SynD komentáře u knih

přidala bych štítek horor!

5 22.02.2022

o lásce, neuvěřitelné ženě a spisovatelce a zároveň nelehké matce, transgeneračním přenosu traumatu a odcházení.

doporučuju všem, v jejichž rodinách se nesmělo mluvit o určitých věcech z rodinné historie. kde byla bolest cítit, ale všichni se chovali, jakože tam nic takového rozhodně není, nikde a rozhodně ani nikdy nebylo.

5 21.06.2021

překrásně napsané a smutné*

5 09.06.2021

ČTENÁŘSKÝ DENNÍK, březen, Leta Páně 2021

je před úsvitem, venku panuje hustá mlha a mé srdce zastírá smutek a zoufalství. nacházím se momentálně na straně 519 z celkových 1343 a již jsem téměř zcela pozbyl naděje.

je-li každá další kniha této série o něco slabší, tento díl je v mých očích přímo pádem do odpadní jámy. v mých očích... dobrý Bože, ochraňuj je prosím a dej mi sílu, aby při dalším popisu svůdných oblin a zejména pak nalitých prsních dvorců, které praskají mlékem (nebo vzpomínkou na mléko), zatímco je sledují chlípné mužské oči, neopustily mou lebku. a prosím, pomoz mi zkrotit i můj dávivý reflex u všech těch uslintaných milostných scén či tradičních sadistických (gore) výjevů.

Pane můj, vím, že nejsem bez viny a přiznávám zcela bez okolků, že jsem se nechal zotročit zvědavostí ohledně toho, jak se bude vyvíjet další osud hrdinů, kdysi tak milých. také hledám rozptýlení, neb se začíná počítat již druhý rok koronového moru. ovšem cena, jíž za to platím, je možná až příliš vysoká?!

rovněž mne hluboce rmoutí překlad. v prvních knihách série překladatelé vynechávali věty i pasáže a používali předloze neodpovídající primitivní jazyk - a místy dokonce překroutili význam do opaku originálu! a samotné použití výrazu Sassenachová si dle mého soudu říká o tělesný trest a možná i vypálení cejchu (aby již dotyční překladatelé nemohli více prznit další díla). v posledních knihách jakoby se úroveň překladu zklidnila. to ukolébalo mou pozornost, avšak stále jsem vnímal mizernou redakci a občasné úchylky. těch však opět přibylo - kde mám jen začít? propady do nespisovné řeči, nahrazené opět spisovnou, nesmyslná a ze stylu vypadávající hrubá slova nebo výrazy jako peřiňák?

nevím, jak dlouho budu moci ještě snášet toto utrpení s bláhovou nadějí, že budu za mou věrnost a trpělivost odměnen. ale své závazky plním a tak zkusím knihu dočíst.

stůj prosím při mně, Nebeský Otče. a těm, kdo snad budou jednou číst tato slova, radím - přestaňte u třetí, nejdéle však čvrté knihy! vaše duše pak nebude navždy odsouzena k bloudění mezi tisícovkami stran, jejichž zajímavý obsah by se vešel do útlé brožury...

5 04.03.2021

jedinečná atmosféra (nejen na Marsu), dojemně i nepříjemně lidští superhrdinové dávno před superhero inflací. kontempletivní nadstavba a historická reflexe. dokonalost sama.

(a jeden z mála případů, kdy se zfilmování povedlo v iá kvalitě.)

5 21.10.2020

(SPOILER) máma, která je obětí tragické nehody a traumatu z něj plynoucího, těžkého údělu samoživitelky, pracující za kasou, (zatuchlého nápadníka) a vážné nemoci. a taky vlastní hrdosti............................

otec idiot, jehož absence páteře a rodičovské zodpovědnosti se na konci ukáže být překvapivým darem pro hlavního hrdinu.................

dědeček, přeživší holocaustu, s nímž nepochybně nebylo vůbec snadné vyrůstat. nositel vytrvalosti a tvrdohlavosti, dlouho i soběstačnosti samozřejmě, velkorysosti, kulturního rozhledu a též rodičovské zodpovědnosti vůči Štěpánovi...........................................

Štěpán, kluk, co musel velmi rychle dospět. co umí být velmi dobře pro druhé a moc toho nechtít, typické parentifikované dítě. dítě, co mu nezbylo nic jiného, než být soběstačné. kluk, kterému jsem přála všechno dobré.....................................................................

pečovatelka Eva, žena na svém místě, která vrátila dědovi jiskru do oka, a jejíž pozornost pomohla Štěpánovi vystoupit z utrápené pečovatelské role do života adekvátního jeho věku..........................

