Terry11 komentáře u knih

Byť holka, knihu jsem jako malá četla asi třikrát. A třískala se smíchy. Mít ji doma, určitě bych ji po letech znova aspoň prolistovala.

1 01.08.2017

Existují knihy, které jsem tak nějak v dětství zapomněla přečíst. Anna k nim patřila, a protože se mi zcela náhodou dostala do ruky, pustila jsem se do ní. No, neměla jsem. Asi už jsem na ni stará, ale celé mě to nevídaně nudilo. Anna mi lezla na nervy, její verbální výlevy mi vadily, vyprávěné příběhy a osudy postav mě nedokázaly zabavit. Takže nebudu ani hodnotit.

Četla jsem před mnoha lety, ale dodnes si pamatuji: nejez v domě svého nepřítele, pomstu vykonávej s chladnou hlavou a s odstupem, poslední věta v románu zní nějak jako: Veškerá moudrost světa spočívá ve dvou slovech- čekat a doufat. (?)

1 26.02.2017

Asi od pulky příběhu jsem si připravovala, jak napíšu, jak je pritazene za vlasy, že by se takhle choval prezident jakekoli civilizovane republiky, že by mu to těžko všechno procházelo, takže mi konec knihy vzal vítr z plachet. Ale i tak byl příběh příliš vykonstruovany, zvrat tak nenadaly a nektere postavy negativní, že jsem celou dobu stala jakoby nad vyprávěním a nemohla se do něj plne ponořit.

1 28.01.2017

Tak trochu v tom poznavam Dallas sérii. Dobře vystavěný příběh, dramaticky průběh, zvraty ve vyšetřování, pevně uchopene charaktery postav, milostný motiv. Ano, zábavné.

1 28.01.2017

"Blázen jeden, pomyslela si. Tohle dítě, které nedospělo! Lehkomyslnost není odvaha. Znovu havaruje. Co vědí tihle všichni lehkomyslní zdraví lidé o smrti? Ti tam nahoře v horách, pro které je každé vybojované nadechnutí darem, ti to vědí."

Opravdu miluju Remarqua. Tuto knihu jsem četla před 15 lety a stala se mou třetí jeho nejoblíbenější. Sáhla jsem po ní zcela náhodně byvši o Vánocích na chalupě u mých rodičů. Tentokrát mi přišla konfrontace dvou lidí, kteří jsou na prahu smrti (tuberkulózní dívka a riskantně jezdící automobilový závodník) poněkud prvoplánové a plané.

1 09.01.2017

"...Náš převýchovný systém umožňuje mladým jasnovidcům přijet sem, kde se jim dostane té nejkvalitnější výchovy." Jako zvířatům v zoologické zahradě, pomyslela jsem si. "Jasnovidnost, jak víme, není chybou obětí, které jsou jí postiženy. Stejně jako parazit se tahle nemoc pase na nevinných a postihuje je nepřirozenost."

Tak já tedy nejsem nijak nadšená. Stylistika autorky je nevýrazná, takže člověk předpokládá, že aspoň bude zajímavý samotný příběh, ale ani tam to není žádná sláva. Kromě závěrečné scény nejde o žádné napětí či drama. Od začátku tušíte, do koho se hlavní hrdinka zamiluje, a aby tam náhodou nevznikl milostný trojúhelník, druhý nápadník náhle přizná, že je na kluky. Druhů jasnovidectví je tolik, že ztrácíte přehled, navíc mám dojem, že to stejně nehraje žádnou výraznou roli. Pak nastupuje řada nelogičností a informací, které nemají souvislost.
A já se tolik těšila.

1 24.12.2016

"Můžeme pohřbívat minulost, jak je nám libo. Můžeme se rozptylovat na sto tisíc způsobů, z nichž některé jsou zdravé a některé ne, abychom ji udrželi pod zemí. Ale když se něco nezpracuje, jednoznačně, určitě se to vrátí a kousne nás to do zadku."

Tentokrát to pro mne bylo slabší. Snad proto, že se málo objevovali bratři, a tak se neprojevoval jejich typický humor a mluva, snad pro slaboučkou kriminální zápletku, nebo že celý vztah Paradise a Craega byl vyřešen během jednoho týdne? Nevím, každopádně se těším na Bestii.

("Parta smutných zoufalců jenom seděla jako řádka basetů, kteří nemohou najít antidepresiva.")

1 26.11.2016

Odchovaná Nesmrtící sérií jsem se do této knížky pouštěla s velkou nedůvěrou. Vlastně jen proto, abych splnila jeden z bodů výzvy. Oproti Dallasce je to ucourané, nevěrohodné, kriminalisté vyšetřují vraždu několik týdnů a jsou takřka v poklidu. I já už věděla, kdo je vrah, a oni ještě stále tápali.
Ale musím přiznat, že styl autorky se mi jinak líbil, že kdyby napsala nějakou pěknou vztahovou knihu ze současnosti, že si ji ráda přečtu.

