Taťka Hraboš komentáře u knih

Čteno podruhé - s odstupem více než dvaceti let. Tehdy pro sebe, teď pro děti - tehdy i teď hodnotím plným počtem hvězdiček. Mezitím už jsem samozřejmě několikrát (právě s dětmi) viděl i filmovou sérii, proto se logicky neubráním srovnání. Tenhle díl sice postrádá tu filmovou dramatičnost a napětí, film je na druhé straně oproti knize ochuzen o slušnou dávku humoru, který tu zastupuje třeba strašidlo Protiva či nečekaně vtipný Brumbál, ale i hlášky Freda a George, které se do filmu nedostaly.

Velmi milé čtení, které (i když jsem to původně nečekal) si podmanilo i naše dva kluky. Nedokážu ovšem říci, v čem kouzlo téhle knížky spočívá - je to vlastně docela obyčejné povídání o docela obyčejných dětech, občas okořeněné špetkou humoru. I když pro nás a tím spíš pro naše děti už je ta "obyčejnost" dost relativní - ať už s ohledem na odlišnost švédských poměrů a zvyků, nebo hodně vzdálenou dobu, v níž se příhody dětí odehrávají.

16 20.04.2018

Výborná kniha. Je psána tak přesvědčivě, že by člověk i uvěřil v magické schopnosti žítkovských bohyní. A i když je čtenáři řada věcí jasná dříve, než je autorka prostřednictvím hlavní hrdinky odkryje, závěr mne osobně překvapil (i ten je ovšem v kontextu všeho ostatního naprosto logický, ale člověk si ho jaksi nechce připustit). Kromě toho je kniha skvělým připomenutím temných stránek časů ne až tak dávno minulých. Četbu doporučuji zvláště pro ty, kdo je aspoň trochu nezažili.

16 08.10.2017

Starý dobrý McCarthy a jeho životní témata cesty a absolutního zla v lidské podobě. Typický strohý, jednoduchý styl, střídající popisy děje a dialogy, někdy ponechávající čtenáře na pochybách, kdo je tu vlastně aktérem či mluvčím. Tady ale vložil mezi jednotlivé epizody i úvahy svého alter ega – stárnoucího šerifa – hlavně na téma morální povinnosti a zbabělosti a jejich hranic, čímž kniha doslala novou, obohacující dimenzi. Velmi znepokojivá kniha, která v člověku ještě dlouho po přečtení rezonuje.

15 07.11.2022

Vlastně je trochu s podivem, že má kniha tak vysoké hodnocení, protože Puzo není bůhvíjaký spisovatel. Jeho styl je jednoduchý, strohý, dalo by se říci až žurnalistický, beze snahy o nějaký hlubší vhled do psychologie postav, dokonce ani napětí tu vlastně není moc přítomno. Na druhé straně tenhle styl výborně souzní s titulní postavou Vita Corleona (k Michaelovi sedí už o poznání méně). A hlavně – jak jsem nedávno napsal u jiné knihy - důležitý je příběh, a ten se Puzovi opravdu povedl, i když bych ocenil nějaké to překvapení na závěr (co takhle zrada Toma Hagena? ;-) ). Kromě toho – pokud kniha opravdu odpovídá tehdejší realitě – je v ní výborně popsán svět italské mafie v Americe a na Sicílii, plný intrik a násilí (a do jisté míry i svět amerického filmového průmyslu). Kdoví, možná popularitě knihy napomohly i skvělé filmy s Marlonem Brandem a Al Pacinem v hlavních rolích.

15 19.04.2021

Byl to nářez, a to místy doslova. Nejprve vás autor naláká předzvěstí lehce erotického dobrodružství krásné dívky a pak vás shodí do propasti temného scifi s hororovými prvky. Navíc je pravda, že v některých ohledech není kniha zvlášť pečlivě promyšlená. Přesto dávám plný počet hvězdiček, protože tenhle nedostatek bohatě vyvažuje čtivostí, napětím, mistrně vykreslenými postavami (co postava, to outsider, kterému skutečný život jaksi utíká mezi prsty) a konečně i myšlenkovým bohatstvím (třeba o tom, jak málo si vážíme takových zázraků, jako je příroda, modré nebe nebo padající sníh).

