ThePetinka komentáře u knih

Po delší době jsem se opět dočkala pokračování své oblíbené série o automechaničce Mercy. Musím přiznat, že na knihy od Patricie Briggsové jsem tak zatížená, že i kdyby kniha stála za prd, byla bych z ní nejspíš stejně nadšená. Nemusíte ale mít strach, protože za prd tedy opravdu nestála. Byla výborná, ostatně jako všechny předchozí díly.
Knihou nás provází naše stará známá Mercy, nicméně v několika případech tu také nově narážíme na to, že příběh vypráví její manžel Adam. Autorka s velkou precizností vykreslila Mercyinu povahu už v předchozích dílech, takže nyní sledujeme, jak se mění pod vlivem svých nových rolí - manželka, družka alfy vlkodlaka, nevlastní matka. Na druhou stranu však Mercy zůstává stále stejně odhodlanou ženou, silnou a schopnou bránit se veškerému příkoří, které jí život přináší, což je nesmírně sympatické.
Na pozadí příběhu se zároveň odehrává docela jiná a mnohem větší hra - veřejnost musí přijmout fakt, že vlkodlaci nejsou jen postavy z fantasy příběhů a je celkem nasnadě, že se to mnohým nelíbí. Zároveň zjišťujeme, že Fae, kteří vystoupili na veřejnost už v předchozích letech, tento boj prozatím vzdávají a téměř všichni mizí v obrovských rezervacích (které mizí s nimi). Mercy tak zdánlivě přijde o svého učitele a přítele, železného faeho Zeeho.
Příběh je jako vždy plný akce a je zamotaný až do poslední chvíle. Rozuzlení zápletky mě poměrně překvapilo, protože nic nenaznačovalo tomu, že směřuje právě k takovému závěru. Přiznávám, že mě docela potěšilo, jak málo průhledný děj byl.
Kniha se mi četla dobře, nicméně, stejně jako u předchozích dílů, jsem měla místy pocit, že je špatně přeložená (nebo prostě nepracuje s češtinou tak, jak by měla). Několikrát jsem se zarazila nad tím, jak se ve větách opakují tatáž slovesa apod. Na zážitku mi to ale nikterak neubralo, protože až na tento drobný detail jsem si příběh vychutnala. Pochválit musím i krásnou obálku.
Všem fanouškům moderní městské fantasy musím tuto knihu určitě doporučit. Mezi hlavní výsady autorky totiž patří i fakt, že všechny její příběhy, byť na sebe časově navazují, mají vždy uzavřený děj. Můžete tedy začít číst klidně od posledního dílu a o nic nepřijdete

3 22.03.2014

Nad tohle knihou jsem seděla už jednou, ještě v době, kdy jsem před několika málo lety měla o prázdninách brigádu v knihovně. Tehdy jsem ale přečetla jen jednu povídku a pak přišla paní, která si knihu velice drze půjčila domů. Teď jsem o ni zavadila pohledem na praxi v Bibliobusu a řekla jsem si, že do toho půjdu znovu. Udělala jsem dobře.
Kniha je tvořená několika povídkami (asi 8), které jsou vesměs dost vtipné. Nevím, jestli to je černý humor, nebo jestli je to ten typický anglický humor či kobinace obojího. Nicméně je to druh zábavy, na jaký u nás asi nejsme moc zvyklí. První povídku jsem si musela přečíst dvakrát, než mi došlo, co konkrétně je na ní tak zábavného.
Knihu bych vlastně rozdělila na dvě poloviny, kdy ta první se mi líbila hodně a ta druhá už méně. Samotná povídka Léčba neklidem mě absolutně nenadchla. Zcela naopak tomu bylo u povídky s mluvícím kocourem, nebo povídka Stredni Vaštar.
Pointy povídek mě občas úplně odrovnaly, protože se rozhodně nedá říct, že bych od začátku tušila, jak celý příběh dopadne. Je to vtipné, čtivé a rychle to odsýpá, a když k tomu přidám právě onu nepředvídatelnost, tak z toho ve finále vyplývá bezvadná kniha

