Terror komentáře u knih

Všechno už tady bylo vymyšleno, vyblito a rozčvachtáno. Nevěřil jsem ve výjimečnost této knihy a teď se před zrcadlem fackuju...

33 07.01.2021

Komplet knihu mám přečtenu podruhé. Novely Nadaný žák a Tělo už potřetí.
Tahle sbírka je skvost. Bez podmínek.

Vykoupení - skvělá variace na vězeňské téma se vším, co k tomu patří. Mizérie vězňů, nespravedlivě odsouzený, sadistický bachař, plány útěků...
Nadaný žák - tenhle příběh mne ke Kingovi kdysi přivedl, takže na něj nedám dopustit. Naprosto geniální dílko o tom, kterak dítě se starcem závodili, kdo je větší hajzl...
Tělo - další pecka. Mám hrozně rád příběhy dětí. Miluju Foglara. A tohle je jeho přesný opak. Parta grázlíků na cestě za dobrodružstvím.
Dýchací metoda - King v dickensovském stylu. To se prostě musí číst!

Komiks? Tak tuto knihu nevidím. Sled monumentálních pláten, grafických fantasmagorií, na kterých klíčí život, následně bují a rozlévá se do všech možných i nemožných stran, aby poté pozvolna dohasínal. To vše plné odkazů, sem tam skrytých vtípků, koláží, které neurazí a hlavně sondy do duše lidské. Do duše, která prožila to, o čem někteří jen smutně sní a jiní s nostalgickou slzou pookřejí. S tímto obrazem, neboť právě tím kniha je, vypáleným v sítnici a srdci, dávám plný počet zasněných hvězd.

14 11.07.2023

Kniha na mne působila, jako bych na obrazovce sledoval průměrný thriller, kterých je v dnešní době plno. Jednotlivé obrazy, všechna ta hromada klišé a osvědčených dějových zvratů, dvojice šablonovitých detektivů a předvídatelný průběh. Ne, tahle kniha mě nepřekvapila.
Na druhou stranu se román, díky Carterově dobře zvládnutému řemeslnému psaní, výborně čte, vše odsýpá, u morbidních scén jsem se bavil (jo, asi nejsem normální) a určitě u série s Robertem Hunterem ještě chvíli vydržím.

13 19.04.2023

Výbor toho nejlepšího z povídkové tvorby klasika hrůzostrašné, ale i dobrodružné a detektivní literatury. Sbírka obsahuje vše, co povídkáře Poea proslavilo. Většinu už jsem v různých výběrech četl, přesto jsem se neubránil pocitům mrazení, úžasu a místy šoku z geniálně vypointovaných příběhů. Samozřejmě ne všechno už u dnešního čtenáře projde bez lehkého úsměvu, ba i mimovolného povzdechnutí, však jde přece o letité vykopávky. Jen kdyby takových vykopávek bylo víc. Poklady. Vykopané poklady to jsou. Povídky plné šílenství, opiových snů, nelidských vražd a přitom hutné atmosféry, která vtáhne a obklopí. Je to prostě jízda. Ponurá, pomalá, přesto však nezbytně končící pod pláštěm rudé smrti, který vše bezútěšně zakryje.

13 09.04.2023

Nezbytné věci jsou plné zla. Zla, které máme všichni v sobě. Při četbě románu si uvědomíme, jak lehce manipulovatelní a zranitelní jsme. Máme v sobě skrytý vztek, závist a touhu vlastnit. Lidské pokolení je prožrané červy nenávisti a neskutečné malosti. Tohle všechno King odhaluje v jedné ze svých nejlepších knih.
Castle Rock mi právě v tomto díle nejvíce připomnělo jiné městečko - Twin Peaks. Obě jsou zabydlena perfektně vykreslenými postavami, které všechny něčím vybočují, mají skrytá tajemství, úchylky a plné skříně kostlivců. Však je na kultovní seriál v knize dokonce odkaz...
Dlouho jsem přemýšlel, na co by Leland Gaunt utáhl mě. Na nic jsem nepřišel. Ale třeba se to jen bojím vyslovit…

