Snow-White komentáře u knih

Gabra a Málinka - jedny z prvních knížek, které jsem přečetla a moc ráda na ně vzpomínám. První díly měly možná o něco větší kouzlo, ale bavilo mě vyrůstat s těmito dcérkami. :-)

2 23.08.2012

Jednoduchá oddechová četba. Některé pasáže mi přišli nevysvětlené a ne úplně dotažené. I závěr mi přišel dost ukvapený. Knihu ale pozvedají vydařené Dexterovy ironické poznámky a myšlenkové pochody. Na letní dovolenou příjemné (a mrazivé) počtení.

1 12.07.2017

No, samotný text mi přišel plný velkých a vzletných slov, ale že by přinášel něco úplně objevného nebo nějaké nové a zajímavé rozbory k dílům, to mi nepřišlo. Fotografie Tibora Hontyho ale naopak Štursovo dílo pozvedají ještě o úroveň výš - i když knihu nebudete číst, rozhodně doporučuji alespoň prolistovat úžasnou obrazovou přílohu!

1 05.05.2015

Někteří autoři píší o krásných věcech a střízliví a stejně se jim nikdy nepodaří napsat takové dílo jako Nicku Caveovi, který psal zdrogovaný a o naprostých zrůdnostech. Prohlásit o téhle knížce, že je krásná sice hraničí s perverzností, ale nutno uznat, napsaná je velmi dobře. Autorův muzikantský duch na mě dýchal téměř z každé stránky. Občas sice kniha působila chaoticky, ale po dočtení doslovu jsem si uvědomila, že vlastně můžu být ráda, že to nedopadlo mnohem hůř.

1 20.11.2013

Ještě lepší než první díl. U pasáží s Glumem jsem se nikdy neubránila úsměvu (miloušek pánešek :)).

1 06.08.2013

Podle mě nejzajímavější kniha z celé série, kde se poprvé objevily i mé oblíbené postavy - Sirius Black a Belatrix. Na proti tomu filmové zpracování zrovna tohoto dílu mě celkem zklamalo. Soudě dle předchozích filmových verzí jsem čekala něco víc. Přesto filmoví Sirius a Belatrix rozhodně předčili očekávání a byli fantastičtí!

Celkem příjemné seznámení s pozapomenutými osobnostmi z Českomoravské vrchoviny. Jedná se o osobní autorčin pohled a její vzpomínky či texty vycházející z rozhovorů s pozůstalými, nejde o odborný text (i když řada informací se opírá i o archivní materiály).
Bohužel jsem ale četla i některé texty z předcházejících publikací. Je škoda, že se několik jmen a jejich medailonů opakuje. Chápu, že nejspíš i proto se v názvu objevuje slovo návraty, ale myslím, že by bylo vhodnější najít jiná jména, než v podstatě "vykrádat samu sebe".

11.07.2018

Autora bych rozhodně nepřirovnávala ke Stephenu Kingovi, to ale hned neznamená, že je nutné ho zatracovat. Proč pořád někoho s někým srovnávat?
Marko Hautala píše stroze, chladně, v náznacích. Kniha se mi četla velice dobře i přes různá skákání v čase. Neřekla bych, že bylo těžké se zorientovat v postavách. Konec sice skutečně nepodává jasné vysvětlení předchozího příběhu, to ale nemusí být nutně špatné. Příběh si přeci mohu užít i tak.

Co se mě týká, já jsem si vymyslela vlastní řešení příběhu (nedoporučuji číst těm, kteří se ještě ke knize nedostali):
Myslím, že Maise se mohl do života znovu promítnout traumatický zážitek z dětství, spojený s historkami o Bábě Motyce, traumatickou „sklepní příhodou“ a neobjasněnými zmizeními jejích známých. Vše vygradovalo, když zjistila, že tato historka mezi dětmi pořád zůstává a zmizení jedné z dívek v ní opět vyvolalo halucinace a snahu připisovat tato zmizení tajemným postavám z pouličních báchorek. Anebo to všechno bylo úplně jinak. Třeba je Bába Motyka skutečná. Věci jsou zkrátka tak, jak jsou a člověk do nich nemá rýpat, jinak špatně skončí. Přijde Bába Motyka a vyplázne černý jazyk…

15.08.2016

S knihou jsem měla obdobný problém, jako s dalším americkým dílem Kdo chytá v žitě (to jsem ani nedočetla). Jednak nejspíš kvůli nesympatickým, až otravným hrdinům. Jednak kvůli strohému slangovému jazyku. Protivné hrdiny bych snad ještě unesla, ale ten jazyk mi prostě nesedí. Navíc prostě bohužel nedokážu pochopit, co je na obou knihách tak "kultovního". Pokud se mi to nějaký zarytý fanoušek pokusí vysvětlit, budu jedině ráda.