3 09.12.2013

Když jsem se ptala holek ve škole, jak se jim tahle kniha líbila, prohlásili, že "byla fajn". Tak jsem se do ní pustila, aniž bych tušila, že fajn, je pro většinu lidí jen tím, že je krátká. Bože, to je snad první kniha ze seznamu povinné četby, které mě totálně zklamala.
Byla psaná takových tím naprosto idiotským způsobem, myslím, že kdyby můj brácha dostal body, které v textu musí být (příchod k tůňce, příchod na statek, příchod Curliho…), tak by to byl schopný slátat dohromady lépe. Neříkám, že téma nebylo zajímavé, o tom žádná, ale napsané to bylo zvláštně. Asi to tak napsal schválně! Proč, proboha? Hrozně jsem se u toho trápila, skoro jsem to vzdala a to má kniha jen nějakých 50 stran.
Kromě toho, že v knize hrozně navztekala ještě jedna věc. Všichni tam měli svoje jméno, to tak v knihách většinou bývá, kromě Currliho ženy. Co to má za logiku, aby byla prostě jen "Curliho žena"? Vždyť byla důležitější, než kdejaký kočí, který měl ovšem jméno Slim a byl tuze náramný!

3 09.12.2013

Hlavní hrdinka Kiara je sympatická mladá slečna, kterou jsem si hned od samého začátku oblíbila, připadala mi totiž taková normální. Žádná přehnaně inteligentní kráska, které leží u nohou celý svět. Ne, normálně děvče, které svůj život dělí mezi kamarádku, tancování, školu, svého pěstouna a tajemného muže, který ji doučuje magii přetváření hmot.
Velmi sympatické je i samotné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Kouzla a magie k němu patří stejně samozřejmě, jako draci, gryfové a magická vysoká škola. Myslím, že každý, kdo knihu čte, musí alespoň na okamžik zatoužit po tom, aby se na chvíli ocitl v Erilianu a zaskočil si tam do lázní.
Příběh je velmi čtiví, i když je pravda, že je poměrně lehce odhadnutelné, jak dopadne. Z počátku mě to trochu rozptylovalo, ale čím hlouběji jsem se do knihy začítala, tím menší problém jsem s tím měla. Kniha sice nepatřila mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, nicméně myslím, že je to velmi příjemné počtení, doprovázené nádhernými, i když bohužel pouze černobílými, ilustracemi.

2 30.01.2014

Příběhy Septimuse Heapa jsem četla jako mladší a už tehdy mě velmi bavily, nicméně nyní, když jsem se k nim po letech vrátila, odhalila jsem v textu nespočet zajímavostí a musím přiznat, že jsem z knih okouzlená stejně, ne-li více, než před lety. Nakladatelství Jota si navíc moc hezky pohrálo s vazbou a ilustracemi, takže čtení je hotová pohádka.
Na knihách mě nesmírně baví, jak jedna dějová linka plynule přechází v druhou, nic nepůsobí nepatřičně a člověk má pocit, že knihy na sebe navazují, i když jsou většinou uzavřenými jednotlivými příběhy. Nejspíš je to tím, jak krásně si umí paní Sageová pohrát s vedlejšími postavami, skoro by se dalo říct, že je výborně recykluje. Postavu A použije v prvním díle, pak se jí hodí ve třetím a čtvrtém, pak zmíní postavu B, které se jen okrajově dotkla v druhé knize… Čtenář v důsledku toho odhaluje stále nové a nové životní osudy, hledá si své oblíbence a stále se má na koho těšit.
Výprava za hrdinstvím je už čtvrtým pokračováním a já s údivem sleduji, že autorce stále nedochází výborné nápady. Je velmi originální a také vtipná, mám ráda její dlouhé a složité věty, nad kterými se člověk prostě musí bavit. Jen mě trochu mrzí překlady anglických jmen na české, někdy to působí dost hloupě, ale na druhou stranu chápu, že kniha je pro mladší děti, kterým to možná přijde vtipné.
Sérii knih o čarodějnickém učni Septimusi Heapovi vám doporučuji, nejsou to sice knihy, které by kvalitou dosahovali na Pána prstenů, Harryho Pottera či Hladové hry, jsou to však knihy, u kterých se, alespoň já, vždy skvěle odreaguji, pobavím a leckdy se i něco nového dozvím.

