Terry11 komentáře u knih
"Jedním z důvodů, proč nenáviděl lidi (Rhage), byla jejich neschopnost držet se svých základních činností, to jest ničit životní prostředí a říkat si navzájem, co si má kdo myslet."
Tentokrát je zase autorka ve formě. prolíná se hodně příběhů, přestože je především hlavní postavou Rhage, je to dramatické, napínavé a dobře to končí. Co víc si přát.
Přestože vím, že se to zřejmě u těchto sérií musí, už mě fakt nebaví číst vše zas a znovu o Evině dětství a mládí. Přeskakuji, ale zůstávám fanouškem.
Četla jsem po letech znovu a znovu se mi líbila. Mám ráda historické knihy a ty ještě klasicky realistické zvlášť.
Zvlášť titulní povídka je nádherná. Pokaždé smekám před úsporným stylem autora, jak umi dojmout, aniž by potřeboval patetická slova.
Miluji autorovy povídky, takže jsem se dostala i k této jeho hře. Velmi zajimave téma, kdy se člověk po letech setkává se svým trýznitelem z koncentračního tábora. Nyní je vedoucím hostince a právě chování arogantniho německého hosta v něm vyvolá vzpomínky na tehdejší utrpení. Jen mi tam nějak organicky nezapadala role naivní studentky Jany.
Tak nevím, ale celý ten příběh mi svou nějakou stručností připadá, jak kdyby byl napsán až podle scénáře. Jako to kdysi udělala Jaromíra Kolářová se svou knihou Léto s kovbojem.
Takhle tedy psala Nora před dvaceti lety! A proč ne. S harlekýnkami nemám moc zkušeností, ale tohle byla docela hezká nenáročná četba, hezky zamilovaná, malinko zašmodrchaná, s občasnými vtipnými dialogy, které, a v daleko větší míře, můžeme číst u Evy Dalas a jejího Roarka. Jo, rozhodně od té doby spisovatelka udělala velký krok vpřed.
"Kdysi dávno četla o civilizaci, která věřila, že jestliže člověk zachránil život někomu druhému, stál se za něj zodpovědný."
Asi čtu Sheldona ve špatném pořadí - od nejlepšího k horšímu. Tím nejlepším myslím Hněv andělů. Nebo autor u pozdějších děl vyměkl.
Mínus bod za útěk od oltáře, tak se prostě ubližovat nemá, mínus bod za ostatní neuvěřitelné happyendy. Tak a teď si od něj musím nějaký čas odpočinout.
Ale no tak! Otěhotnět takovýmto způsobem mi přišlo tak neuvěřitelné, že prostě tu hvězdičku srazit musím. I když mi je jasné, že to byl základní stavební kámen zápletky.
"Já vlastně nemám co nabídnout. V poslední době se potácím po světě, práce nad hlavu a jinak nic. Nějak jsem si na ten způsob zvykl a nechci ho měnit. Nezlob se, jestli jsem tě nějak zklamal, ale věř mi, je to tak lepší.Dělí nás nejen dálka, ale vlastně všechno. Přeji ti hodně štěstí a měj se!"
Knížečka je složena z chatových záznamů jedné Seznamky. Kačenka je už dlouho sama, dcery studují v zahraničí, manžel se vytratil a ona touží po lásce. A tak to zkusí. A naráží na mechanismus, nebezpečí a podvod těchto sociálních sítí. Po velké naději přichází obrovské zklamání a nakonec vyrovnání se s obojím - s životem i postavami se Seznamky.
Autentické zprávy z chatu jsou doplněny fiktivními rozhovory s jednotlivými zájemci o Kačenčin profil (Nechcimítžádnoupřezdívku) a ty pak Kačenka selektuje.
Knížku dočtete, a protože třeba zatím nemáte žádnou zkušenost s těmito možnostmi seznámení se, je vám smutno.
"Mluvíte jako terapeut."
"Třeba v této chvíli něco na ten způsob jsem. Přestože nemohu takové to běsnění s terapiemi vystát. Každý, kdo se v životě zrovna nebaví, vyhledává terapeuta. Místo aby si to nejdřív protrpěl. Aby trpěl. Kdo nemá zkušenost s tím, že trpí, nezíská žádnou životní zkušenost. Bez životní zkušenosti není radosti ze života, bez radosti ze života, není život dobrý."