15 27.04.2017

Z Houellebecqových hrdinů mám vždycky smíšené pocity – někdy je mi jich líto, jindy nad nimi nevěřícně kroutím hlavou nebo je mi z nich dokonce na zvracení. To je ovšem zjevně efekt, o který tomuto autorovi jde. Ačkoli se často nemůžu ztotožnit s jeho myšlenkami a už vůbec ne s jeho pohledem na svět, je to pohled nesmírně zajímavý a podnětný. Kromě toho je Houellebecq opravdu výborný spisovatel (snad jen nebýt těch častých obscénních vsuvek – ale to by zase nebyl tak úplně on) a má na laika obdivuhodný přehled v rozličných oborech. I v téhle knize jsou hlavními hrdiny dva outsideři - v doslovném smyslu tohoto výrazu stojící mimo společnost, rozdílní v tom, že jeden z nich by se do ní – svým způsobem - rád začlenil, ale nedaří se mu to, zatímco druhý v tom nevidí žádný smysl, ačkoli by s tím asi neměl žádný větší problém, kdyby o to stál. Bruno je takový zamrzlý puberťák, otrok svých sexuálních vášní, které rozumem není schopen krotit – sice podivínská, ale vlastně ani ne tak neobvyklá a rozhodně psychologicky pochopitelná postava. Michel je přesný opak – rozumová stránka jeho osobnosti jako by vůbec nedala šanci projevit se té citové; s psychologickou věrohodností této postavy jsem ale měl problém, její citový chlad mi nedával smysl. Autistou Michel zjevně nebyl (byť by se určité náznaky této poruchy v jeho myšlení najít daly) a jen z toho, že byl vychováván babičkou namísto rodičů, tyhle důsledky také vyvodit nelze (takových lidí, a přesto normálních, na světě je). Navíc ani Houellebecq v tomto u něj nebyl důsledný – něhy byl Michel schopen, ale mít někoho rád nikoli? Každopádně ovšem ve mně kniha zanechala hluboký dojem, a i přes výše uvedené výhrady jí dávám plný počet hvězdiček.

14 07.02.2024

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Atwoodová svou knihou tohle pravidlo z jistého úhlu pohledu potvrdila, z jiného zase vyvrátila. Je to sice návrat do despotického režimu Gileádu, ale tentokrát trojrozměrný – z pohledu tří žen v naprosto odlišných pozicích, jejichž osudy jsou však spolu nerozlučně spojeny. Gileád viděný trojí optikou (žádná z žen tentokrát není služebnicí), a to nejen v přítomnosti, ale i v jeho počátcích, čímž kniha objasňuje leccos, co v Příběhu služebnice zůstalo zahaleno a ponecháno představivosti čtenáře. A pokud se autorce podle mého názoru podařilo do téže řeky vstoupit, pak proto, že Svědectvím autorka nijak nezaostala za kvalitou Příběhu služebnice. Možná je Svědectví dokonce čtivější, protože je dějově bohatší. Snad jediné, co bych vytknul, je ne zcela věrohodný příběh Beky a do učité míry i Nikoly (opravdu by v sobě našly dostatečnou motivaci k tomu, co udělaly?).

14 18.12.2020

Můj druhý rozhovor od paní Červenkové (tím prvním byl rozhovor s doktorem Honzákem) a opět jsem nadšený. Vždycky je radost číst rozhovory s lidmi, kteří toho ve svém oboru tolik dokázali a vědí toho hodně i z oblastí jiných a navíc mají pozitivní vztah k lidem a jsou ochotni se pokusit jim své znalosti a moudrost alespoň trochu předat. Tady sice chyběl humor, kterým rozhovor s Radkinem Honzákem naopak oplýval, ale o to informačně hutnější tahle kniha byla. Opět jsou tu kapitoly, které bych zařadil do povinné četby, typicky ta závěrečná o starých lidech. Jen škoda, že leccos z oboru pana Koláře nelze snadno vysvětlit slovy, ale lepší by bylo to vidět nebo fyzicky cítit, leccos je zase příliš individuální, než aby se to dalo smysluplně zobecnit.

