SONP komentáře u knih

Zmínku v Pevnosti o tom, že vyšla původní česká robotická asimovina, jsem prostě nemohl přehlédnout. Jsem totiž na takovou věc jasný kandidát - celá polička Asimovovy robotické série v mé knihovně hovoří za své.

A dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a možná ještě víc. Pod povrchem detektivního příběhu totiž tepe téma mého oblíbeného dílu ST Next Generation: Measure of a man.

Síla knihy není v nějaké převratné originalitě. Do docela jiného světa procitl už Severson v Babulově komunistické utopii Signály z Vesmíru nebo Fry ve Futuramě. Tenhle svět je ale světlou pastelovou verzí dnešní progresivní lattéčkové utopie. Ovšem jak už to s utopiemi bývá, není zde něco tak docela v pořádku.

Celé to šlape velmi pěkně. Sice společenská linka knihy pro mě fungovala trochu líp než ta detektivní, ale celkově panuje velká spokojenost. 80%

4 18.06.2023

Bílá věž je asi nejválečněji zaměřené dílo z celé kyjevské trilogie. Naštestí pro nás méně akčně zaměřené čtenáře k tomu autor přistoupil tak, že nemusíme číst mnoho a mnoho stránek o tom, kterak se naše hrdinné jezdectvo přesunulo z levého křídla na pravé a šikmo zprava je proti zlým barbarům podporovali lučištníci. Nic takového - vlastně všechny znesvářené strany jsou popisovány jako do jisté míry podlé, vlastní zájmy sledující a krvelačné skupiny. K tomu dostaneme řadu pasáží o dopadu války na jednotlivce a běžné obyvatele, zkrátka nejlepší možný způsob psaní o válce pro mě.

Celkově skvělé, jen jednu hvězdu srážím za to, že to možná bylo až moc dlouhé..

8 13.06.2023

Půl milionu slov sepsaných panem Clancym mě zanechalo v rozporuplném dojmu z této bichle. Jestliže textový procesor páně Kingův trpí slovním průjmem, nechtěl bych vidět diagnózu toho Clancyova. Autor zvolil metodu pomlázky: celou knížkou se proplétá množství dějových linií, z nichž některé jsem považoval za úplně zbytečné.
Celé tohle pojetí způsobilo, že jsem některé linie hltal (Ebola, mezinárodní politika, atentáty) a ohledně jiných se musím přiznat k bezskrupuloznímu přeskakování (hlavně těch vojenských). A to je škoda, protože jinak míra přikování k oblíbeným liniím odpovídala pěti hvězdičkám. Na druhou stranu stěžovat si u Clancyho na přítomnost vojenské linie nebo značnému republikánskému zaměření knihy je v podstatě protimluvem, a tak srážím jen jednu hvězdu, protože příslušné pasáže byly opravdu skvělé.
Navíc nemohu přehlédnout jistou "verneovitost" této knihy, protože nesmíme zapomenout, že vyšla v roce 1996, tedy před 9/11, Usámou bin Ladenem i pandemií COVID-19. A ocenit musím i to, že Clancy inspiroval můj oblíbený seriál Designated Survivor, což způsobilo, že místo původního Aleca Baldwina jsem si do role Ryana v hlavě obsadil Donalda Sutherlanda.

Takže 80%!

4 22.05.2023

Poslechnuto jako audiokniha.

Oproti jiným knihám letců z Anglie je tahle o něco více literární (tedy plné různých přirovnání, lyrických pasáží a dějových skoků) a o něco méně technicky popisná. To mi celkem nevadilo a trochu mi to připomínalo o hodně pozdější dílo Zatím dobrý o bratřích Mašínech. V tomto směru spokojenost.

Pokud jde o samotné zpracování audioknihy, tam musím být mírně kritický. Muzikant Petr Třebický má sice dané téma asi rád, tak se snaží o autentický přednes a jeho hlas není nepříjemný, ale je znát, že to není profík. Výslovnost francouzských geografických názvů taky úplně navyšla a navíc interpretovo ráčkování mu trochu lámalo vaz při technických pasážích (bombardér nabral kurs...) Celé pojetí mi trochu připomínalo recitativy v country písních á la "a spodek, pane, to je ďábel".

80%

2 10.05.2023

Společně s Cestou slepých ptáků pravděpodobně jedno z prvních sci-fi, které jsem někdy v 7-8 letech přelouskal, pochopitelně pod vlivem TV seriálu. Vzhledem k tomu, že původně šlo o četbu na pokračování v časopise Pionýr, je děj knihy oproti seriálu o něco stručnější. I tak ale, jako tomu v beletrizacích bývá, se čtenář dozví řadu zajímavých věcí nad rámec původního obrazového díla.

