Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494566/bmid_ready-player-two-nova-hra-zacina-63b2b41084c7f.jpg
3
265
76
Ready Player série
< 2. díl
Nová fantastická honba za pokladem. V sázce jsou tentokrát dva světy. Jste připraveni? Po vítězství v soutěži vyhlášené zakladatelem bezplatného kyberprostoru Oasis narazí Wade Watts na něco, co znovu zamíchá osudem jeho i celého lidstva. Ve hře se objeví nové a poslední velikonoční vejce s tajemným obsahem, které může Oasis povýšit na zcela novou úroveň a učinit tuto virtuální realitu ještě podivuhodnější – a mnohem návykovější. Wadeovi přibude další soupeř, neskutečně silný a nebezpečný, který neváhá obětovat miliony životů, aby dostal, co chce…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ready Player Two , 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Po skvělé jedničce jsem celkem nemile překvapená. Autor se snažil novým zajímavým způsobem oživit příběh horní pětky, ale celkově jsem k dílu dost skeptická. Kniha se točí většinou kolem Tolkiena a sem tam zabrousí i k jiným arkádovým zajímavostem. Co mě trochu dostalo, tak i sem jsme museli zahrnout nebinární a "jako co se dnes cítím" nešvar dnešní doby. Nemám proti tomu nic, ale spíš nemám ráda, když se to uměle vytahuje a odůvodňuje. Asi by mi přišlo milejší, kdyby to bylo napsáno jako fakt a ne k tomu kupa okecávaček. Celkově se to přečíst dalo, hon na Sirénu byl zajímavý a i zakončení nebylo špatné. Vyšší hodnocení ale dát nemohu.
Druhý výlet do světa OASIS byl dlouho očekávaný přiznám se ale, že s rozpaky. Mezi Ready Player One a Two jsem si střihnul Armadu, která pro mě byla velkým zklamáním a tím pádem jsem s obavami přistupoval k pokračování osudů Horní pětky. I přesto, že nedosahuje kvalit jedničky se díkybohu úplný průser nekonal – dystopický svět virtuální reality byl obohacen o vynález headsetu UNI, který umí navodit prožitky jiných lidí ve všech smyslech. Bohužel se jí zmocní jeden mocný NPC lump, který vmanipuluje Wadea do dalšího questu ve stylu původního honu na Easter Egg. Jak už jsem zmiňoval tento 6-ti dílný hunt není tak povedený a přitažlivý jako první, herní a především popkulturní odkazy posledních dvou dekád minulého století jsou snad za každou větou ( u filmů Hugherse a tvorby podivného popového stvoření jsem se jaksi nechytal ). Tolkienův Silmarillon je sám o sobě ukrutně těžká četba a co mě nejvíc vytáčelo bylo časté omílání a velebení dnešního snad všudypřítomného transgender bláznovství. Kolem a dokola návrat do světa OASIS byl fajn, ale nemyslím si, že bylo nutné tvořit pokračování a když už, dokážu si představit povedenější lov, takto jen silnější průměr – 70 %
Moc jsem se těšila na druhý díl této série. První díl mě nadchl. Ale jak to tak většinou bývá, první díl je lepší než díl druhý a tady to platí. I tak jsem se moc ráda vrátila do světa OASIS. A kniha určitě stojí za přečtení.
Zdálo se mi, že druhý díl nebyl tak dobrý jako první, ale možná to bylo tím, že jsem jedničku četla už před několika lety. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozpomenula na děj prvního dílu. A Jelikož nehraji žádné hry na PC, tak jsou pro mě některé hráčské pojmy neznámé a příliš abstraktní. Moc se mi ale líbily různé odkazy na filmy a hudbu. Naladilo mě to až natolik, že jsem se vypravila do kina na Mijazakiho a pustila jsem si něco na Netflixu a YouTube. Doporučuji Vám to také. Stojí to za to. Veškeré odkazy jsou skvělé. S autorem bychom si rozuměli.