...

atmosféra knihy se mnou zůstávala ještě po přečtení, nejlepší momenty jako výlet na ryby, dědovo smažení a solení, jimiž si upravuje i dovážená jídla, realistická ulepenost a zaprášenost jeho domácnosti. taky Š. poslední Vánoce s mámou.................................

a nejohavnější momenty jako nechutný požadavek Š. otce, aby se matka, podruhé se léčící z rakoviny a půjčující si, kde může, podílela na koupi pc pro syna. bezohlednost mámina nápadníka. hrůzné výjevy z Billy. celá pasáž s léčitelem.....................................

...

autorka zajímavě pracuje s tématem nemoci a zdraví. nejdrsněji v dějové linii mámy, která i s návratem rakoviny musí táhnout neúnosnou nálož uživení sebe a syna, aby nakonec padla jako k smrti zchvácený kůň. její nemoc zároveň vysílá Štěpána k dědovi, kde chlapec nakonec poznává pevnou podporu, kterou mu vyčerpaná máma nemohla dát..........................................................

dědovy neduhy, nevyhnutelně gradující a nárokující si Štěpánovu pozornost neúměrně jeho věku. a zároveň dědovo pevné duševní zdraví, neutuchající zájem o věci a láska k vnukovi............................

zdravá jídla v nové rodině otce Huga - zde si tedy autorka smlsla a bulgury s batátem jsou spolu s vestičkami a vousy otce na hraně parodie. ale parodie, která mě bavila. zpátky ke zdravým jídlům, ta jsou v ostrém kontrastu s neláskou a lakotou nevlastní matky, a celkovou toxicitou domácnosti, kde pro Štěpána není a nebude místo...........................

a když už mluvím o toxicitě, celé prostředí Billy je tu pro zaměstnance doslova jedovaté. neurotické požadavky zákazníků, tlak na výkon a rychlost pokladních... a otravné popěvky a reklamní znělky, dodávající prostředí prodejny další okruh pekla.....................

zdravý je i Štěpánův fokus na vlastní sílu, cvičení a kolo, díky kterým dokázal sám sebe vytáhnout z možných depresivních hloubek. a postavení se v sobě sama, díky němuž dokáže nahlédnout povrchnost a prázdnotu otcova nového životního stylu.................................

...

Soběstačný je pro mě nejlepší letos čtená česká kniha, na rozdíl od jiných zástupců žánru "česká domácí depka" mě nedeprimovala. od autorky jsem četla Hodinky od Ašera, z nichž mi nezbyl vůbec žádný dojem, tak jsem zvědavá na její další díla.

4 27.11.2023

(SPOILER) název Bez šance u mě vzhledem k žánru vzbudil dojem, že to samo skončí dobře, i když předtím dojde k mnoha dramatickým událostem, jak už to u YA literatury bývá. napínavý příběh mě rychle vtáhl a finále i dohra překvapily svou možná tíhou? závažností? depresivností! scéna rozpojování byla mrazivá, z historie okoukané detaily jako kapela, vyhrávající na střeše ve sklizňovém táboře, drsné. a i když hrdinové přežili, nepřežili celí, ani nezařídili okamžitou společenskou změnu. hepáč se nekonal a za to dávám hvězdičku navíc.

4 17.04.2023

takové krásné lístky na obálce, slibně velký formát i oslavné ódy - a takové zklamání uvnitř.

román patří ke knihám, kde (s výjimkou rodičů a dítěte) vedou všechny postavy totožně laděný vnitřní monolog, odlišný jen v míře depresivnosti a kulisách jejich životů. ten hlas je prostě stejný a pro mne nesympatický.

další kapitolou jsou pubertálně se chovající "vilní" rodiče s barvotiskově ideálním zamilováním i po XY letech. a když už mluvím o sexu, v knize je ho mnoho, což by až tak nevadilo, kdyby byl popisován chutnějším způsobem. z toho, co jsem přečetla, mi v hlavě uvízlo zrzavé strniště píchající do klitori*u a "její sliz na manželově tváři". děkuji stačilo, odkládám nedočtené.

4 17.02.2023

3 a půl *

milá zábavička, jen jsem asi doufala, že se dozvím více nového (třeba jako v Ovoci poznání). reakce čtenáře pode mnou ale ukazuje, že tato detabuizační literatura je ještě stále potřeba; a tak bych rudé knížce přála více mužských čtenářů.

4 19.12.2022

asi nejlíp napsaná česká kniha, co jsem letos (nebo za poslední dva tři roky) četla. výtečně splavný jazyk, dialogy a chutné postavy, hlavně babička.

