SSTknihy komentáře u knih

Bábovky mě docela bavily - bylo to čtivé, místy vtipné, někdy docela trefné, asi podle toho, která postava je vám věkem, povahou nebo životními zážitky bližší. Bavilo mě to postupné propojování jednotlivých postav a rozmotávání všech nitek. Nemohu se ale zbavit pocitu, že ne vždy to do sebe správně zapadalo. Celkový dojem proto zůstal někde na půl cesty - užila jsem si to, ale celkem rychle mi příběh vyprchal z hlavy.

78 21.09.2023

Člověk tak nějak ví, že příběhy z koncentračních táborů, gulagů nebo jiných lágrů jsou děsivé, že mocenská zvůle byla bezbřehá a že často trpěli neviní. Když pak ale čtu konkrétní příběh, uvědomím si, že realita musela být tisíckrát horší. Mlčet by se opravdu nemělo. A zapomínat také ne. Lustr pro papeže je sice příběh pouze inspirovaný skutečností, ale to mu rozhodně neubírá na autentičnosti, protože podobných musely být stovky. Doslov na konci knihy to jen potvrzuje a z uvedených informací fakt mrazí.

78 29.03.2023

Super příběh, který vás bez dlouhých okolků ihned vtáhne do děje. Berounské mordy jsou vážně pěkně zamotané, podezřelých celý zástup, dějových linek hned několik, mrtvol přibývá jak na běžícím pásu a sám pan královský prokurátor přiznává, že tenhle případ bude pěkně komplikovaný. Se svým pomocníkem Petrem musí prověřit hned několik hypotéz a odhalit nejedno tajemství z minulosti.
Jen ten konec, kdyby nebyl tak překombinovaný a uchvátaný. Rozuzlení i vysvětlení se čtenáři sice dostane a vraha se nekonec podaří odhalit, ale mám takové tušení, že až do poslední chvíle sám pan Vondruška netušil, kdo to vlastně bude :-)

77 15.03.2024

Vždycky žasnu nad tím, když někdo, komu život nakládá víc než jiným, místo fňukání a hořekování nad nespravedlností života, srší naopak optimismem, nevzdává se a dokáže si užívat každý den. Přesně taková je Hanka Dvorská. Za sebou má celou řadu životních pádů (někdy tedy doslova), ale je to absolutně nezlomný živel. Jak sama říká, člověk je jednou dole, jednou nahoře a pokud si ten život chce hezky užít a všechno to nějak přežít, tak prostě musí dělat jakoby nic.
Takhle kniha vás nadupe optimismem a možná, že dokonce donutí konečně se sebou něco dělat :-)

77 13.03.2024

Bohužel, tohle se moc nepovedlo. Povrchní, plytké, nevěrohodné v chování postav i policistů, bez akce, navíc se spoustou klišé i faktických chyb. Nepřidává tomu ani žánrová nevyváženost a řada docela zbytečných pasáží i postav. Děj nedrží pohromadě a působí spíš jako dvě samostatné části spojené dohromady. Dočetla jsem, ale za mě promarněná příležitost a velké zklamání :-(

77 12.01.2024

Panské sídlo, hamižný milionář, příbuzní uvězněni sněhovou vánicí pod jednou střechou, od vraždy krůček a přede dveřmi Štědrý den. Ještě že na návštěvu přijel Hercule Poirot, protože tohle bude chtít vážně chytrý mozek! Záhadu zamčeného pokoje umí napsat určitě nejeden autor, ale jen Agatha z toho dokázala vybrousit takovou čtenářskou lahůdku. Klasika, bez které se Vánoce neobejdou!

77 24.07.2023

U duchařských příběhů zpravidla nečekám, že by mě děj nějak zvlášť překvapil. Duch se objeví vždycky, otázka je, zda bude hodný či zlý, proč ještě nenašel klid a jak si s ním hlavní hrdinové poradí. Mě na tom baví, že od začátku je člověk ve střehu, všichni jsou podezřelí, každé chování zavání nekalostí, za každým zavrzáním dveří čekáte návštěvu ze záhrobí.
Tady se mi líbilo docela logické vysvětlení všech záhad, nechyběly chvilky napětí ani hororové ladění. A oceňuji závěr, který vám při pozorném čtení lehounce zježí chloupky na zátylku, jen jako když se pohne záclona v bezvětrném odpoledni...

