terimila komentáře u knih

Poctivě odvedenej kus autorské práce. Autoři poctivě sledují pokusy a příběhy nadšenců, bláznů i lidí pragmatických a statečných, od prvních pokusů na strojích, co se ve vzduchu držely "on a wing and a prayer", až po luxus concordů. V knížce najdete nejen notoricky známé příběhy Lindbergha, Earhartové nebo Alcocka s Whitten-Brownem, ale i silné osudy těch, co doletěli až jako několikátí nebo nedoletěli vůbec. Knížka je nabitá příběhy, jmény, daty, stroji, místy je čtivá více, jinde méně (já ji měla rozečtenou snad dva roky, což je extrém)... ale pro nás letecké nadšence to rozhodně je zajímavý souhrn hodný přečtení.

3 25.06.2020

Ani jako děcko jsem neměla ráda pohádky, hlavně ne ty naše, tradiční. Přišlo mi, že z nás dětí dělají důvěřivé blbečky, protože v životě věci pokaždé nekončí dobře, a věčná láska az nadosmrti je výjimka a dar, ne pravidlo, co ho najdete v každé laciné zkazce.
Téhle knížce jsem věřila. Byla převážně krutá, smutná, i když křehce krásná... a ukazovala dětem i ty méně hezké stránky života. Ale o to víc se mi zaryla do paměti, protože nelhala a byla upřímná. Myslím, ze to byla první knížka, u níž jsem plakala, a ne jednou. Dodnes si pamatuju na příběh o cvičeném pejskovi, se kterým se život nemazlil, a který v poslední naději, když se díval na ty, co ho šli utratit, se pokusil udělat to nejhezčí, co kdy dokázal za kousky. Jak to dopadlo, asi tušíte. Píšu to a cítím, jak kdesi hrozně hluboko pořád doutná ten starej dávnej obrovskej dětskej smutek a soucit.
Není to knížka pro každého, ale možná si své čtenáře najde i dneska. Má v sobě obrovskou sílu.

3 20.06.2020

Vyhrabala jsem to snad někde v antikvariátě za pár korun nebo v knihobudce zadarmo. Vzpomněla jsem si, že kdysi na začátku střední se mi pár Simmelových knížek celkem líbilo, tak jsem si říkala, proč si to nepřipomenout. No, už vím.
Spousta fajn čtiva z mládí se nemá připomínat proto, aby si člověk totálně nepokazil dojem z toho, jaká blbost to vlastně je, a jak blbej byl on, když se mu to líbilo. Příště si to budu pamatovat.
Nelíbilo se mi to. Okázalý, patetický, přitom povrchní. Jednoduchý, nijak zajímavý postavy, jakoby bez psychologie. Vylíčený jen tak povrchně, vevnitř jakoby bylo prázdno. Jednají unáhleně, nepromyšleně, pořádně jsem nechápala, co je k tomu vede. Celkově je děj divnej a tomuhle autorovi ho prostě věřit nedokážu (a přitom jsou autoři, kterým s ochotou zblajznu sebevětší blbost, protože to prostě dovedou podat). Ale Simmel to tady nedokázal. Přišlo mi to jako východoněmeckej pokus o Forresta Gumpa... a bohužel hodně nepovedenej pokus.
Knížka šla dál, mazala do knihobudky. A teď budu mít strach otevřít Láska je jen slovo a S klauny přišly slzy, abych si totálně nezkazila ten jakštakš fajn dojem, co jsem z toho kdysi měla.