Tak například se dozvíme, že kvůli Bernauovu principu cestování v čase vyhynuly včely, kvůli čemuž muselo být vynalezeno něco, nazývající se "pylátor". K tomu se samozřejmě u Návštěvníků váží humorné průpovídky:

"Pylátor zavinil nadúrodu citropomů a navíc vrčí a smrdí!"
"Nový typ vyvinutý ve spolupráci agrocentra s CML už ne."
"Chcete říct, že nesmrdí?"
"Chceme říct, že nevrčí!"
"To není totéž!"

Kdo se ale těšil, že se konečné dozví, co je to humidace, těší se zbytečně.

Kniha je psána zvláštním Hofmanovským stylem, který můžeme znát už z beletrizace Pana Tau. Nicméně samotného by mě zajímalo (a zjistit se to na webu zatím nedá), zda dříve byla je kniha rozvinutím původního scénáře. Některé postavy se totiž jmenují jinak (pozdější ak.Filip a následně ak. Richard se zde jmenuje ak. Rudolf, postava technika se nejmenuje Kane Leo, ale Leo Kars), a kromě toho přímé řeči takřka doslova odpovídají replikám ze seriálu.

Kniha je sice o něco méně kultovní než sám seriál, ale už původní vydání z roku 85 obsahuje fotografie ze seriálu (dokonce jednu plešatou nahotinu!) a tak je atmosféra zachována. Škoda, že to celé bylo zamýšleno jako četba pro děti, čemuž odpovídá už níže zmiňovaná stručnost. Rozvinutější pasáže zejména z roku 2484 by byly naprosto skvělé - takto se musíme spokojit s popisem kinetodromu a reklamami na účast na mezihvězdné expedice.

80%!

3 05.05.2023

Původní vydání téhle Shakesperovské pratchettovky mě zasáhlo v období kolem maturity. Není proto asi nijak překvapivé, že mě její zaměření na velikána anglického divadelnictví celkem nezasáhlo. Zkrátka bych jí v té době nedal víc než dvě hvězdičky.

O skoro 30 let později (je to vůbec možné?) ve zralé dospělosti jsem si jí zakoupil v audiopodobě, načtené paní Slavíkovou. Od vydavatele to byla opravdu skvělá volba, protože každou z čarodějek pojala svým nakřáplým hlasem docela jinak. Stařenka Oggová je přesně ta sympatická babča, se kterou si každý mladík rád povypráví, i když to pak často sklouzne do debaty o tom, co by se bylo stalo, kdyby ona babča byla o čtyřicet let mladší. Magráta je naopak prototypem těch trochu strašidelných děvčat ověšených stříbrem, které kudy chodí, tudy propagují veganství, a kromě toho se snaží o smír s myšmi, vyžírajícími jejich dům. A nakonec - z mme. Zlopočasné, ze které jde strach, už jen když o ní čtete, dostáváte v podání interpretky mrazení v zádech už při prvním slově.

Pro pochopení všech divadelních (zejména Shakespearovských) narážek je záhodno si přečíst zeměplošskou wikipedii, kniha jimi opravdu přetéká a pan Kantůrek se zde musel opravdu zapotit. Plno je ale i klasických zeměplošských fórků na téma muži a ženy, mytí vlasů, těžký život komiků a šašků, porodnictví nebo strasti života hradních duchů (ty bohužel Pratchett záhy opustil, což mi bylo opravdu líto).

Jářku, troufám: proti svému 17letému já musím tedy Soudné sestry vzíti na milost, ale stále mám radši příběhy z Ankh Morporku (i ten se tady objevuje). Možná mám z bábi Zlopočasné opravdový primární strach. Na druhou stranu taková paní Ježková, i když se vám neschová...

7 02.05.2023

Jsem asi nenapravitelný romantik, který by měl být odsouzen k pobytu v knihovně se samými díly Stephenie Meyerová, ale já mám ten titulní limonádový příběh z Artěku ze všech hlídkových nejraději. Ani ten o Jiném bez paměti spadlém do boje hlídek nejdřív nebyl k zahození, ale ten už se k závěru odporoučel ke klasickému hlídkovému šachovému turnaji Světla a Tmy, což je poloha, která mne úplně nevzala za srdce ani při prvním čtení. A závěrečný pražský příběh už je jasným pokračování téhle filozofické linie, a to i s pijáckou epizodou a nekonečným dumáním nad nesmrtelností chrousta.