Oproti prvnímu dílu mi to přišlo slabší. V úvodní cutscéně se dozvíme, o co asi půjde. Další kapitoly asi až do páté jsou pramálo zajímavé a teprve dál se děj rozjíždí. Odkazy na popkulturu jsou ze začátku zábavné (řadu vecí znám, spousta mě míjela, ale googlit se mi to nechtělo). Ovšem to šílenství kolem pátého úlomku točící se kolem Prince, to bylo utrpení. Vím, že existoval, ale jeho tvorbu moc neznám, ale přišlo mi to přehnané (ovšem blesky trestající pomlouvání nejvyššího, to bylo něco...). Oproti tomu hledání šestého úlomku založené na znalosti Tolkiena mi přišlo dost odfláknuté a krátké. Ale Silmarillion jsem také nedočetl, takže chápu Wada - a možná i proto to autor moc nerozváděl.
O infarktové zvraty v závěru není nouze, protože pár věcí Wade zamlčel, ale je jasné, že kdyby je vyzvonil, tak je napětí v háji a kniha nebude zajímavá.
Každopádně zajímavé dílo hodné přečtení. A takhle trojka, nebyla by?
Bylo milé shledat se se starou dobrou Horní (skoro) pětkou, ale o poznání slabší dílo, než jednička. Mělo to své nápady. Umělo to pohltit, ale po přečtení mám spoustu otázek, na které nenacházím odpovědi a něco je za mě až utopicky nereálné, ale já nejsem odborník na VR a AI.
Souhlasím s ostatními recenzemi, že mi ta všekorektnost lezla krkem a absolutně mě nebavila ta Fialová část. Pro někoho, kdo o něm neví nic a na jeho hudbě neujíždí to bylo nicneříkající a nekonečné. Musela jsme hodně googlit, abych se v ději aspoň trochu orientovala.
Dvě hvězdičky za čtivost. Navíc, klobouk dolů, že Cline po jedničce našel ještě další odkazy na osmdesátky. Ale jinak? Obří celosvětovou firmu s OASIS vlastní 4 děcka, která se o firmu vlastně nijak nezajímají a vede ji jistá "šedá eminence" Faisal. Přišlo, že by jim mohl podsunout jakákoliv data a do jednoho by mu to odsouhlasili.... Wade je ubulený narcistický závislák na VR. Jak je konec jedničky sentimentální, tak tohle tu čekejte po celou dobu, přičemž ty bláboly vrcholí a nekončí. Samozřejmě nechybí hora empatie, sladkobolných řečiček, odsouzení osmdesátek, kde jsou převážně jenom bílí a hetero, chybí snad jem jednorožci... Věty typu, kdy si díky VR jeden z členů uvědomil, že ho vlastně vždy Prince i přitahoval a proto ho odmítal, ale teď chápe, že je to normální... No, každý hned pozná, že je to současná kniha z Ameriky. A úplný konec? Sama jsem se styděla, že to čtu...
„Je lepší mít
sebedestrukční tlačítko
a nepotřebovat ho,
než ho nemít
a potřebovat.“
Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal.
Malá ochutnávka:
Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . .
Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den.
Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil.
Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . .
Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER!
Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.
Pokud bych měla hodnotit čistě děj knihy, dala bych plný počet - zápletka, ač víceméně podobná prvnímu dílu, mě bavila, vše na sebe logicky navazovalo, nové prostředí OASIS bylo realisticky popsané. Není co vytknout.
Nehodnotím ani přehršel referencí na osmdesátkovou kulturu. Tu dobu jsem nezažila, hry nehraju, filmy obecně mě moc neberou, takže základní přehled mám, pokud jsem něco neznala, buď jsem to přeskočila (a nebo pokud to bylo pro děj stěžejní, našla jsem si k tomu víc informací).
Co mi ale vadilo neskutečně, byla přehnaná korektnost - barva pleti, přijímání LGBT komunity, zbytečně korektní názory, aby se žádná skupina čtenářů necítila ublíženě. PROČ? Copak se už i do literatury dostala premisa, že pokud v ní není alespoň jeden černoch a jeden nebinární, nemůže se jednat o dobrou knihu?
Na knize je vidět (a to je můj názor), že nevznikla z iniciativy Clinea, ale že se jedná o objednávku nebo přemlouvání agentů, a snaží se navázat na kvalitu a úspěch prvního dílu.
