Terror komentáře u knih

Román podle skutečných událostí, který mne příliš nenadchl. Může za to z větší části autorův úsporný styl. Občas holé věty, rychlé prolétnutí zásadních dějových událostí a následné pozastavování se nad nevýznamnou příhodou. Skvělý je doslov, kde se dozvíme, kde vzal autor námět a také něco o pozadí událostí v knize popsaných, jakožto i o postavách v něm se vyskytujících.

5 30.05.2023

Víceméně konverzační detektivka s mým nepříliš oblíbeným kapitánem. Opět jsem kroutil hlavou nad jeho postupy nepostupy, opět mi vadila jeho dobově nezapadající osoba. Také Erbenův styl je místy přeskakující. Motiv činu, který jsem mimochodem objevil mnohem dřív nežli ulízaný elegán, je profláklý a soudružsky poplatný časoprostoru. Nicméně jako oddychovka k odpolednímu čaji se Exner číst dá.
Spoiler: Míša má novou holku! To ale není vlastně nic nového, že? Takže spoiler se nekoná.

5 08.04.2023

Sbírka, která sice do hororu příliš nezasahuje, přesto svou řemeslnou kvalitou překvapila. Jde o krátké příběhy jako vystřižené z Ellery Queen Mystery Magazine a jemu podobných. Nejvíce mne zaujaly věci od mně známých autorů. Slesar a Ritchie jsou povídková špička. Paradoxně nejméně zaujaly duchařiny, které měly k označení horor nejblíže.

5 30.01.2023

Tuto divadelní hru jsem, coby součást povinné četby, přelouskal už v roce 1989. Letos jsem ji přečetl znovu a… Shakespeare není můj půllitr piva. Našel jsem svůj starý literární deník ze studentských let, kde píši toto:
„Celá kniha mne mnoho nebavila, poněvadž se mi zdála poněkud staromódní a v historické četbě si zrovna nelibuji. Také si myslím, že se Romeo s Julií vzali hodně brzy, druhý den po seznámení.“
Blábol. Bylo mi čtrnáct. Teď je mi víc a Romeo s Julií mne zase nebavili. Stylem, příběhem, prostě ničím neoslovili můj intelektuálně zaostalý mozek. Zkrátka jsem si zase zkusil přečíst Shakespeara. Slibuji, že už to nikdy neudělám…

5 28.01.2023

Úžasná kniha. Adams vzal svoje umění udělat si srandu z čehokoli a narouboval je do cestopisu, který se i proto čte jedním dechem. Ať už veze slepice na Komodské ostrovy, zoufá si v boji s byrokraty v Zairu, nebo shání kondomy v Číně, pokaždé minimálně vykouzlí úsměv na tváři čtenářově. Hlavní poselství knihy je ale samozřejmě jinde. Lidé se přírodě vymkli z rukou. Přemnožili se a lezou tam, kam nemají. A doplácí na to jiné živočišné druhy. Je úplně jedno, jestli zaniká druh přímou likvidací nebo nepřímo zničením jeho životního prostředí. Pokaždé je viník jenom jeden. Ten pitomec, co si dal nálepku „pán tvorstva“ a zapomíná, odkud vzešel a čemu vděčí za život…

5 08.01.2023

Co četli jiní: Ke Sluneční soustavě se blíží červený trpaslík Nemesis, který má za 5000 let zlikvidovat život na Zemi. Honem, rychle, musíme utéct.

Co jsem četl já: Příběh jedné rodiny. Mladá dívka Marlene není hezká, ale má dar rozpoznat z chování a pohybů, co si myslí ostatní. Její otec Crile je tajný agent, který rodinu právě kvůli svému poslání opustil. Její matka Eugenie objeví nebezpečnou Nemesis a oznámí to zlému Janusovi - správci vesmírné kolonie. Toho štve, jak ho Eugenie pořád otravuje a když ho začne otravovat i Marlene, přesune je na zdánlivě mrtvý měsíc, který krouží kolem planety, která zase rotuje kolem Nemesis. Tam obě potkají hodného strýčka Sievera, který Eugenii tajně miluje. Do hry se vrací Marlenin otec Crile, který dostává nový agentský úkol a zároveň stále touží po své dceři, na kterou hodil bobek, když jí byl rok. A jak to skončí? Ale no tak!

Už mám plné zuby všech mnohodílných ság a nekonečných space oper. Konečně zase jeden samostatný román od jednoho z nejpovolanějších autorů žánru. Byť jde o jednu z Asimovových labutích písní, jde o zajímavou a čtivou knihu, která možná neodpovídá současnému trendu - zastřel - prohoď hlášku - popiš svou zbraň, ale je plná citu a lidství ve všech jeho polohách.