1 14.11.2016

Ne že bych ji četla souvisle, spíš občas nahlížím a beru ji jako užitečnou, když narazím na nějaký problém či společenskou záhadu.

1 22.10.2016

Mě ta kniha trochu nudila. Nic se tam nedělo. Pořád stejné: Clara má málo peněz, neustále pracuje, není schopná prosadit své jméno na své výrobky a návrhy, toleruje a trpně snáší chování arogantního a hamižného Tiffanyho, pořád okolo ní někdo umírá. Postavy jsou schematické, u Filipa je naprosto nevěrohodný a nelogický obrat v chování, totéž bych napsala i o Tiffanyho zápiskách. Sloh tuctový, vtipy dva. Ačkoliv - teď si uvědomuji, že jsem trochu nespravedlivá, v Clařiných dopisech jsou někdy vtipné sarkasmy. Každopádně jsem se ale seznámila s pojmem Tiffanyho lampy, moc se mi líbí a dodatečně jsem si přála, aby Clara odešla od Tiffayho dřív než po dvaceti letech, měla na to jak umělecky, tak osobnostně.

1 01.06.2016

Nějak neumím v tomto případě oddělit uměleckou stránku od obsahové. Přečetla jsem jen jako opravdu povinnou knihu.

1 13.03.2016

Ano, zrovna tak pěkně odvyprávěné jako Poselství růží, opět jsme se dověděli zajímavé informace z amerických dějin, opět jsem si našla oblíbené postavy. Ale tak dramatický vztah, osud a život, jako byl vykreslen v Poselství, to už se asi zopakovat nepodaří.

1 13.01.2016

"Najednou jsem si uvědomil, čím to je, že Indové tak vadí těžkopádným Angličanům, čím to je, že Indové vždycky vyhrají. Člověk může takového Inda zbít, může ho zakřiknout, může na něj třeba i vystřelit, ale on bude vždycky vědět na všechno odpověď a bude stát nad člověkem jako kritik. V tom je i tajemství Gándhího."


Po letech jsem si Noc zase přečetla a nebyla jsem zklamaná. Ten tok vypravování je na náš zvyk sice trochu pomalejší, ale vynahrazuje to informacemi, které čtenář získává. Navíc nemusíme tápat, jak to s kým je, vševědoucí vypravěč nám vše nabídne. I tak trochu neuvěřitelný happyend. Ale ty já ráda.

1 29.11.2015

No, tak já byla lehce zklamaná. Oproti Hněvu andělů mi dokonce hlavní hrdinka byla nesympatická a tak trochu jsem Tracy přála, aby ji už konečně pojišťovák chytl.

1 03.11.2015

Tak nějak mi v této knize chyběl humor, který nikdy naopak nechybí u Milenců. Taková obyčejná tuctovka.

1 15.09.2015

Skoro ve všech knihách pokořuje ženy, a to mi prostě vadí.

1 10.08.2015

Psychologické drama z období války řeší dvě témata: rodiče ztrátu klíčů, hlavní hrdina morální dilema. Navzájem se proplétají, mistrně rozehrané.

1 10.08.2015

Úvod knihy mě dost zaujal, ale, jak už to tady někdo zmínil, od doby, kterou Karolina trávila v komunitě, už to začalo být zdlouhavé, některé epizody zbytečné, nepřinášely nic nového. Ale jinak popis místa a všech těch mysteriózních událostí byl mistrovský, autorka určitě musela všech těch znalostí někde nabýt, toho si cením, a protože jsem četla její Hračku a nedočetla (pro slabý žaludek) Otroka, čekala jsem v závěru něco děsivého. A taky že jo. Je to zvláštní kniha, hrdinka mi rozhodně nepřišla jako naivka, myslím, že takový závěr jejího pobytu v pralese nikdo do předposlední kapitoly neočekával.

1 23.07.2015

Je už to nějaký pátek, co jsem Annu četla poprvé, a určitou náhodou jsem ji musela přečíst ještě jednou. Tehdy mi bylo něco kolem šestnácti a na ruský psychologický realismus mi chyběla trpělivost. Ne že bych nyní tuto vlastnost nepostrádala, ale asi už mám více čtenářské a lidské zkušenosti. S Annou se mohu jen těžko ztotožnit, nemám její složitou povahu a vlastně ani její odvahu jít sama proti konvencím a pokrytectví tehdejší doby, ale velmi jí rozumím. Chápu, jak to pro ni muselo být složité, jak strádala nepřítomností syna, rozumím tomu, že byla zlá na jediného člověka, který ji miloval. Rozumím i tomu, proč nakonec v situaci, kterou sama nemohla ovlivnit, volila smrt.
Kupodivu mi ani nevadila rozmáchlost a popisnost scén, naopak podtrhovala dobu, v které román vznikal, a tudíž jsem tento milostný příběh neměla šanci zaměnit za nějakou harlekýnku, byť ta zápletka k tomu může svádět.

1 24.03.2015