3 09.11.2019

Ani nevím, kde jsem to vzala, ale zaujalo mě to. Půl roku se mnou knížečka (díky svému formátu :-) jezdila, chodila a putovala po Praze, Česku i Evropě a pomalu do mě lezla. Začíst se mi trvalo dost dlouho - měla jsem problém prokousat se už vůbec první kapitolou, která je sice sama o sobě děsně zajímavá, ale relativně náročná kvůli zakomponování astronomie. Četla jsem ji tedy snad natřikrát, ale nakonec jsem to dala, a pak kapitoly už šly snáze.
Ivanov pátrá po různých literárních piškuntáliích a dělá to zajímavě a dobře. Problémek je v tom, že současný čtenář už značnou část záhad ani pořádně znát nebude. Některé stále patří k základu české literatury a ke vzdělání (Babička, kroniky, kodexy, Neruda, Bezruč atd.), jiné už jsou drobet za zenitem a nesou si s sebou flek historického zabarvení, jako ta minulým režimem zprofanovaná Anna Proletářka. Nicméně celá Historie je knížka originální, poctivě zpracovaná a najdou se v ní zajímavé postřehy.

3 03.11.2019

Patrně už nejsem cílovka, ale nechytilo mě to. Jako takhle: nápad není špatnej, myšlenka dystopického světa s rozdělením do tříd podle toho, co kdo považuje za důležité, je super, stejně jako výchova mladých mimo rodiny a jejich testování a věrnost/zrádcovství. Ale skvělej podklad je poněkud zabitej superrychlým a skokovým vývojem. Dokud jen sledujem výcvik mladých, tak ještě OK, ale jakmile se ke konci začne něco dít, letí to prostě děsně rychle, skákavě, a ani to moc nedává smysl. O naprosto zbytečné lovestory (což ale, chápu, je daň náctiletým čtenářkám) ani nemluvím. Naštěstí se to aspoň četlo dobře. Dostala jsem to zadarmo k nákupu na Alze či kde, tak mě aspoň nemusely mrzet promrhaný prachy za nákup e-knihy nebo rezervaci v knihovně. Po dalších dílech - asi ne překvapivě - už nesáhnu. Tohle už nejsou knížky pro mě.

3 31.05.2019

Příjemná oddychová detektivka, žádný velký napínák, ale příjemně zamotané a nakonec elegantně a smysluplně rozmotané. Prostě klasika. Na ty nejlepší christieovky to u mě nemá, ale špatné to není.

3 07.05.2019

Ke Stopám hrůzy jsem se vrátila po třicítce jako k naprosté oddechovce stažené v mobilu. Beru to jako brak na oddych a relax, takže i následující hodnocení je relativní - 5 hvězd pro brak nerovná se 5 hvězd pro normální knihu. :)
Tenhle díl mě ale dostal do kolen, jako zatím žádný další ze série SH. Čte se jedním dechem, příběh je parádně vygradovaný, hlavní postava je celkem sympatická a chová se celkem logicky... prostě JO, tohle se povedlo. Tohle by jako lehkej horror obstálo i mimo Stopy hrůzy, myslím. :) Těšilo mě.

3 05.04.2019

Jasně, žádná ze Stop hrůzy není extratřída a nového Stephena Kinga tam nenajdete.... ale tohle je i na poměry Stop hrůzy bída. Celá série o Zemi duchů. Zmatený děj, který pořádně nemá logiku, nastavovaný, neustále nějaké nesmyslné nadpřirozené zásahy ala "deus ex machina", primitivní postavy jednají zkratkovitě a nesmyslně, padají z nebe a zase mizí. Přijde mi to na úrovni slohovky lepšího žáka ZŠ. Jedničku jsem dočetla z povinnosti (když už jsem začala...) a dál jsem četla s jakousi zvrhlou zvědavostí zjistit, jakou další ptákovinu tam autoři ještě naplácají. Všecko jsem to dočetla, trošku se to zlepšilo za polovinou série... ale celkově je to nejslabší z částí Stop hrůzy - a že se některým z nich chystám dát plnou palbu hvězd, sice mi z nich hrůzou mráz nikdy neběhal, ale některé jsem dohltala fakt s napětím. Tohle ten případ nebyl.

