smilly komentáře u knih

Ňuňu, Cormac je zlobidlo, ale já toho barda stejně ráda, sic se zatím známe jen letmo z téhle knihy, a pak ještě z Krvavého poledníku, kterej je snad na četbu ještě o fous z vydří tlamičky těžší. Tak citlivější dušinky, co maj doma kompilaci Hanny Montany a na stěně jim visí plakát Justina Bibera, ať se do toho ani nepouštěj, že. Ale já jsem naštěstí jinčího zrna, prostě drsné děvče ze západu, ehm Čech. Je to tedy plné krve a násilí, jak taky jinak, když jde vo prachy a drogy, ni. A z Chigurha budete mít paranoiu, to je bestie numero uno in Mexico, ale stejně mu teď spolu ukradnem tašku plnou prachů a budem sledovat, co to s ním jako udělá. No jasně, nejspíš ho to příšerně nasere (smí se tu psát sprostě, nevíte?) a vydá se nám podříznout naše líbezné krčky, whuhůů, ale bude to jízda teda. Snad to dobře dopadne?!

5 18.08.2014

Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa začtěte do týhle knížky, oplatí se to! Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte.

5 18.08.2014

Takže o co jde? Nespavost. Celé noci zíráte do zářivých obrazovek vašich laptopů a ráno se probudíte na mezinárodním letišti. Dali byste si pár tobolek Tuinalu, ale doktor vám je nechce předepsat, váš osobní dealer se ztratil, nevíte kam. Celé noci nespíte a už necítíte ani bolest. Na jedno použití už není jen toaleťák, ale i vaše známost. Co teď? Najednou stojíte uprostřed noci před rizikovým barem s natrženým obočím a je vám tak nějak lépe. Zaujmete bojový postoj, rozmáchnete se pravačkou a vrazíte ji tomu chlápkovi, co jde zrovna kolem. Zastavíte se. Svůj život už nechcete zpátky, teď jste někdo jiný. Jste znovuzrozený z popela marnosti. Nasajete do sebe dým z cigarety a zpátky vyplivnete tak půl litru krve a dva zuby. Dáte si pořádnou lajnu, teď už nechcete spát, nikdy. Koks se vám vrací nosem zpět a vy se smějete svým nově upraveným úšklebkem. Now You are danger. You are the one who knocks.

5 16.08.2014

Tak hele, prej jsem asi zplozenec z Ježíšova semene, jako fakt nevím, Desatero jsem dočetla sotva do půlky, modlím se pouze k Michalovi Davidovi, aby už sakra přestal zpívat a do kostela zajdu jen pro trochu svěcené vody na osvěžení, ale včéra večer jsem volala do pořadu Volejte věštci a potom, co jsem té madam vyblila své problémky, tak se zmohla jen na "ježiši". Nějak to u sebe na spasitelskou roli nevidím, protože moto pomáhat lidem mám až za lehnout si na gauč a čumět na prasklinu ve zdi. Takže si pokládám otázku, co by Ježíš určitě neudělal? No, nebojte, zase žádné velké nepřístojnosti ve svém komentu nesnesu, ale určitě by si nedal napřed dezert a až pak hlavní chod nebo by určitě nedával v tiskárně barevnej toner do přihrádky, kde jasně píšou black. Co by Ježíš určitě neudělal. Viktor Mancini je na tom dost podobně, musí se zamyslet, zda chce dávat rozhřešení a mít tak moc konroly nad ostatními. Být spasitelem znamená totiž rozhodovat o něčím životě a smrti.

4 03.09.2014

Asi bych tomu normálně nasázela tři rudý, ale Tereza Boučková je mi fakt sympatická. K tomu je to dost drsný počteníčko, a i když to porovnám s temnou krvavou detektivkou ze severu, kterou jsem dočetla minulý týden, tak je tohle docela masakr. Opravdu obdivuji její odvahu napsat román takhle upřímnou deníkovou formou, já bych podobně statečná být rozhodně nedokázala. Hele, představa, že by si můj kluk mohl přečíst, že se s ním chci po Valentýnu rozejít je hrozná. Nebo bych takhle upřimně mohla napsat, jak se mi nelíbil flitrovaný svetřík, kterej jsem dostala k narozkám od své maminky a rozhodně si ho NIKDY nehodlám vzít na sebe, protože kouše víc jak vzteklá liška. Mno, když už jsem v tej písemnej terapii, tak si ještě postěžuji na svýho psa, kterej je nevychovanej (moje vina to neni) dobytek a už mě nebaví s ním v tandemu lovit kdejakou umolousanou kočku. Jo, teď je mi líp, snad si můj čokl nezařídí na Databázi účet, čte docela obstojně.