Celkově Denní hlídku hodnotím výš než tu Noční, šlo o příjemný výlet do ruských devadesátek, v nichž se mísí poslech nelegálně vypálených CDček s posměchy nad "novými ruskými" podnikateli s kolchozně uvázanými kravatami od Hermése a dozvuky zahořklých postojů k čerstvému Clintonovu bombardování Jugoslávie. Žel dnes už je všechno jinak.
70%

5 08.04.2023

Za prvé: Protože jednou z mých prvních scifáren v životě byly Babulovy Signály z vesmíru (1954), v nichž komunistická společnost vyslala k Alfě Centauri jaderné letadlo "Paprsek", příjemně mě pobavil nápad umístít děj do podobného universa.
Za druhé: Kniha je plná zábavných odkazů na celou řadu pilířů sci-fi literatury a v jednom z takových pilířových univers se dokonce odehrává. Nebudu spoilovat, přijďte si na to sami.
Za třetí: Strašná cihla. Čtení = posilování horních končetin. Možná je to zdravé.
Za čtvrté: Trekistovo srdce plesá. Technobláboly z prostředí alternativní hvězdné flotily ČSLA neměly chybu. Takhle jsem se naposledy pobavil, když v jednom komiksu spadl Superman místo na středozápad USA kamsi do Sovětského svazu.
Za páté: Být to o 40% méně militaristické, dal bych i 100%.
Za šesté: Čest autorově práci. Jdu si přečíst Černé Barony.
80%

8 24.03.2023

Třetí díl jsem strávil jako na houpačce. První klasický fantasy příběh o divoženkách navazoval na moje čtyřhvězdové pocity z dílu druhého. V podstatě je to zase další z řady autorčíných kvalitních povídek ve stylu dílů předchozích, samozřejmě se zarámováním do celkového děje. Navázala souvislá část knihy, kterou jsem si nazval jako "klid před bouří", jejímž tématem bylo moje oblíbené sledování obyčejného života v předvečer válečného konfliktu a která můj čtecí zážitek vystřelila opět někam k pěti hvězdám. A pak začala bitevní vřava a začal sešup dolů.

Snad je to tím, že ke knižním rubačkám nemám prakticky žádný vztah, vždyť jsem trpěl i při Tolkienově bitvě o Helmův žleb a bitvu na Pellenorských polích jsem přežil jen proto, že trvá jenom jednu kapitolu. Ale zkrátka jsem trpěl jako zvíře, začal jsem přeskakovat, a v tu chvíli by si autorka ode mě nevysloužila ani ty tři hvězdy. Naštěstí přišel prudce emocionální závěr (v němž se dokonce vytratila i autorčina charakteristická a všudypřítomná košilatost!), kterému zase nemám co vytknout.

A tak zůstávám se svým zážitkem uprostřed té houpačky - 80%!

P.S. Docela by mě zajímalo, do jaké míry zabarvení knihy ovlivnil konflikt na Ukrajině, který se podle datace doslovu (srpen 2022) odehrával v průběhu psaní. Nevím jak ostatní, ale já to tam viděl, už jen v tom, jak vládkyně Tunde popisovala cassus belli.

5 13.03.2023

I v 80. letech platilo, že další díly bývají nastavovanou kaší. A taky platilo, že nám to bylo celkem jedno a vesele jsme hltali dvojky, trojky a čtyřky Rockyho, Ramba, Amerického ninji a kdovíčeho ještě. A proč? Protože se nám dostalo nové dávky vybuchujících šípů, boxerských rukavic a asijsky laděných kopů, které už jsme znali z jedničky.
A o druhém dílu slavného Ready player one to platí zrovna tak. Nepřináší vůbec nic nového a přesto jste od první stránky jako doma - pravda, hlavní hrdina už není takový sympaťák a trochu nám zpychl (to se ovšem stalo Rockymu Balboovi taky!) A poté, co se rozkoukáte, vám bude autor sázet další a další popkulturní odkazy.
Za sebe ovšem musím říct, že tentokrát jsem s autorem na stejné vlně nebyl, protože o Johnu Hughesovi jsem až do třetího levelu nikdy nic neslyšel a od Prince alias Symbola znám jenom pár písniček. A bylo sakra znát, že jakmile se kniha pohybovala v neznámých vodách, rázem pro mě ztratila na přitažlivosti. Woke věci mi celkem nevadily, to je pro současnou americkou produkci příznačné, ale přesto u mě dvojka vyvolala ještě o něco horší odezvu, než předešlá kniha Armada. Kdyby se aspoň Cline víc pustil do transhumanistického tématu nakousnutého na začátku, bylo by to o hodně lepší. Takhle je to jenom solidní průměr. 60%

