SONP komentáře u knih

Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%

7 08.02.2020

V mnoha ohledech naprosto klasická ruská sci-fi. Čtenář si užije velkého množství filozofických dialogů postav navzájem o nesmrtelnosti chrousta, dávky velmi pěkně vymyšlených mimozemských světů (mimo jiné retrofuturistického Aranku, který jako by vypadl ze socrealistické fantastiky nebo světa s vysokým povrchovým napětím vody ovládaného obřími jednobuněčnými trepkami), mnoha mimozemských ras včetně krátce žijících inteligentních klokanů předávajících paměť svým potomkům a k tomu ruských reálií typu FSB, otlučených Volh, pelmení a vodky. A jako bonus dostanete na začátku kapitoly vždy několik stran gurmánského povídání. Jinak má ale tento román spíš povídkový či episodický charakter, každá kapitola se zabývá právě jedním světem, a autor přidal jakousi společnou linku v podobě uvažování o vývoji inteligentního života v vesmíru. Povídkově to pro mě fungovalo moc dobře (5*) ale celkový příběh (lze-li o něm vůbec mluvit) mě moc na srdce nevzal, takže nakonec jen ****.

4 01.02.2020

Jsem rád, že další díl téhle volné ságy v oboru pomalé sci-fi na sebe nenechal dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že předchozí dva díly jsem slupl jako malinu, jsem přesně věděl, co od autorky očekávat, a taky jsem přesně to dostal. V tom tkví asi jediný mnou vytýkaný nedostatek knihy - žádné překvapení se nekoná a čtenář obdrží další dávku utopické-multikulti- LGBT korektní-kompostovatelné a drobně neomarxistické fantastiky, ovšem přesně podle jeho objednávky (nečekám, že si toto dílko pořídí skalní fanoušek R. Heinleina, takový by se místo čtení asi radši nechal zastřelit Hvězdnou pěchotou). Ale cílové skupině (já a asi i další, jak čtu níže) se to čte sakra dobře - tématem je tentokrát budoucí vývoj naší lidské civilizace na flotile generačních lodí poté, co jsme si zničili planetu Zemi (Greto, slyšíš to?). Příběhová linka je opět velmi nevýrazná až žádná, ale i přesto kniha burcuje k zamyšlení nad tím, jak funguje lidská společnost a zda bychom si přáli, aby fungovala takto. 95%

2 13.01.2020

Tohle je prostě bible jedné civilizace a snad to už ani není beletrie. Je fascinující, jak autor dokázal prolnout popis několika tisíc let jeho varianty vývoje lidstva s popisem snad úplně všech technických podrobností - ať je to orbitální mechanika, politika nebo transportování ledu po oběžné dráze. Bohužel těch technikálií už na mě bylo trochu moc - nikdy jsem si nemyslel, že mě dokáže hard scifi unavit. A Stephensonovi se to podařilo - bichli jsem v průběhu čtení celkem dvakrát odložil a odskočil si k jiné knize. Vždy jsem se ale vrátil a dostal jsem se až do té vzdálené budoucnosti, kde jsem už ztratil přehled o těch všech lidských genetických frakcích. Nakonec jsem to nějak doklepal, ale pocity byly rozpačité. Přesto je to ovšem dílo monstrozní a moc obdob asi ve sci-fi mít nebude (snad jen Robinsonův Rudý Mars se s tím dá srovnávat). 70%

5 01.01.2020

Kvalit trilogie Vzpomínka na zemi Kulový blesk nedosahuje, ale přesto jde opět o zajímavý vhled do tajů asijského kolektivistického myšlení. Protože jak jinak nazvat hrdinovu ženskou nemesis ve vypasované uniformě čínské armády, jejímž jediným zájmem je pro vlast stvořit zbraň, která nepřátele ČLR vymaže ze světa. Dílo je vůbec čínským vlastenectvím všech, ať jde o vědce, vojáky či rodiče hrdinů, dosti prodchnuto a nedokážu říci, zda je to myšleno vážně či kriticky. No a mezitím se nám potácí loserovský hrdina s celoživotní posedlostí kulovými blesky a nechává se vláčet dějem tu universitou, tu vojenskou základnou a tu svým zpackaným životem. Četlo se jedním dechem a pobavilo. Jen mne autor trochu štval tím všudypřítomným militarismem, ale třeba to bylo jeho cílem. 80%