3 15.02.2015

Fak nevím, jak to dělám, ale skorem ve všech knížkách, které projdou selekcí a ocitnou se na mém nočním stolečku se hodně chlastá, ještě více kouří, a považte, někde se šňupe i koks. Mám to těžké se svou povahou, protože se do postav vážně vžívám alá metoda Stanislavského a je pak tuze namáhavé se těmto svodům vyhnout. Možná částečně proto, že jsem knihu četla v rauši, mi přišla opravdu vtipná, nebo mám prostě práh toho, co mě rozesměje položenej hodně nízko, že ho brzo podleze i Zdenda Troška se svým Kameňákem a já se u toho budu bodře plácat do kolínek, haha. Naštěstí hlavní hrdina krom vší té sebedestrukce kouká i na filmy zlaté hollywoodské éry, takže jsem teď během posledních dvou týdnů viděla ty největší fláky s Cary Grantem.

Každopádě tady Stephen McQueen (psáno s péhá, tedy neplést s tím slavým hercem) chce konečně prorazit na prknech, co znamenají svět, aby toho ale mohl dosáhnout, tak napřed musí porazit (to je hezká slovní hříčka, co?) svého slavného kolegu Joshe Harpera, za kterého alternuje v roli lorda Byrona, bohužel Joshík vůbec nestoná, ani rýmu za celej román nechytnul, hulvát jeden. Aby toho nebylo málo, tak se ještě Stephen zamiluje do jeho ženy Nory, zda to vyhraje alespoň na jedné frontě se dozvíte v knize, jak taky jinak, že. Tedy, lidé, čtěte!

3 17.09.2014

Z tohohle jsem vyjetá jak Paris Hilton na oslavě svých narozenin, fakt. Kéž by mohl být Thomas Lang můj nejvíc nejlepší kámoš, určo bysme si perfektně rozuměli, oba máme rádi dobrou whisku, semo támo si zapálíme (on cigarety, já táborák), ale hlavně mi vyhovuje Thomasův smysl pro humor, neb se mu povedlo mě rozsekat už na stránce čtrnáct, když popisuje, jak byl zavřený. " Bylo to sice jen na tři týdny a jen ve vazbě, ale když jste museli hrát dvakrát denně šachy s fanouškem West Hamu, který vydával jen jednoslabičné zvuky, na jedné ruce měl vytetované ZLO a na druhé taky ZLO, a to se sadou figurek, v níž chybělo šest pěšců, všechny věže a dva střelci, tak si pak vážíte všelijakých drobných věcí v životě." Ano, beru si svůj kolťák a jdu mu krejt záda, protože Hugh Laurie ho postavil do nelehké situace, kdy prostě nemůžete nikomu věřit, tenhle obchod se zbraněma je totiž pěkně vostrej, určo je to větší divočina než prodávat pekelně drahý elektrický dečky důchodcům. No, nebude to lehké oblafnout všechny ty máča z CIA, teroristických organizací a mezinárodního obchodu.
Jako bonus mě pobavilo lehké pošťouchnutí do pražských taxikářů (Ano, Thomas navštivil náš stověžatý Prágl.). "Nakonec jsem sehnal taxíka a řekl řidiči plynnou angličtinou, že chci na Václavské náměstí. Teď už vím, že tato věta má totožnou výslovnost s českým jsem tupý cizinec, oberte mě o všechno." - U téhle knihy se prostě nejde nesmát, pokud tedy nejste Vašík Klausojc, ten chlap snad v životě nehnul brvou.

3 03.09.2014

Na tuhle knihu jsem se nechala nalákat přirovnáním hlavní hrdinky k Lisbeth Salander, páč to je děvče drsné jak Babicovo maďarskej guláš, ale teda bohužel, je to jako srovnávat Kristelovou s Řepkou k Backhamovým, jedno sáčko od Versáčeho z vás celebritu neudělá a zrovna tak pár drsných scén s mačetama neznamená zajímavou literární postavu. Všechno je tu strašně přehnaný, zločinci neprohlídli snad ani jednu lest, až si člověk říkal, jak je možný, že do tý doby ovládali celé podsvětí a půlku Londýna, naopak dívka, co se pojmenovala po dnu v týdnu zvládala naprosto všechno - od bojového umění až po hackování. Jediný, co mi přišlo fakt dobrý, je to, že jsem tuhle knížku dočetla v úterý a to nemůže být náhoda.