5 22.02.2023

Blake Crouch v posledních třech knihách (Upgrade, Temná hmota, Zhroucený čas) tak trochu stále opakuje sám sebe. Základem je hlavní hrdina s rodinným zázemím, které se z nějakého důvodu rozpadne. Pokud jste rodič, pak u vás autor většinou tne do živého. A na tento až kingovský postup autor naroubuje nějaký zajímavý fantastický prvek - zde jsou to genetické úpravy, dříve například cestování časem nebo paralelní světy. A základní morální dilema (co se stane s člověkem, odřízneme-li mu emoce - bude to ještě člověk?) si Crouch půjčil například z Invaze zlodějů těl (naposledy film s D. Craigem v hlavní roli), takže ani zde kniha originalitou právě nezáří.

Nechci tento postup nějak hanět, ale zkrátka se po přečtení nemohu zbavit jisté pachuti vykrádání sama sebe. Vznikl sice další námět na zajímavou netflixovou scifárnu (dříve bych řekl na další epizodu Krajních mezí), ale do dějin sci-fi se Upgrade nezapíše. Ale pozor, čte se to výborně, pokud od toho neočekáváte nějakou zářnou originalitu. Já se bavil skvěle. 70%

5 09.02.2023

Co by měl spokojený čtenář dodat k 8. dílu série? Slov už se moc nedostává, zábava přetrvává:
Pozdně-středověké reálie? Ano!
Zábavně vykreslené postavy? Ano!
Klasický červenákovský styl a hlášky? Ano!
Jaroš terminátorem i po operaci mozku? Ano!

Paradoxně nejlepší částí knihy pro mě byla tak, která s dějem vůbec nesouvisela, a to dobrodružství bosorky a jejích chlapců poblíž rozbořené věže. Dalo totiž zavzpomínat na starého dobrého fantasy Červenáka. 80%!

15 01.02.2023

S rozmanitým světem původního Metra 2033 má Ke Světlu kromě kulis jen velmi málo společného. Inspiraci autor hledal spíš u dílu M2034. Ano, začínáme sice na jedné ze stanic petrohradského metra, ale záhy tento svět opustíme a následuje tak trochu generické postapo s protiatomovými obleky, dýchacími maskami a obřími pterodaktyly (nad těmi jsem teda opravdu musel klausovsky pozdvihnout obočí).

Když spolu postavy filozofovaly nebo když se popisovalo, co se stane s člověkem, když spadne civilizační nadstavba, tak mě to docela bavilo. Autor se ale rozhodl, že většinu textu bude tvořit popis putování post-atomovými rozvalinami okolí Finského zálivu a boje v těchto kulisách, což na úrodnou půdu nedopadlo. Celé to trochu (podobně jako Metro 2034) připomínalo scénář k počítačové hře.

Konec to ale trochu vylepšil, tak pokud vyjdou další díly, dám jim asi šanci. 60%

3 22.01.2023

Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast".
Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás".
Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil.
99%

9 13.01.2023

Pro mne to byl zcela klasický Reynolds. Hard-scifi se všemi jeho celkem uvěřitelnými technologiemi, z nichž prim tu hraje možnost vytvořit kopii mysli člověka, nahrát jí do stroje a ten poslat tam, kam se nám samotným buď nechce anebo je to moc daleko. K tomu ještě prolínání skutečné reality s naroubovanou realitou pomocnou - no mě se to prostě dost líbilo. Kromě toho je to snad první sci-fi s africkým odstínem, vždyť těch západních, čínských nebo japonských kulturních odrůd jsme četli už tolik...

A jak tomu tak u Reynoldse bývá, není to zrovna místr sympatických postav, to mne provází už od doby, kdy jsem před dvaceti lety prvně četl Odhalený vesmír.

Celkově ale velmi příjemné moderní dílko s reálným podkladem a tudíž na mé straně spokojenost. Dalším dílům série dám určitě šanci, ale teď si do své AR navokalizuji něco z naivních děl zlatého věku. 80%

3 10.12.2022

(SPOILER) Já jsem si z dětství pamatoval, že děj známý z filmu s Noahem Hathawayem (a Eduardem Cupákem :) ) je v knize pouze prologem. Z té druhé půlky mi ale ulpěl jen Chrám tisíci dveří a závěrečná scéna uvnitř medailónu Auryn. Naopak jsem úplně vypustil, v jakého pitomce moc zkorumpovala Bastiána, jehož zaujetí pro čtení z první půlky prostě musí každý správný knihomol ocenit. Autor se prostě rozhodl, že nám u hlavní postavy naservíruje vývoj od klaďasa k záporákovi a zase zpět.
Oproti Děvčátku Momo, které jsem četl nedávno, dávám o jednu hvězdičku méně, protože celá druhá půlka byla souborem trochu izolovaných podobenství a v důsledku toho se podstatně hůře četla než ta "filmová" první, kterou má člověk prostě tak nějak víc pod kůží.

