TaJeMa
komentáře u knih
Helenina záhada
Claude Houghton
Kniha je psaná velice krásným jazykem, některá slovní spojení a popis obyčejných věcí je obdivuhodný. Uznávám, že místy se rozhovory "vlečou", zvláště pak rozhovory mezi mladými, ale jakmile vstoupí na scénu otec hlavní mladé hrdinky, slavný autor divadelních her a jím pozvaný spisovatel dramatických děl, četba baví. Zápletka, viděna dnešníma očima, se může zdát slabší, ale i zde dochází k dramatickému zjištění. Určitě je to kniha, která stojí za přečtení, neprávem zapomenutá.
Tajná kniha
Grégory Samak
Kdyby téma nebylo tak vážné, usuzovala bych, že se jedná o čítanku pro první stupeň základní škody, posuzováno stylem, jakým je napsaná.
Jednoduše slabé, až hloupé, naivní. Kapitoly jsou opravdu velice krátké a v každé je zahrnut děj, co by měl být rozvinut, ale není. V tomto případě ale naštěstí není. Alespoň že jsem "knihu" přečetla za chvilku a neztrácela jsem s ní čas.
Mefisto
Klaus Mann
Pro mě byla kniha zklamáním. Nic nešlo do hloubky, žádná postava nedostala dostatek prostoru, aby zaujala a aby byl její osud následně litován či odsouzen. Spousta postav se tu prostě jen mihla a to je málo.
Kamenitou cestou I - Otec
Marie Tippmannová
Občas je příjemné sáhnout po knize, která je téměř sto let i více stará. Tato kniha mezi ně patří. Stojí určitě za přečtení, i když už jsme zvyklí na jiný styl psaní.
V knize jsou popsané osudy několika rodin za období zhruba 20 let, chudoba je zde věrně popisována, strasti, bolest, smrt a láska, to vše v knize naleznete.
Příjemné čtení.
Mozek
Robin Cook
prvních 100 stran nulový děj, jakoby přednáška pro absolventy lékařské fakulty; zbytek hrůza; přeplácaná honička, konec předvídatelný, ostatně jako celá kniha.
Na dně
Helle Helle (p)
120 stran o ničem. Styl psaní.....hrůza; ale je to jen můj názor, věřím, že si i tato kniha svého čtenáře najde. Mnohdy je to taky o načasování, kdy po jaké knize sáhneme. A já asi na tuto knihu nebyla zrovna naladěná. Řekla bych, že to zkusím znovu, abych nepopírala předchozí větu; ale....nezkusím.
Užitá lyrika
Martin Stöhr
Nevím, co je ta té sbírce tak zajímavé, mě tedy nezaujala vůbec.
Poutníci
Kathleen Winsor
Tak jsem vydržela do strany 268, dál jsem to nedala. Stále jsem si říkala, že teď už známe všechny postavy a začne to do sebe zapadat. Nic, zase jen další kus jedné linie, kde se dalo přečíst jen, kdo si koho vezme, kdo se má jak chovat, kdo je do koho zamilovaný, ale ani to ne. Žádná postava nebyla vykreslena tak, že jsem se těšila, co s ní bude dál, emoce na nule. Pak druhá linie a opět nuda.
Ani se sebezapřením jsem to nezvládla dočíst.
Stoner
John Williams
Knihu jsem objevila ve své knihovně netušíc, kde se tam vzala, kdy byla koupena. Přečetla jedním jí dechem a rozhodně tuto knihu ze své hlavy jen tak nedostanu. Bude patřit mezi klenot v knihovně.
Washingtonovo náměstí
Henry James
Kniha je sice docela čtivá, ale postavy mě nikterak nechytily za srdíčko, nedokázala jsem soucítit s hlavní hrdinkou, kniha nedokázala vzbudit žádné emoce. Prostě přečteno a dost. Tak, jak se 200 stran vleklo a nic se nedělo, posledních 20 stránek popsal 20 let života hlavních protagonistů a místy dost naivně. Taková kniha by měla u čtenářek vyvolat soucit, slza by měla ukápnout, nejen, že neukápla, ale nechala mě zcela chladnou.