát ve zkoušce svého čtenářského charakteru obstál, a to třeba ve chvílích popisu dobrodružné cesty s teplým kamioňákem do Hamburku (moc jsem si přál, aby tu gay děvku musel dělat) či na samém konci. I když se děj točí v kruhu kolem všelijakých čórek, vykradaček a kurev, autor skvěle pracuje s novými motivy či útržky příběhů, které se do děje zase vracejí, stejně jako vypečené postavy všeho druhu, takže jsem se od knihy doslova nedokázal odtrhnout. Gramaticky citlivějšího čtenáře je třeba upozornit, že kniha absolutně ignoruje i ta nejzákladnější gramatická pravidla (v čele se shodou přísudku s podmětem), kupodivu mi to po chvíli přestalo vadit, vlastně to tím bylo ještě o něco autentičtější.
Můj bratr je mimozemšťan
Florent Bénard
Ačkoli je autismus diagnóza, která radikálně změní život celé rodině, obvykle mají tyto vyprávěcí knihy o autistech pozitivní vyznění. Ono to asi ani jinak nejde, neboť kdyby si vypravěč nenašel i tu pozitivnější stránku věci, asi by se z toho musel zbláznit a ne psát knihy. O této knize to platí ještě více než o jiných, neboť tyto příběhy mohou těžko mít happyend. Tady se to podařilo zejména z toho důvodu, že Samuel patří k těm málo případům, kteří si své místo ve světě našli a při obrovské vůli v něm dokáží fungovat. Ze značné části i díky tomu, jak se ke svému autistickému členovi postavila rodina. Pokud patříte k rodinám, které mají doma takové dítě, tak právě tato kniha patří k těm nejpozitivnějším, které na dané téma byly napsány.
F. L. Věk I.
Alois Jirásek
Na Youtube se objevilo jako audiokniha dílo, podle kterého vznikl můj nejoblíbenější seriál (ten odpovídá právě prvnímu dílu Jiráskova románu). A tak jsem neváhal. Je tedy pravda, že při poslechu mi před očima běžely záběry z onoho černobílého skvostu, neboť ten je takřka dokonalým detailním přepisem knihy. I když rozdíly tady jsou. Třeba zamilovanost Františka do Paoly, stejně jako z toho plynoucí "rivalita" s Thámem, které jsou ústředním motivem několika kapitol, jsou v seriálu značně zjemněny, stejně jako Františkova mladická nesmělost. Bavilo mě sledovat jak tyto mírné rozdíly, tak i ty doslovné a do detailu do filmové řeči převedené scény. Snad mě to přiměje, abych se pustil do pokračování, které už zfilmováno nebylo.
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.
Dva roky prázdnin
Jules Verne
Moje generace je odkojena stejnojmenným seriálem, který si však z této knihy vzal jen malý zlomek námětu. Říká se, že kniha je vždy lepší, tady to platí ještě víc než u čehokoli jiného. Je tady čas seznámit se se všemi účastníky, jejich charakterem, jejich přístupu k situaci, která je potkala. Trochu mě štval ten mirkodušínovský klaďas (tuším Briant nebo tak nějak), takže jsem tak trochu sympatizoval s domýšlivým Doniphanem, či jak se jmenoval.
Na autismus jedině autibiotika
Eliška Antošová
Nejrůznějších blogů i skupin na sociálních sítích, kde si rodiče porovnávají své strasti, je mnoho. A tohle je jeden z ucelených příběhů, psaný čtivou formou. Autorka se občas pustí i na hodně tenký led a nebojí se podělit ani o hodně temné myšlenky. Každá radostná chvíle je vykoupena obrovským úsilím, které předcházelo snaze jí dosáhnout. My máme jednoho autistu plus jednoroční batole (doufejme, že tomu se to vyhne), k tomu servis obou babiček a všichni toho máme docela dost. Vůbec si nedovedu představit to, co dělala rodina autorky - vzít všechny tři děti najednou na výlet nebo dokonce na dovolenou k moři. Kniha je každopádně čtivá a každý rodič autisty tam najde asi i kousek svých myšlenek.
Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát
Naoki Higašida
Pokračování knihy "A proto skáču". Už k nám nepromlouvá 13letý autistický chlapec, ale dospělý muž. Kniha je obsáhlejší, těžkopádnější, vážnější a rozhodně je zajímavou exkurzí, kam se život toho 13letého kluka z minulé knihy ubírá. S čím se dokázal vyrovnat, do jaké míry se do sebe (ne)umí postarat a hlavně, jaké překážky mu v běžném životě činí činnosti, které jsou pro ostatní úplně běžné. A na závěr nás potěší velmi povedenou povídkou.