2 21.01.2014

Ihned poté, co jsem knihu spatřila, jsem si řekla, že prostě musí být moje! Vždyť já miluju Pána prstenů a všechno, co se ho týká. Bohužel, o to větší potom bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že prvních pět kapitol je vlastně životopisem Seana Astina. Vím, měla jsem to očekávat, ale nebylo tomu tak. Vytrvala jsem a stále vyhlížela, kdy prvně spatřím kurzívou napsané jméno J. R. R. Tolkien či Peter Jackson a ten okamžik přišel až v polovině šesté kapitoly.
Sean Astin zvedne telefon a jeho agentka mu řekne, že role Sama je pro něj jako šitá na míru. A on neví, kdo je Sam, kdo je Tolkien a co je Pán prstenů. A věřte tomu nebo ne, to nebylo největší zklamání v knize. Sean totiž obrátil auto a naklusal do prvního knihkupectví, a tam si všechny tři knihy koupil. On si svého Sama zasloužil, on všechny knihy nakonec přečetl. O tom, jestli si Elijah Wood zasloužil svého Froda by se dalo polemizovat, protože, jak právě v téhle knize vyplouvá na povrch, on trilogii nikdy nepřečetl.
Díky knize vyplouvá na povrch velká spousta věcí, která by jinak zůstala lidem skryta. Třeba já osobně, jsem vždycky považovala Vigga Mortensena za toho nejúžasnějšího Aragorna, jakého kdy mohli vybrat. A oni ho nevybrali, Viggo naskočil do rozjetého vlaku poté, co roli vzdal jeho herecký kolega Stuart Townsend (Viggo byl prý do celé věci tak zapálený, že s sebou stále nosil meč). Christopher Lee, který ztvárnil Sarumana zase podle všeho velice toužil po jakékoliv roli ve filmu, protože knihu čte rok co rok znovu a znovu a John Rhys-Davies, filmový Gimli, měl obrovské problémy se make-upem, takže neskutečné množství práce za něj oddřel jeho dvojník. A abych nezapomněla na samotného autora, tedy Seana Astina. Ten musel kvůli roli Sama přibrat dvacet kilo a mnohdy se kvůli tomu cítil opravdu špatně.
Kniha je psána velice poutavým způsobem a to i prvních pět kapitol. Neočekávejte však žádné veselé historky z natáčení. Kniha je spíš osobní zpovědí herce, který se nebojí přiznat vlastní chyby a neváhá se za ně omluvit. Občas mám sice trochu pocit, že Sean se hrozně moc snaží, aby nikoho neurazil, ale myslím, že přes to se dá docela dobře přejít. Tahle knihy bude určitě zajímavá pro každého fanouška LOTRa.

2 09.12.2013

Téma knihy je poměrně jasné - židovská problematika během 2. světové války + židovská problematika během komunistické éry. Hlavní hrdinka nebyla zrovna šťastná osoba, protože si musela projít obojím. Příběh je vyprávěn ich formou, jakýmsi deníkovým stylem, takže je hodně autentický. Někdy jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.
Evelině, Evě, jsem po celou dobu hrozně fandila, ačkoliv přiznávám, že ke konci knihy mě trochu zarážela. I když zarážela asi není to správné slovo, spíš jsem z ní byla zmatená.
Její rodiče, starší sestra s manželem a malým synkem (bylo mu 8 měsíců a nacisté ho poslali do plynu, kurvy) - ti všichni jí zemřeli. Ona s vypětím všech sil přežila, ačkoliv díky pochodu smrti málem přišla o nohy. Docela bych i řekla, že Rudá armáda přišla v její poslední hodinku. V Rusku pak získala novou rodinu - a po celou tu dobu se už o svých rodičích ani nezmínila. Stále jsem trochu podvědomě čekala, že se zabívala nějakou myšlenkou na ně. Co by říkali na jejího manžela, měli by radost z vnoučat? Nic, ani zmínka. Možná to bylo moc bolestné, nevím. Na Prahu přitom vzpomínala v jednom kuse.
Knihu jsem vyloženě zhltla - opravdu se to jinak říct nedá. Měla jsem ji přečtenou během jediného dne. Ve čtvrtek jse si ji odnesla z Bibliobusu, v pátek odpoledne jsem se mophla vráti ke Krysaři. Je výborná.