2 02.10.2017

Jéh, tenhle román je na tom asi jako moje epický páteční večery. Hodně se na ně těším, pravidelně se připravuju na něco velkýho a ono je pak vyvrcholením dát si popůlnoční burger. Prostě neproměněnej potenciál. Člověk by řek, že když má něco v názvu slovo PŘÍPAD, tak se hned v první kapitole alespoň ze slušnosti skácí někdo k zemi, ale tady né, tady přichází (obrazně) první mrtvola až někdy ke konci a to, prosím pěkně, ještě dotyčný zemře vlastně na stáří. Fůů, takže si to shrneme, k dispozici máme nemocného básníka, poměrně nezajímavýho detektiva a žádnou!!! mrtvolu. O Pablovi Nerudovi jsem toho vlastně doteď moc nevěděla a nyní, díky této knize, si mohu do svého čtenářského deníčku zapsat, že byl dost na ženský, jako fakt hodně, třeba víc než Mesarošová na postarší milionáře a obvykle je opouštěl v těch nejméně vhodných situacích. Jako životní zkušenost nic moc, ale dost dobře se o tom četlo a tyhle pasáže patřily k mým oblíbeným, stejně jako ty o chilském způsobu života a hlavně teda jídle.

2 25.08.2015

Drogy. To nejlepší a nejhorší, co vás může potkat. Je to jako rozbalit čokoládu, už nedokážete přestat. Dáte si první lajnu poránu v klubu. Jdete ze záchoda s bílým nosem a jste někdo jiný. Dneska spát určitě nepůjdete. Vaše zorničky tančí lambádu. Tohle není o halucinacích a vizích, tohle se zdá skutečné. Dneska napíšete knihu nominovanou na Nobelovu cenu literatury, natočíte film, co dostane Oskara nebo vylezete na Annapurnu, prostě tak, že můžete. Je to one way ticket jízda, víte to, ale je to tak boží, že si nedokážete pomoct. Bůh fetu a jeho družka delírium vás doprovází domů. Radši za sebou pečlivě zamkněte, ať se k vám nemůžou vrátit, yeah.

2 16.08.2014

Literárně politickou analýzu bych s dovolením nechala svým brilantním místním kolegům a kolegyním. Já slyšela knihu v mistrném zpracování Českého rozhlasu. Ještě bych teda předem svého dopisu chtěla říct, že nejsem rozhlasový markeťák ani nejsem touto institucí nijak placena (bohužel). Ale ty jejich dramatizace a čtení na pokračování jsou tááák fantastický. Tady knihu pana Zábranského to vyšvihlo určitě o level vejš. Ano, jsem fanynkou Václava Neužila. Tímto mu zakládám fanklub, čímž se stávám logicky jeho zakladatelkou a hledám předsedkyni. Hlásí se někdo na tuto pozici? Tákže závěrečný verdikt: bavilo mě to moc, ale bez Vaškovo sameťáku (myslím hlasu, samozřejmě) by ten zážitek byl poloviční.

1 12.06.2021

Pochopte, ono se to nečte vysloveně špatně a já to vlastně přelouskala za jeden nedělní večer, i přestože (nebo právě proto) v televizi právě Palo Habera hledal budoucí Zlaté slavíky. Ale ta zápletka je postavená na tak chabých základech, že proti tomu vypadaj i Macurovo chaloupky z palet jak prvorepublikové vilky.

1 20.09.2015

Fůů, tak už je mi jasný, kam letos s Čedokem na dovču nepojedu, určo se nechystám na Šrí Lanku, protože je nabíledni, že se za těch cirka dvacet let z tý občanský války nemohli vyhrabat, to ať si turistický průvodce lže jak chce. Jinak je Ondaatje brilantní spisovatel a všechny ty masakrální hrůzy nám servíruje v mlžném oparu monzunového deštíku, mozaiku vyprávění si tak musíte poskládat sami. Příběh soudní antropoložky Anil, která se vrací do rodné země, aby našla důkazy vražd civilistů místní vládou, se proplétá s osudy bratrů – archeologem a lékařem, kteří se jí přes všechno nebezpečí rozhodnou pomoci... Jen škoda, že místní komentík od mistra Adigiottiho mi parádně vyspoileroval konec, krve by se ve mně nedořezal, ňu.

1 06.01.2015

Hele, pro mě jasné zklamání. Přitom Hrobku i Labyrint jsem slupla jako malinu, tak přes tohle se nemůžu dostat (ale dam to). Hrozně ploché a černobílé postavy, ti dobří jsou tak čistoskvoucí, že jsem začla fandit gestapu, to se mi nestává. Spousta zbytečností, které nejsou ani nijak extra napsané, ani vám nepomůžou pochopit děj a o hrůzách války už taky byly napsány lepší knihy, takže k čemu to. Škoda, těšila jsem se, moc jsem se těšila.
Po důkladné rozvaze přidávám pomyslnou půlhvězdičku za to, že se vůbec někdo věnoval tématu žen v odboji, v tomto případě tedy francouzském, to je chválihodné a madam autorka se nejspíš radostí pomine, až se k ní dostane mé vylepšené hodnocení, jupík.

1 16.08.2014