Dlouho jsem ji sháněla, strašně se těšila a pak jsem tu tenounkou knihu četla čtyři dny. Něco mi na ní vadilo. Forma byla lákavá - dialog mezi dvěma lidmi dovedený do maximální podoby. Jeden z aktérů byla Češka, hovořilo se o Praze, milostný příběh, rozebíraly se vztahy. Tak proč mě to kruci nechytlo tak jako mailový příběh jiného rakouského autora (D. Glattauera )? Nevím. Nevím.
"Těžko je lásky tak dlouho živené rázem se zhostit, těžko - však buď jak buď, vzchop se a dokaž ten čin."
O co méně jsem četla Harryho, o to více miluju Cormorana. Forma těchto detektivek se mi prostě moc líbí. Tentokrát bylo Cormoranovo soukromí ještě více ozřejmováno, a tudíž jsem si užívala i jeho citového života. Líbily se mi vybrané citáty, které vždy předznamenávaly obsah kapitoly. Je evidentní že Paní spisovatelka má spoustu imaginace i v takovém žánru, který by do ní původně člověk ani neřekl. A ještě musím dodat jednu věc: Na rozdíl od mnoha jiných spisovatelek jí toho mužsky uvažujícího hlavního hrdinu opravdu věřím.
Někdy před deseti lety by se mi to asi líbilo víc. Už jsem ale velká holka.
Asi mě na té knize nejvíc bavilo zjišťovat, jak prožívají a chystají Vánoce v Anglii. Je to příjemná kniha, u které rozhodně nemusíte nijak zvlášť přemýšlet, která končí tak idylicky, že dostanete chuť si na vykompenzování přečíst nějakou hodně krvavou antickou tragédii. Jen ta zápletka se zrádným Patrickem mi přišla poněkud křečovitě vystavěná.
"Včera v hospodě jsem na ni byl zlý. Řekl jsem jí hodně ošklivých věcí. A nebylo to poprvé."
Neveselý smích.
"Nevíte, jestli včera někoho nepotkala, kdo ji mohl rozrušit?"
Ukázka toho, jak někdy u autorky funguje text. Jak kdyby ty věty měly být zpřeházené. Některé informace či souvislosti jsou zbytečně zdůrazňované, čtenář by je pochopil.
Celý příběh je typická "severština". Depresivní prostředí i vztahy. Chladné neosobní vyprávění. Když už to vypadá na nějakou pozitivní věc (Pernilla se vrací k manželovi), Thomas se zraní.
To, co bylo na knize zajímavé, je její kompozice. Současný příběh se prolíná s historií o sto let starší, až se nakonec v přítomnosti protnou.
No, opravdu mám ráda Mertovy muzikály, zvlášť Bastard se mi dostal pod kůži. Ale tohle ne. Ani obsah ani stylistika ani pointa, prostě nic, co by mě zaujalo.
Konformista je člověk, který bezzásadově přizpůsobuje své názory názorům běžných občanů. Nechce se něčím vymykat, nelišit se od společnosti, ve které žije. A právě takový je Marcello, hlavní postava románu. V prologu se dovídáme, co zapříčinilo, že chce být "normální", a proč se stalo jeho celoživotní touhou, nebo spíše posedlostí nevybočovat, splynout. Kniha je výrazně psychologizována, děj má zvraty, zrovna tak závěr. Kniha kupodivu není známá jako Horalka a Římanka, ale skoro bych řekla, že je kvalitou převyšuje.
"A-dame, počkej, kde jsi? Prosím. Počkej na mě. Miluji tě!"
Byly chvíle, kdy jsem chtěla knihu odložit a vrátit se k ní, až budu mít víc trpělivosti. A pak stránky, kdy jsem napětím ani nedýchala. Celkově se mi ale kniha jevila jako zdlouhavá, pořád se opakoval stejný motiv, děj byl na mne překombinovaný, plný nereálných náhod. Vlastně jsem ráda, že ji mám za sebou, což se mi u seriózních knih nestává tak často.
Mám slabost pro ich-formu a milostné trojúhelníky. Nemám zatím s fantazy příliš velkou zkušenost, a tedy jen minimální možnost srovnání. Líbí se mi však lehký humor autorky a vnitřní monology. Děj je nosný a pestrý, nepostrádá i napětí. Hlavní hrdinové jsou mi sympatičtí a Tori je navíc sebevědomá, vnitřně silná holka, i přes svou schopnost empatie a soucitu. Závěr knihy je rozehrán do dalšího dílu a já si jej určitě přečtu.
Přečetla jsem již třetí knihu českých autorek, jejichž příběh se odehrává ve Státech (Tomanová, Petrusová), a tak nějak se mi zdá, že se s tím holky dost dobře popraly.