2 09.12.2013

Mám hrozně ráda muzikál Krysař, takže jsem musela, poměrně logicky, časem dospět i k Dykově novele. Navíc, jako bonus, patří tahle kniha i do seznamu povinné četby. A je tu i další, menší bonusek - je to jen krátká povídka, která člověku zabere jedno odpoledne. Taková oddychovka na deštivou sobotu.
Krysař je tajemná osoba, nikdo o něm nic neví. V celé knize není ani jednou zmíněno, jak se vlastně jmenuje. Neví se, odkud pochází, kolik je mu let, kde přišel ke své píšťale. Je to jeden velký tajem. Což je okouzlující! Hrozně jsem doufala, že se sebere a odejde od Agnes - i když jsem věděla, že to neudělá. Přála jsem mu, aby zůstal nezměněný, tajemný, přitažlivý a větrem ošlehaný cizinec. Ale smůla…
Do toho všeho je tu rybář Sepp Jörgen. Mě vám ho bylo tak líto. Chápal pomaleji, ale tak co. Ty holky, to jak se mu smály, to mi přišlo tak opravdové, ta kruté, že jsem si u toho pobrečela.
Konec mě absolutně dostal. Četla jsem na chodbě ve škole, když jsem čekala na autobus. Několik učitelů mě vyděsilo k smrti, protože procházeli kolem mě, pochechtávajíc se, že jsem správný knihovník. A já tam brečela, že Krysař už není.
Kniha je nádherná a určitě stojí za přečtení. Navíc, pokud jí máte někdo k maturitě, je výborná, protože je krátká a dá se o ní výborně mluvit.

2 09.12.2013

!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!!

Když opominu obálku a prvních 34 stran, mohla bych říct, že je kniha vynikající. Ale neudělám to, protože si myslím, že světovým bestsellerem se kniha nestane proto, že by byla vynikající. Spíš kvůli tomu, že je jiná. A muži, kteří nenávidí ženy opravdu jiní jsou.
Larsson pracuje s poměrně velkým počtem postav, což nemám ráda. Důvod je zpravidla nasnadě - některé postavy bývají upozaděné, přestože je patrné, že původně měli zastávat mnohem větší roli. Stává se, že působí tzv. do počtu. Larsson se tomu jevu mistrně vyhnul, přestože naprosto dopodrobna rozebírá dva životy, Mikaelův a Lisbethin. A k tomu, aby toho nebylo málo, je tu časopis Milénium a obrosvský rod Vangerů, který má sám o sobě tolik členů (a stejný, ne-li větší počet problémů), že si autor musel dát vážně velký pozor, aby na někoho nezapomněl.
Pohnutý životní příběh není tím, co prodává. Takovou věc umí sepsat a každý. A pokud se jedná o dobrého spisovatele, rozpláče několik děvčat a donutí pár chlapců se zamyslet. Příběh Lisbeth mi tak nepřipadá zase tak úžasně děsivý, četla jsem i o lidech, kteří si zažili víc. Mikael mě zase k smrti ubíjel tím, že pro něj bylo všechno samozřejmé. To, co z ní dělá hit posledních dní je podle mě spíš příběh klanu Vangerů, mladinké Harriet a všech zrůdností, které zůstávají do poslední chvíle mistrně zapletené.
Mám ráda detektivky, které nutí člověka prožívat celý zločin s detektivem. A tohle je jedna z nich. Je jiná právě způsobem, jakým k celé věci přistupuje. Ten zvláštní způsob členění textu, to, že autor se obtěžuje přerušit Lisbethino životní drama jen proto, aby napsal, že Mikael si na druhé straně země dává k jídlu obložený chleba, to byla ta věc, která mě dostala. A štvala. Celá takhle kniha mě štvala, jakkoliv to může znít rozporuplně.
Abych to shrnula - MKNŽ se mi zavrtali hluboko pod kůži a zase se mi jednou stalo, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh rodiny Vangerů byl uchvacující a strhující. Autor mistrně zvládnul zakamuflovat skutečnost tak, že do poslední chvíle není jasné, jak Harriet zemřela. To, že je vlastně naživu, že utekla před svým bratrem, před člověkem, který povětšinu knihy vystupuje jako kladná postava, to dozajista dostalo každého! Celý příběh navíc působí vážně opravdově, nikdo se nechová nepatřičně, všechny postavy se zdají jako živé. Až mě napadá, jestli doopravdy neexistuje nějaká Lisbeth či Harriet.
Kniha má ovšem i své mínusy. Třeba místy se opakující ekonomické rozpravy, kterým laik sotva porozumí. K tomu patří i ono zcela přesné pojmenování každého elektronického nesmyslu, každé knihy a každého filmu, který se mezi řádky objeví. Pak, jak jsem již zmiňovala, mě nikdy dost vytáčel způsob členění textu. Nebylo to jako u jiných knih, kdy jste nuceni číst stále dál - tady se spíš jednalo o znechucené odložení svazku. Koho by zajímalo, co si dá Mikael k večeři tentokrát, když Lisbeth je na pokraji zhroucení?!
Víte, nad posledním odstavce jsem se rozčílila natolik, že mám sto chutí napařit knize jen 70%. Obálka, na které jsou herci z onoho stupidního hollywoodského nesmyslu, mě k tomu ještě pobízí. Na druhou stranu ale přiznávám, že kniha mě stále nutila přemýšlet, naučila jsem se díky ní spoustu nových věcí a zjistila, že potřebuji notebook s podsvícenou klávesnicí.