76 20.09.2023

Originální, vtipný a sarkastický pohled na obyčejného člověka, s jeho malostí, hloupostí a omezeností, to vše v období reálného socialismu v Rusku a během čekání v nekonečné frontě na cokoliv, včetně samotného žití.
Připravte se, protože jakmile se jednou do téhle fronty postavíte, už nebude úniku, dokud se nedostanete až na samý konec.

76 09.09.2023

Já myslím, že Malý princ by řekl něco jako „ty nejprostší věci bývají nejvzácnější“ – a tak to prostě je s touhle útlou knížkou. Můžete ji číst stokrát a po stoprvé vás překvapí - ať už příběhem samotným, poselstvím skrytým mezi řádky nebo čistou krásou jazyka. A navíc roste se svými čtenáři. V každém věku i životním období vám ukáže jiné tajemství. Nádherné.

76 10.09.2018

Podmanivé vyprávění o dětství a dospívání v 80. letech v chudinské čtvrti jihoitalského Bari. Jako fotografie ve starém albu si Maria vybavuje v paměti jednu vzpomínku za druhou a pomalu skládá obrázek svého dětství, které bylo silně ovlivněno otcovými záchvaty zuřivosti, sociálními podmínkami a tradicemi patriarchální společnosti. Matka, oba bratři, příbuzní, kmotry, sousedé, kamarád Michele i spolužáci ze školy, ti všichni ovlivňovali a formovali malou Mari a pomáhali jí, ať už vědomě či nevědomě, nalézt samu sebe a své místo v životě.
Vzpomínání to není nijak radostné, převažuje spíš smutek, bolest a melancholie. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se děj odehrává mnohem dřív, snad někdy v 50. letech. Síla opravdovosti spočívá především v autorčině detailní znalosti prostředí. Lehce otevřený konec vnáší do bezútěšné atmosféry alespoň špetku naděje.

75 23.08.2023

Miluju filmové zpracování s naprosto úžasnou Ivou Janžurovou v hlavní dvojroli. Když jsem objevila knižní předlohu, trochu jsem se bála, že nemůže být tak skvělá jako film, ale obavy to byly zbytečné. Je to skvěle napsaný příběh! Psychologické drama, horor i detektivka. Dekadentní, romantické, poetické i mrazivě děsivé. Opravdu krásně vykreslený příběh dvou sester, příběh dobra a zla, lásky a nenávisti, laskavosti a zloby, dobrosrdečnosti a závisti. Radost číst!

75 15.08.2023

Kvůli malému překladatelskému oříšku jsme se dočkali české verze téhle detektivky docela pozdě. Spletitý příběh začínající záhadnou větou umírajícího muže tentokrát nevyšetřuje žádný ze slavných detektivů, ale dva mladí lidé. Odvážní a zvídaví, což je potřeba, protože jde o případ pěkně komplikovaný.
Nebylo to špatné, ale mezi Agathinými detektivkami je to spíš lepší průměr.

75 23.06.2023

První ze tří detektivních příběhů, jejichž vyšetřovatelem je mladý, sympatický a trochu nesmělý doktor Pivoňka. Věrného Watsona mu poněkud neplánovaně dělají jeho roztomile švihnutá dívka Boženka a excentrický vynálezce továrník Ivo Zdeborský. Jejich přítomnost dodává vyprávění šmrnc, a hlavně značnou dávku humoru. Moc pěkně vykreslená atmosféra první republiky a zároveň skvěle vystavěný detektivní příběh. Klasická detektivka ve stylu staré školy, kdy se ještě vyšetřovalo bez laboratoří a technických vymožeností.

Kdopak vraždí učitelky v dívčí škole? Že by nějaký fanatik protestující proti nekvalitní výuce? Kdepak, to si jen paní Agatha opět pohrává s fantazií čtenářů a překládá jim další zapeklitý případ. Poirot musí tentokrát vypátrat a usvědčit vraha chladnokrevného a pěkně zákeřného. Navíc je třeba najít poklad a odhalit nepěkné pletichy mezi členkami učitelského sboru. Tentokrát mi ani moc nevadily ty tajné služby, agenti, politické pletichy a cizí velmoci.