Alice je taková dívka bez lidských vlastností, díky čemuž se příběh mohl vyvíjet mnoha různými směry - a taky že se vyvíjel. pár dějových linií jsem dopředu odhadla, většinu ale k mému potěšení nikoliv.

celkově jsem se bavila tak dobře, že mi ani nevadilo, že ve mně kniha nevzbuzuje žádné emoce (s výjimkou radosti z povedené češtiny a žánrově přesných medailonků epizodních postav). jediné, co mě lehce zarazilo, jsou dva komentáře na "rozšklebenost" pražského přízvuku. na to musím říct "hele, jsem z Prahy, uši mám zdravý a žádnej takovej projev mě za ně nikdy netahal. ani se nepamatuju, že bysme s někym kdy něco takovýho řešili." jako čtenářce mi tak není jasné, proč by to mělo vadit kterékoli z postav, rovněž pražských.

4 23.11.2022

(SPOILER) dlouho jsem tápala, o jaký jde vlastně žánr, než mi došlo, že je to prostě předloha k filmu, nebo spíš tv seriálu. autorka používá filmové postupy, třeba den po rozchodu s přítelem ve své ordinaci poprvé usedá do křesla, kde sedávají její klienti, a hledí před sebe. filmové je i uchopení příběhů klientů: mladá žena, umírající na vzácný typ rakoviny, je plná života a nádherná bytost. ze světa pak odchází pro popkulturu typicky krásným a inspirativním způsobem. nesnesitelný klient se časem vytasí s nesnesitelným traumatem, stojícím za jeho chováním, a zanedlouho je ladně překoná a přetaví do proměny (nesnesitelné) postavy v seriálu, který píše. ta proměna dojme a zároveň edukuje zástupy diváků, což už v mých očích hraničí s pohádkářstvím.

ještě víc mě ale rušil nerespektující přístup autorky k jejím klientům, plný odsudků. vlastně celou dobu se na ně dívá skrze brýle, zamazané vlastními nevyřešenými problémy. v první části knihy autorka popisuje, jak je její prací přijít na to, co je u klienta v nepořádku, a právě tento policajstský přístup (namísto osobní zralosti) z ní cítím. k někomu, kdo mě od samého začátku sleduje patologizujícím pohledem, bych nechtěla chodit do terapie ani zadarmo - a neposlala bych tam ani nikoho z mých blízkých.

téma psychoterapie mám ráda, aktivně i pasivně, a baví mě číst knihy o psychoterapii nebo z pera psychoterapeutů. v žádné jsem ale ještě nenašla tak časté opakování toho, že jsou psychoterapeuti (a tedy jiný druh lidí, než jsou třeba klienti), jako u Gottlieb. jakoby se za tento status schovávala, namísto toho, aby v příběhu figurovala prostě jako člověk? nevím, ale přišlo mi to podivné a iritující. zároveň autorka nastiňuje základní postuláty rozličných psychoterapeutických směrů a přístupů - aniž by se to ale jakkoliv odráželo v její praxi. zmiňuje i Olivera Sackse a právě na jeho lidskost a pokoru, s níž nahlížel na své pacienty jako na partnery, nikoli bytosti jemu podřízené, jsem při čtení hodně myslela. podobné supervlastnosti bohužel Lori Gottlieb chybí.

knihu jsem dočetla jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne s jejími klienty. i v tomto ohledu jsem musela překonávat časový chaos, kdy jsou jejich jednotlivé příběhy často vyprávěné napřeskáčku. celkové pole tak obsahuje: příběh autorčiny aktuální osobní krize, prvních prací před 20 lety, studia medicíny a psychoterapie, cesty k otěhotnění, dále zmiňované základy teorií či přístupů a k tomu klientské linie, což už to je opravdu zmatečný mix. posílený bohužel i mizerným překladem.

4 27.10.2022

čisté a dokonalé

4 02.05.2022

velký příběh dvou sester i téma vydávání se za bělochy je velmi atraktivní, od počátku jsem ale měla problém se začíst. a i když jsem to dotáhla do konce, zůstalo mi lehké zklamání. napadají mě anglická slova underwhelmed a underserved. jazyk románu je těžkopádný a ne úplně ohrabaný; jako bych nečetla finální verzi knihy, ale ještě rozpracovaný materiál, příliš doširoka rozpřažený, s nedodělanými liniemi i závěrem a samoúčelným střídáním časových rovin.

mám ráda, když mě kniha vtáhne do sebe, ať už emočně, akcí nebo smyslově. vím, že každý není Arundhati Roy nebo Gabriel Márquez, i tak pro mě ale tohle bylo chladné čtení. když byla jedna z hrdinek na návštěvě u sousedky nebo její dcera vystupovala v divadle, neměla jsem pocit, že tam jsem s nimi, ale že se na ně dívám na malé televizní obrazovce.