13 26.06.2022

Dobrodružná odysea putování oceánem bez hranic. Skvěle napsané, sympatičtí hrdinové, takhle má vypadat SF podle mého gusta. Zároveň si musím povzdychnout nad skutečností, že je u nás Silverberg celkem nevytěžený autor. Podle již tradičně výborného medailonku Martina Šusta, cítím obrovský vydavatelský dluh k tomuto velikánu americké fantastiky.
Ještě se chci zmínit k vydání Tváře vod v češtině. Laser skončil. Pokud si někdo kompletuje edici Mistrovská díla SF, bude zklamán hned z několika důvodů. Kniha má nejen jiného nakladatele (Euromedia - Laser je už jen název edice), ale i jinou velikost než předchozí knihy z výše uvedené řady. V neposlední řadě se mi nelíbí tisk. Desky jsou měkké, pozlacené písmo je nekvalitní a po několika hodinách čtení se smaže. Hned jsem si vzpomněl na počátky nakladatelství Classic, jejichž Heinleinovky trpěly stejným nešvarem. Písmo v knize mi přijde takové vybledlé a pro čtenáře s horším zrakem zničující. Proto je zarážející, že cena neúměrně převyšuje kvalitu publikace. Doporučená je přes 400 korun, což je za paperback o rozsahu cca 400 stran nesmysl. Na netu se prodává zhruba o 50 Kč levněji, ale i tak je to docela dost. Myslím, že jen z tohoto důvodu si spousta čtenářů počká rok nebo dva, až tento titul zákonitě a zaručeně skončí v Levných knihách za "pajcku", jako velká spousta jiných Laser-bombacena-knih.
Kdo však nechce čekat, či se mu kniha (jako mně) hodí do čtenářské výzvy, nebo prostě toho nového Silverberga musí mít (jako já), nezbývá mu nic jiného, než peníze hodit za hlavu a jít do toho. Ten příběh to z větší části vyváží.

13 07.02.2021

Chtěl bych být znovu dítětem a v mlhavém ránu se spolu s drzou, ale upřímnou Tjorven prohánět po pobřeží ostrova Saltkråkan a zažít tolik dobrodružství, kolik jen dětská srdce kolem sebe dokáží najít...

12 23.07.2022

Dle mého jde o Kingovo stěžejní dílo na poli hororu. A nejen Kingovo...
V románu jsou všechny hrůzy, kterých jsme se báli jako malí, dokonce i ty, na které jsme ani nepomysleli. Ať si vzpomenete na bubáky ve skříních, pod postelí či ve sklepě, na děsy, které se plazí nocí po zemi, přilétají vzduchem nebo se ukrývají pod vodní hladinou, na strašáky nadpřirozené či naprosto reálně podložené, to všechno v téhle knize je. Navíc v ní najdete spoustu opravdového přátelství a lásky. Na druhou stranu je plná nenávisti, krutosti a svinstev, kterých jsou schopni pouze lidé.
Jako prakticky každá kniha má i tahle své mouchy. Dokonce bych řekl, že jednu pořádnou masařku (je to už několikrát zde popsaný závěr a nepochopitelné jednání jedenáctiletých dětí). Přesto dávám plný počet hvězd. Je to ultimátní a pravděpodobně nepřekonatelné dílo, které by Kingovy fanoušky, potažmo příznivce hororu nemělo minout.

12 24.10.2021

London prostě umí. Jeho povídky jsou mistrovské kousky, kterým nechybí spád, děj i pointa. Hluboce smekám před tímto klasikem dobrodružné literatury.
Volání divočiny je kniha plná krutosti, divokosti, tvrdé reality a smrti. Přestože je to místy chmurné čtení, není bezvýchodné a definitivní. Někde v pozadí vždy probleskne touha, krása a naděje.

11 28.04.2023

Ach Kingu, Kingu, požil-li jsi...
Celý příběh je skvěle napsaný a hned od začátku musíte držet palce hlavní hrdince, aby se útěk povedl. Každému je jasné, že přijde konfrontace, ale k té je, přesně podle Kingových pravidel, cesta dlouhá... Co mi na knize vadilo, je fantastický prvek se světem v obraze. Proč? Na co? Proto ten povzdech na začátku...
Upozornění pro nováčky v Kingových světech: Pozor, kouše!!!

