Tony86 komentáře u knih
Prvních několik stránek byla klasická motivační věc, kde se opakuje stále to samé a připomíná, kolik lidí se už do výzvy "připojilo". Pak už je to lepší a autor připomíná, že pesimismus a komentování negativních věcí nikam nevede a je třeba to mít na paměti. "Než promluvíš, zvaž, jestli tvá řeč bude lepší, než-li ticho"
Dárek 11leté neteři. Úvod mě tak chytl, že jsem si ji před předáním musel přečíst sám. Geniální. Čtivé, zábavné a to i zásluhou skvělého překladu.
Tento žánr asi není pro mě nebo je to tím, že jsem předtím četl klasiku, co měla hloubku, nebo jsem se nesoustředil a chtěl to mít rychle za sebou - to poslední určitě. Bylo to slabé. Mimochodem autor se prozradil, že automobil viděl jen z dálky - Evelyn na autě svých pronásledovatelů vypustí vzduch na všech kolech, to jí nestačí, vypustí ještě vodu a dokonce i olej! Pak se zjistí, že neumí moc řídit a po žebříku leze poprvé v životě.
Můj první Čapek. Styl, jakým je kniha psána, mi nesedl a byl jsem rád za každý obrázek; těmi je kniha doslova napěchovaná, jsou krásné a dotváří nebo vlastně jsou tím hlavním, co mě přeneslo na sever, dýchalo na mě a vytvářelo atmosféru - úžasná země nekonečných lesů a skal, ale už i vytrácejícího se způsobu života Laponců.
Po skvělém Šťastném Jimovi jsem si myslel, že Amis bude můj oblíbený. Tohle je skoro ztráta času a papíru; jakoby autor prostě MUSEL něco napsat. Nějakou hloubku jsem v tom nenašel a na dovolenou bych to už vůbec nebral.
Skvělá kniha, jen mi nejde do hlavy proč ji tady doposud nikdo nehodnotil a proč je heslo "Ota Hora" Googlu skoro neznámé? Přitom min. v letech 45-48 byl jedním z hlavních, kteří upozorňovali na postupnou komunizaci Československa. Svědectví je rozsáhlé a detailní a je proloženo spoustou citací jiných osob; nejvíc mě dostala 629. interpelace o poměrech v bývalém internačním táboru v Kolíně. Chystám se na druhý díl, až seženu.
Po vzrušujících bojích lásky s kouzelnou Fotis se Luciovi obrátí život naruby a jsa trýzněn svými majiteli mu jde mnohdy i o život a co hůř, jednou i o mužství a to už spíš chce ze skály skočit sám, umřel by "alespoň celý". :D Na mnoha místech mě příběh rozesmál, archaická čeština je výborná. Jen ta poslední kapitola...
Sebráno z knihobudky a rychle i vrátím. Dost ilustrací mě rozesmálo, ale informační hodnota nula! Byla škoda překládat.
"Halucinogenní", tohle slovo pode mnou už někdo použil a objevuje se několikrát i v knize a asi tam není úplně bezvýznamně. Příběh mě upoutal od samotného začátku, ani ne tak co se dálo, ale svým košatým stylem vyprávění. Ovšem jak jsem pokračoval, začaly mi vadit ony bohaté rozbory jak prší a jak fouká a jak toto působí na hlavní postavu - na jeho tělo, na jeho mysl, na jeho duši a na jeho ducha... snad jsem nic nezapomněl. :) Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Místy to autor žene opravdu do extrému, taky si umím představit, jak těžký musel být překlad, najít ta vhodná slova. Jo a mohlo se to jmenovat prostě Malicroix, stejně jako originál; totiž zmínka o dlani a pahorku je jen na jednom zcela nevýznamném místě.
Přečetl jsem tři čtyři kapitoly a zalistoval dál, abych zjistil, v jakém duchu se to odvíjí - stejně. Není to román, jsou to takové detailně popsané paměti; víte přesně kolik oken mělo stavení, co dostali psi k obědu, kolik rýže zůstalo v talíři a která myš si které zrnko odnesla. Pokud jde o dialogy, jsou to vzpomínky a vesměs asi v ostravsko-polském nářečí (ze kterého já osobně rostu).
Příběh z doby a prostředí, které je současnému člověku v našich končinách vzdálené a zapomenuté. Holka už v 8 letech šla do služby jako chůva k dítěti. Jiná doba.
Čteno po dlouhé době podruhé. Skvělá dobrodružná kniha, drsná a surová. Humphrey dostal v životě lekci, o které se mu ani nesnilo. Z pohodlí a tepla domova to bylo zajímavé a příjemné sledovat. :)
Čekal jsem jednoduché čtení na dovolenou bez větší hloubky. Hlavní linka příběhu taková i byla, zároveň však, i přes jednoduchou zápletku, bylo zajímavé sledovat, jak se děj vyvine dál. Onu hloubku navíc přidávaly jemné náznaky v pozadí - skrytá část příběhu vyplyne na posledních pár stránkách. Chválím český název titulu, původní anglický doporučuji vyhledat až po dočtení.
Pán v pozdějším věku se rozhodl psát a zhmotnit paměti z mládí jako čerstvě promovaného lékaře. Jsou to jednoduché povídky na úrovni maturanta, které trpí o to jednodušším umělým překladem (1. vydání) - čeština je nepřirozená a slovní spojení neobvyklá.
Kniha za 5 kaček. Po krátkém úvodu jsem ji bral s velkým očekáváním. Brzo jsem zjistil, ze románová složka je tady minimální a obsah hlavně historický. Nadto je sloh archaický a tak náročnější. Až posledních pár stránek, kdy jde do tuhého, mě probudily. Zbytek záživný moc nebyl.
Autor evidentně velmi dobře rozuměl přírodě a leccos zažil. Hlavní postavou je mimořádně houževnatý člověk, který si šel za svým cílem, kterého nedosáhl, ale smířil se s tím.
Pochopil jsem to tak, že matné vzpomínky bylo pro lepší prodejnost vhodné okořenit a popustit uzdu fantazii, jak jinak by Jeannette byla ve svých třech letech schopna přesně střílet tátovým revolverem? Tady jí to nejvíc ujelo. Je to takové slabší oddechové čtení bez nějaké hloubky, opravdu taková dlouhá slohovka. Ke konci mě napadlo, jestli mám vůbec zapotřebí číst příběh rebelských problémových rodičů co se hledali, až se našli.
Pojmenování románu se hrubě míjí s příběhem. Tragédii ztráty dítěte autor pravděpodobně zažil, jako všechno, o čem kdy psal (soudě podle doslovu). Literární průměr hodný návratu do knihobudky.
Knihu jsem chtěl už v úvodu zahodit, ale jako rozečtenou jsem to vydržel, trvalo to však dlouho. Absolutně nezáživné čtení od začátku do konce. Snad i milovníci tématu budou zívat.
Je tu vidět pokrok oproti Otci Goriotovi, stále je to ale dílo zdlouhavé a nezáživné. Peníze, peníze, peníze, směnky, dluhy, půjčky, póřád dokola... A vztahy. Je to archaické čtení. Napříště si Balzaca rozmyslím.