dětské postavy tu slouží jako rekvizity, podobně jako malá Mathilde v posledním Bondovi a něco podobného se dá říct i o partnerských vztazích, resp. partnerech hrdinek.

tipuju, že za vysokým hodnocením a oceňováním románu stojí místo literárních kvalit spíš rasové téma a přijde mi to tak v pořádku. osobně ale dávám přednost knihám plnokrevným, které poselství doručí méně šablonovitě. jako je třeba Návrat domů (Yaa Gyasi), možná úplně nejkrásnější kniha, co jsem četla v této oblasti.

4 03.04.2022

(SPOILER) 3,5*

o koních (Převalského) a lidech - člověk jako agresor i zachránce

ze tří příběhů tvořících román, si mě nejvíc získal ten Michailův. a nejspíš by mi i stačila pouze tato vypravěčská linie jako samostatná kniha. putování městského člověka z 19. století po drsné divočině (kde najde i to, co nečekal, a co tam ale bohužel musí zanechat) mě bavilo nejvíc; Michail je z protagonistů knihy taky nejcitovější a nejněžnější. obě ženy jsou dosti tvrdé - Karin žene až autistická umanutost a válečné trauma, Evu zas autorka vystavuje mimořádně krušným podmínkám. Evina "nejmladší" část mi připomněla, jak jsem po všech těch letech dystopických témat už přejedená. byť musím uznat, že kulisy téměř prázdné soukromé zoo kdesi v Norsku dávají postkatastrofické depresivnosti extra grády.

vztah člověka a koně P. pro mě dobře ilustruje, jak to tu vedeme. koně objevíme, prakticky vyhubíme, jen tak tak zachráníme a nakonec vracíme tam, odkud jsme ho odvezli. a román hezky ukazuje, kolik koní a hříbat za to muselo zaplatit životem. záchrana se povedla, což je ta lepší možnost, které se mnoho živočišných druh nedožilo. ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdybychom je nechali na pokoji v první řadě, nebylo nutné je zachraňovat a pak dojemně navracet zpátky domů.

4 31.01.2022

tahle kniha je rozvleklá, neuvěřitelná a celá poměrně hnusná. odpad ale dávám proto, že:

z opakovaných, úmorných a často zcela samoúčelných popisů týrání - psychického i sexuálního zneužívání (v incestních kulisách) vnímám, že si to autor nějakým způsobem užíval. jako by si ujížděl na úchylné sexuální fantazii, do jejíž hlavní role obsadil komixově drsnou (a komixově nevěrohodnou) dospívající dívku, aby ji posléze vystavil mnoha formám mučení a utrpení. čirá misogynie mazaně schovaná do příběhu o misogynii. a stejně masturbační mi přijde i do omrzení stále dokola omílaná manipulace se zbraněmi.

perverze a zmar. když pominu vcelku půvabné popisy přírodních scénérií, jde o další z mnoha písniček na McCarthyovskou notu, zpívaná ovšem autorem bez talentu Cormaca McC.

vrcholem nedbalosti je pak absurdní blouznění otce (filozofické disputace jak z kurzu tvůrčího psaní na gymplu), plus ne křiklavý, ale přímo řvavý motiv tvrdohlavě prorůstajících kořenů a PTSD hrdinky v závěru knihy. tyto jevy jsou do románu zapracovány asi tak pečlivě, jako bychom do guláše naházeli všechno koření pěkně v původních sáčcích, jejichž zářivé barvy pak můžeme obdivovat na dně talířů.

nechápu, jak je možné tuto knihu adorovat a necítit hnilobné spodní vrstvy. z mého pohledu to není román o nemocných věcech (nemoci jedince, rodiny, společnosti, agresora, oběti, whatever...), které by společensky či umělecky přínosně vynášelo na povrh tabuizovaná témata či reflektovalo nepěknou realitu. ale nemocné dílo, oslovující čtenářův voyerismus a další temné stránky, psané z podobně chorého místa (míst) v autorově duši či osobní historii.

čisté a krásné; vyprávění pro mě obsahovalo tolik citu, že jsem se po dočtení cítila okouzlená i očištěná (o čemž svědčí i skrz naskrz proplakaný pánský kapesník).

možná i tématem létání mi román občas připomínal knihy Richarda Bacha. tam, kde má ale Bach poněkud těžký podvozek a jistou Coelhovskou lepkavost*, pro kterou knihy B. nejsem sto číst**, zůstává Dubois lehký a průzračný.