Tohle byl druhý a asi i poslední pokus o nalezení cesty k této autorce a jejím postavám. Ne, ne, ne. Zhltla jsem to za dva večery, ale jen proto, abych to už měla odbyté. Postavy nesympatické až protivné (včetně hlavní hrdinky, které to moc nepálí a řeší hlavně svůj poněkud trapný osobní život). Děj zmatený, špatně se sleduje, nemá moc logiky a chybí mi takové to utahování smyčky kolem vraha. Pár zvratů a na konci prásk...ale to dobré detektivce fakt nestačí :-/ Camille Lackberg, o které autorka tuším někde mluví jako o své učitelce, nesahá ani po kotníky, bohužel.

3 07.08.2018

Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem za poslední dobu četla (důkazem budiž, že ještě než jsem dočetla půjčenou z knihovny, už jsem lovila na knihobotu a objednávala si vlastní).
Je to perfektně namíchaná směs napětí a tajemství obklopujícího skutečné historické události - a obrovsky mi polechtalo ego, že konečně někdo dal do příběhové souvislosti to, co mi před časem došlo, totiž dvě tematicky i časově dost podobné události s naprosto šíleným koncem. O další napětí se stará výprava statečných žen a soudní proces.
Ale co mě bralo nejvíc, byly hlavně perfektně vybrané a vylíčené hrdinky, jejich osudy a proměny. U příběhu Virginie jsem místy tajila dech... i když to odhalení jsem dost tušila už od chvíle, kdy padla určitá jména a určité letopočty.
Samotný děj mi přijde postavenej na jednoduchosti, i když to zní jako paradox. Zlomové události se dějí jaksi rychle, prostě, jednoduše, neokázale... ale neúprosně logicky, a v tom je síla téhle knihy. U většiny zlomových motivů jsem si říkala, že tohle by se mohlo stát i v životě. Jiné mě sice trochu tahaly za smysl pro logiku - rozuzlení se Siobhan a Seanem, proměnu u Caprice, odhalení osudu Irene... a úplný závěr u soudu. Ale tam už si mě hrdinky natolik omotaly, že jsem to přijala bez výhrad a s radostí. U toho finále s tím gestem mi snad i trochu zvlhly oči.
Tvrdím, že když autor udělá knihu a postavy tak strhující, že jim odpustím i opakované podobné drobné nešvary, je to pětihvězdičková kniha... protože jinak bych jí to neodpustila (soukromě tomu říkám Fenomén Twin Peaks :).
Prostě... za mě hodně, hodně povedené. Myslím, že se k tomuhle kousku ráda vrátím.
PS: Čtenářská výzva - kniha vyprávěná z více než dvou perspektiv.

2 20.05.2024

Slabota i na Stopy hrůzy. Zápletka úsměvná (dvě hvězdičky jsou za ni), ale postavy tak stupidně schematický, že se to skoro nedalo číst. Možná by to fungovalo jako parodie, ale to Stopy hrůzy, pokud vím, být neměly.

2 06.11.2023

Tohle se dalo. Haškův humor celkem snesu u obyčejné každodenní satiry, kritiky maloměšťáctví, každodenních úsměvných příhod. Tam to jeho kverulantství a trošku buranství má své místo a dá se přijmout. No a zvířátka, na ty já zabírám. :) Takže s některých povídek jsem se místy i zasmála nahlas (což je u mě nevídáno) a dost často usmívala. Nevybavuju si sice konkrétní příběhy, takže to nebylo zase až tak skvělé a vyšší hodnocení dát nemůžu... ale živě si pamatuju, jak příjemně a mile se to četlo. Jo, tenhle Hašek je fajn.

2 06.07.2020

Bože, tuhle knížku jsem milovala celý dětství, až se divím, že ještě drží pohromadě :) Záhady mě vždycky strašně fascinovaly a táhly (a taky děsily - ty děsivý byly nejzajímavější :)))... a tahle knížka se mi stala jakousi první biblí. Záhadné jevy prezentuje zajímavě, přitažlivě, nesnaží se o nějakou šílenou konspirátorskou záhadologii, ale jde spíš badatelskou cestou, dokumentuje staré případy setkání s různými jevy... a je to moc fajn. Textu je tam tak akorát, do toho fajn ilustrace a obrázky... Povedená kniha.