2 09.12.2013

Inu, přesně jak jsem říala, odhodlala jsem se zaplatiti roční poplatek v knihovně a nakráčela tam, abych si půjčila další pokračování Willových dobrodružství. Ten předchozí díl měl tak pitomý otevřený konec, že mi ani nic jiného nezbylo!
Knížka se mi docela dost líbila. Úplně jsem ji zhltla a opět jsem se přitom výsostně bavila. Tyhle knihy jsou tak vtipné! Nejhezčí scéna byla, jak Halt nazval Horáce rytířen dubové palačinky, to byla sranda. Autor však do příběhu dokázal dostat i to, co se do skoro žádné fantasy knihy dostat nepodaří. Drogovou závislost, její počátky, průběh, bezmoc všech lidí okolo i samotné léčení. Flanagan v knize ukázal, že to sice není nic lehkého takovou věc překonat, ale je to možné! Tahle dějová linka se mi hodně líbila!
Kniha celkově určitě stojí za přečtení, i když by asi bylo lepší začít prvním či druhým dílem, protože tohle pokračování dost navazuje na předchozí děj.

2 09.12.2013

Občas mám pocit, že už jsem na tyhle knížky moc stará, že bych měla číst raději něco z poviné četby nebo společenské romány. A velice zřídka mě v tom utvrzují i autoři fantasy knih, když si se mnou zahrávají. Naštěstí to není případ pana Flanagana, jehož knihy jsou stále velice dobré. Když otevřu Hraničářpva učně, je jedno kolik mi je!
V jeho knihách je teď ještě mnohem víc humoru, což oceňuji. A Will s Horácem jsou konečně v tom správném věku. Tedy ve věku, kdy už je zcela přirozené, že jsou ve všem výborní. I když stále se jim občas stává, že se v něčem seknou, což je podle mě docela sympatické. A mimochodem, odhalování Haltovi minulosti - to je něco úžasného.

2 09.12.2013

Abych pravdu řekla, tak tahle kniha mě trochu naštvala svým názvem. Halt začal být v nebezpečí až někdy v polovině příběhu, nicméně já celou dobu napjatě čekala, kdy to přijde. Vážně nemám ráda, když vím, o čem kniha bude. Opravdu jsem se uvolnila až ve chvíli, kdy už Halt měl to nebezpečí za sebou a já jsem věděla, že teď už to nebude předvídatelné.
Vím, že v každé recenzi na Hraničářova učně zmiňuju ten zvláštní suchý humor a tenhle díl nebude výjimkou. Je to jedna z věcí, které mě na knize baví snad nejvíc. Prostě se u toho skvěle bavím, je to přesně můj styl humoru. Víc a víc se v tom vidím.
Autor se pozoruhodně vypsal, každá kniha je lepší, než ta předchozí. Knihy na sebe navazují, jsou zmiňovány staré příhody a občas se v knize ukazují i staří přátelé, kteřé jsme naposledy viděli před třemi až čtyřmi knihami. Je to prorostlý příběh, který si musí nutně zamilovat každý fantasy nadšenec. Já osobně na tuhle sérii nedám dopustit.