*nebo ji má spíš Coelho po Bachovi?
**vlastně ani knihy C.

*
náhoda či synchronicita mi ve stejné dny poslala do cesty i TV seriál Čas (Time). také se odehrává ve vězení a s knihou má společnou brilantnost, lidskost i smutek. s poetičností Francouzem nahlížené kanadské věznice ale kontrastuje drsná bezútěšnost britského vězeňského systému, argotu a plejády přízvuků. minisérie bohužel věrně zachycuje realitu, scénárista Jimmy McGovern ji napsal na základě svých zážitků z kurzů kreativního psaní, které pořádal ve vězení.

4 09.12.2021

pohádky pro lidi, kteří trpí přílišným optimismem, radostí ze života nebo prostě jenom dobrou náladu. po přečtení jednoho, dvou či všech kousků už nic z toho nehrozí.

podivně homogenní hmota s příchutí tragédie, podivností a marnosti - další knihu si už od autorky asi nepřečtu.

4 06.11.2021

manipulující a navzdory nadužívání nejsilnějších zápletek typu rakovina, vraždy a pod. a přilehlého sentimentu i pozoruhodně bezcitná a plochá kniha. odehrává se ve světě vystřiženém z časopisů s lesklými obálkami, kde je normou koupit si po dvacítce byt v Londýně a po 30 už jsou lidé vrásčití a odkecaní.

rotování příběhů s povinným cliffhangerem na konci snad každé jedné kapitoly působí mechanicky a únavně jak notně použitý kolovrátek. děkuji, další autorovu knihu už si nedám.

4 21.09.2021

série dočtena, uf. zatím poslední kniha opět obsahuje stovky stran literární hlušiny a mnohokrát vyvařené momenty ohrožení, operací, bitev a stavů na umření. nejzajímavější je dějová linie Brianny a Rogera, škoda že jí nebylo více. a potěšilo mě rodinné štěstí mladého Iana.

nejvíc ze všech knih zde ale vystupuje na povrch podivně slizké zaobírání se sexuální orientací jedné z postav. z homosexuality, která je prostě jedním z typů orientace, dělá autorka jakousi lepkavou senzaci, k níž se neustále vrací úchylným způsobem. docela by mě zajímal psychologický rozbor díla - tedy voyerského zájmu o mužskou homosexualitu, celkové brutality a záliby v nechutných detailech.

u násilných scén z Wentworthu na konci první knihy série se ještě dalo věřit tomu, že byly potřeba pro příběh a vývoj postav. při pohledu zpátky ale zjišťuju, že spíš sloužily jen jako outlet pro autorčiny zvrhlé choutky.

4 16.03.2021

(SPOILER) zpráva o podivném a v mnohém úchylném světě start-upů. a potravinové pyramidě s trochu mimoňskými zakladateli ve vedení, kteří si tam nahoře vesele vizionářsky haluzí a blábolí, a které vyšší management nebere vážně a dělá si co chce. a o zbytných mravenečcích na druhém konci řetězce, což jsou dělníci čerstvě nabraní z univerzit, pracující za nemnoho peněz s velkým nadšením. o vymývání mozků kapitalistickou propagandou, jejíž metody evokují Orwella.

taky zpráva o mobbingu za použití postupné degradace autora a ke konci i skutečně psychopatické šikany ze strany jednoho z autorových nadřízených, "Trockého". ta byla děsivá, včetně jeho snahy se "kamarádit" po Lyonsově odchodu z firmy.

zpětně mi kniha dost připomíná Strach a chvění Amélie Nothomb. autor zde sice zůstává v zemi, kde se narodil, i tak ale vstupuje do zcela jiné kultury. nese to těžce, s velkými zraněními v oblasti ega a za pomocí mnoha provokací, kterými si opakovaně nabíhá na nůž. stále vzpomíná na svou byvší slávu a jízlivý novinářský svět, který považuje za ten jediný správný. i když s ním soucítím v souvislosti s mobbingem a vlastní paralýzou, která má bránila odejít dříve (ostatně stejné ničení člověka popisuje Nothombová, a o dost zručněji), osobně bych o setkání s ním nestála. působí jako nepříjemný člověk, protiva, a svým způsobem se nedivím, že byl poslán do pavilonu opic. ostatně i těch 60 litrů, které nakonec získal z prodeje akcií firmy, považuje ukřivděně za almužnu.

oceňuju edukaci v oblasti vstupu na burzu apod., i když stále nejsem schopná pochopit, jak může něco tak virtuálního a amorálního fungovat.

3 06.01.2024