Já vám nevím. Možná je to tím, že v žánru LitRPG už stihly vzniknout jiné (a mnohem zajímavější) knihy. Nebo je to prostě fakt o tolik horší než jednička. První třetinu knihy zabírá dlooooouhá expozice (ano, definitivně jsem si potvrdila, že tenhle svět a celý Clineův worldbuilding nedávají smysl), druhou třetinu další „hon“, tentokrát za sedmi úlomky duše Sirény (ty osmdesátky jsou tu už fakt na sílu a, je to jen mnou, nebo proč celá OASIS ve dvojce působí o tolik směšněji než v prvním dílu?), a celkový dojem zachraňuje jen jakž takž ucházející závěr. Kdyby to byla fanfikce z Wattpadu, asi by mi to celé dávalo mnohem větší smysl.
Na pokračování jsem se těšil a hodně,tenhle virtuální svět se moc povedl. Četl jsem knihu s velkým zaujetím i když dost mi vadilo že se Ernest Cline až moc zasekl v osmdesátkách (ve všech knihách). Chtěl bych chápat že ho to asi tenkrát bavilo,ale je toho moc. Nová hra,nový nebezpečí,nový úkoly,nový postavy a velká čast lidstva co by rukojmí UI - bavilo mě to. Dost mě překvapil konec knihy ten byl naprosto úžasnej a díky tomu budu doufat že bude ještě třetí.
60% - Po natěšení z prvního dílu jsem se brzy vrhla i na ten druhý, ale jak to u pokračování poměrně často bývá, i tady už se podle mě autorovi nepodařilo dosáhnout originality původního nápadu. Chování Wadea, kterému na konci prvního dílu spadl do klína celosvětový virtuální systém OASIS a příslušné bohatství moc a sláva, je docela realistické a uvěřitelné - je z něj tak trochu namyšlený spratek, který se vyžívá ve své vládě nad celým systémem a všemi, kdo jsou v něm zrovna zalogovaní, a v reálném životě přátele i lásku postupně ztrácí.
A pak přichází očekávaný quest - a ono těžko něco vymyslet, když původní tvůrce Halliday je už léta mrtvý, takže na scénu musí zákonitě nastoupit jím vytvořená AI, která věrně svému předobrazu touží po lásce Kiry (manželky spolutvůrce Ogga), jenže ta už je dávno mrtvá. Anebo by nemusela tak úplně být? No a v tomto okamžiku to začne drhnout - protože AI Anorak je sice všemocný, jenže autor ho musí udělat i trochu natvrdlého a neprozíravého (jinak by bylo stěží možné s ním byť i jen bojovat) - a čtenář zkrátka obtížně věří, že by snad mohlo být možné tuhle AI nějak ošálit či snad podvést.
Pozitivní je, že Wade už není vševědoucí a s prvním questem mu musí poradit nová postava dívky L0hengrin, jenže pohříchu potenciál téhle holčiny a jejích kamarádů je v příběhu posléze naprosto zabitý, když jsou vysláni získat jistý mocný artefakt a setkáme se s nimi zase až na konci. No a samotné plnění úkolů k získání úlomků, tak tam nebylo oproti prvnímu dílu nic přelomového, jen mě vždy překvapilo, že jsou questy jakoby na míru šité jednotlivým postavám, které ohledně daných témat jeví naprosto encyklopedické znalosti. Část s Princem fakt ocení snad jedině fanoušci tohoto popového zpěváka, mně přišla šíleně dlouhá a nezábavná. A když jsem se začala chytat v Tolkienovi, tak byl další úlomek v inventáři dřív, než se to pořádně rozjelo. Takže ne že by to bylo špatné, jen mě tahle knížka zkrátka nebavila tak, jak jsem čekala.