2 09.12.2013

Hlavní postavy zůstávají pořád stejné - Gotrek a Felix. Ani u jednoho z nich jsem nevysledovala žádnou zásadní změnu v povaze. Gotrek je stále maniak, vraždící maniak, mající velice dobré mínění o pivu, vodce a o představě své vlastní hrdinské smrti. Docela sympaťák, mám ho ráda. Felixe už pomalu začínám vnímat jako svého rytíře, což vede k absurdním situacím. Jeho děvče, Ulriku nemám ráda. Ale ona je beztak docela blbá a nesympatická, takže mě to moc netrápí.
Zápletka? Tyhle knihy nikdy nepatřily zrovna do třídy těch nepředvídatelných. Stačí jen název + vědomí toho, že existují další díly. To úplně stačí, abych prozřela co budou zabíjet a abych nemusela mít strach, že při nějaké té super napínavé scéně Gotrek dospěje své hrdinské smrti (začínám uvažovat, jestli ten maniakální trpaslík není tak trochu nesmrtelný).
Jediná nepředvídatelnost plyne ze strany skaveního šedého věštce Thanquola, který očividně odmítá odejít za Rohatou krysou, nebo jak se jmenuje skavení bůh. Přiznávám, že jeho konec jsem očekávala už v průběhu druhého dílu a s napětím ho očekávám stále. A on ne a umřít. Mrzuté.
Celkově mám z knihy dobrý pocit. Neočekávala jsem od ní sice nic velkého, což je dobře, protože nic velkého ani nepřišlo, ale přiznávám, že se četla dobře. Měla jsem ji přelouskanou prakticky hned. Mám trochu pocit, že King se vypsal, že má teď lepší techniku a poutavěji vypráví. Zkrátka a dobře, klady u téhle knihy výrazně převažují.
PS: Trpaslíci (i Felix) moc chlastají! Vědro vodky! No co to je? Já vám říkám, že na to doplatí!

2 09.12.2013

Povídka, která za to dle mého názoru určitě stojí, protože je nejen krátká, což mnohým vystresovaným maturantů svědčí, ale také zajímavě napsaná, zvláštně pojatá a hezky vyznívající.
Kulička je prostitutka, ale ne taková ta, co bere všechno za, co dostane zaplaceno. Kulička je dáma. I přesto, čím se zabývá je to dáma. Má svůj názor, není žádná šedá myšička rychle se přizpůsobující okolí, žádná vlezdoprdelka. A také, v neposlední řadě, je ochotná porušit svoje mravní zásady, aby pomohla ostatním. A o těch ostatních snad raději ani nebudu mluvit, stačí snad, když zmíním, že jsou to její protiklady, lidé bez názoru a hany, ti, kterým jde jen o peníze.
Povídka byla psána docela svižným tempem (jak už to tak u povídek bývý zvyke) a neměla ani moc hluchých míst. Přečtenou jsem ji měla za necelé dvě hodinky, všechno jsem pochopila na první přečtení a s ničím, snad kromě těch francouzských jmen, jsem neměla potíže. Není to sice zrovna můj šálek kávy, vždyť víte, že já raději trochu jiný žánr, ale bylo to velice lehce stravitelné.

