SSTknihy
komentáře u knih
Dobrá mysl
Helena Šmahelová
Milý příběh malé Dory a jejího tatínka, kterým se podaří najít jak nového kamaráda, tak novou maminku. Vše v kulisách strašidelného zámku, kde společně bydlí. Čtení spíš pro menší čtenáře.
My dva doma
Jana Červenková
Honza a Ťápa – sourozenci, kteří jsou pro každou legraci a špatnost, a tak si jich užívají dosytnosti. K nemalé radosti svých rodičů. Vtipné čtení s hezkými ilustracemi Aleny Ladové.
Návrat z vánočních prázdnin
Hana Pražáková
Jako kdyby nestačilo, že má Tamara problémy se zrakem a musí proto chodit do speciální školy. Do jejího pokojíčku se nastěhovala protivná sestřenice, rodiče se chovají podivně, a ona navíc musí bydlet u tety, která je považována tak trochu za černou ovci rodiny. Spousta nových věcí, se kterými se musí vyrovnat. A samozřejmě to nakonec zvládne.
Chlapec a děvče, Otazníky kolem lásky
Iva Šípová
Když si představíte, že byla doba, kdy nebyl žádný internet, žádné časopisy a v televizi běžely nanejvýš Aktuality, byla každá kniha, kde se psalo o vztazích a dospívání alespoň trochu záživně a čtivě hotovým požehnáním. Tuhle jsme svého času četli zřejmě všichni. Pro dnešní děti by to byla nejspíš nuda k uzívání.
Simona
Heda Halířová
Typický dívčí román, jakých ve své době vycházela celá řada. Simona je veselá, živá středoškolačka, která z pohledu svých čtrnácti let komentuje situaci doma, s rodiči, se spolužáky, a samozřejmě řeší i první lásky a zklamání. Nechybí šťastný konec a morální ponaučení.
Kouzelná koloběžka
Svatopluk Hrnčíř
Příběhy pana Semtamťuka jsem milovala, už když vycházely na pokračování ve Čtyřlístku, takže knížku jsem prostě mít musela. Co pan Born nakreslil a pan Hrnčíř napsal, vždycky stálo za to. A vynálezy pana Semtamťuka (druhý díl) byly snad ještě lepší.
Kaštánek a Kaštanka
Hans Greschek
Předchůdci dnešních Dubánků. Malinké příběhy svou panáčků, vyrobených z kaštanů jsou spíš jen doplňkovou četbou. Hlavní náplní je velká řada nápadů, jak si z lesních plodů, klacíků, šišek a semen vytvořit celou škálu různých zvířátek a panáčků. Jako děti jsme nejvíc milovaly sovu ze smrkové šišky a nejednou díky ní vyhrály soutěž v tvořivosti.
Bzum-bzum-bzum
Traudel Hoffmann
Ptejte se o včelách na co chcete a tahle kniha vám na to odpoví. Díky ní jsem už jako dítě věděla, co se stane, když vám dá včela žihadlo, jak to vypadá v úlu nebo proč včely vlastně opylují květy. Jasné, výstižné a laskavé povídání, doplněné názornými ilustracemi, takže všechno je úplně jasné.
Běžel z lesa zajíček
Oldřich Sirovátka
Takové podivné, občas docela morbidní, s poněkud divokými, až chaotickými ilustracemi. No, měli jsme v dětství oblíbenější knížky.
Smutné konce slavných
Jaromír Slušný
Název knihy hovoří za vše – každý odchod člověka je smutný, ale některé konce jsou prostě smutnější nebo spíš tragičtější, osamělejší, dramatičtější. Kniha přináší příběhy 36 českých i zahraničních osobností, od skladatelů po spisovatele, malíře, herce a zpěváky. Některé osudy jsou známé, jiné méně, a o to víc jsou překvapivé. Všechny jsou ale zajímavé a rozhodně stojí za přečtení.
Jiné hlasy, jiné pokoje
Truman Capote
Vyprávění na pomezí snu a skutečnosti, jehož hlavní hrdina Joel vzpomíná na podivný svět své rodiny, žijící někdy v 50. letech 20 století na americkém jihu. Smutné a nostalgické ohlédnutí za světem, který pomalu a neodvratně mizí.