A proto skáču
Naoki Higašida
Plný počet, zcela bez diskuse. Naprosto originální a neotřelé poučení přímo od neverbálního autisty, který nabízí vhled do svého myšlení. Vysvětluje, proč v některých situacích nedokáže ovládat své chování, proč jsou pro něho některé zdánlivě jednoduché věci obtížné či přímo neřešitelné, proč, ač je evidentně neuvěřitelně inteligentní, nedokáže být samostatný. Neocenitelná pomůcka pro všechny rodiče, kteří se prostřednictvím svého dítěte seznamují s autismem. Kniha vlastně poskytne návod na to, co u malého autisty moc neřešit (jelikož je to zbytečné a marné) a na co je třeba možné se zaměřit. Těší mě, že knihu dle zdejších komentářů čtou i lidé, kteří autismus v rodině neřeší, přesto se ale domnívám, že stoprocentní pochopení se může dostavit jen u lidí, kterých se to týká. To slovo PROTO v názvu knihy je vlastně klíčové. Protože u mnoha odpovědí jsem si opravdu řekl: "Aháá, tak proto to dělá!"
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Než se do hodnocení knihy pustím, rád bych předeslal, že patřím k metalistům, tudíž k těm, kteří se také vždy vůči Gottovi vymezovali, čili knihu a jejího autora nehodnotím z pozice Gottova fanouška. Nicméně škvár, který Pavel Klusák předkládá, je jenom přetlumočením pavlačových drbů okořeněných touhou autora zatancovat si na Gottově hrobě a získat si tím trochu pozornosti. Povrchní bulvární styl složený v lepším případě z drbů, v horším případě z domněnek, ale nejčastěji z touhy převyprávět to rádobyšokujícím způsobem a získat si tím pozornost. Předpokládám, že Pavel Klusák bude příbuzným "filmaře" Víta Klusáka, který podobný postup aplikuje při tvoření svých "dokumentárních filmů".
Červený a černý
Stendhal (p)
Ač dílo reflektuje tehdejší společenskou situaci a mnohé dialogy kvůli tomu nemohou dávat současnému čtenáři smysl, hlavní hrdina se svým okázalým vnitřním pohrdáním vrstvami, mezi které se všemi silami snažil dostat, je dodnes nadčasovým předobrazem všech pokryteckých patolízalů. Možná i díky tomu ta kniha, které by nadčasovost nikdo neprorokoval, dodnes přežívá mezi klasikami.
Sex, drogy a islám
Martin Konvička
V podstatě soupis blogů, které spojuje téma ideologie, která už 1300 let ničí životy nemuslimů, ale i svých vlastních vyznavačů a která, co do škod na životech a na duši, nemá v dějinách lidstva konkurenci. Pohled Martina Konvičky je zajímavý v tom, že islám nekritizuje z pohledu konkurenčního náboženství ani z pohledu nějakých dogmatických ideologií, nýbrž z pohledu typického liberála (neboť právě liberalismus je islámu pravým opakem). Hovoříme o tom skutečném liberalismu, nikoliv o tom, co je dnes liberalismem nazýváno. Z knihy je patrné, jak jedna ideologie, kterou si jako zástěrku pro své genocidní choutky vymyslel před stovkami let jeden negramotný psychopat, dokáže už po několik staletí probouzet v každém svém vyznavači to nejhorší ve všech aspektech života a chování a má potenciál zničit i tak vyspělou a ještě před lety racionální civilizaci, jako je ta, kterou v současnosti nazýváme Západem.
Cesta z nevolnictví
Petr Hampl
Sociolog Petr Hampl a jeho pohled na současnost a budoucnost naší civilizace, který při objektivním pohledu a vzetí v potaz všech aspektů současného vývoje není vůbec radostný či optimistický. Přečtení knihy je takové pohlédnutí faktům do tváře. Pro ty, co jsou naladěni na světlé bruselské zítřky, čtení dozajista nesnesitelné. Pro nás, kteří máme schopnost vyhodnocovat situaci, rovněž nejde o čtení příjemné. Ale o to víc přínosné a inspirující.
Život ve Třetí říši
kolektiv autorů
Člověku by vlastně ani nedošlo, že život v Německu se tehdy skládal i z jiných věcí než hajlování, pochodování, plynování, střílení a genocidy. A právě o tom pojednává tato kniha.
Osud trůnu habsburského
Jan Galandauer
Pokud si chce člověk trochu ty Habsburky ucelit v jednom sledu, může být tato kniha pro tyto účely vhodným průvodcem.
Letadlo z Pisy obsazeno
Karel Malina
Zajímavá sonda do toho, jak se kdysi dělaly sportovní reportáže, mě to však trochu nudilo.
Zlato z bahna a kamení
Pavel Novotný
Je to už hodně dávno, co jsem to četl, ale ještě dnes si pamatuji, že po přečtení knihy jsem se cítil zmáčený deštěm, zaházený bahnem a ušpiněný olejem. Takže asi dost dobré.