5 14.01.2022

Jednou za čas dostanu na Martina chuť. Ééé... Teda na jeho knihu. Vím, že je to pořád dokola, že nemohu čekat žádný akční nářez, žádné hard SF ani nic, co by mne rozbilo svými pointami. Je to prostě něco jiného. Je to milé, uklidňující a jazykově bohaté. Asi jako dvanáctihlavý plyšový medvídek. Nebo ovce.
Slabinou knihy je ale právě její plyšovost a hlavně délka. Nejde se mazlit s plyšákem donekonečna. Časem vám naskákají pupínky a nakonec se o jeho chloupky, slepené vaším potem, či co to z lidí teče, poškrábete.
Je to milé, ale bylo toho moc. Další Martinova kniha přijde na řadu, až se mi škrábance zahojí a plyšák uschne. :)

5 28.12.2021

Šestice fantastikou políbených příběhů, které mají společné téma. Člověk a jeho duševní zakrnělost, neschopnost se přizpůsobit, touha po moci a strach připnout si křídla fantazie. Nejlepší povídkou byla pro mne Na zastávce. Vlak, co zastaví ve stanici, kde nic není, koleje dál nevedou a záleží jen na cestujících a jejich vůli, jak se s podivnou situací vypořádají. Úžasný nápad. Také nejdelší Cirkus Zambezi je o hledání smyslu života a směle bych jej zařadil mezi romaneta. Snad jen titulní povídka mne zklamala. Zřejmě jsem ji nepochopil.

4 07.11.2023

Indiánská odysea, během které na partu lovců postupně zaútočí snad všechno, co má zuby, drápy a dokonce křídla. Jen ti severoameričtí krtci nějak zaspali. Autor připisuje zvířatům ryze lidské vlastnosti, jako je lstivost, krutost a vychytralost. Nesmysl. Bajky mám sice rád, ale v trošku odlišném podání. Nejvíc mě pobavil kouzelný revolver za pasem hlavního hrdiny. Asi do poloviny románu Vaditaka tvrdohlavě používá luk a šípy, dokonce i na medvěda ohrožujícího jeho přítele. A najednou si na pistolku vzpomene při útoku kuguára. Následuje naprosto nepochopitelná pasáž, kdy Vaditaka stojí tváří v tvář hrozivému vůdci vlčí smečky, který mu zabraňuje vylézt ze skalnatého údolí. Než natáhne luk, vlk zaleze. Hrdina schová luk, popoleze a objeví se znovu vlk. Než našponuje luk, vlk je zase pryč. A tak pořád dokola, až chudák musí slézt zpět do údolí, protože zákeřná bestie ho přes okraj nepustí. Oč jednodušší by bylo udělat prásk, že? No nic. Jde o román pro mládež, plný dobrodružství, napínavých scén a místy i humoru, který však víceméně zapadá do schematické rovnice brakových westernů.

4 16.05.2023

Když odeberu průměrný a pro mne nezáživný průběh vyšetřování, zmačkám a zahodím postavy, které se vyskytují v každé druhé knize a jejichž životní osudy jsou až směšně okopírované odjinud, zbydou mi tolik diskutované popisy zavražděných a občas i samotný sadistický průběh činu. Carterovy nápady ohledně likvidace obětí jsou opravdu originální, což o to, ale stačí to, aby tento prvek unesl celou knihu? Stačí to, abych se pustil do dalšího dílu? A pak dalšího? Ještě nevím. Každopádně mne druhý díl eskapád chlapáckého Roberta bavil o poznání méně než díl první.

4 01.05.2023

Zpočátku mírně rozvleklé vyprávění, proložené tunou otázek spojených s podstatou lidství, postupem času však příběh nabírá obrátky a není nouze ani o překvapivé zvraty v závěru. Nadějný začátek trilogie. Co mne však celkem irituje, jsou jména mimozemšťanů. To ovšem není jen problém paní Butlerové, ale spousty dalších SF spisovatelů. Chápu, že by měla znít cize, ale proč, když je běžná mimozemská mluva stravitelně přeložena do našeho jazyka, nejde to samé u jejich jazykolamných jmen? Předpokládám, že stejně jako jména pozemská, jsou i ta mimozemská odvozena od běžných slov. Proč se tedy vesmírná sasanka nemůže jmenovat třeba Helmut, syn Přilbice a Kšiltovky?

4 19.03.2023

Přestože jde o víceméně totální kopii Dumasova příběhu, nelze románu upřít čtivost a napětí. Tady se mi Verne trefil do nálady a strastiplná cesta hraběte Sandorfa za pomstou mě bavila víc, nežli rozvláčné cestopisy. Pamatuje si někdo starý maďarský televizní seriál? Častokrát jsem si během čtení na toto dnes již nevysílané dílo vzpomněl.

4 05.03.2023

Předně se přiznám, že jsem nikdy neviděl ani jedno filmové zpracování, dokonce ani to kreslené. Na druhou stranu jsem si mohl vychutnat světoznámý příběh bez předchozích spoilerů. A vychutnal jsem si jej? No…
Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta kratší je popisná a neskutečně nudná a rozbíjí příběh. Číst nekonečné stránky, kde se s autorem díváme na Paříž a zastavujeme se pomalu u každé budovy, je jako listovat v turistickém průvodci. Ne, je to ještě horší, protože ten průvodce je protknutý autorskou esejí na téma „úpadek architektury v závislosti na knihtisku“. Docela mě dostalo, když na konci virtuální prohlídky francouzského velkoměsta Hugo prohlásil, že celý výklad byl veskrze stručný a tak si ho pro jistotu ještě shrneme, načež začne zase od začátku… Fakt jsem se dlouho tak nenasmál.
(Dokončení u svazku 2.)