2 09.12.2013

Tuhle knihu jsem sháněla pro tátu k Vánocům a přiznávám, že to byl naprosto nadlidský úkol. Tenkrát jsme ji prostě nesehnala - všechna knihkupectví v Plzni a okolí hlásila VYPRODÁNO. Táta si musel počkat, nicméně nakonec se dočkal. Poté, co knihu přečetl, si ji ale brácha odvezl na internát a domů se vrátila až teď, na letní prázdniny. Nechala jsem Marka, aby si doprohlédl fotky (on moc nečte), a pak jsem si ji, konečně, uzmula pro sebe.
Velkým plusem téhle knihy je nevyčerpatelný humor a nadsázka - dvě věci, které Pavla Horvátha naprosto vystihují a jsou pro něj stejně charakteristické, jako jeho předkus. Humor dodává knize šťávu, nejednou jsem se nad ní musela zasmát. Všechny zmínky o skopičinách, které Pavel prováděl a provádí, mě prostě bavily. Mám navíc pocit, že přesně vystihují osobnost hlavního hrdiny knihy - je to komediant se vším všudy.
Pavlům životopis mi leckdy připomínal cestopis. Skoro bych řekla, že části popisující zahraniční angažmá mě bavily ze všeho nejvíc. S naprostou radostí jsem četla jeho postřehy o cizích kulturách. V knize jsou krásně popsané rozdíly nejen v pohledu na fotbal a jídlo (velké téma téhle knihy), ale i mnohé další drobnosti, které musí potěšit každého cestovatele.
Na druhou stranu se ale musím přiznat, že někdy jsem se knihou dost prokousávala. Nebavilo mě, když se rozebíral zápas po zápase a už vůbec mě nebralo, když došlo na popis toho, kdo dal kdy jaký gól. Góly jsou sice v reálu krásná věc, ale na papíře… nuda.
Zajímavostí knihy je její výborné zpracování - spousta fotek, úžasná grafika, hezký přebal a nepřekonatelných 18 rozhovorů s Pavlovými spoluhráči, jeho rodinou či trenéry. Tohle mě na knize opravdu nadchlo, protože jsem to doposud v žádném jiném životopisu neviděla.
Shrnu-li to, vyjde mi docela dost pěkný životopis, zajímavý pro každého fanouška fotbalu (i toho nejmenšího), nicméně nejspíš nezáživný pro fotbalové laiky. Je to pěkná kniha, hezky napsaná a zajímavě zpracovaná a myslím, že rozhodně patří mezi ty lepší.

2 08.12.2013

Kniha se mi četla stejně dobře, jako její dva předchozí díly - je to mistrovský kousek, pro dospívající (a pro mě), řekla bych. Příběh je plný napětí a neočekávaných zvratů, vtipných momentů i ironických poznámek a v neposlední řadě nás také poučuje o tom, jak bychom se k sobě měli chovat, vyzdvihuje odpuštění a lásku.
Svět, ve kterém se děj odehrává je tolik zajímavý - rozhodně víc, než ten náš. Je v mnohém tak vzdálený a přitom mám pocit, jako bych v něm žila. Tak dobrá je Angie Sageová vypravěčka. Líbí se mi všechny ty detaily, kterými příběh překupuje - duchové (kterých jsou tisíce) a s nimi úzce spjaté vnímání posmrtného života, mluvící zvířata, draci…
Kniha však, zdá se, není moc dobře přeložená. Některá jména se vyskytují jak v české, tak v anglické verzi. V knize je tedy možná narazit na Cvočka i na Nickoa a také na Marceluse Straka i Marceluse Pyea. Především to druhé je hodně matoucí, je to nová postava a já jsem si z počátku myslela, že jsou to postavy dvě. Hodně mi to zkazilo celkový dojem z knihy a řekla bych, že je to úplně zbytečné.
Jinak je ovšem kniha povedená, čte se dobře a je doplněná o moc hezké ilustrace. Kniha se mi líbila a určitě bych jí ostatním čtenářům doporučila. Myslím, že ji dokážou ocenit nejen dospívající, kterým je primárně určená, ale i straší čtenáři.
80%

2 08.12.2013

Chtěla jsem něco, u čeho budu moc vypnout, zasmát, povzdechnout si a uvolnit se. A to se povedlo. Nešlo tu o světový mír, o filosofii a náboženství se ani nezavadilo, a právě proto to bylo skvělé!

Kniha má moc hezkou obálku, která mě na první pohled zaujala. Také jsem si díky ní Laru Jean od samého začátku představovala jako Asiatku. A protože kniha je pro teenagery a hlavně o teenagerech, chci také vyzdvihnout, že autorce se moc dobře podařilo vystihnout určitou zmatenost pocitů a stavů, kterou náctiletí prožívají. Nebylo to ani trochu přes čáru.

Příběh se mi líbil, byl svižný a lehce se četl, pochopitelně však nebyl bezchybný. Vadily mi některé scény, které neměly s hlavním dějovou linkou nic společného, ale i přesto jim bylo věnováno hodně místa. Samotný závěr byl navíc zavádějící a nejasný - myslím, že do takové žádné knihy otevřený konec nepatří.

Přišlo mi, že příběh má velký potenciál, první polovina byla skvěle rozehraná, ale potom začala kvalita bohužel trochu upadat. Došlo k tomu v ten moment, kdy se milostné dopisy dostaly do pozadí a už se o nich skoro nemluvilo. Vzniklo tak druhořadé milostné drama, bez špetky romantiky - takže vlastně nuda.