5 01.01.2020

Musím ocenit, že autorka si evidentně dala velkou práci se studiem reálií Indie 19. století, aby vytvořila něco mezi Julesem Vernem, steampunkem a Leonardem Medkem. Bohužel (a může to být můj problém a ne problém knihdy, to nedokážu zhodnotit) se mi nepodařilo do příběhu vůbec položit a celou dobu jsem prostě cítil, že čtu knihu, ale přitom jsem zůstal v reálném světě. Zkrátka mi příběh i postavy zůstaly celkem vzdálené a to je pro čtenářský zážitek velký problém. Proto jen 60%.

4 01.01.2020

S dílem Pavla Renčína jsem začal prostřednictvím Městských válek a ty mě trefily přesně na komoru. Klub vrahů je podstatou trochu podobný: pod běžným životem obyčejného člověka bublá cosi jiného, o čem nemáme ani tušení. Celé to začíná jako romance trochu uťáplého intelektuála s drsnou dívkou v roli mstitele, pak se to ovšem posune trochu někam jinam (trochu mi to připomnělo De la Motteho Game i se stejnými neduhy, které tu nechci rozvádět, abych nespoiloval). Ovšem ten konec byl fakt pecka do hlavy, který se mi před usnutím motal v hlavě dost dlouho, ale už mlčím. 80%

4 26.11.2019

V tomto díle intriky šlechty a čarodějů ustupují do pozadí, což je po minulém díle vítaným odlehčením. Už mi z toho šachování šla hlava kolem a tak jsem ocenil výraznou zemitost tohoto dílu. Největší pozornost je totiž věnována putování Geralta a související bandy krajinou, což je opravdový skvost, v tom musím souhlasit s ostatními. Fakt nevím, kdo je lepší: jestli Zoltán, Regis nebo Feldmaršálek Duda. A tak si užijeme trpaslického brblání, hraní gwintu a klení dosytosti. V audioknize to snad vynikne ještě více a dabing Martina Fingera je fakt skvělý. Na své si přijdou i milovníci té pravé válečné vřavy. A že to nemá konec? Nevadí, však je to ten nejprostřednější prostřední díl. 90%

2 26.11.2019

Steinova sólovka pro mě byla o krapítek lepší, než sólo Barbaričovo. Snad to bylo proto, že Trutnov je opět vyložen jako dosti špinavé místo obydlené prakticky výhradně gaunery, ochlasty a cizoložníky, což se mi do středověkého podhůří Krkonoš docela hodí. Samotná detektivní linka pro mě i tentokrát byla trochu slabší a průhledná - ale jak o tom přemýšlím, vlastně bych ani žádnou nepotřeboval. Koneckonců, jak sám autor přiznává, celé to středověké vyšetřování je anachronismus. Nejradši zde mám středověké reálie a těch je tu opět plno. Přes fungování středověkého města, přes penězokazce, manželský život katolického šlechtice až po legendy o Rýbrcoulovi, jehož díky obrozencům známe jako Krakonoše. 70%

7 08.11.2019

Je mi líto, ale Cormoran Strike už bohužel asi není pro mě - ale pozor, co není pro mě, může třeba být pro Vás. I když jsem s touto serií jak na houpačce: 1. díl nadšení; 2. díl zklamání; 3 díl spokojenost a čtyřku už jsem četl trochu se sebezapřením. Na mě totiž Smrtící Bílá zapůsobila jako strašlivá limonáda, kterou se mi nechtělo číst. Robin vlastně pořád neví, koho chce a to samé vlastně neví ani sám Strike. Přitom ale Strikea chtějí skoro všechny a Robin je tak super (ať už je převlečená za kohokoliv), že jí chtějí už úplně všichni. Do toho všeho běží poněkud překombinovaná detektivní linka, tentokráte zasazená do prostředí anglické elity, kde nic není tak načančané, jak by se zvnějšku zdálo. Takže jsou tu hlavně koně, vesnická sídla, parlament a staré vraždy (proč ne, ale celé se to tak zamotalo, že si to vyžádá celou jednu vysvětlovací kapitolu - pátere Knoxi?). Takže jsem to dočetl, ale stopu to bohužel nezanechalo žádnou. A s příštím dílem nevím, nevím... 50%