Většina z nás měla v dětství oblíbenou knihu, kterou mu četli rodiče, prarodiče, starší sourozenci, jiní příbuzní, případně bytosti odjinud. A kterou si pak šťastný prvňáček přečetl sám. Jednou. Dvakrát. Desetkrát. A pořád ho bavila. Nemohl se nabažit toho dobrodružství, které v sobě skrývala. Hltal zas a znova věty, které znal už nazpaměť. Pořád se kochal těmi samými úžasnými obrázky, které ho doprovázely až do snů. Schovával si knížku pod polštář, když šel spát, prskal na ni bacily, když ležel se zavázaným krkem pod peřinou a na stole voněl čaj s citrónem. Ta kniha většinou dostala za uši. Byla častým používáním rozklížená, nesla stopy polití různými tekutinami, někdy se v ní objevilo i pár pastelkových hieroglyfů, zřejmě pokus o první podpis. Na takovou knihu se nezapomíná a i když ji uložíte do knihovny, pokaždé při cestě kolem o ní zavadíte pohledem. A usmějete se. Možná smutně, ale usmějete. Je v ní kus vašeho dětství. Ta kniha je jedinečná a je vlastně na celý život.
Birlibán je ta moje.

Jsem rád, že čtu Kinga postupně tak, jak jeho knihy vyšly. O psaní je totiž plné spoilerů na předchozí díla. Dozvíme se genezi některých zásadních románů, jako jsou Carrie, Osvícení, Misery, Svědectví a další. Varuji tedy potencionální hloubkové čtenáře před touto vyzrazovací knihou!
Ale ke knize samotné. Kromě výborných a neocenitelných rad pro začínající pisálky, obsahuje i zhuštěný Kingův životopis, takže přestože jde o dílo nebeletristické, v určitém ohledu se jako beletrie tváří. A není to na škodu. Naopak. Knihu jsem přečetl jedním dechem, což vzhledem k jejímu menšímu rozsahu nezanechalo následky a opravdu jsem se neudusil.
Dávám plný počet hvězd a dodávám: Děkuji, Mistře!

10 30.05.2023

Bohužel jsem se nemohl plně vcítit do postavy hlavní hrdinky. Devítiletá holka jsem nikdy nebyl. Aspoň co si pamatuju. Trisha mi občas přijde až nedětsky hrdinská a nadšení pro baseball nesdílím. Tak co mi zbylo? Úžasně čtivá a svižná kniha, poutavý a napínavý příběh, typicky Kingovské zacuckování rodinných vztahů a chuť vyzkoušet müsli z bukvic a libavky.

10 15.04.2023

Jedním slovem strhující. Nosné téma, postavy, které vám nesplývají, napětí, akce, mrazivé cosi. Všechno by bylo v pořádku, nebýt (sorry) odfláknutého konce. Jakoby autor ani sám nevěděl, do čeho to skupinu hrdinů vlastně dostal. Škoda, jinak by to bylo za pět a kniha by před návratem do regálu dostala pusu.

10 19.03.2023

Jsouce nezatížen přehršlí gotických i novodobých duchařských opusů, přistupoval jsem k druhému čtení Pytle kostí s dvojím vědomím. Za prvé, že mám náladu na něco mrazivého, co nepochází z tohoto světa (poslední záchvěv podobné hrůzy jsem zažil před lety o dušičkách, když jsem žánrově shlédl Conjuring) a za druhé, že nemám vůbec ponětí, o čem vlastně kniha je (Skleróza? Nebo spíš poťouchlá Róza Skelná, která navštěvuje po nocích postarší čtenáře a leje jim do vzpomínek guláš?). Každopádně jsem se těšil. A kniha mne nezklamala. Stejně, jako u většiny znovučtených Kingových knih, jsem o jednu hvězdu přidal na hodnocení. Prostě mě bavilo sledovat pohyby magnetické abecedy na dveřích lednice, poslouchat záhadné zvuky, byl jsem nadšený z hlavního hrdiny a jeho zájmu o matku samoživitelku, znovu a znovu jsem žasl nad lidským odpadem, lidskou záští a lidskou bestialitou. Rozhodně se nejedná o mistrovo vrcholné dílo, ale v poměru s produkcí kolem prolétajících rádobyspisovatelů, jde pořád o nadprůměrné řemeslo, nad kterým ukápne slina fanouška hororů a hrůzy všeobecně.