05.07.2016

Chce se mi tančit!

14.09.2014

Martin sice neoplývá jazykovými dovednostmi jako Tolkien, ale oproti němu má (alespoň pro mě) jedno velké plus - "nezaškatulkovatelné" postavy (nikdo není jen dobrý, nikdo jen zlý). Většinu z nich, i těch ryze negativních, jsem si od počátku oblíbila. A k těm, které jsem si neoblíbila hned, jsem si našla cestu postupně. Například k Sanse, jejíž části jsem v "Hostině" začala doslova hltat. Knihám postupně skutečně ubývá spád a je takřka nemožné zapamatovat si všechny nové postavy. Nejmarkantnější "přísun" nových postav nastává právě od "Hostiny", která z toho důvodu bývá často zatracována. I já jsem se v nových charakterech ztrácela a nenašla si mezi nimi oblíbence, na druhou stranu se mi ale velmi líbily pasáže Brienne (až na Lady Stoneheart, která pro mě byla největším a zbytečným "failem" série) a již zmíněné Sansy. Dalším pozitivem čtvrtého dílu bylo to, že mě neskutečně navnadil na další pokračování, kde se opět objevovaly převážně "staří známí". Až na nudné pasáže z Meereenu, kterým byl věnován zbytečně velký prostor, mě i zatím poslední část ságy stále celkem bavila, i když prvotní nadšení také opadlo. Závěrečné části ale dopadly tak, že se snad člověk nemůže netěšit na pokračování. Vážně by mě zajímalo, jestli sám autor ví, jak to všechno dopadne a dopřeje čtenářům uspokojivé rozuzlení.

17.07.2014

Jednalo se o první knihu od Nesba, kterou jsem přečetla, ale bohužel nemůžu říct, že by mě navnadila k přečtení další. Vlastně ani nevím, co knize vytknout - nebyla napsána špatně, rozhodně nelituji toho, že jsem ji četla, moc se mi líbil konec, kde se vše začalo odkrývat a pořádně vysvětlovat. Snad mi vadila až přílišná překombinovanost nebo postavy, kterým jsem nemohla nějak přijít na chuť. Naprosto zbytečně natahovaná scéna s latrínou na mě působila jako prachsprostá touha autora něčím šokovat (opravdu pochybuji, že by hlavní hrdina mohl něco vidět, jak s tím bylo později v knize pracováno).
Nu, možná se časem k autorovi ještě dostanu a třeba změním názor, v nejbližší době to ale určitě nebude...

29.06.2014

Různá forma jednotlivých příběhů byla zajímavá a i příběhy samotné nebyly špatné, ale jejich propojení na mě působilo tak nějak prvoplánově a ani po přečtení jsem nenašla nějakou hlubší pointu toho všeho. Navíc mi dělalo problém se do některých příběhů pořádně začíst (např. deníky Adama Ewinga nebo linka o Cavendishovi).

EDIT: Jeden z mála případů, kdy mě film zaujal víc než kniha. I díky tomu, že různé postavy hráli stejní herci a člověk si tak mohl lépe uvědomit propojení charakterů. Příběhy také nebyly řazeny tak striktně za sebou, jako v knize, což vedlo k efektivnějšímu vyznění hlavní myšlenky díla. Akorát ten konec byl na můj vkus zbytečně přeslazený.

31.07.2013

Po pár prvních stránkách jsem se ke knize přilepila jako žvýkačka k botě a ne a ne se odlepit. Propracované postavy, akce pomalu na každé stránce, výborně gradující závěr. A pár otázek k zamyšlení.

15.07.2013

Jako čtenářka, která nejprve viděla film a až poté četla knihu, musím souhlasit s předchozími komentáři - skutečně jsem byla překvapená. Nevím sice, jestli budu mít chuť na pokračování, ale rozhodně to pro mě bylo příjemné první setkání s akčním žánrem v literatuře.

27.10.2012

Moje první setkání s Kingem dopadlo velmi dobře. Přestože sci-fi či fantasy normálně moc nevyhledávám, kniha byla (až na některé pasáže) čtivá a napínavá. Těším se na další autorovo dílo.

11.08.2012

Asi jako jednu z mála mě filmové zpracování příliš neoslovilo. Proto jsem vděčná za fakt, že jsem si prvně přečetla knihu. Ta mě upoutala a bavila až do konce!

17.07.2012

Zajímavé počtení, i když už od počátku byl jasný autorčin záměr. Nejedná se o nijak překvapivé dílo, žádné šokující zvraty se nekonaly a květnatých souvětí, ukazujících krásu jazyka, zde také mnoho nebylo. Přesto osudy konkrétních dívek mohou zanechat ve čtenáři stopu.

17.07.2012