14 09.07.2019

Tak tahle knížka si svou výbornou pověst zaslouží (i když předpokládám, že ne každého potěšil závěr, vyvolávající ještě více otázek než předcházející obsah knihy). Výborná pochmurná atmosféra, plná nejistoty a napětí od první do poslední stránky, příběh vyprávěný stručně a svižně bez zbytečných popisů či odboček a především skvěle nastíněná vize patriarchálního totalitního státu, která je i přes více než třicet let od napsání románu i u nás v Evropě stále více varující s ohledem na migraci z muslimských států, kde vlastně podobné režimy, někdy v mírnějších, někdy ovšem ve zcela srovnatelných verzích panují a mají tendenci rozšiřovat se na nová území.

14 10.01.2019

Romantismus americké provenience. A také můj návrat do mladých let, kdy jsem přečetl Stopaře, ale nejznámější Cooperovo dílo mě minulo. Není to špatné čtení. Pokud jde o spletitost děje, dějové zvraty a překvapení, nezadá si Cooper s nejlepšími současnými autory. Jen holt tehdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní, takže se to přece jen čte hůře. Třeba navodit pocity ohrožení a napětí se autorovi moc nedaří, i když jsou jeho hrdinové co chvíli v nějaké bryndě. A postavy působí dost ploše, i jejich myšlenkové a emocionální pochody jsou podány značně jednoduše. Kniha má ovšem i určitou informační hodnotu, protože pěkně popisuje výsek anglicko-francouzských střetů o území na hranicích dnešních USA a Kanady.

13 04.10.2023

Je to takové milé vyprávění, dotýkající se ovšem významných filosofických a etických otázek - vlastně samotné podstaty lidství. Milé především kvůli hlavní postavě - jejímu způsobu vyprávění, smýšlení a jednání, jejichž charakter je dán i tím, že Klára nemá ve svých obvodech zakódovány ani náznaky negativních lidských emocí - na rozdíl od těch pozitivních. Mě osobně ovšem zaujala ještě jedna věc, která se moc nezmiňuje ani v kvalitním doslovu či na obálce knihy - Klářino magické myšlení, které je vlastní i spoustě lidí, možná do určité míry každému, a to bez ohledu na výši inteligence a míru vzdělání, někdy k vlastnímu prospěchu, většinou však naopak.

13 18.09.2023

Román určený především pro ženy (muži v něm také hrají jen okrajovou roli), na můj vkus trochu moc patetický, ale přesto velmi čtivý. Oceňuji také věrohodnost postav a jejich chování i informační hodnotu knihy. Stěží říct, nakolik je téma v Americe nadále aktuální, ale zřejmě ano, když ve své domovině kniha vyvolala takový poprask i přesto, že byla vydána více než čtyřicet let po událostech, které popisuje.

13 17.04.2023

(SPOILER) Poutavá četba hned od počátku. Plastický popis bossingu od psychopatického šéfa a z něj plynoucí situační deprese na jedné straně a neuspokojivého vztahu, v němž jeden se plně odevzdává a druhý jen bere a citově se neangažuje, na straně druhé. Je znát, že Viganová je výborná psycholožka a myšlenkové pochody a citové stavy svých postav umí pěkně podat i čtenáři. A docela mě dostal i ten závěr – přiznám se, že jsem podlehl autorčině mámení a očekával happy-end; nakonec se však – vlastně zcela v souladu s logikou celé knihy – ukázalo, že náhoda není spolehlivý spojenec a každý si musí nějak pomoci sám.

13 26.04.2022

Váhal jsem nad hodnocením. V některých ohledech výborné – námět, zápletka, spousta zajímavých nápadů (především ten s počítačovou hrou); obecněji by se dalo říct, že se autorovi povedla kniha hlavně po vědecké a technické stránce (i když nevylučuji, že být v tomto ohledu lépe vzdělán, viděl bych to možná jinak). Co mě ovšem zklamalo, byly postavy – psychologicky ploché, motivace jednání některých – hlavně členů PTO - nevěrohodná, příliš zjednodušená. V tomhle směru se kniha s klasiky žánru, jako je Asimov, Clarke, Lem či Bradbury, nedá srovnávat. Ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.