Román o tom, kterak je důležité mít životní cíl a také o spletité cestě, která k němu vede. Kniha o jiskře, která zažehne to pravé světlo provázející člověka peripetiemi osudu. V životě si musíme některé věci odepřít, něčeho se vzdát a zároveň vybrat ten správný směr z toho nekonečna možností a nebo se aspoň k tomu směru přiblížit. Přestože by se mohlo zdát, že se vlastně motáme v kruhu a vracíme se pořád na začátek, něco se přece jen mění. Mění se naše vnímání okolí a pohled okolí na nás. A naděje? Ta zůstává.

9 08.01.2023

Přečteno znovu po čtvrt století... Jak ten čas letí.
Zestárnul jsem a mé knižní preference se trochu změnily. Tenkrát mě Kingova prvotina moc nebrala, dnes to vidím jinak. Když se ohlédnu zpět a především se podívám na současnou knižní produkci, nemohu jinak; zvedl jsem hodnocení o dvě hvězdy.
Žádný Elvis, ten pravý KRÁL je King!
Jak již jsem uvedl - zestárnul jsem. Carrie ne. Carrie je příběh, který bude skvělý a neuvěřitelně dobře napsaný i pro další a další generace čtenářů.

9 01.03.2021

A budeme zase kritizovat...
Délka knihy je vzhledem k hustotě děje neúměrná, což je zaviněno za prvé tím, že mistr Heteša je grafoman a za druhé skutečností, že to, co by i Alois Jirásek zhustil do jednoho odstavce, je zde rozepsáno na dvě strany.
Ad jedna - napsat knihu za tři měsíce je šílenství, zvlášť takovou tlustoprdku.
Ad dvě - "Nalil jsem Bilharzi panáka." Heteša ne. Heteša se dvakrát zeptá, jestli toho panáka Bilharze chce, načež popíše, kterak se vyrábí kombajn.
Závěr knihy je také pro autora typický. Takový ustřižený, nevýrazný a nucený (už musím končit, dopil jsem kakao).
No, tak proč jsem tomu sakra dal čtyři hvězdy? Protože mě to baví. Baví mě autorova ukecanost, baví mě neskutečně dlouhé a zbytečné rozhovory, baví mě výroba kombajnů...
Ono se to totiž strašně dobře čte.

9 31.01.2021

Už před četbou jsem dumal: Mělo tohle pokračování vzniknout? Budu zklamaný nebo mě Ernest překvapí? Jak moc se do vidění světa OASIS promítne, dle mého, úžasné filmové zpracování prvního dílu? Odpovědi nejsou tak jednoznačné...
Začátek mě překvapil poměrně širokým záběrem na dystopický svět. Četlo se to dobře, ale přesto jsem tak nějak doufal, že přijde něco jako hon na Easter Egg. (Pořád mi neleze přes klávesnici pojmenování Velikonoční vejce). A ono to přišlo. Jenže jinak, než jsem se těšil. Možná za to můžu já, že zvolená nerdská témata mne úplně minula. Teda Ninja Princess jsem ještě žral, však se kolem her točím už hodně dlouho a přestože v posledních letech už na ně není tolik času, občas nějaké to RPG nebo FPS projdu. V dalších částech honu na EE - tentokrát velkoryse rozvrženého do sedmi(!) částí, už ale na mne dolehlo to, co muselo. Filmy režiséra, který mne minul, naprosto odpuzující hudební bitva, spousta názvů mně nic neříkajících songů a herci, kteří by se, kromě Sherlocka Iron Mana Holmese, klidně mohli jmenovat Jack Patočka a stejně by mi to nic neřeklo. Jo. Bez znalostí americké pop kultury se těžko chytnete. Co mi však vadilo ze všeho nejvíc, bylo tempo. To, co v prvním dílu bylo rozprostřeno na velkém prostoru, zabere zde pár stránek. Jen honem rychle dopředu! Žádné zdržování! Čas je jen na nějakou tu nerdskou hlášku. Jako by to už Ernest chtěl mít za sebou. Bohužel jsem se nechal strhnout a taky jsem rád, že to za sebou mám.
Takže odpovědi... Pokračování vzniknout vlastně nemuselo, klidně bych se bez něj obešel... Ernest mě překvapil, ale i zklamal... A film je jízda, za kterou tohle dílo kulhá jako chromý osel. Upřímně si nedovedu přestavit, že by podle tohohle vzniklo filmové zpracování. Leda by někdo pořádně napsal scénář. Odřený průměr...

8 25.09.2023