9 13.10.2019

Řbitov jsem z nějakého důvodu hodně dlouho obcházel a stavěl jsem se k němu stejně jako kdysi dávno k Matrixu - prostě jsem vůbec nevěděl o čem je. Až se ke mě celkem náhodou dostala audiokniha a já strávil 16 hodin v Ludlow a okolí. A musím říci, že už dlouho mě žádná kniha takhle nevtáhla do děje. Paradoxně se mi ze všeho nejvíc nelíbily hororové prvky (i když Louisova noční procházka byla hodně dobrá), ale opravdu mě za srdce vzal ten úplně obyčejný popis rodinného života předtím, než se to všechno zvrhlo. Mistrovi se opravdu podařilo u mě založit až intimní vztah ke všem postavám předtím, než jim v druhé polovině začal fest ubližovat (snad moc nespoiluju). Všechny ty hovory o smrti a o starých časech - no prostě King v nejlepší formě. Trochu váhám, jestli to není moje vůbec nejoblíbenější Kingovka, ale v TOP3 bude určitě. 100%

15 04.10.2019

Pro mě je spolu s Těžkým melodičnem a Pohyblivými obrázky Maškaráda součástí trilogie, která Zeměplochu překlopila od humoristické fantasy k parodickému žánru vždy na konkrétní téma, který se jen shodou okolností odehrává právě v tomto světě.
Pro čtení tohoto dílka je dobré vidět muzikál Fantom Opery (jen vás to utvrdí v tom, že Christine je úplně pitomá) a ještě lépe aspoň jednou navštívit představení operního žánru - bez těchto propriet to absolutně nevyzní. Ale když víte o co jde, upřímně se zasmějete u výšplechtů páně Basilica (alias Jindřicha Slimejše nesnášejícího špagety a milujícího pivo a knedlo-vepřo) i u rozhovorů návštěvníků opery (Mami, věděla jsi, že když chceš jít na operu, musíš si nejdřív přečíst v knize, o co v ní půjde?). Pro operou nedotčené je tu samozřejmě roztomilá Stařenka Oggová, která si vydělala majlant prodejem drobně erotické kuchařky, ale hlavní je tu prostě opera a dlouhé árie o tom, kterak se někdo najedl nebo kterak umírá. A také je to jedna z mála Zeměploch, která pro mě neměla klasický zmatený Pratchettovský konec a byla napínavá do posledních stránek! 99%

14 21.09.2019

Na Martinových povídkách zejména ze scifistického ranku jsem začínal dávno předtím, než jsem zjistil, že vůbec existuje nějaká Píseň ledu a ohně. Takže řadu povídek už jsem znal, ale není od věci si je přečíst znovu a tentokrát s komentářem páně autorovým (zejména líčení hipiestické doby, kdy cony byly v zásadě srazy podivných vlasáčů s životními problémy, mě dost zaujalo.

Pochopitelně ty první "jalové" povídky nejsou nijak zářné, ale pak už to GRRM začíná sázet plnou lopatou. Pro mě za zmínku nejvíce stojí následující kusy:

Ve znamení kříže a draka - mám rád církevní sci-fi, tahle povídka mi dala rozpomenout na pozdější Simmonsovy díly Endymionu s podobným naladěním. Zde se ale jde ještě více do bizarnosti - obrovský šupinatý biskup povalující se ve svém bazénku s teplou vodou je toho důkazem. A ten jidášismus!

Ledový drak - naivní fantasy, trochu kýčovitá, ale velmi emocionální tím, kterak zobrazuje válku z pohledu obyčejného obyvatele, kterému je vlastně jedno, jak se vyvíjí situace na frontě

Chlap z masovny - občas fakt divná povídka se společenským využíváním mrtvol jak k práci, tak i k .... No, přečtěte si to raději sami.