Hned jak jsem objevil tohle pokračování, bylo jasné, že si ho musím přečíst. Jednička se mi totiž líbila ve filmové i knižní podobě a tak mě zajímalo, jaké nové dobrodružství a zápletky je autor ještě schopný vymyslet. A i když jsem četl hodně negativních recenzí (a v některých částech musím se čtenáři souhlasit), rozhodně bych dvojku tolik nezavrhoval. Musíme si totiž uvědomit, že vymyslet pokračování něčeho tak originálního, musí být sakra těžké. Já ocenil, že autor přišel na způsob, jak ještě zdokonalit OASIS (ani by mě nenapadlo, že to ještě jde). Taky nový protivník byl pro mě hrozivější - zvlášť v dnešní době, kdy vidíme, co všechno už AI dokáže. Musím ale souhlasit, že nové úkoly už nebyly tak nápadité a napínavé a Wade už nepůsobil tak sympaticky. Taky mi chyběla ta kolektivní spolupráce Horní pětky a bylo mi to celkem líto. Chápu, že už se každý posunul v životě dál, ale to teenagerovské zapálení pro vyřešení úkolů bych u postav rozhodně zanechal víc. Celkově jsem ale rád, že se můžeme ještě jednou podívat do tohoto světa a prožít další dobrodružství. Myslím, že na to, jak revoluční byla jednička, měla většina velké očekávání. Za mě se s tím ale autor popral dobře. A i když jsem nebyl vyloženě nadšený, byl jsem za návrat do OASIS spokojený. Takže radím ubrat trochu očekávání a vydat se tam taky. ... můj instagram: @klesnacte
Za mě tohle pokračování snad ani být nemuselo - nebylo to tak svižné jako první díl, pořád spousta informací '80 let, hodně vycpávek a až umělého nastavování. Zhruba první třetina v podstatě děj o ničem, pak konečně solidní akce a dobrý děj, konec zhruba předvídatelný už od půlky knížky a to "doplnění " bylo fakt jen pro info, že to autor nezazdil.
Tohle je pokračování příběhu prvního dílu. Hrdinové jsou stejní. Příběh je dobře zpracovaný. Nemá sice takový spád jako díl první, ale nudit se nebudete.
Co mi osobně vadilo nejvíce, je to, že to co fungovalo v prvním díle a bylo příjemné osvěžení - odkazy na popkulturu z 80. let, tady už nefunguje, protože těch odkazů je neskutečně mnoho. V prvním díle bylo spoustu globálních odkazů a fungovalo to. Teď jich je hodně, ale míří kompletně do USA a u nás spoustu věcí neznámé. Není tedy jednoduché říct - když jsem byl malý, taky jsem to poslouchal/viděl. A i souboje s jsou psány pro fanoušky, takže mne některé odkazy úplně minuly. A pokud vazba nefunguje, nudite se. Vlastně se nestalo nic nového - druhý díl je prostě horší, než první. Ale za přečtení stojí.
Oceňuju vydání pokračování, ačkoli kvalit a svižnosti "jedničky" ani zdaleka nedosahuje. Autor píše v dlouhých souvětích, nemá to takový švih a ani překlad není kdovíjaká pecka - mít např. v jednom odstavci kousek od sebe yardy a centimetry je tak trochu úlet. Vyloženě hrozná kniha to není, jen si nemyslím, že se k ní budu vracet tak ráda jako k prvnímu dílu.
Klobouk dolů za odvahu navazovat na úspěšnou úvodní knihu. Autor by určitě neudělal chybu, kdyby pokračování nenapsal.
Dojmy mám neutrální. Stránky jsem rozhodně nehltal, bavil jsem se jen chvíli - když se v ději mihla Středozem.
Do děje mě kniha nevtáhla - spíš jako bych o ději četl reportáž. Není mi jasné, kde se stala chyba... Asi že se záporný hrdina objevil na scéně tak zčistajasna a a po dlouhém úvodu. (A nebylo pořádně vysvětleno, jak se mu podařil průlom takového rozsahu spáchat.)
Tako jako tak. Kniha je stále dobrý průměr.
Už před četbou jsem dumal: Mělo tohle pokračování vzniknout? Budu zklamaný nebo mě Ernest překvapí? Jak moc se do vidění světa OASIS promítne, dle mého, úžasné filmové zpracování prvního dílu? Odpovědi nejsou tak jednoznačné...