74 08.10.2023

Emil Kintzl byl bezpochyby legenda. Člověk, který znal každý kout milované Šumavy jako málokdo. Měl rád její přírodu, chránil ji, sbíral dávno zapomenuté příběhy, psal o místní historii, sportoval, učil, vyprávěl, sbíral vše, co by se mohlo jednou hodit, natáčel televizní pořady. A hlavně si naplno užíval života, přestože to často vůbec nebyla procházka růžovou zahradou.
Jeho život vyhasl náhle, uprostřed sjezdovky po srážce s jiným lyžařem. Odešel v plné síle a při činnosti, kterou miloval. Kniha je mozaiku vzpomínek jeho přátel, blízkých a známých, propojená historkami a informacemi o jeho životě. Je to milé, laskavé a vtipné vyprávění přesně v tom duchu, jako by to vyprávěl on sám. Ztracená Šumava díky Emilovi už nikdy nebude ztracená...

73 13.03.2024

Mám ráda autorčiny knihy, kde si zkoušela jinou formu vyprávění. Nekonečná noc je svým způsobem hodně netypická detektivka. Vlastně je to spíš milostný příběh vyprávěný mužem, který jednoho dne náhodou potkal krásnou dívku, do které se bezhlavě zamiloval. Třešinkou na dortu bylo její bohatství. Mike a Ellie se vzali, nechali si postavit luxusní dům na pozemku známém jako „Cikánský revír“ a žili zde šťastně až do smrti.
Nebyla by to ale Agatha Christie, kdyby k té smrti nedošlo poněkud předčasně, podezřele a kdyby jednu vraždu nenásledovala další. Je vůbec možné zvítězit nad zlem, které se usadilo hluboko v duši člověka? Zajímavostí je, že v televizním zpracování vyšetřuje případ slečna Marplová - přiznám se, že mi to vůbec nevadilo a do příběhu mi docela hezky zapadala.

Pravidelní a pozorní čtenáři vědí, že si pan Vondruška s fakty či chronologií v sérii příběhů o Oldřichovi z Chlumu moc starostí nedělá. Je to celkem logické - nejde o historickou postavu a určitě na začátku netušil, že se Olda s Otíkem dočkají takové popularity. Takže pokus "uvést věci na pravou míru" způsobil v některých oblastech ještě věcí chaos :-)
Bez ohledu na to jsou největším plusem této knihy čtyři skvělé povídky věnované Annemarie, Blance, Divišovi a Wolfgangovi. Nejen pro znalce téhle série skvělé doplnění "bílých míst" a třešinka na dortu.

73 20.09.2023

V tomhle příběhu, který vlastně příběhem není (což vám je jako čtenáři neustále zdůrazňováno) nejde ani tak o rozluštění dávné záhady, jako o testování jedné mladé novinářky. Protože jestli Steffi pochopí podstatu dobrého příběhu a co všechno pro něj musí správný novinář obětovat, bude mít vyhráno. A s ní i oba novinářští bardi Vince a Dave, místní plátek Ostrovan, a nakonec i čtenář.
Jen je to celé zbytečně trochu moc zdlouhavé...

73 02.09.2023

Nezapomenutelný, šílený a téměř neuvěřitelný výlet do světa výrobních továren nadnárodních módních řetězců, ukrytých před zraky korektních Evropanů kdesi v Asii. Výlet, který vám nejen otevře oči, ale nejspíš způsobí i šok. Jak jednoduché je křičet, že je třeba něco udělat s pracovními podmínkami, platební morálkou a zneužíváním dětské práce. Ale jak těžké je skutečně něco udělat, navíc vědět co a jak a také proč.
Osobně mi skvěle sedí autorův sžíravě ironický, místy až cynický styl vyprávění, jeho nadsázka a humor, za kterými se ale (občas) skrývá citlivá duše, a hlavně opravdová znalost prostředí, kultury, místních poměrů a životního stylu.
Až si zase jednou budete kupovat laciné tričko, o kterém vám šikovní marketéři budou tvrdit, že je vyrobené z dokonalé bio bavlny a za férových podmínek, přečtěte si znovu některé kapitoly a zkuste popřemýšlet, jestli tenhle svět chcete opravdu podporovat.

73 13.08.2023

Ta musím říct, že narozdíl od Klekánice, tohle už byla pěkná detektivka se vším všudy. Dobrá zápletka, dostatek napětí, zajímavé postavy, atraktivní prostředí, děj postupně gradoval a ve správných chvílích docházelo k převratným změnám ve vyšetřování, oba detektivové v pohodě, a nakonec do sebe všechno pěkně zapadlo.
Ten pokrok je vážně znát, jako by si autorka u Klekánice jen brousila kosu a u Vodníka se s ní pořádně rozmáchla. Těším se na další díla. Minimálně v Erbenově Kytici je inspirace víc než dost. Třeba taková Svatební košile...

73 23.07.2023