Písečníci - kvůli příslušnému dílu Krajních mezí z 90. let jsem vlastně začal GRRM číst poté, co jsem jeho jméno viděl v titulcích. Akorát jsem po těch letech zapomněl, že ti povídkoví písečníci mají na rozdíl od těch televizních mimozemské kulisy.

Netopýři - Klasická space opera s notnou dávkou erotiky (ach ti akademici), která mi z novějších dílek připomněla Dlouho cestu na malou rozzlobenou planetu.

Celkově se to těžko hodnotí, ale zásadní pecky tu jsou a jak píšu výše, autorovy komentáře této knize dávají rozměr, jako byste si ho byli poslechnout na přednášce na conu. 80%

6 10.09.2019

Ocelové jeskyně jsem si přečetl po letech v originále a všiml jsem si některých věcí, které jsem dříve zachytil jen omezeně. Tak především ta strašlivá dystopie uzavřeného města, sociálního inženýrství, totálního společenského kastování a výhod jednotlivých společensky užitečných lidí, spočívajících v lepším (kvasnicovém) jídle nebo prostě v soukromé koupelně (ten luxus!). Když jsem to prvně četl coby jinoch ještě za totáče, vůbec jsem tenhle rozměr nevnímal (ostatně v Kouzelném městečku to bylo stejné, akorát že s čepicema, takže mi to nepřišlo divné). Druhý nově objevený rozměr je lidský odpor k jinakosti - každý měšťan zde více či méně upřímně nenávidí nejen roboty, ale pro jistotu i jejich propagátory Vesmířany. Jako bych to už někde viděl... Každopádně toto je hlavní devíza této Asimovovy 65 let staré vize, coby detektivní román to totiž moc nefunguje a hlavní je na vině dost nekritický hlavní hrdina, který trousí z rukávu různé teorie, až mu konečně jedna vyjde. Ale jako start robotické série je to super. 80%

12 10.09.2019

Dílo je to jistě kvalitní, ale nesedlo mi svojí podstatou. Mnohem radši bych si přečetl o politických souvislostech přechodu americké společnosti k bigotně-starozákonní teokracii, než o tom, jak tuto společnost zespoda vnímala jedna z dotčených žen. A tak se mi mnohem víc líbil závěrečný fiktivní vědecký referát o tom, jak se to všechno stalo, než zbytek knihy. I když musím uznat, že některé pasáže byly velmi emocionálně silné (kolektivní likvidace muže, blížící se zatčení), většina knihy na mne byla tak nějak přiliš ženská a citová. Vytvořený svět je ale určitě fascinující, což prokazuje i úspěšnost seriálu. 70%

7 21.08.2019

No tak konečně pokračování příběhů z alternativní magické první republiky. Nejlepší na knize je zkrátka prolnutí autentických reálií, antisemitismu, rodícího se německého nacismu a fantasy prvků. Postavy jsou z velké části autentické a čtenář si může dohledat na webu jejich skutečné historické osudy, což je hodně fajn a vždycky mě to bavilo. Samotný děj sám o sobě není nějak zvlášť oslňující, ale u knihy mně bez problémů udržel, snad jen těch mocenských bojů mezi dvěma magickými úřady bylo trochu moc. 80%

6 07.08.2019

Velmi příjemné překvapení z tuzemské sci-fi scény. Bareš vymyslel parádní sociálně rozervaný budoucí postapo svět a obsadil ho zajímavými postavami. Věk těch hlavních sice naznačuje, že by se kniha mohla řadit do žánru young adult, ale vůbec to nevadí, dá se to číst i jako běžná a po čertech kvalitní scifárna. Je zde sice nezbytná akce, bez které se současná fantastika asi neobejde, ale kromě toho je tu řada pěkně popsaných úvah hlavních hrdinů, které mají hlavu a patu. Podtrhnout musím i pěkné výtvarné zpracování knihy, kdy každá kapitola má vlastní ilustrované záhlaví, za nímž následuje obrázek úryvku z novin, deníku či dopisu - to vše je pěkně převedeno i do e-knihy. 80%