13 30.06.2021

Pro mě to bylo překvapení. Ne v tom smyslu, že bych byl nějak zklamaný – čekal jsem výborné čtení a také se mi ho dostalo. Ale také jsem čekal román a místo toho jsem se dočkal povídek. Na druhé straně tenhle formát dovolil Asimovovi využít potenciál tématu a svou bezbřehou fantazii v mnohem větší míře, než by tomu bylo u románu. Oficiálně je to povídání o robotech, ve skutečnosti však ještě více o lidech. Asimovovi hrdinové řeší tytéž problémy a v mnohém se chovají jako my – svázáni svými třemi robotickými zákony, stejně jako my jsme svázáni morálními normami a ohledy k druhým (tedy alespoň ti nejlepší z nás – jak je na to trefně poukázáno v příběhu Důkaz). Zajímavé je i srovnání Asimovova hypotetického světa kolem roku 2020 a později, jak si ho v roce 1950 (přinejmenším pro účely této knihy) představoval, s tím naším reálným. V mnohém byl neskutečný optimista; na druhé straně i pro tento jeho rys ho čtu moc rád.

13 26.08.2020

Jedna z nejhezčích knih, které jsem letos četl. Ani ne tak pro příběh, který vypravuje, i když i ten je výborný, bravurně zasazený do historického i geografického kontextu a především v něm vystupují velmi zajímavé a skvěle podané postavy. Jde hlavně o způsob, jak je vyprávěn, o tu krásnou práci s jazykem. Jak u jiné knihy jiného autora napsala jedna má oblíbená uživatelka, u některých spisovatelů stojí za přečtení třeba i nákupní seznam. Pro mne je takovou autorkou i Penelope Lively. Měsíční tygr je - s ohledem na datum svého vydání ve své domovině - navíc i připomínkou toho, kolik výborných knih zahraničních spisovatelů vydavatelé českým čtenářům stále dluží.

13 25.07.2020

Jak píše Václav Cílek v závěru knihy (volně parafrázováno), pokud jste dočetli až sem, musíte z toho mít slušnou depresi. Pokud by se měl člověk knihou ve všem všudy řídit a snažit se na případnou pořádnou krizi také pořádně připravit, nebude dělat pár let nic jiného a bude ho to stát spoustu peněz. Přesto je to výborná kniha, kterou i pro ty „menší“ krize typu povodně, déledobého výpadku proudu či odstávky vody nebo třeba bloudění v horách s nutným přespáním stojí za to přečíst - a také mít ji doma, aby se do ní dalo kdykoli nahlédnout. Leccos, o čem se dá v knize dočíst, může totiž pomoci i ve zcela běžných životních situacích. A navíc to není obyčejná „příručka pro přežití“, ale i kniha se značným filozofickým a psychologickým přesahem, která člověka donutí zamyslet se nad svým životním stylem a hodnotami.

13 21.10.2019

Nevím, nakolik reálný svět autisty vypadá jako ten, který ve svém románu vytvořil Mark Haddon (i když předpokládám, že se na psaní této knihy výborně připravil). Pokud se na její věrohodnost v tomto ohledu dá spolehnout, je tahle knížka vynikajícím exkurzem do autistického světa a měl by si ji přečíst každý, kdo se s podobnými lidmi v životě setkává nebo může setkat (a to je koneckonců každý z nás); v tomto ohledu vydá tahle knížka za kupu odborných publikací. I kdyby tomu tak ovšem nebylo, jedná se o pozoruhodnou a nesmírně poutavou knihu, kterou nepustíte z ruky, dokud ji nepřečtete.

13 22.01.2019

Coelho je čtenářskou veřejností i kritiky uznávaný autor. Za studentských let jsem od něj četl Alchymistu, a pokud si dobře pamatuju, kniha na mě měla určitý vliv. Nicméně s Veronikou jsem si tak dobře neporozuměl. Kniha se věnuje závažným otázkám duševního zdraví a nemocí, ale činí to podle mého soudu trochu zjednodušeně, až naivně. Hlavní myšlenka knihy je bezesporu velmi pěkná a zajímavá, ale především některé myšlenkové pochody pacientů a tím spíše pak doktora Igora mi připadaly nereálné. Kromě toho je to psáno takovým zvláštním, místy klišovitým, jindy až školsky neobratným způsobem (ale to může být problém překladu). Za přečtení ale kniha určitě stojí, přinejmenším donutí člověka trochu se zamyslet, třeba i nad vlastním životem, a některé v ní vyjádřené myšlenky stojí za zapamatování.

12 15.12.2022