2 19.06.2020

Laskavý, ale při hodnocení s odstupem celkem naivní příběh, líčící osudy rodiny, jejichž otec jde do vězení za vážný, i když neúmyslný čin. Ten začátek si pamatuju ze všeho nejvíc, ten byl celkem drsný. Poté rodina čelí pomluvám a nepříjemnostem, ale se vším se samozřejmě popere, pomáhá jim rodinná svornost a soudržnost. Oceňuju, že když jsem knížku v nějakých jedenácti dvanácti četla, nekopalo mě do očí žádné násilné podstrkování náboženství a víry (nebo si na to aspoň nepamatuju), což je u knihy vydané v křesťanském nakladatelství a napsané katolickým jáhnem sympatické. Příběh však je tím zjednodušeným viděním světa "nepochybujících věřících" ovlivněn. Ale pro děti, pro vybudování určité důvěry ve svět a ve šťastné konce, to určitý smysl má. Takže průměrné hodnocení - četlo se to tenkrát hezky a mělo to cosi do sebe.

2 13.11.2019

O něco slabší než první díl, ale stále značně neotřelé. Pro mě coby milovnici koček a černého humoru naprosto skvělý dárek.
Ale když nad tím tak přemýšlím, tak s touhle knižní minisérií má moje kočka fakt problém. Když jsem měla dostat první, utekla z domova. Když jsem dostala druhou, procpala se sítěmi na balkoně a spadla z pátého patra (aby to vše zdárně přežila) a byla navrácena domů díky báječné sousedce a mému spolubydlícímu, který mi tuhle knížku nadělil. No, uvidíme, kolik dílů ještě vyjde, snad čičimůře těch zbejvajících sedm životů bude stačit.

2 13.11.2019

Dílko je to bezesporu zajímavé a plné dobrých postřehů. Jednotlivé části pěkně gradují. Začátek s motýly je naprosto nesnesitelný, myslela jsem, že mobil s audioknihou zahodím, jak se mi z těch debilních hlásků a debilních keců ježily všecky vlasy. Smát se tomu nedalo, brečet taky ne, jen se stydět za něco tak trapnýho.
Ale vydržela jsem a dobře, že tak. Od chrobáků to začalo být zajímavý. Sobečtí a přitom jakštakš citliví cvrčci (možná sobečtí, aby sami sebe chránili před zoufalstvím a bezmocí světa?), bezohlední, ale přitom milující lumci... Nejsilnější mi přišla "kukla", která v průběhu celé hry vykřikovala, jak už přijde, jak změní svět, jak to bude obrovské. A nakonec... Ta ve mně vyvolala neskutečný soucit, smutek, beznaděj - a skoro nad celým lidstvem. A to, počítám, Čapek chtěl. Mravenci byli už jen taková dobrá tečka.
Bez Motýlů bych dala čtyři hvězdy, ale ti mi tak zhnusili začátek, že musím dát "jen" tři. Čtyřhvězda u Čapka je dílo, které mě ničím vyslovně nes*alo, což se u Hmyzu tak docela říct nedá.

2 02.11.2019

Pan Mackerle byl poctivej badatel, kterýho sice záhady fascinovaly, ale nehnal se za senzací za každou cenu, zkoumal věci spíš tím svým inženýrským, strojařským rozumem, a to je nesmírně sympatický přístup. Napadá mě, že i mezi "záhadology" jsou showmani, kteří mají peníze, slávu a s tím související možnosti zkoumání, a ti pak i z celkem malých zjištění umí udělat světovou bombu... jako je Däniken... a pak jsou poctiví dříči, kteří to mají mnohem komplikovanější, ale přesto odmakají a odvedou možná i větší kus práce než ti showmani. Ale nejsou tolik vidět a slyšet. A pan Mackerle a jeho přátelé patřili právě do té kategorie úctyhodnejch dříčů.