11 17.11.2022

Pro ortodoxní RedDwarfisty absolutní povinnost. Pro ostatní nevím, protože se též řadím mezi velké fanoušky tohoto kultovního seriálu. Mě tedy nejvíce nadchly technické a další detaily, které v knize jsou a v seriálu pochopitelně být nemohly. Zejména jde o rozlehlost samotné těžařské lodi, po které jezdí dokonce metro, no a samozřejmě závěrečné pasáže ve hře Lepší než život, které byly totální psychedelií. A pochopitelně, pokud to je celé načtené českým hlasem samotného Arnolda J., zvaného "Eso" či "Stará vojna", pak tomuto dílku nemohu dát méně než 110%!

8 28.10.2022

Noční hlídku jsem měl ve frontě ke znovupřečtení už na začátku roku, ale po 24. únoru jsem nějak neměl chuť se do ní pustit, zvláště poté, co autor dosti nevybíravě podpořil nastalou válku. Po 8 měsících jsem se rozhodl, že to tedy zkusím, a zjevně jsem stále ještě nebyl připraven. Že je to klasicky rusky rozvleklé a plné rozervaných dialogů mezi postavami i těch, které vede hlavní hrdina sám se sebou, to mi nevadilo, na to jsem z ruských knih zvyklý. Stejně jako že v prvé půli poslední povídky teče vodka a další alkohol proudem a vedou se při tom moudré a občas trochu kontroverzní řeči. Ale co pro mě bylo dosti rušivé, byl jistý šovinismus autora i hlavního hrdiny Antona, který jsem tam při dřivějších čtení neviděl - asi jsem se za těch 15 let dost změnil stejně, jako se změnilo samo Rusko. U mne, coby milovníka ruské kultury a techniky je toho teď hodně, co tomu národu dnes vyčítám, a prostě jsem tu knihu tak nějak nemohl plně přijmout.

Posuďte sami: "Evropa nebo Severní Amerika už svoje potenciální možnosti vyčerpaly. Co se dalo, to už se udělalo. Něco se ještě pořád zkouší. Ale tyhle země usínaj. Úspěšný západní společnosti se daj přirovnat ke zdravýmu důchodci v šortkách a s videokamerou. Experimentovat se musí s mládím. Rusko, Asie, arabskej svět - to jsou naše bojiště dneška." - jak tohle zní v roce 2022?

A pokud mi vadí hlavní hrdina, tak mě kniha nemůže chytit za srdce, to už jsem za svůj dlouhý čtenářský život poznal. Takže tentokrát to není víc než 60%.

4 28.10.2022

Máme tu vše, na co jsme od Crichtona zvyklí. Detailní znalost prostředí á la Hailey, občasné šifry a přepisy toho, co postavy vidí na obrazovkách kolem sebe. Všechno to začíná jako klon Věci (akorát že pod vodou), ale nakonec se to zvrhne v něco docela jiného, co souvisí s povoláním hlavní postavy. Osobně mne ta braková první půlka bavila více, ale nápady z půlky druhé jsem také ocenil. Jinak je to ale klasický, dnes už trochu zapomenutý bestseller, podle kterého byl natočen film s Dustinem, Sharon a Samuelem (který jsem neviděl) - ani kniha nijak extra v dnešní době nepřekvapí, přeci jen je znát, že je z roku 1987, což lze poznat nejen na tom, že v zájmu zachování informací se ze stanice pravidelně do ponorky přenášejí VHS kazety. 60%

6 12.10.2022

Obálka a začátek opravdu krásné. Velmi se mi líbil nápad, že se hlavní protagonisté dostanou do fantasy světa právě z univerzitního prostředí, kde vznikla v hlavě jistého jazykozpytce ta fantasy nejfantasyovitější. Nicméně ten samotný svět Tapiserie už byl tak přemytologizován, že na vytváření nějakého vztahu k postavám už pro mě nezbylo místo. A tak jsem knihou celkově tak nějak jen proplul, aniž by ve mě zanechala nějakou stopu nebo aniž by mě zajímalo, jak se osudy uvězněných vysokoškoláků budou vyvíjet dále. Celkový dojem proto spíše rozpačitých 60%.

3 11.10.2022