4 25.02.2023

Kniha je vtipná a plná akce - to jsou plusy. Kotletův styl, erotické scény, teda spíš podřadné porno, postavy, hloupý příběh – to jsou mínusy. Dám šanci druhému dílu, protože jde vlastně o jeden román, rozdělený do dvou svazků, ale mám pocit, že s Kotletou jsem asi šlápl vedle… Zatím slabý průměr...

4 04.02.2023

Čekal jsem návod, kterak se státi úspěšným spisovatelem. Ten v knize není. Více než radami pro začínající pisálky, byť se zde také v malé míře vyskytují, jsou jednotlivé eseje plny vzpomínek a genezí různých Bradburyho děl. Přesto nejsem zklamán. Ač nejde o beletrii, z každé věty je cítit mistrova poetika, nostalgie a hlavně obyčejné lidství, na které se v poslední době, plné superhrdinů a sériových vrahů, mnoho nedostane. Nebýt posledního oddílu, pojednaného jako nedělní chvilka poezie, dal bych plný počet. Díky, pane spisovateli…

4 29.01.2023

Hezké, až komiksové ilustrace. Krásný křídový papír. Stylové, krví pocákané stránky. Zajímavý námět. A román samotný? Mix 1984 a Planety opic. To nezní špatně, ne? Tak to napíšu jinak. Na knize je znát, že ji nenapsal žádný zkušený autor. Styl místy dětský, absolutně se nehodící k popisovaným událostem, postavy prasat až příliš lidské, některé pasáže (zabijačka) vyznívají jako agitační článek z ultra vegetariánského časopisu, konec, který pravděpodobně měl navnadit na další díl. Nenavnadil. A prasata budu žrát dál…

4 15.01.2023

Erbenovy detektivky nejsou zrovna můj oblíbený ovocný čaj. Něco nestravitelného v něm plave. Postav je v knize spousta, všichni mluví a mluví, někdy k případu, někdy jen tak, až jsem se v těch dialozích ztrácel. Hlavní můj problém je Exner samotný. Pro mne je jeho persona, vzhledem k době, kdy se jeho eskapády dějí, těžko uvěřitelná. Přijde mi, jako by ani do té doby nepatřil. Navíc není nikterak geniální detektiv, jeho vyšetřovací metody spoléhají na přísun dalších a dalších důkazů, aniž by použil přelomové dedukce. Hlavní jeho životní náplní je udržovat vzhled elegána v naleštěném autě a mimoděké balení krásných žen. V knize se vyskytují postavy archeologů z Pokladu byzantského kupce, ale vzhledem k již dávné četbě tohoto dílu, jsem si je vybavoval jen matně.

4 15.01.2023

Občas mi některá kniha nesedne. Stylem, námětem, dějem, postavami… Simmonsovi se povedl husarský kousek. V Black Hills mi nesedlo vůbec nic. Styl, kde přímá řeč je nahrazena kurzívou, je nekomfortní. Skákání v čase je také zbytečně matoucí. Čím víc jsem se prokousával vzpomínkami hlavního „hrdiny“, tím víc ve mně sílilo přesvědčení, že tohle mě ale vůbec nezajímá. Popisy mimostavů, pornovzpomínky generála Custera, nijak nesouvisející odbočky… Děj? Cože??? Bylo mi úplně fuk, co se stane. Ono se vlastně ve finále nestalo vůbec nic. A Paha Sapa? Nevybudoval jsem si k němu žádný vztah. Jen jsem zoufale čekal, až dovykládá ty svoje zmatené životní osudy a táhne do věčných lovišť. Příště snad zase lépe…

4 08.01.2023

Nejde o klasický cestopis. Nenajdete zde popis cesty z bodu A do bodu B, nedozvíte se, kolik stojí benzín v C, ani kolik obyvatel má D. A vůbec zapomeňte na písmena latinky. Tohle je o písmenech, která se na Zemi běžně nevyskytují. Jsou tajemná, bezbožná a pavědecká... Právě proto jsou také vzrušující, mrazivá a dechberoucí. Stejně jako tato kniha...

4 26.12.2022

Měl jsem obavy. Velké obavy. Dívčí románek? Kapitáne, co blbneš?! Jenže naštěstí autor nezklamal. Jeho nezaměnitelný styl se propsal i do tohoto nenáročného dílka, jen místo Oty Finka sledujeme osudy dospívající Jany, která při své cestě za láskou narazí na nemilou překážku. Naštěstí ovšem zároveň narazí i na soukromého detektiva, takže všechno nakonec dobře dopadne.
Kdybych byl hnidopich, navrhl bych zkrácení dílka na formát detektivní povídky a ten zbytek bych si klidně odpustil. Smůla. Jsem hnidopich. takže lepší tři. :)

4 19.10.2022