Občas bylo až neuvěřitelné, co všecko se Mackerlemu na výpravých dělo - onemocnění v tajze, nemoc "z olgoje chorchoje". Člověk by skoro řekl, že to snad ani nemůže být pravda, že si to museli vymyslet pro větší zajímavost, ale vzhledem k tomu, že na výpravách bylo kolik lidí, měli to zdokumentováno a nafoceno... hmm. Pak se člověk chtě nechtě přikloní k tomu, že jsou na světe stále ještě věci, které nechtějí být poznány, a které se tomu poznání brání všemi možnými způsoby.

Mackerleova parta s pátráním většinou příliš neuspěla, holt ty věci a tvorové, pokud tam někde v těch Bohem zapomenutých končinách stále ještě jsou, na nějaké hledače nejsou příliš zvědavi, jinak by se už nepočítali do kategorie záhad a legend. :) Ale i zmapovat místní prostředí a povídačky lidí, kteří tam za pár let už nebudou, je obrovský a poctivě odvedený kus práce. A je faktem, že párkrát se Mackerlemu a jeho partě něco najít povedlo - napadá mě přesné určení tzv. kotlů, podivných věcí čnících z tajgy hluboko na Sibiři. Zajímalo by mě, zda se tam od té doby nějaká výprava vrátila a prozkoumala to s lepším vybavením.

Knížka je zajímavá, poutavá, dobře napsaná a čte se perfektně. Nesmírná škoda, že byl autor z tohoto světa už odvolán a nic už neprobádá a nenapíše.

2 07.10.2019

Kniha o radostech a strastech života současného poutníka. Četla jsem ji po návratu z vlastního čtrnáctidenního samotářského pochodu a hodně jsem u ní vzpomínala, uvažovala, porovnávala, usmívala se. A to se mi na ní líbí - pravděpodobně v ní něco najde téměř každý, kdo někdy putoval. Extrovert bude v lidech, o nichž Ondera vypráví, vidět odrazy figurek, které potkal on; já coby introvert jsem se radovala ze "sdílených myšlenek" a postřehů o putování, náladě, přírodě a jejím vlivu na poutníka, kteréžto jsem s autorem sdílela já. Je to krásná knížka, která je přes svou útlost hodně tematicky rozsáhlá - Jsou v ní lidé, jsou v ní osobní postřehy, úvahy a poezie, jsou v ní zážitky veselé i dosti šílené, je v ní veselí i melancholie, je v ní motivace a inspirace. Jedině snad čistý cestopis tam nenajdete, ale o tom poutnictví není.

2 22.08.2019

Pohádky jsem nikdy moc nemusela, hlavně ne ty klasické české o princeznách, princech a vdavkách a šťastném žití až do smrti... ale tyhlety kouzelné a exotické z dalekých a tajemných krajů, ty mě fascinovaly. Byly nádherně živé a jaksi smyslové, dodnes si pamatuju, jak jsem si představovala ty všecky exotické chutě, vůně, látky mezi prsty, měkké polštáře a lehátka, lahůdky na dosah ruky, neobvyklé domy a pokoje, jurty... a všude zvláštní bytosti se zvláštními jmény, dévové, vezírové, šáhové... Překrásná, kouzelná, barevná a živá knížka. Měla jsem ji moc ráda.

2 21.08.2019

Nebylo to špatný, ale pořád ne a ne mě to strhnout naplno. Dobrou detektivku mám hotovou za pár dní, tohle jsem četla snad přes týden. Děj se rozbíhá dost pomalu a pomalu i plyne... prostě jako líná řeka. Aspoň že hlavní postava je fajn, Lacey je zajímavá postava. Možná kouknu i po něčem dalším ze série.

2 14.08.2019