9 24.07.2019

Poněkud krotká fantasy z jiné doby. Čaroděj zeměmoří na rozdíl od jiných zástupců klasické doby 50. a 60. let z mého pohledu zestárl poměrně mohutně - na dnešní dobu je to příliš přímočaré, černobílé a nekonfliktní (zajímavé, že totéž mi u Tolkiena tak nějak nevadí). Nezapře v sobě určení pro mladší čtenáře (ale pamatuji si, že ani při mém teenage čtení v 90. letech mne zvláště za srdce nevzal) a dnes už je spíš asi jen vzorem pro dnešní zástupce téhož žánru. Má totiž v sobě trochu Harryho Pottera nebo trochu Hraničářova učně. Nicméně občas jako by se autorka utrhla ze řetězu a přidala do knihy skvělé temnější pasáže - tak například líčení bezútěšného života dvou dětských a následně zestárlých ztroskotanců na písečné výspě nebo proměna oceánu v šedý písek, na nemž se odehrává finální souboj vůlí, stálo opravdu za přečtení (v mém případě za poslech audioknihy). Též mě zaujal koncept "jménové" magie a všudypřítomný motiv rovnováhy a až stoického sebeomezování. Zkrátka šikovně propašované dospělé motivy do téhle spíše mladě (dnes bychom řekli young adult) zaměřené knížky. 70%

6 23.07.2019

Outsider jako by se skládal ze svou částí: tou první je klasická procedurální detektivka s přepisem výslechových protokolů, zatýkáním a všeho co k tomu patří, jako by to vše vypadlo z pera Ed McBaina. Pak se to zlomí a jednak se ukáže klasické kingovské zlo a jednak se zjeví autistická vyšetřovatelka Holly, kterou známe ze serie o Billu Hodgesovi. Zatímco první půle se mi celkem líbila, ta druhá mi přišla poněkud fádní a kopírující klasické kingovské postupy. Vlastně to jako by to byla taková "monster of the week" z první série X Files. Navíc se mistrovi tentokrát nepodařilo stvořit postavu, která by byla aspoň trochu sympatická - nevím jak ostatním, ale mě Holly přišla děsivě otravná. Na konci zaujala pasáž, která se ve fantastických knihách moc neřeší - nadpřirozeno je poraženo, jenže co na tu haldu mrtvých řeknou orgány činné v trestním řízení? 60%

7 26.06.2019

Knihu mi doporučil můj kamarád scifista, tak jsem se nechal překvapit, nic jsem si o ní nečetl a po prvních pár kapitolách jsem si říkal, jestli se náhodou nezbláznil. Místo očekávané fantastiky jsem dostal cosi jako Knoflíkovou válku z malebného francouzského venkova. Pak se ale postavy ocitly ve sklepě a začalo to pravé postapo. Pravda, Merle se spíš soustředil na představu společenského vývoje takové situace na podkladě větších celků i vztahů mezi lidmi, než na vědecko-technické linky, ale přes časový odstup jeho představy stále obstojí a burcují k přemýšlení. Co mě ale na knize poněkud štvalo bylo výrazně šovinistické uvažování hlavní mužské postavy a obávám se trochu, že to plynulo ze samotného naladění autora. Ženské postavy jsou zde buď stařenami hodícími se k posluhování nebo ženami v rozpuku, hodící se mužům ke kratochvílím (a s radostí se do těchto kratochvílí pouštějící). A i ta zapšklá profesorka se na závěr jme ohmatávat biceps jednoho z hrdinů. Ostatně proč ne, takový asi francouzský venkov 2. poloviny 20. století asi byl. Víc mě ale nazlobil konec děje, kdy autor jakoby zařadil druhou rychlost a zbytek děje profrčel z vyprávění jedné postavy na pár stránkách. Neodpovídalo to rozvláčné atmosféře celé knihy. P.S. Poslechl jsem si to jako audioknihu (teda spíš rozhlasovou hru) v podání snad 30 herců a určitě to zážitek pozvedlo. Dílo samotné 70%, v audiopodání 90%.

8 22.06.2019