1 13.06.2016

Na knihu jsem narazila víceméně omylem, ihned mě však zaujala. Ještě v knihovně jsem přečetla jednu její kapitolu a výborně jsem se u toho pobavila. Rozhodla jsem se proto, že si ji půjčím domů. Od samého začátku jsem ale měla pocit, že nepůjde o snadné čtení, protože Co kdyby? není beletristický příběh, ale populárně naučná kniha. Nakonec jsem však byla překvapená, jak lehce se mi kniha četla.

Kniha je rozdělena na několik částí a v každé se autor věnuje jinak zaměřeným otázkám. Odpovědi jsou pojaty velmi originálním a humorným způsobem, který je navíc podtržen komiksovými ilustracemi, která vás prostě odzbrojí. Díky tomu se kniha četla velmi snadno, přestože se jedná o opravdovou vědu. Každá jednotlivá otázka, byť je sebehloupější, je vědecky prozkoumána a vyhodnocena. Nejde tedy o žádné výmysly.

Chápu, že Co kdyby? asi není knihou pro každého, já jsem se však při jejím čtení pobavila a dozvěděla jsem se mnoho užitečným informací. Ne každou maličkost jsem si zapamatovala, mám teď ale hodně zajímavých témat, které mohu vytáhnout, až budeme s kamarády sedět nad pivem. Knihu tedy hodnotím pozitivně a určitě vám ji doporučuji

1 13.06.2016

Od příběhu jsem téměř nic neočekávala, byla jsem proto příjemně překvapená. Hlavní dějová linka je dobrodružná, napínavá a mnohem víc zábavná, než by se mohlo zdát. Obálka potencionální čtenáře troch balamutí, protože se jedná o plnohodnotnou fantasy, do které je romantika tak trochu uměle, a podle mého názoru zbytečně, vmáčknutá. Vlastně si myslím, že to příběhu škodí. Stejný pocit jsem měla i u některých dalších scén, které jako by byly přidány do knihy pouze proto, aby se víc líbila slečnám v pubertě.
Romantický příběh, který se mezi hlavními hrdiny rozvíjí, nepůsobí zrovna dvakrát uvěřitelně. Osobně si myslím, že je to způsobeno tím, že děj knihy se odehrává v rozmezí pouhých několika dní. Postava Gwen je přitom sympatická - zdá se být správně trhlou, přitom však rozumě uvažující dívkou, jakou si lehce oblíbí mladší čtenářky. Mě z počátku připadala neslaná nemastná, ale postupem času jsem si k ní cestu našla.
Pokud si odmyslím onu romantikou linii, které v knize stejně není věnováno příliš prostoru, jde o velmi zdařilou a zcela plnohodnotnou fantasy, která si jistě zaslouží pozornost čtenářů. Příběh postupně nabírá na obrátkách, napětí střídá akci a kniha čtenáře zcela pohlcuje. V tomto ohledu jsem byla opravdu spokojená.

1 13.06.2016

Kniha se mi četla moc dobře, protože s prostředím už jsem víceméně seznámená díky předešlým dílům - a kupodivu mi ani nevadilo, že jsem už je četla, protože za tu jsem stihla zapomenout, o čem vlastně byly.
Příběh se odehrává ve městech i na cestách a autor v jednotlivých kapitolách střídá vypravěče. Někdy vypráví Bazil, někdy Relkin, občas princezna Besita či paní Lessis. Příběh je díky tomu více dynamický, čtenář je vždy v obraze a nenudí se.
Kniha je pravděpodobně určená spíš pro kluky, je to bojová fantasy, která popisuje každý jednotlivý souboj do detailu. I bitvy jsou rozebrané a je moc hezky vysvětlené, co se kde děje a jak kdo bojuje. Je také docela reálná, lidé umírají, jsou mrzačeni a rozsekáni. Já ale musím přiznat, že to mě nebavilo, což je však spíš můj problém, než problém knihy.
Příběh se mi moc líbil a určitě ho doporučuji k přečtení, pokud máte podobné knihy rádi. Nevím však, nakolik je dnes k sehnání (je ale free ke stažení na uložto). Za přečtení však rozhodně stojí!

1 23.08.2014