Kamarádky z mokré čtvrti
Ann Leary
Hildy je přímo učebnicová alkoholička – tvrdí, že skoro nepije (denně) a že to má pod kontrolou (výpadky paměti) a že není nic špatného, dát si občas skleničku (blábolivé telefonáty a jízdy v opilosti). Hildy je taky tak trochu čarodějnice, protože údajně umí číst lidem myšlenky. A taky je realitní makléřka. A má novou kamarádku Rebeku. A občas se vídá se svou dávnou láskou Frankem. A pozoruje lidi ve svém okolí. No a tak to jde až téměř do konce, kdy se to konečně trochu rozjede a začne to mít spád a napětí. Ale upřímně, čekala jsem, že to přijde trochu dřív.
Kamarádky jsou přesně ten typ knihy, který vás naláká obálkou a anotací, docela dobře se čte, jenom to tak nějak nakonec vyšumí do ztracena.
Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele
Jiří Gruša
Generační výpověď, originálně zpodobněná jako životní glosování inspirované dotazníkovými kolonkami, které hlavního hrdinu provázejí od samého počátku jeho bytí. Román je zároveň odrazem doby a absurdit, se kterými se hrdina musel celý život potýkat. Dotazník obdržel v roce 1976 Cenu Jiřího Koláře a v roce 1978 ještě Cenu Egona Hostovského.
Daleko od stromu
Zuzana Brabcová
Generační výpověď z období reálného socialismu v podání hrdinky Věry, která humorným a bohatě obrazotvorným stylem popisuje své peripetie a trable s rodinou, dospíváním, láskou, přátelstvím, světem i sebou samou, které chtěla vyřešit absolutním vzdorem, což se tak nějak nepovedlo, takže milá Věra nakonec skončila v blázinci. Vyprávění o generaci bez kotvy, které je ovšem samo takové neukotvené.
Možná mi porozumíš
* antologie
Další počin z edice Česká povídka. Mám tuhle řadu ráda, protože jsem díky ní objevila už spoustu zajímavých autorů. Příběhy předkládají rodinné, sourozenecké, partnerské i pracovní verze a různé varianty porozumění či spíš neporozumění mezi lidmi. Osobně se mi nejvíc líbily příběhy Petra Šabacha, Ivana Klímy, Ivy Pekárkové nebo Marty Gärtnerové.
Sto jmen
Cecelia Ahern
Zajímavý námět, dobře napsané, líbila se mi pointa příběhu, ale vadil mi poněkud dlouhý rozjezd. Ve skutečnosti bych si možná raději přečetla ten finální článek v časopise, který Kitty připravovala, než se prokousávala celou knihou. Od téhle autorky se mi jiné příběhy líbily víc.
Případ kudlanky nábožné
Michal Císařovský
Klasická detektivka z osmdesátých let, kde policie řeší případ rozkrádání historických předmětů a jejich nezákonný prodej. Přesně to čtení, které najdete v zaprášené polici v létě na chalupě a přečtete při válení se na zahradě. A krátce po přečtení zapomenete.
Sto minut pro půvab a svěžest
Zofia Wędrowska
Ve své době docela populární návod jak pečovat o své tělo, s jasným posláním, že péče o zevnějšek jde ruku v ruce s dobrým pocitem, sebevědomím a optimistickým pohledem na svět. Některé části, zvlášť co se týče kosmetiky a používaných prostředků, jsou už poněkud zastaralé, nicméně závěrečná rada, že úsměvem nikdo nikdy nic nezkazil, tak ta bude platit pořád.
Detvan
Andrej Sládkovič
Slovanství, hrdost, láska k rodné vlasti, k valašce i k věrné milé. Povinná četba, která se celkem dala překousat díky kvalitě veršů. Takový lehký odvar z Jánošíka, ovšem s dobrým koncem. Přestože mi čtení ve slovenštině nedělá problémy, tohle bylo místo přeci jenom tak trochu jako detektivka a bez slovníku to nešlo.
Měsíc budu dospělá
Silvia Truu
Sice z počátku trochu těžké uvěřit, že by se někdo vzdal skvělé dovolené kvůli brigádě v továrně, ale celkem se dá jednání hlavní hrdinky pochopit, zvlášť když se ukáže, že jí ten měsíc samostatnosti byl opravdu ku prospěchu. Kniha vyšla ve Finsku v 60. letech – a tomu také odpovídá styl psaní i příběh.