Začátek mě překvapil poměrně širokým záběrem na dystopický svět. Četlo se to dobře, ale přesto jsem tak nějak doufal, že přijde něco jako hon na Easter Egg. (Pořád mi neleze přes klávesnici pojmenování Velikonoční vejce). A ono to přišlo. Jenže jinak, než jsem se těšil. Možná za to můžu já, že zvolená nerdská témata mne úplně minula. Teda Ninja Princess jsem ještě žral, však se kolem her točím už hodně dlouho a přestože v posledních letech už na ně není tolik času, občas nějaké to RPG nebo FPS projdu. V dalších částech honu na EE - tentokrát velkoryse rozvrženého do sedmi(!) částí, už ale na mne dolehlo to, co muselo. Filmy režiséra, který mne minul, naprosto odpuzující hudební bitva, spousta názvů mně nic neříkajících songů a herci, kteří by se, kromě Sherlocka Iron Mana Holmese, klidně mohli jmenovat Jack Patočka a stejně by mi to nic neřeklo. Jo. Bez znalostí americké pop kultury se těžko chytnete. Co mi však vadilo ze všeho nejvíc, bylo tempo. To, co v prvním dílu bylo rozprostřeno na velkém prostoru, zabere zde pár stránek. Jen honem rychle dopředu! Žádné zdržování! Čas je jen na nějakou tu nerdskou hlášku. Jako by to už Ernest chtěl mít za sebou. Bohužel jsem se nechal strhnout a taky jsem rád, že to za sebou mám.
Takže odpovědi... Pokračování vzniknout vlastně nemuselo, klidně bych se bez něj obešel... Ernest mě překvapil, ale i zklamal... A film je jízda, za kterou tohle dílo kulhá jako chromý osel. Upřímně si nedovedu přestavit, že by podle tohohle vzniklo filmové zpracování. Leda by někdo pořádně napsal scénář. Odřený průměr...
Čas od času se najde nějaký druhý díl, při jehož čtení začínám přemýšlet nad tím, co se mi to vlastně líbilo na tom prvním dílu. Vždyť je tam všechno to, co se mi v tom prvním dílu líbilo. Tak jakto, že to teď nefunguje?
Tady je zklamání o to větší, že RPO patří k jedné z mých srdcovek. Koupila jsem si vlastní papírový výtisk, který oprašuji v poličce TOP knih, četla jsem ho dvakrát, viděla jsem pak i film, i ten se mi líbil, i když má trochu jiný náboj. Lidi, mě ta jednička opravdu bavila! A díky ní jsem se setkala se zajímavými lidmi, takže kniha, která do jisté míry změnila můj život.
A dvojka? Do poloviny knihy poměrně nuda, Wade na zabití, naprosto nesnesitelná postava. K tomu občas nějaké klišé a opakování předešlého.
V polovině mě to začalo i bavit, ale zápletka se z původního spíš sci-fi u RPO změnila na béčkové young adult se speciálním zaměřením na agitku v oblasti rovnoprávnosti ras, pohlaví i sexuální orientace. Ono to bylo ale i v prvním dílu (tam se to objevilo ale až na konci), tak jaktože mi to tam nevadilo a tady se mi otvírala kudla v kapse?
Boje o 7 "viteálů" byly spíš zdlouhavé a zbytečně bylo kousků 7. Vůbec nic by s dějem neudělalo, kdyby se 2-3 kousky ubraly.
Takhle bych to pořád ještě brala jako průměr, na nějaké 3*. Ale ke konci se už autor asi dočista splašil a začal vršit jednu pohádku na druhou... Z Young Adult se najednou stala dětská literatura, mi připadalo. On to jako má promyšlené, všechny konce svázané. Jen to už není dospělé čtení.
Dokonalý (nesnesitelný) hrdina, který v tomto dílu už sám nic nevymyslí, spíš je ostatním na obtíž v postupu... No ... jestli bude ještě třeba třetí díl, tak to asi už bude spíš leporelo a předčítat to budou dětem rodiče.
Kandidát na zklamání roku.
Štítky knihy
LitRPG (herní svět + fantasy/sci-fi)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Ready Player One: Hra začíná |
| 2016 |  Armada |
| 2023 | Ready Player Two: Nová hra začíná |
Kniha Ready Player Two: Nová hra začíná je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 343x |
| Čtenářské výzvě | 108x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 204x |
| Chystám se číst | 199x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 2x |
Jen 68 procent?? Četli jsme všichni stejnou knihu?